Švédská válka

Čtvrtá fáze třicetileté války, zahájená vyloděním švédského krále Gustava II. Adolfa dne 4. 7. 1630 v Německu. Císař, který nedlouho předtím zbavil Albrechta z Valdštejna vrchního velení, byl nucen spolehnout se na armádu J. T. Tillyho, která však byla v bitvě u Breitenfeldu zcela zničena. Ke švédskému vojsku se připojila protestantská knížata severního Německa a král Gustav II. Adolf postupně ovládl značnou část říše (v roce 1631 obsadili Sasové Prahu). Teprve Valdštejnův návrat do čela císařských vojsk zastavil Švédy u Norimberku, v nerozhodné bitvě u Lützenu v listopadu 1632 pak švédský král padl. V následujícím roce se síly vyrovnaly, Valdštejnovo váhání a nechuť k rozhodným akcím vyvolaly jeho pád a smrt. Císařské vojsko bylo svěřeno J. M. Gallasovi-Campo, který dokázal porazit spojenou švédskou a Saskou armádu v září 1634 u Nördlingenu. Nato Sasko uzavřelo s císařem dne 30. 5. 1635 pražský mír, švédská izolace však byla překonána spojeneckou smlouvou s Francií 28. 4. 1635, což znamenalo zahájení poslední fáze konfliktu, švédsko-francouzské války.