Až do hořkého konce... VII.část - problém kapitána Rugeho

Autor: Lukáš Kovář / Kwango Mbwana 🕔︎︎ 👁︎ 12.939

Minová operace u Helu

Jak se německý štáb obával neexistujících min, tak žili polští velitelé v neustálém strachu z vylodění Němců na Helu. Neustále posilovali protidesantní obranu Helu a to často na úkor lodních posádek a výzbroje. Postupně byly nastálo zakotveny všechny válečné lodě s výjimkou minolovek. Uvolněné posádky posílily oddíly na pobřeží, dělostřelecká výzbroj byla sejmuta a použita na tvorbu improvizovaných baterií. Společně s reorganizací pozemní obrany bylo rozhodnuto také o posílení minových polí v okolí poloostrova. Akcí byl pověřen oddíl minolovek, stále operující v nezměněném složení OORP Jaskółka, Czajka a Rybitva. Původně měla být provedena už v noci z 9. na 10. září, pro nepříznivé podmínky ale musela být odvolána (nepříznivými podmínkami byla myšlena jasná měsíční noc s hladinou jako zrcadlo).

Oddíl nakonec opustil svou základnu v Jastarni až 13. září[1] krátce po setmění. Nejprve zamířil do Kuźnickiej Jamy, kde byly zakotveny zamaskované minové bárky. Každá loď musela naložit 20 min, což byl v noci nelehký úkol. Z důvodu utajení totiž námořníci museli manipulovat s několikasettunovými minami úplně potmě. Na místo určení, tj. 4 námořní míle jižně od Helu, dorazily lodě asi hodinu po půlnoci  a hned začaly s kladením min. Horké chvíle si zažili na Czajce, které se jedna z nich zapletla a uvízla u boku lodi. Než se ji podařilo vyprostit, tloukla nějakou dobu o bort lodi, což mohlo skončit katastrofou. Nakonec ale vše dobře dopadlo a o půl třetí ráno byl celý oddíl zpět v přístavu. Nicméně posádky se zde moc neohřály. V 5:30 už byly znovu na moři a mířily k Rewě, kde se 2.MPS právě připravoval k rannímu protiútoku na pozice 32. pluku Grenzwache. Protože se dřívější spolupráce osvědčila, velitelství MOW bylo opět požádáno o poskytnutí palebné podpory. Akce proběhla dle obdobného scénáře jako o dva dny dříve. Minonosky se v kýlové linii přiblížily ke břehu a ze vzdálenosti asi 3 km zahájily palbu. Nejprve ostřelovaly oblast Redy, poté přenesly svou pozornost na pobřežní silnici vedoucí do Pucku. Ostřelování tentokrát trvalo mnohem déle – cca 50 minut. Po úspěšném útoku na Rewu se lodě obrátily k severovýchodu a odpluly zpět na  základnu.

Reklama

Diverzní činnost malé skupinky minolovek neušla pozornosti německého velení. Doposud ji nechávali relativně v klidu, protože nepředstavovala žádné přímé ohrožení. Akce u Rewy ale situaci zásadně změnily. A německá reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Už v 7:29, tedy jenom pár minut po návratu lodí z akce, se nad Jastarnią objevily Ju 87 z 4.(St)/186(T) a začaly zasypávat přístav svými bombami. Nejhůře dopadla Jaskółka, kterou trefilo hned několik bomb a k nepoznání zničený vrak šel záhy ke dnu. Z poškozených nádrží navíc uniklo palivo, jež se záhy vzňalo a svými plameny brzy zasáhlo většinu přístaviště. Potopení neunikla ani Czapla, kterou zasáhla jedna 250 kg bomba do přídě a další 50 kg do zádě. Neuvěřitelné štěstí pak měla Rybitwa, která sice utržila také jeden zásah, nicméně si z něj odnesla pouze „čistý průstřel“. Roznětka bomby pravděpodobně selhala, takže ta trupem pouze prolétla a zabořila se do přístavního dna. Po provizorní opravě v podobě velkého dřevěného špuntu byla loď opět bojeschopná. Několik bomb padlo na přístavní molo, což mělo stejně zhoubné následky, jako před tím v Gdyni a na Helu. Létající střepiny a kamení prorazily boky zde zakotvených lodí a ty začaly rychle nabírat vodu. Ke dnu tak klesla vyměřovací loď ORP Pomorzanin a přístavní remorkér Lech (149 BRT). Zbývající minolovky OORP Żuraw a Czajka vyšly z náletu nepoškozeny. Po poledni se německé bombardéry objevily ještě jednou, což tentokrát odnesl malý remorkér Krakus (42 BRT). Přestože MOW zůstaly k dispozici ještě tři jednotky (z toho dvě bojeschopné), nálety ze 14. září prakticky znamenaly konec oddílu minolovek. Zbylé jednotky byly přesunuty na Hel, zakotveny a odzbrojeny.

Boje o Kępu Oksywską

Když se generálu Eberhardtovi podařilo 14. září obsadit Gdyni, Kriegsmarine zbývalo k vytralování ještě cca 1,5 km. O tento kousek se následně rozhořela bitva, svedená mezi baterií Canet[2] a německými minolovkami. Nakonec byl plavební kanál přece jen vyčištěn a Němci začali pracovat na opětovném zprovoznění obchodního přístavu. Bránily jim v tom před vjezdem potopené lodě a střílející polské oddíly zakopané na úbočích Oksywské Kępy. Po ovládnutí Gdyně zaměřil námořní kapitán Ruge svou pozornost úsek mezi Gdyní a Babím Dołem, kde sídlilo velitelství plukovníka Dąbka. Plánoval co nejdříve očistit vody východně od Oksywia a pak dělostřelbou zaútočit na zázemí zbývajících polských sil. Lovení min bylo opět často přerušováno intervencí pobřežních baterií. Torpédovka T-196 viditelně nedokázala zajistit minolovným člunům bezpečnost, od blokádních sil proto bylo postupně odveleno několik větších minolovek a dělostřelecké lodě Fuchs a Drache.

