Na španělském nebi - SIAI Savoia-Marchetti S.81 Pipistrello

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 19.064

Mezi úspěšné typy letadel španělské občanské války patřil italský bombardér SIAI Savoia-Marchetti S.81 Pipistrello (Netopýr). Představoval nejdůležitější italskou bombardovací konstrukci poloviny 30. let 20. století, v období před nástupem nových S.79 a Fiatů BR.20. Zasáhl do italského tažení v Habeši a úspěšně také do bojů v občanskou válkou zmítaném Španělsku. Rychle však zastaral a na začátku 2. světové války jej v původní roli nahrazovaly modernější konstrukce.


S.81 patřící na Mallorce umístěnému XXV Gr. B.N. (tvořilo součást Aviazione delle Baleari)

Reklama

S.81 byla dítkem italské společnosti Savoia-Marchetti, značené také Societá Idrovolanti Alta Italia (SIAI), sídlící v Sesto Calende. Podnětem ke vzniku se stala iniciativa ministra letectví, vlivného maršála letectva Itala Balba, nespokojeného s vývojem nového bombardovacího a transportního typu u firmy Caproni (měl nahradit zastarávající hornoplošníky Ca.101). Vznikl nápad oslovit firmu Savoia-Marchetti, která by při konstrukci nového stroje využila křídlo z osvědčeného dvoutrupového létajícího člunu S.55 – právě dálkové lety s tímto typem Balbovi zajistily mezinárodní věhlas. Během následujících čtyř měsíců konstrukční tým vedený Alessandrem Marchettim vypracoval projekt nového typu. Vývojové práce posléze vyústily ve dva letouny sdílející obdobnou konstrukci: dopravní S.73 a bombardér S.81.

Nejdříve, 4. července 1934, vzlétl prototyp dopravního letounu S.73. Šlo o samonosný dolnoplošník smíšené konstrukce, poháněný trojicí motorů Piaggio P.IX RC.40 Stella a vybavený pevným podvozkem záďového typu. Skutečně se u něj uplatnilo vodotěsné celodřevěné křídlo s tlustým profilem, převzaté z konstrukce létacího člunu S.55.

Úvodní exemplář S.81 určený pro Regia Aeronautica poprvé vzlétl 8. února 1935, tedy sedm měsíců po prototypu S.73. Nesl sériové číslo MM.20099. K pohonu opět sloužila trojice motorů Piaggio P.IX RC.40. Stroj zavedl nové, aerodynamicky vytříbenější provedení trupu, které se v „civilní“ podobě objevilo také u dalších S.73. Příbuzenský vztah obou typů byl zřejmý na první pohled. Oba letouny měly prakticky identické rozměry: stejné nosné a ocasní plochy. Hlavní změny se týkaly vnitřního řešení velmi podobných trupů. S.81 jej měla uzpůsobený pro vojenské účely: ve střední části se objevila krytá pumovnice a prosklení zůstalo redukováno na nevelká kruhová okénka.


S.81 italského intervenčního letectva na španělském letišti

Sériová výroba S.81 (někdy je označení uváděno v podobě S.M.81) byla objednána ještě před zalétáním prototypu. K urychlené produkci přispěla mezinárodní krize, způsobená italskou agresivní zahraniční politikou a zejména přípravami na tažení proti Habeši. Do výroby se zapojily firmy Savoia-Marchetti (SIAI), Macchi, Piaggio, Breda, CMASA, Umbra a Caproni-Predappio. Celkem bylo mezi jarem 1935 a březnem 1938 dodáno více než 540 (někdy je uváděno 534) kusů.

Reklama

S.81 představovala samonosný třímotorový dolnoplošník smíšené konstrukce, vybavený pevným podvozkem záďového typu. Křídlo bylo celodřevěné třínosníkové s překližkovým potahem, trup z chrommolybdenových trubek měl dílem plechový, převážně však plátěný a překližkový potah. Pohonnou jednotku tvořila u sériových S.81 široká paleta motorů. Využívaly se hvězdicové, vzduchem chlazené devítiválce Alfa Romeo 125 RC.35 Pegasus (licencované britským Bristolem Pegasus) a mírně upravené 126 RC.34 (italská verze Pegasu). Dále francouzské dvouhvězdicové 14válce Gnome-Rhône 14Ksd Mistral Major i italské licenční provedení těchto motorů, stavěné firmou Isotta Fraschini pod označením K.14. A rovněž původně italské motory (inspirované Bristolem Jupiter), hvězdicové devítiválce Piaggio P.IX RC.40 Stella a P.X RC.35. Tlustý profil celodřevěného třínosníkového křídla umožňoval přístup servisním tunelem ke křídelním motorům za letu.

