SS Thistlegorm - stále plný bojové techniky

Autor: Jiří Mašek 🕔︎︎ 👁︎ 30.434

V květnu 1941 SS Thistlegorm1), s 39 muži pod vedením kapitána Williama Elvise, vyplul ze skotského Glasgow do Alexandrie. Loď byla vyzbrojena jedním protiletadlovým 11,9cm dělem a jedním 40mm protiletadlovým kanónem s 10 dělostřelci.

Loď byla naložena dělostřeleckými granáty, protitankovými minami, municí do pěchotních zbraní, puškami Lee Enfield MK III, motocykly BSA W-M20 dosahující rychlosti 110 km/hodině, dále motocykly Norton 16H a Matchless G3L, armádními nákladními auty Ford WOT2, Bedford OY, Jeep Morfia Commercional CS8 a 3,3 m dlouhým Tilling regens TS-19. A dalším vojenským materiálem - gumovou obuví, šatstvem, nářadím, náhradními díly, křídly a motory do letadel. Ve čtvrtém nákladním prostoru byly uskladněny také malé pásové transportéry Bren Carrier a munice všech ráží. Tento nákladní prostor však dostal přímý zásah.

Reklama

Na palubě byly vezeny dvě kompletní vlakové soupravy. Dvě lokomotivy Stanier 8F s cisternou a tendrem na uhlí. Ty byly výbuchem vymrštěny, první je dvacet metrů od levoboku, v hloubce 28 m. Na pravoboku najdeme druhou lokomotivu v hloubce 30 m.

Cesta do Středozemního moře byla pro spojenecké lodě uzavřená a proto trasa vedla kolem celého afrického kontinentu a Rudým mořem.

Pozdě večer 5. října z Kréty odstartovaly dva německé bombardéry typu Heinkel He 111 z Kampfgeschwader KG 26, které měly potopit Queen Marry, nacházející se právě v Rudém moři s 12 000 australskými vojáky na palubě a směřující na severoafrickou frontu. Kvůli nepřízni počasí a špatnému spojení piloti svůj cíl nenašli. Při zpátečním letu nad Suezem spatřili kotvící loď a rozhodli se, že na ni svrhnou bomby původně určené pro Queen Marry. Kotvící lodí byl Thistlegorm, kotvil v oblasti Sha´ab Ali v Rudém moři a čekal na povolení k proplutí Suezským průplavem.


Lokomotiva Stanier 8F vyrobená ve Velké Británii. Výbuch ji odhodil víc jak 20 metrů

V 00.35, ráno 6. října 1941, den před svým vyložením, byl Thistlegorm zasažen dvěma bombami, z nichž jedna dopadla do muničního skladu čtvrtého nákladního prostoru a výbuch roztrhl trup na dvě části. Ihned se začal potápět, ani ne za deset minut ho mořská hlubina sevřela do své náruče. Jeho posádku zachránila nedaleko kotvící HMS Carlisle, nepřežilo 9 lidí. Němečtí piloti však také neměli štěstí, nad Středozemním mořem je sestřelili a do konce války zůstali v zajetí. Když se Thistlegorm potápěl, jeden z členů posádky, Angus McLeay, hrdinně nasadil svůj život pro záchranu námořníka, který ležel v bezvědomí v plamenech pod navijákem na kotvu. Za tento čin byl vyznamenán Georgovou a Lloydovou válečnou medailí za statečnost. Tento námořník zemřel v roce 1991.

Reklama

Několik měsíců po svém potopení o Thistlegormu už nikdo nevěděl. Až 17. března 1955 se opět dostal na světlo světa. Objevil ho Jacques Cousteau na své výpravě po Indickém oceánu a Rudém moři na lodi Calypso. První potápěč, který spatřil Thistlegorm byl Albert Falco, hlavní potápěč a pozdější kapitán legendární lodi Calypso. První fotografie z vraku byly publikovány v časopise National Geographic Magazine roce 1956. Jacques Cousteau se asi obával o budoucnost lodi s ohledem na dobrodruhy a vykradače, úmyslně proto uvedl špatné souřadnice. Vrak tak opět upadl v zapomnění. Nikdo o něm neměl ani tušení až do roku 1992, kdy byl znovu objeven amatérskými potápěči. V roce 1994 televizní stanice BBC natočila dokumentární film Last Voyage of the Thistlegorm.

