ČESKÁ KREV II.

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 22.913

4.Déšť a oheň - e5 Jfd7

Počátkem června znovu Torstenssona schvátila dna, takže nemohl dál vést obléhání. Velení proto předal svému zástupci, jímž byl generál Kaspar Cornel de Mortaigne. Ten se rozhodl napnout všechnu svou aktivitu opět proti Špilberku. Nechal ke hradu znovu kopat další podkopy a příkopy, ale hlavně se soustředil na dvě nejzranitelnější místa brněnské obrany. Silnou dělostřelbou napadl krytou cestu a současně Švédové pokračovali v kopání směrem ke svatému Tomáši.

Obránci se na to pochopitelně nedívali se založenýma rukama. Opět se tvrdě bojovalo v podzemí, obránci kopali protipodkopy a švédské tunely vyhazovali do povětří. Bez oddechu opravovali pobořené bašty a hradby.

Reklama

Přes všechnu snahu se však v půlce června Švédové prokopali až do bezprostřední blízkosti kryté cesty. Avšak dříve než mohli využít situace, postavila se proti nim i sama nebesa. Kolem třetí hodiny 14. června se strhla silná bouřka. Prudký liják během chvíle zaplavil švédské zákopy a tunely. Vojáci stáli ve vodě nejprve po pás, za chvilku už po prsa a pak po krk. Všichni se začali horečně hrabat se zákopů. V zoufalství se začali prát mezi sebou, mnoho se jich utopilo. De Souches pozoroval paniku ve švédských zákopech z hradeb a ihned se projevil jako muž činu. Nařídil provést výpad na švédské příkopy před Veselou branou. Výpad byl úspěšný, mnoho Švédů bylo pobito nebo zajato. Zajatci poskytli obráncům informace o neutěšené situaci ve švédském táboře. Jeden ze zajatců přiznal, že z Mortaignova osobního pluku padlo už 400 mužů.   

I Torstensson si byl vědom bezútěšného stavu. Téhož dne večer zasedl, aby napsal list Johanu Adleru Salviovi, jednomu ze švédských legátů. Torstensson si v dopise postěžoval, že čím větší silou se snaží města zmocnit, tím jsou Brňané odolnější. Potom však dodal, že doufá v brzké dobytí města, nebude-li přepaden zvenčí. Znovu poukázal na těžkosti dané nevhodnou sestavou svých vojsk: „Kdybych měl dost pěchoty, udělal bych s Brnem krátký proces. Takto musím pro nedostatek mužstva promarnit tolik času.“

Přes dílčí úspěchy (švédským minérům se například podařilo odvést ze Špilberku vodu a hrad tak zůstal zcela závislý na zásobování vodou z města) bylo zjevné, že další vývoj se Švédům vymyká z rukou. Vrchní velitel byl upoután na lůžko opakovanými záchvaty dny. Jeho vojáci, ležící ve vinohradech okolo Brna, trpěli hladem a nemocemi. Přibývalo dezercí.

Bylo nutno šetřit střelným prachem, kterého za šest týdnů obléhání Švédové spotřebovali 17 tun. Švédské  obléhání bylo nemastné neslané a švédské vojsko tak jen ztrácelo pod brněnskými hradbami měsíc za měsícem marným čekáním na posily nebo na kapitulaci města.

I těm nejprostším švédským vojákům muselo být jasné, že Brno se nevzdá. Každý den jim obránci podávali nové důkazy odhodlání a statečnosti. Ať už při odrážení ztečí, neustálých opravách hradeb v nejprudší palbě nebo nebezpečných výpadech.

Také v sobotu 17. 6. provedli obránci mimořádně úspěšný výpad. Opět se k němu hlásilo mnoho dobrovolníků, dokonce prý deseti a dvanáctiletí chlapci, kteří tak chtěli prokázat svou odvahu. Výpad měl být proveden v prostoru Starého Brna, jejich cílem byly švédské příkopy u kryté cesty a Špilberku. De Souches z tří set mužů určených k výpadu (z toho bylo 150 vojáků, 130 tovaryšů a 20 studentů) vytvořil dva oddíly a do kryté cesty umístil silnou zálohu měšťanů a kavalerie.

Výpad byl proveden z Brněnské brány, jeden oddíl zaútočil na baterii čtyř děl u svaté Anny, tři děla zničil a zapálil všechny sudy se střelným prachem složené mezi děly. Zapálena byla také výdřeva ve švédských zákopech. K obráncům se nyní připojili i sedláci z brněnského okolí, kteří do ohně vhazovali otepi slámy a zvětšovali požár. Dřevěné trámoví rychle shořelo a zákopy i podkopy se sesypaly a mnoho Švédů v nich zůstalo pohřbeno.