Využití různých pohonných jednotek bylo důsledkem problémů a nedostatečné výrobní kapacity italského motorářského průmyslu. Rozdílné výkony i hmotnosti použitých motorů společně s odlišnými kapotami (úzký i široký kryt Townsend nebo kryt Magni-NACA) a také různé uspořádání nádrží (stroje s motory Alfa Romeo a Piaggio P.X nosily 3620 l pohonných hmot, letouny s jednotkami K.14 pak 4400 l) se promítalo do mírně odlišných letových kvalit a různých provozních vlastností. Např. motory Alfa Romeo 125 RC.35 a 126 RC.34 měly tendenci k přehřívání, a proto nebyly příliš vhodné pro provoz na horkém africkém nebi. S.81 s těmito pohonnými jednotkami působily hlavně u útvarů ve vlastní Itálii. Letouny s motory Gnome-Rhône 14Ksd i K.14 Regia Aeronautica nasazovalo zejména v Libyi. V Italské východní Africe sloužily S.81 s devítiválci Piaggio P.X RC.35. Tyto pohonné jednotky se oproti ostatním typům motorů vyznačovaly během provozu v obtížných afrických klimatických podmínkách větší odolností a spolehlivostí. Do Španělska byly dodávány stroje s prakticky všemi typy pohonných jednotek, bez výraznějšího pokusu o standardizaci (která by pochopitelně usnadnila údržbu a opravy).


S.81 italského Regia Aeronautica, 30. léta 20. století

Osádku bombardéru S. 81 tvořilo obvykle pět mužů. V prostorné kryté pilotní kabině vedle sebe seděli pilot a druhý pilot, plnící též funkci bombometčíka (před bombardováním sestupoval do částečně výsuvné podtrupové prosklené gondoly, umístěné pod přídí, kde se nacházely základní prvky řízení a pumový zaměřovač Jozza G-3). Osádku dále tvořili palubní mechanik, radista a střelec. Do vybavení patřil rádiový vysílač RA 350 1o, přijímač RA 5 a u některých strojů goniometr P 63 N.

Na polovinu 30. let měly S.81 poměrně moderně vyřešenu defenzivní výzbroj: na hřbetě a pod trupem se nacházely hydraulicky ovládané, polozatažitelné střelecké věže Breda s dvojkulomety Breda-SAFAT ráže 7,7 mm. Zbraně měly munici v pásech. Hřbetní věž byla typu D, spodní typu E (střelec ji ovládal vpodřepu, přičemž měl do jejích útrob nepohodlně strčenou hlavu). Po jednom pohyblivém kulometu Lewis 7,7 mm pálilo z bočních trupových oken (úvodní letouny zde měly pouze jednu tuto zbraň, přemístitelnou na obě strany trupu). Na krátké vzdálenosti mohla S.81 nést až 2000 kg pum. Obvykle bylo do pumovnice zavěšováno 16 pum po 100 kg nebo 28 po 50 kg. V obou případech byly pumy umístěny svisle, špicemi nahoru. Další kombinaci tvořila čtveřice v pumovnici horizontálně umístěných pum po 250 kg. Přesný odhoz menších pum komplikovalo jejich svislé umístění v trupové pumovnici. Po odhozu padaly po těžko odhadnutelné křivce.

S.81 nebyla zcela bezproblémovým typem. Službu u Regia Aeronautica zprvu provázely časté havárie, dílem způsobené nedostatečnou přípravou osádek, zvyklých na méně výkonné typy. Částečně ovšem za nehodami stály konstrukční a výrobní nedostatky, které se postupně dařilo odstraňovat (např. se jednalo o problémy s konstrukcí křídla a s řízením, o závadu v nábojích podvozkových kol a o nedostatečně těsnící křídelní palivové nádrže). Kvůli tomu zprvu nebyla pověst typu nijak dobrá. Časem ovšem S.81 získala hodnocení bezpečného, ale pomalého letounu (odtud jeho přezdívka Lumache – hlemýžď).