V současnosti je asi nejnavštěvovanějším vrakem na celém světě.

Mnoho potápěčů z celého světa se sem sjíždí, aby se seznámili s historií a kouzlem tohoto vraku.

Trocha historie aneb co předcházelo potopení.

V roce 1941 Němci prakticky doobsadili celou Evropu, v dubnu Jugoslávii, Řecko a Krétu. V červnu vtrhli do Ruska. Během pár měsíců zde postoupili až k Moskvě.

11. února přistály v libyjském Tripolisu první německé jednotky, slavný „Deutsches Afrikakorps - DAK“, velitelem byl určen neméně slavný generál Erwin Rommel, hrdina francouského tažení „Blitzkrieg“, posléze přezdívaný Liška pouště, zastřelen pro účast na spiknutí proti Hitlerovi. Rommel během prvních dubnových dnů obsadil spolu s Italy v Libyi přístavy Benghází a Derna. Dne 10. dubna došlo k prvnímu pokusu o dobytí libyjské pevnosti Tobruk, ten ale ztroskotal. O den později začalo vlastní neúspěšné obléhání. Překročení egyptských hranic nastalo 13. dubna obsazením pevností Capuzzo a Sollúmu. Podle Britů měli namířeno k Suezu a dále do Iráku a Iránu – pro černé zlato.

Britové po obdržení posil 15. června zaútočili. 17. června bylo rozhodnuto, tanková bitva u egyptského Sollúmu skončila německým vítězstvím. Britové ztratili na devadesát tanků, Němci pouhých 12, v poměru ztrát letadel Němci a Italové 10, Britové 36. Koncem června je vyměněn vrchní velitel britských sil na Středním východě generál Wavell za generála Auchinlecka. Jediná dobrá zpráva pro Brity byla, že Tobruk je stále v britských rukou2). Pro Němce to znamenalo z Benghází vše vozit po jedné pobřežní silnici až na frontu.

Britové pak naplánovali novou ofenzívu na listopad. Cílem bylo proražení obklíčení Tobruku a vyhnání nepřítele ze severní Afriky. Britská vojska se dala do pohybu dopoledne 18. listopadu. V Marmarice zaútočily za středečního svítání 19. listopadu britské jednotky na italskou tankovou divizi Ariete a ta na konci dne obklíčila a zničila část nepřátelských tanků. Generál Cunningham, velitel britského útoku, se nevyhnul chybě, jakou spojenečtí velitelé pravidelně dělali, rozdělil své jednotky. Při útoku na italskou divizi podcenili Britové schopnosti Italů. Ti dokázali zničit 25 britských tanků a řadu dalších poškodit.

Po krátké přestávce se 21. listopadu rozhořely boje v oblasti Sídí Rezeh. Přestože Němci v bitvě zvítězili, měl 26. listopadu celý Afrikakorps jen 60 bojeschopných tanků. 27. listopadu boje pokračovaly a začala druhá bitva u Sídí Rezeh. I druhou bitvu velitel Afrikakorpsu generál Rommel vyhrál, ale jeho situace byla velice špatná. Ztráty rostly a přísun zásob po moři vázl.

Britské ponorky a letectvo zaznamenaly mnoho úspěchů. Během druhé poloviny roku 1941 ztratili Italové na 150 obchodních lodí. Jenom v říjnu, měsíc před zahájením britské ofenzívy, ztratily jednotky Osy během transportu 60 % zásob.

Generál Rommel tedy vydal v prosinci 1941 rozkaz k ústupu spět k libyjskému Tripolisu. Chtěl tak zachránit zbytek svých sil pro další boje.

Britové tak po devíti měsících osvobodili posádku v obklíčeném Tobruku3).

Reklama

Pro Brity však ofenzíva neskončila nějak šťastně. Němci sice ustoupili, ale z Afriky rozhodně vyhnáni nebyli a už v lednu zahájil Afrikakorps další útok na Egypt.

