Seydlitz: Důkaz houževnatosti

Autor: Ondřej Fér 🕔︎︎ 👁︎ 31.183

Lodě, které vycházely z loděnic císařského Německa, patřily jednoznačně k tomu nejlepšímu, co nesly vody oceánů. Houževnaté, dobře pancéřované lodě s vynikajícími dělostřelci byly za 1. světové války pro námořní síly Velké Británie neustálým nebezpečím. Přestože došlo vlastně jen ke dvěma velkým bitvám, ukázaly německé lodě, že jsou soky, na nichž si britská flota může dost dobře vylámat zuby. Obou zmíněných bitev se účastnil i bitevní křižník Seydlitz. V obou byl těžce poškozen, přesto se dočkal potupného samopotopení ve Scapa Flow.

Seydlitz měl být původně třetí lodí třídy Moltke, nástupců prvního německého bitevního křižníku Von Der Tann. Nakonec došlo během stavby k několika vylepšením oproti Moltkemu a jeho sesterské lodi Goeben - mírně narostla rychlost, zesílil pancíř. Seydlitz se dodnes klasifikuje jako samostatná třída. 

Reklama

Je vcelku známým faktem, že německé lodě byly projektovány s vědomím toho, že budou nasazeny poblíž vlastních základen. Vzhledem k tomu němečtí konstruktéři mohli trupy členit na vyšší počet vodotěsných oddělení než Britové, kteří museli myslet na pohodlí posádky svých lodí, operujících  - s nadsázkou řečeno - od pólu k pólu. Tak se stalo, že nejstarší a nejmenší německý bitevní křižník Von Der Tann měl stejně silný pancíř jako modernější a výrazně větší britské lodě třídy Lion. Seydlitz byl pokračováním tohoto trendu. Jeho boky kryly 300 milimetrů silné pláty, hlavní paluba nesla až 80 mm pancíř, děla až 228 milimetrový. Sedmadvacet kotlů roztáčelo přes dvě turbíny čtveřici šroubů - na zkouškách dosáhl Seydlitz rychlosti 29, 12 uzlu, byl tedy reálně rychlejší než britské bitevní křižníky. Němečtí konstruktéři ve víře v kvality Kruppových děl Seydlitz vyzbrojili deseti děly ráže 280 milimetrů. 200 metrů dlouhá loď měla výtlak 28 550 tun, dokončena byla 22. května 1913.

Do války Seydlitz vstoupil jako vlajková loď kontradmirála Franze Hippera, velitele průzkumných sil Širokomořského loďstva. Záhy se ukázala síla této jednotky, složené z bitevních křižníků Von Der Tann, Moltke, Seydlitz, pancéřového křižníku Blücher - později přibyly ještě bitevní křižníky Derrflinger, Lützow a Hindenburg. Hipper, zřejmě nejschopnější z německých admirálů, vedl své lodě proti pobřeží Velké Británie. 3. listopadu 1914 ostřeloval  Seydlitz Yarmouth, 16. prosince 1914 Hartlepool.

Až 24. ledna 1915 se podařilo britskému loďstvu bitevních křižníků pod velením Davida Beattyho německé loďstvo zastihnout u mělčiny Dogger Bank. Zde došlo k první velké srážce těžkých lodí v Severním moři. Britové měli na své straně hned několik výhod počínaje převahou početní přes větší váhu boční salvy - rychlost i homogenitu Hipperovy eskadry narušovalo zařazení Blücheru. Jen díky chybné signalizaci mezi britskými loděmi unikli Němci zkáze. Potopen byl Blücher, Seydlitz byl zasažen dvěma granáty ráže 343 milimetrů z vlajkové lodě viceadmirála Beattyho, bitevního křižníku Lion. Jeden z granátů pronikl stropem jedné ze zadních dělových věží. Jen okamžité zaplavení muničních komor zabránilo průniku ohně, explozi připravených prachových náloží a logicky potopení lodi. Seydlitz se tak tak dovlekl na základnu. Němci se poučili a učinili opatření, která měla zabránit opakování nebezpečí, které hrozilo Seydlitzu. Britové tak neučinili, přestože do povětří po zásahu granátem z německé vlajkové lodě málem vyletěl do povětří i Lion. Mělo se jim to zle vymstít.

Na pozadí gigantického střetnutí německých a britských sil u Skagerraku se odehrálo i další drama bitevního křižníku Seydlitz. Ten patřil 31. května 1916 k nejlépe střílejícím lodím, přestože admirál Hipper svou vlajku přenesl na nejnovější bitevní křižník Lützow s 305 milimetrovými děly. Seydlitz svých deset 280 milimetrových kanónů v souboji eskader bitevních křižníků obrátil proti sesterské lodi Lionu, bitevnímu křižníku Queen Mary. Kruppova děla, vynikající granáty i dobří a chladnokrevní dělostřelci předvedli, co v nich je. Queen Mary byla v rychlém sledu zasažena několika granáty. Jeden nebo více z nich proniklo do barbety jedné z dělových věží. Stejně jako v případě Lionu a Seydlitze na Dogger Banku i na Queen Mary vyšlehl oheň do přípravny střelného prachu. Queen Mary vybočila z linie a po hrozivé explozi se během několika okamžiků potopila i s velkou většinou posádky. Zachránili se tři muži.

Ve stejné době ale pršely zásahy i na Seydlitz. Celkem ho během bitvy zasáhlo jednadvacet těžkých granátů, navíc se do jeho rozbitého trupu zabořilo torpédo vypálené torpédoborcem Petard. Obě zadní dělové věže byly zničeny, loď nabrala do trupu 5700 tun vody. Přesto se Seydlitz vlastními silami doplížil do přístavu. Za tři měsíce byl znovu schopen služby.

Nebylo už ale proč. Ještě dvakrát, v listopadu 1916 a v dubnu 1918 se Seydlitz vydal na moře, ale s nepřítelem se již nestřetnul. 21. června 1919 ho stejně jako velkou většinu německých lodí potopila vlastní posádka v internaci ve Scapa Flow. 2. listopadu 1928 byl trup bitevního křižníku vyzdvižen a o rok později sešrotován v Rosythu.

Ondřej Fér, Mladý svět 

Reklama

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více