Italská S.81 s motory Piaggio P.IX RC.40 Stella a původními čtyřlistými vrtulemi

Prvními jednotkami, které stroje Savoia-Marchetti S.81 přebíraly od jara roku 1935, se stalo 7o a 9o Stormo BT, sídlící na letištích Lonate Pozzolo a Roma-Ciampino. V době zavedení do výzbroje Regia Aeronautica byl typ považován za denní dálkový bombardér. Na polovinu 30. let 20. století se mohl chlubit slušnou cestovní i maximální rychlostí, dostupem i doletem. Rychle však zůstal odsunut do pozadí dalším typem mateřské firmy – bombardérem S.79. K úvodnímu bojovému vystoupení došlo v Habeši, kde byly S.81 nasazeny od prosince 1935. Výrazněji ovšem kvality typu prověřilo nasazení ve Španělsku.

V úvodní fázi příprav italské Regia Aeronautica pro španělskou speciální akci vyčlenilo 12 S.81 (s motory Alfa Romeo 125 RC.35) ze stavu 7o, 10o a 13o Stormo BT. Každé stormo poskytlo čtyři letouny a dobrovolníky pro sestavení osádek. Italové letounům ponechali tehdy obvyklý, krémově žlutý nátěr, avšak v zájmu utajení odstranili výsostné znaky. Výchozí základnou pro přelet do Španělského Maroka se stalo vojenské letiště Elmas, situované nedaleko Cagliari na Sardinii. Formace italských S.81 odtud pod velením t. col. R. Bonomiho vzlétla v 5.35 ráno 30. července. Přelet do Španělského Maroka měly absolvovat bez mezipřistání. Pumy (po jediné 100kg) nesly pouze čtyři z nich, kulometná výzbroj však byla ponechána u všech strojů. Let zkomplikoval nečekaný protivítr a do Nadoru (letiště ve východní části Španělského Maroka) dorazilo po absolvování 1300 km pouze devět bombardérů.


S.81 Regia Aeronautica na africkém nebi, 30. léta 20. století

Třem osádkám ze 4. roje došly pohonné hmoty ještě před dosažením španělského území. S.81 ten. Angeliniho se s prázdnými palivovými nádržemi zřítila do Středozemního moře a celá pětičlenná osádka zahynula. Také ten. Mattalia měl problémy s nedostatkem pohonných hmot. Havaroval během přistání na letišti v Saidě, vojenské základně Armée de l’Air ve Francouzském Maroku. Z osádky vyvázl pouze jediný muž. Nejvíce štěstí měli velitel vedoucího stroje, cap. Ferrari, a jeho muži. S.81 bez pohonných hmot nouzově přistála na pláži ve Francouzském Maroku, nedaleko hranice se Španělským Marokem. Osádku internovali Francouzi. Italové sice tvrdili, že jsou ve službách jisté soukromé firmy, ale navzdory civilním oděvům byla rychle odhalena jejich příslušnost k Regia Aeronautica. Hned následujícího dne podaly zprávu o přistání dvou do Španělska mířících vojenských italských letounů na území Francouzského Maroka pařížské večerníky. Rouška z Mussoliniho intervence spadla ještě dříve, než se fašistická pomoc k povstalcům vůbec dostala!

Bojový start S.81 zkomplikoval nedostatek vhodných 87oktanových pohonných hmot ve Španělském Maroku. Situaci vyřešilo 3. srpna připlutí plavidla Morandi, které do přístavu Melilla dopravilo italskému kontingentu také pumy, munici a náhradní díly. Italové původně předpokládali, že na S.81 přecvičí španělské osádky. Rychle se však ukázalo, že povstalci nedisponují pro tak komplikované stroje dostatečně vycvičeným personálem. Řešení bylo nalezeno v přímém angažování italských letců. Po konzultaci s Římem t. col. Bonomi domluvil hromadné přijetí letců Regia Aeronautica do španělské cizinecké legie (Tercio de Extranjeros). Tímto průhledným manévrem mělo být zastřešeno nasazení Italů na španělském bojišti před případnými zahraničními svědky. Z S.81 a jejich italských osádek tak vznikla 1. letka (1a Escuadrilla) letectva cizinecké legie (Aviación del Tercio).

Reklama


Formace S.81 ze stavu 21o Stormo Bombardamento Pesato italského intervenčního letectva Aviazione Legionaria

Úvodním bojovým vystoupením S.81 se stal pokus „vyčistit“ vody Gibraltarské úžiny od republikánského námořnictva. K první protilodní akci italské S.81 vzlétly z Tetuánu již 5. srpna. 7. srpna přelétla trojice S.81 zpět do Melilly ve východní části Španělského Maroka. Bombardéry odtud téhož dne zaútočily na republikánské letiště Guadix v provincii Granada. Italové tak získali pochybnou prestiž prvních zahraničních interventů zasahujících v občanské válce do skutečné bojové akce přímo v kontinentálním Španělsku. 1. září se v bojeschopném stavu nacházelo v Seville pět S.81 (dva další stroje procházely opravami v Sevillle a jeden v Melille).