Gubalská úžina - Sha´ab Ali 2. 6. 2008

Z potápěčského deníku

Při sestupu se pomalu objevuje silueta vraku, je to nádherný pohled. Jako první jsme klesli k lokomotivě na levoboku, bohužel kabina strojvůdce zcela chybí. Směr ponoru od lokomotivy směřoval k obeplutí lodě na zádi, cestou jsme důkladně prozkoumali čtvrtý nákladní prostor (místo exploze pum), jsou zde mimo pokrouceného železa dva převrácené Bren carrier, munice pravděpodobně do houfnic ráže 155 mm, (jedna je i očištěná je tak vidět zápalník a značky výrobce a rok výroby – viz. foto) a další menší granáty. Munice je samozřejmě ostrá, jen trochu zkorodovaná za těch 67 let, proto je na místě velká opatrnost. O kousek dál na zádi na palubě je 119mm protiletadlový kanón a 40mm automatický protiletadlový kanón. Pak je námi obeplut obrovitý lodní šroub a návrat přes lodní palubu, kde stále stojí vlakové cisterny a tendry na uhlí. Na přední palubě se nachází obrovský naviják kotvy. Kotevní řetěz padá na dno. Vlastní kotva leží asi 200 m od lodi.


Tendr na uhlí, součást vlakové soupravy spolu s cisternou na vodu pro parní stroj lokomotivy

Na druhý ponor se vyrazilo do podpalubí, proplavání 2. a 1. nákladního prostoru obou podpalubních palub. Okamžitě vás lodní náklad vtáhne do děje i když už jen do dějů dějin. Pozornost si zaslouží především nádherné motorky, několik typů armádních aut, letecké motory a křídla a hlavně hromada armádních holinek, ty působí velice depresivně. Pak úzkým průlezem zpět na můstek, kolem cisteren a tendrů do jídelny, kapitánské kajuty a koupelny (nad vanou je vzduchová bublina-pokud si stoupnete na vanu, můžeme volně dýchat).

Při druhém ponoru nás zastihl silný proud, čelili jsme mu tak, že jsme se schovávali za lodní přepážky a zábradlí.

Vplutí do vraku a nákladového prostoru vyžaduje již značné zkušenosti, znalosti a dodržování pravidel bezpečného potápění při průniku do vraků.


Jen nepatrná část nákladu munice, rok výroby 1929

Poznámky:

1) Iniciály před jménem neznamenají německé SS, ale v angličtině Steam ship – parní loď.

2) Britové jej po moři zásobovali.

3) V noci z 22. - 23. října 1941 byl do obleženého Tobruku přesunut po moři dvěma torpédoborci Hasty a Napier i náš 11. československý pěší prapor – Východní. Bránili asi 6km úsek na západním perimetru proti Italům. Bojová činnost byla vedena převážně průzkumnými hlídkami. Za jeden a půl měsíce se jich uskutečnilo 88. Ofenzivnější akce byly uskutečněny pouze dvě. 21. listopadu spolu s Poláky provedli výpad proti Italům na kótu 69, a pak 10. prosince, kdy britské jednotky postupující z Egypta dosáhly Tobruku, provedli výpad do italských pozic z větší části už opuštěných.

Za cca 50 dní bojového nasazení v Tobruku jednotka ztratila 14 mužů.

SS Thistlegorm britská obchodní loď o výtlaku 4 898 tun a 125,5 metrech délky. Byla vyrobena v roce 1940 v docích J. L. Thompson & Sons a určena pro flotilu Albyn Line Ltd. Pojmenovali ji v keltském jazyce Thistlegorm. Byla sesterskou lodí Thistledhu - Černá, Thistleroy – Červená. Thistlegorm byla poslední lodí této série a znamená Modrá.

Fotografie vznikly 2. 6. 2008

Prameny:
The Great Shipwreecks of the Red sea, Alberto Siliotti, ISBN - 88-87 177-69-4
Tobruk 1941, Jon Latimer, nakl. Osprey, ISBN - 978-1-84176-092-6
Češi v Tobruku, Františrk Emmert, nakl. Vyšehrad, ISBN - 978-807021-926-3
Lišky Pouště, Paul Carell, nakl. Jota, ISBN - 978-80-7217-534-5
Rommel's Desert War The Life and Death of the Afrika Korps, Samuel Mitcham, Stackpole Books, ISBN 978-0-8117-3413-4


Obrovitý lodní šroub, více jak 3m v průměru


Nákladní vozy Morris


Sedadlo motocyklu, kožené polstrování sedačky už zmizelo


Jeden z průlezů do nákladového prostoru


Nákladový prostor č.4, místo dopadu pum, Bren carrier


Protiletadlové dělo ráže 119 mm

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více