Stříbrný ďábel z Indočíny - Příběh výsadkáře Karla Mynáře

Autor: PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. / Ladislav Kudrna 🕔︎︎ 👁︎ 31.214

Autorův web: http://kudrnaweb.psm-net.cz/index.htm

Do emigrace

Dne 17. července 1948 se nechal teprve 17letý lodník Karel Mynář přemluvit od emigrantů, aby zůstal v Německu, odkud se prý může snadno dostat do Austrálie, kde se bude mít mnohem lépe než v Československu. Mladý muž se dlouho nerozmýšlel. Jako hlavní důvod k útěku uvedl touhu po dobrodružství a lepším životě, ale zároveň dodal: „To máte těžký. V první řadě byl člověk mladej, hloupej a blbej. Nechci, aby to znělo nějak politicky, protože já se o politiku nestaral, ale když nastoupili komunisti, tak se mi to nelíbilo.

V cizinecké legii

Reklama

Po útěku se ocitl v táboře pro uprchlíky, kde panovaly ubohé životní podmínky. Toho využívali agenti cizinecké legie, kteří hladovým mužům slibovali krásný život v severní Africe. Tak se dostal do řad legie i Karel Mynář, kterému jakýsi agent polské národnosti sliboval dobrou práci ve Francii. V kasárnách Landau dostal s dalšími kamarády podepsat jakousi kartičku ve francouzštině. Pak se dozvěděl, že podepsal pětiletý závazek v cizinecké legii: „Už nám to bylo celkem jedno. Když ne Austrálie, tak se alespoň podíváme do Afriky.

Na indočínském bojišti

Po tvrdém parašutistickém výcviku v severní Africe se Karel Mynář s dalšími výsadkáři vylodil 18. ledna 1950 v Hai Phongu. Koncem ledna odjeli do Hanoje, konkrétně na základnu Gia Lam, kde se měli připojit k 1. parašutistickému praporu cizinecké legie. Mynář byl zařazen do 2. čety 1. roty. Začátkem dubna 1950 se zúčastnil první operace. Společně s ostatními doprovázel zbytky Čankajškových vojsk a chránil je před útokem Viet Minhu. Konečným cílem pro čínské vojáky byl Tchaj-wan. Byla to náročná operace. Legionáři se museli prodírat džunglí plnou hadů a jiné havěti. Vietnamští partyzáni se naštěstí neodvážili zaútočit na poměrně silné vojenské uskupení. Následovaly další akce, mnohdy čistě výsadkové. Při jedné z nich byl Mynář zraněn střepinou granátu. Operace zaznamenaly i první padlé kamarády: „Když vedle vás padl kamarád, tak jste na to v tu chvíli nemohli nijak reagovat, protože jste musel koukat, abyste nedopadl taky tak. Až poté, co byl klid, si člověk uvědomil, že jeho postel je prázdná. Pak se zapil. Každý měl strach, ale v boji jste si to nemohl připouštět. Já jsem při akcích strach obvykle nevnímal, ale ten, kdo tvrdí, že ho nikdy nepocítil, tak kecá.“ Zároveň však dodal: „Člověk byl později tak otrlý, až to skoro nevnímal. Stačila první operace, při které vám svištěly kulky kolem hlavy, a už jste to příliš nevnímali.“


Válka v Indočíně byla ve všech směrech velmi brutální. Na snímku výsadkáři 1. parašutistického praporu procházejí vypálenou nepřátelskou vesnicí.

V zajetí

Viet Minh 16. září 1950 zahájil mohutnou ofenzívu. Jejím cílem byla klíčová pevnost Dong Khe nacházející se v severní části Vietnamu, poblíž čínských hranic. Pouhých 240 obránců čelilo přesile 8 000 vietnamských vojáků. Příslušníci 1. parašutistického praporu byli druhý den po vietnamském útoku vysazeni poblíž That Khe, aby pomohli obklíčeným kamarádům. Pevnost však již 18. září padla. Neuvěřitelně krvavé boje přežilo pouhých 60 mužů, mnohdy těžce zraněných. Byli mezi nimi i tři Čechoslováci: Rudolf Němček, Josef Kišš a Imrich Kováč. Jednotka Karla Mynáře byla následně 3. října 1950 zničena v neméně kruté bitvě se silnými vietnamskými oddíly. Ti, kteří přežili, se pokoušeli probít zpět na francouzské území. Vyčerpaný Mynář upadl do zajetí 9. října. V Indočíně odsloužil téměř deset měsíců a mohl mluvit o zázraku, že všechny operace přežil.


Karel Mynář, připravený vystřelit na nepřítele.

Po bitvě u Dong Khe upadlo do zajetí přibližně 44 Čechoslováků. Následné těžké podmínky v zajetí však přežilo pouhých 13 z nich! Byl mezi nimi i Karel Mynář, který byl po 16 měsících repatriován zpět do ČSR, kam společně s dalšími 20 Čechoslováky dorazil 7. dubna 1952.

Post skriptum

Karel Mynář byl 28. září 1953 odsouzen Vyšším vojenským soudem k 15 měsícům odnětí svobody za nedovolenou službu v cizí armádě. Amnestií prezidenta republiky ze 4. května 1953 mu byl sníž trest o jeden rok, a protože zbytek trestu vykonal ve vazbě, byl od soudu ihned propuštěn svobodu. Poté pracoval v dělnický profesích. Jelikož se jedná o velmi šikovného muže, v žádné práci se neztratil a nikdy netrpěl dostatkem. Letošního 28. října (2010) oslaví tento vitální muž 80 let.

Reklama


Zprava Karel Mynář v letní uniformě se svým českým kamarádem Milošem, Hanoj 1950.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Fakta a svědectví 4/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více