Hlavní těžiště aktivit S.81 leželo v bombardování, byť byly příležitostně užívány také při transportu. Na podzim 1936 zasáhly do těžkých bojů v prostoru Madridu. Ztráty nebyly lehké. Již 24. srpna byla během havárie v Tabladě odepsána čtvrtá S.81. K dalším ztrátám došlo na zemi, během útoků na povstalecká letiště, prováděných sovětskými letouny SB (S.81 kódu 21-9 vážně poškozena 25. listopadu na letišti Gamonal) a R-5SSS (tři S.81 různě vážně poškozeny 2. prosince na letišti Velada). Nasazení moderních stíhaček I-15 a I-16 navíc donutilo povstalce v případě S.81 částečně přejít na noční akce.

Koncem prosince 1936 již zbývaly v aktivní službě ze strojů úvodní dodávky pouze dva letouny. Oba byly ovládány španělský osádkami. Jedna z nich, S.81 kódu 21-5, vedená cap. J. Tassem, byla sestřelena Polikarpovy I-16 v prostoru Madridu 3. ledna 1937. Sovětské dokumenty přiznávají pilotům skupiny I-16 toho dne dva sestřely S.81. Jednu sestřelil roj vedený l-t. Černychem a druhou roj ml. l-t. Akulenka. Vrak bombardéru 21-5 dopadl na republikánském území a Sověti jej důkladně prozkoumali. Do Moskvy byl odeslán zevrubný popis sestřelené S.81: devítiválcové motory Bristol „Merkurij“, reduktory „Farman“, třílisté vrtule, dva kulomety Breda, 16 pumových závěsníků.

Nová dodávka 18 S.81 (z XXVI Gr., která tvořila součást 9o St. BT Regia Aeronautica) dorazila jako posila pro italské intervenční letectvo (od 28. prosince 1936 bylo značeno jako Aviazione Legionaria) na Iberský poloostrov na přelomu let 1936–1937. Staly se výzbrojí nově vytvořené Gruppo Bombardamento Pesato „Marelli (skupina těžkých bombardérů, nazvaná podle nom-de-guerre velícího důstojníka, t. col. F. Rafaelliho). Skládala se ze dvou letek (11a a 12a Sq.). Letouny se zapojily do podpory italského tažení proti Málaze a pak do neúspěšné bitvy u Guadalajary (začala 7. března 1937, Gr. „Marelli tehdy disponovala 13 S.81). Stroje opět zasahovaly do denních akcí, přičemž během guadalajarské bitvy se podílely i na riskantních útocích proti republikánským pozemním jednotkám, prováděných z malých výšek. Podporovaly také povstalecké tažení proti izolovaným severním republikánským provinciím.

Na jaře 1937 došlo ke změně označení: z Gr. „Marelli se stalo XXIV Gruppo (čísla letek byla změněna na 213a a 214a). Dodávky dalších S.81 umožnily ještě na jaře téhož roku vytvořit XXV Gruppo (215a a 216a Sq.). Po bitvě u Brunete (červen 1937) obě skupiny vytvořily 21o Stormo Bombardamento Pesato. S.81 se v této fázi války věnovaly nočním akcím, denní nálety prováděly se silnou ochranou Fiatů CR.32.


Letový snímek S.81 z 21o St. B.P. (v popředí stroj kódového označení 21-34)

Vedle vlastního Španělska S.81 operovaly také z Mallorky. Úvodní tři stroje na tamní letiště Palma přelétly z Itálie koncem srpna 1936 a zasáhly do útoků proti vládním silám, které se (neúspěšně) pokusily o výsadek na ostrově. Na konci září následovaly tři další letouny a z S.81 byla v té době na Mallorce vytvořena 251a Sq., spadající do italského Aviazione delle Baleari (Baleárského letectva), které netvořilo součást ve Španělsku působícího Aviación del Tercio. Z letiště Palma tato letka atakovala cíle na středomořském republikánském pobřeží, zejména přístavy Valencie, Barcelona a Cartagena.