Na souši se mezitím situace polských vojsk rapidně zhoršila. Ztráty utrpěné 12. září již nebylo možné nahradit a německé jednotky tak zatlačily zbývající oddíly do hluboké defenzivy. Poláci již neměli kam ustupovat, takže začali klást zarputilý odpor. Bohužel také začaly růst jejich ztráty. Zatímco dříve německé dělostřelectvo často nevědělo kam střílet, teď si skoro každý granát našel svůj cíl. Na minimálním prostoru stěsnaní vojáci se neměli kam schovat, když většina oksywského pahorku byla v průběhu bojů zbavena stromů či jiných úkrytů. Letectvo také zintenzivnilo svou činnost a skoro bez přestávky zasypávalo polské baterie svými bombami. Ty byly postupně ničeny zásahy pum nebo vlastními posádkami při ústupu[3]. Všichni věděli, že konec je nedaleko

Konečná kapitulace LOW se přesto protáhla na pět dní. Generál Kaupisch byl sice přesvědčen, že prudký útok vedený z několika stran by polská obrana pravděpodobně nevydržela, už ale neměl nikoho, kdo by jej provedl. Prvotní elán německých oddílů se vytratil, útoky ztratily energii a odhodlání. Vidina blízkého konce způsobila, že se němečtí vojáci začali chovat mnohem opatrněji. Nikomu se nechtělo zbytečně umírat těsně před koncem války (většina vojáků byla tehdy přesvědčena, že po porážce Polska ztratí Spojenci důvod k válce a oni půjdou za pár týdnů domů). O porážce obránců tak měla nakonec rozhodnout především děla, bomby a vyčerpání.

Od 16. září začal Schleswig-Holstein s každodenním systematickým ostřelováním Oksywské Kępy. Nyní se už kapitán Kleikamp mohl odvážit na otevřené vody zálivu a palbu tak vedl z mnohem kratší vzdálenosti (obvykle z úrovně Redłowa). Na 18. záři byla připravena velká minolovná operace, během níž měly být dočištěny vody podél pobřeží Oksywské Kępy, aby odtud mohlo námořnictvo následujícího dne podpořit finální útok na polské pozice. Zbylé baterie, ač již trpěly nedostatkem munice, se tomu nadále pokoušely bránit. Během tříhodinového souboje s torpédovkou T-196, dělostřeleckou lodí Fuchs a dvěma velkými minolovkami nezaznamenala žádná ze stran přímý zásah, nicméně Němci dosáhli taktického vítězství - vody kolem Oksywia byly odminovány. V 17:00 ještě Schleswig-Holstein krátce ostřeloval území Laskovského baterie. Střelbu řídil námořní hydroplán, nicméně její přesnost byla minimální. Z cca 30 vyslaných salv padl na území baterie jenom zlomek granátů, o dost hůře na tom však byla blízká rybářská osada, kde spadlo několik domů.

Příštího den ráno se ve vzdálenosti cca 2 km od břehu objevil početný německý svaz, skládají se z 8 velkých minolovek, celého zkušebního minového oddílu  a 1. flotily minových člunů. Lodě pomalu pluly podél polského pobřeží, ničíce dělostřelbou vše, co mohlo mít nějakou vojenskou hodnotu. Z pobřeží už byla schopna odpovídat pravděpodobně jenom 75mm protiletadlová baterie na Oblużu. Když se německé lodě dostaly k severní hranici Poláky ovládaného území, provedly obrat k jihu a opět započaly s dělostřelbou. Tím se ale dostaly do dostřelu Laskowského baterie, která záhy zahájila přesnou palbu. Jedna z minolovek byla poškozena, ostatní se musely zachránit útěkem. Tento drobný úspěch ale byl labutí písní polské obrany na Oksywiu. Po opětovném ostřelování Schleswig-Holsteinem vyrazila do útoku připravená pěchota a postupně donutila jednotlivé skupinky přeživších vojáků ke kapitulaci. Jako poslední kapituloval štáb LOW v okolí Babích Dolů, samotný plukovník Dąbek pak raději než zajetí volil smrt výstřelem ze své pistole. Tato velmi smutná tečka pak symbolicky ukončila téměř 19 dní trvající obranu polského pobřeží. Generála Kaupische tento úspěch stál přibližně 800 padlých a 1200 raněných vojáků. Na polské straně byly ztráty o něco vyšší, udává se něco kolem 3000 padlých a raněných, ostatní padli do zajetí.

Poznámky

[1] Přesný datum postavení minové uzávěry je jako mnoho jiných událostí na pobřeží zahalen tajemstvím; někteří autoři ji kladou do noci z 12. na 13. září (např. J. Pertek), jiní ji posouvají o den později. K nepřesnostem pravděpodobně došlo díky nedorozumění, kdy v pozdější době sbíraná svědectví hovořila o akci ze dne 13. září, což různí autoři chápali různě. V tomto textu jsem se přidržel verze A. Rzepniewského.

Reklama

[2] Baterii Canet vydatně pomáhala 75mm protiletadlová baterie 1/1 MDAPl u Wąwozu Ostrowského.

[3] Polské baterie měly skoro bez výjimky stálé montáže, při ústupu je tedy nebylo možné odtáhnout.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více