Druhý oddíl zatím zatlačil Švédy až na Staré Brno. Po hodinovém boji se pak obránci vrátili s mnoha zajatci triumfálně do bezpečí hradeb. Celé čtyři týdny pak Švédům trvalo, než opravili škody při tomto výpadu utrpěné.

Reklama

Přes všechny úspěchy byla ale situace ve městě složitá. Zoufale se nedostávalo zejména střelného prachu. Naštěstí 24. června k obráncům pronikla zpráva, že mají v nejbližších dnech očekávat pomoc. Ta přišla o dva dny později. Vypravil ji z Prahy na rozkaz arcivévody Leopolda Viléma (bratr císaře Ferdinanda III. a vrchní velitel císařských vojsk) polní maršál Rudolf Colloredo. Silnému jízdnímu oddílu o 600 mužích velel plukovník Martin Pachoj, který svoji jednotku dovedl potají od Pardubic, lesy a údolím Svratky až k Brnu. Zde se svého oddílu vyčlenil skupinu v síle 400 mužů, jejíž velení svěřil podplukovníku hraběti Jiřímu Štěpánovi z Vrbna. Jeho úkolem bylo za každou cenu se probít do města.

Pachojova i Vrbnova skupina společně zaútočily na dva švédské pluky ležící v oblasti dnešních Pisárek. Ohromení Švédů bylo úplné, jejich sestava byla zcela rozvrácena. V prudkém boji padl i švédský plukovník Kallenberg. Pachojova skupina nadále využívala momentu překvapení a stupňovala zmatek ve švédských řadách. Hrabě z Vrbna se  svými jezdci se naopak řítili s tasenými palaši dál k městu. Zde je zpozorovali obránci v okamžiku, kdy jezdci začali stoupat od dnešního pivovaru ze Starého Brna do kopce ke Špilberku. Jezdci se hnali dnešní Údolní ulicí až se dostali do kryté cesty a tou pak do města.

Pachojova skupina se mezitím odpoutala od zcela dezorientovaného nepřítele a stejnou cestou, tedy přes pisárecké lesy, se vydala nazpět do Prahy. Císařští jezdci za sebou nechali dva rozbité švédské pluky a naprostý zmatek a chaos. Švédové se domnívali, že byli napadeni celou císařskou armádou, mající za úkol uvolnit obklíčení Brna. Panika v jejich táboře dosáhla takových rozměrů, že Švédové ve chvatu nakládali cennosti na vozy a odesílali je do Olomouce.

V Brně zatím po příjezdu hraběte z Vrbna a jeho mužů propukla obrovská radost. Posila 400 mužů  byla vítaná, ale mnohem důležitější byly jimi přivezené zásoby střelného prachu. Páter Středa nazval hraběte z Vrbna „andělem Brnu přispívajícím.“

Torstensson byl vzteky bez sebe, že hlídky zcela zklamaly a nehlásily příjezd císařských kavaleristů. Ihned však přikročil k protiopatřením. Bylo mu jasné, že v Brně nemůže být dost krmiva pro 400 koní. Dospěl tedy k závěru, že císařská jízda se opět pokusí prorazit z obklíčení, a to jedině stejnou cestou. 

Nechal tedy od Špilberku, přes Úvoz až k rybníku u svatého Tomáše vykopat hluboký příkop, zesílený navíc osekanými kůly a palisádami, čímž císařským přehradil  únikovou cestu. Postavil hlídky a připravil pohotově oddíl jezdectva.

Raduit de Souches však opět projevil nečekanou invenci. Poblíž Židovské brány nechal potají udělat průlom do hradeb a přes příkop pod zdí postavit improvizovaný mostek. Ten navíc nařídil pokrýt silnou vrstvou hnoje, která měla tlumit hluk kopyt. Slabý krycí oddíl kavalerie pod velením hraběte z Vrbna pak provedl klamný výpad Brněnskou branou směrem ke Špilberku, tedy do míst kde Torstensson útok očekával. Jezdci způsobili poplach a zmatek, na místo ihned vyrazila jízda Švédů. Než však dorazili, oddíl hraběte z Vrbna se opět vrátil za hradby. Jiná jednotka císařských jezdců mezitím nepozorovaně koně vyvedla průlomem v hradbě, přebrodila s nimi obě ramena Svratky a  odvedla je do posádky v Pernštejně.

(pokračování příště ...)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více