V srpnu 1937 se na Mallorce nacházelo sedm S.81. Na podzim téhož roku zde Italové vytvořili XXV Gruppo (již druhá skupina téhož čísla působící na španělském bojišti!), složenou z 251a Sq. a nové 252a Sq. Právě v té době pravděpodobně XXV Gruppo obdržela jméno Pipistrelli delle Balleari (Netopýři z Baleár), vycházející z nočních aktivit skupiny. Jméno Pipistrelo se v případě S.81 záhy uplatnilo také u jednotek Aviazione Legionaria působících na kontinentě a posléze se vžilo u celého Regia Aeronautica. 15. ledna 1938 disponovala XXV Gr. B.N. 11 bojeschopnými S.81.

V létě 1938 ještě S.81 s italskými osádkami zasáhly na kontinentě do tvrdých bojů na Ebru. 30. září téhož roku pak Italové XXIV i XXV Gr. zrušili a všechny zbývající S.81 působící na Iberském poloostrově předali Španělům. Poté S.81 létaly s italskými osádkami pouze z Mallorky. Místní XXV Gr. s nimi operovala až do března 1939.

Španělé začali s bombardéry S.81 létat již na podzim 1936, hlavní fáze jejich užití u Aviación Nacional nastala ovšem až na podzim 1938, kdy nacionalisté od Italů převzali celkem 26 S.81. Povstalecké letectvo pro ně vytvořilo čtyři skupiny: do Escuadry no 4 patřily Gruppos 15-G-21 a 16-G-21, do Esc. no 5 Gr. 17-G-21 a 18-G-21. Povstalci S.81 používali až do konce války. Aktivně se zapojily do dobytí Katalánska začátkem roku 1939. Poslední měsíc občanské války se nacházely na letišti v Andalusii a již se výrazněji neangažovaly.


Povstalci vyprošťují S.81 ze stavu Gruppo „Marelli“, která nouzově přistála během bitvy u Guadalajary v březnu 1937

Celkový počet S.81 nasazených ve Španělsku je udáván s jistými odchylkami. Někdy je uváděno dodání 84 (17 z nich bylo odesláno zpět jako nebojeschopné), jindy je množství letounů odhadováno mezi 66–70 exempláři. V rámci systému používaného povstaleckým letectvem obdržely kódové označení číslem 21.

Ztráty S.81 italského intervenčního letectva čítaly 15 strojů, z nichž 13 bylo odepsáno při nehodách. Zásahu nepřítele jsou přičítány dvě ztráty: S.81 ten. M. Ezia z XXV Gr. byla sestřelena 25. října 1937 republikánskou noční stíhačkou I-15 (více: Military revue č. 7/2010) a stroj s. ten. M. Angela z 252a Sq. podlehl 2. listopadu 1938 protiletadlové palbě. Mezi odepsanými letouny se nicméně nacházela jedna S.81, kterou ukořistili republikáni. 12. ledna 1938 nouzově přistála na katalánském letišti a byla používána v pomocné roli u 2a Esc. z Gruppo 72 vládního letectva.

Po skončení občanské války mělo nově organizované letectvo Ejército del Aire ve stavu 42 S.81. Letouny byly do února 1941 používány v roli nočních bombardérů (u Gr. no 112 a 113) a poté k vojenskému transportu i k výcviku u Academia de Aviación. Na konci roku 1945 se jich ve službě nacházelo ještě 26. Dočkaly se nového označení T.1 (Transporte 1).

Základní technické údaje:

Rozpětí: 24 m
Délka: 17,8 m
Výška: 4,3 m
Nosná plocha: 92 m2
Hmotnost prázdného letounu: 6800 kg
Vzletová hmotnost: 10 505 kg
Max. rychlost: 340 km/h (ve výšce 4030 m)
Cestovní rychlost: 260 km/h
Min. rychlost: 110 km/
Dostup: 7000 m
Dolet: 1800 km

Výkony motorů u S.81

Alfa Romeo 125 RC.35 Pegasus 486 kW (650 k)
Alfa Romeo 126 RC.34 508 kW (680 k)
Gnome-Rhône 14Ksd Mistral Major 486 kW (650 k)
Piaggio P.X RC.35 501 kW (670 k)
Zdroje (výběr):
Catalogo nomenclatore per Aeroplano S.81 da Bombardamento. Sesto Calende 1936;
Howson, G.: Aircraft of the Spanish Civil War 1936–1939. Washington 1990;
Pellicia, A.: La Regia Aeronautica. Dalle origini alla Seconda Guerra Mondiale (1923–1943). Řím 1992;
Dimensione cielo 4, 7. Řím 1972, 1975;
Tonizo, P.: SIA Marchetti S.81 Pipistrello. Aerei 5/1978

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více