Směrnice pro válku v zimě

Autor: Kurt Kriegel / KurtCz 🕔︎︎ 👁︎ 23.609

Příloha 2 k služebnímu předpisu pro pozemní vojsko Ia, strana 18a, č.17

A.) Zimní podmínky

Reklama

I. Vliv zimy na terén, počasí a denní dobu

1. Ruská zima se vyznačuje dlouhodobými silnými mrazy (-40 až -50 °C). které jsou mnohdy vystřídány krátkými údobími tání, metelic, bouří a mlhavého počasí se zhoršenou viditelností. Denní doba se během zimního období pozvolna zkracuje, často až na několik málo hodin, poté se pomalu prodlužuje.

2. Rozdíly v teplotě a srážky mají v zimě zvýšený vliv na schůdnost terénu. Počátek zimy se silnými mrazy bez většího sněžení dovoluje překonávat i terén, který je jinak neschůdný. Řeky a jezera mohou sloužit jako komunikace pro vozidla. Bažiny pod sněhovou pokrývkou však nezamrzají zcela, pokryjí se většinou pouze tenkou vrstvou ledu, která nesnese velké zatížení.

3. V průběhu zimy se stupňuje množství srážek a sílí mrazy. V některých místech může sníh znemožnit jakýkoliv pohyb kolových i pásových vozidel všech druhů mimo upravené cesty.

4. S příchodem jara se sníh sesedá, což usnadňuje veškerý pohyb. Obtíže však může způsobit střídavé tuhnutí a mokvání sněhu, vyvolané rozdíly v teplotě.

5. I při slabém sněžení mohou účinkem větru vznikat závěje, které bývají příčinou značných značných dopravních poruch. Tyto sněhové závěje se tvoří zejména na počátku zimy. Zvlášť rozsáhlé jsou v rozlehlých stepních oblastech.

6. Viditelnost je za jasného mrazivého počasí většinou dobrá, také hluk je slyšitelný na velké vzdálenosti. Souvislá oblačnost ztěžuje pozorování, může dokonce znemožňovat přesnou orientaci v terénu a udávání cílů, neboť výšiny a údolí jsou málo výrazné a při odhadu vzdálenosti dochází k velkým chybám.

 

II. Sněhové podmínky a vlastnosti sněhu

7. Sněhová pokrývka se v evropském Rusku drží na jihu (Ukrajina a dolní tok Volhy) až 4    měsíce, ve střední části (okolo Moskvy) 4-6 měsíců a na severu (Archangelsk) 6-7 měsíců.  Stejně dlouho trvají mrazy. První mrazy nastávají obvykle na začátku října.

8. Výška sněhu je podle povahy terénu různá. Vítr odnáší sníh z odkrytých holých ploch a navršuje ho před překážkami a v údolích. V lesích leží v poměrně rovnoměrné vysoké vrstvě. V průměru je nutno počítat v jižním Rusku s 10-40 cm sněhu, ve střední a severní části Ruska s 50-100 cm. Místy bývá sníh nezřídka navrstven (závěje) až do výše 2 i 3 metrů.

9. Vlastnosti sněhu. Voják, který není zvyklý na zimu, a zvláště voják, který dosud nemá zkušenosti ze zimní války v Rusku, musí znát nejenom nevýhody, ale zejména výhody, které mu sníh přináší a kterých lze využít. Sníh, jestliže se ho vhodně využije, chrání před mrazem (viz „Sněhové stavby“). Sníh chrání před větrem, není však neprodyšný (větrání). Sníh v dostatečné vrstvě chrání před střelami (3m). Sníh je výborný maskovací prostředek.

10. Druhy sněhu. Padající sníh má za slabého mrazu podobu velkých sněhových hvězdiček nebo vloček (kyprá sněhová pokrývka), za větších mrazů má podobu jemných zrnek. Větrem je sníh stlačován (větrem upěchovaný sníh). Zledovatělý povrch na hlubokém měkkém sněhu může pohyb právě tak usnadňovat, jako jej může naopak, je-li nedostatečně pevný, velmi ztěžovat. Chůze takovým sněhem je značně namáhavá, jízda na lyžích často dokonce nebezpečná. Koně a psi si mohou poranit končetiny.

B.) Přípravy na válku v zimě

1. Zkušenosti ukazují, že němečtí vojáci jsou schopni překonávat i obtíže ruské zimy, že       předčí s přírodou srostlé, primitivní Rusy i v zimě, a nejenže se jim mohou účinně bránit, ale  jsou i s to v útočném boji je zničit. Předpoklady k tomu jsou: vnitřní příprava na krutost války v zimě, náležitý výcvik a návyky, dokonalé zvládnutí způsobu boje v zimě, odpovídající výstroj, popřípadě používání výpomocných prostředků.

2. V boji proti strázním ruské zimy má rozhodující význam sebeovládání. Častou příčinou zmrznutí je pokles pozornosti, lhostejnost a apatie. Při vyčerpání po velkém vypětí sil, při nadměrné únavě po dlouho trvajících strážních službách beze spánku je nebezpečí zmrznutí zvlášť velké. V takových situacích musí voják soustředit veškerou sílu vůle, aby zůstal bdělý, čilý a pozorný. Zásada kamarádství vyžaduje, aby se vojáci navzájem v tomto úsilí podporovali a posilovali svou vůli k životu. Vážné nebezpečí vzniká teprve tehdy, když je ochromena víra ve vlastní sílu.

C.) Způsoby vedení boje v zimě

Reklama

1. Útok do boku a týlu zasahuje nepřítele v zimě zvláště citelně. Čelní útok je v hlubokém sněhu i na lyžích velmi obtížný. Plánovitá příprava a zaujetí bojové pohotovosti jsou ještě důležitější než v létě, vyžadují mnoho času (dvakrát tolik i více času než v létě). Těžká technika, včetně dělostřelectva, tanků, útočných děl, se musí co nejvíce využívat k úpravě cest a odklízení sněhu. Při přípravě je třeba přihlížet k očekávaným povětrnostním podmínkám (viz přílohu Využívání počasí).

2. Nepřetržité útoky, jejichž cílem je nepřítele zneklidňovat, narušovat jeho přísun, znemožňovat mu rozdělávání ohňů a nutit ho k častým protiúderům, to jsou osvědčené formy boje v zimě.

3. Vzhledem k tomu, že provedení vlomu do nepřátelských postavení a boj zblízka, zvláště v hlubokém sněhu a v nepřehledném terénu, je činnost velmi obtížná, při níž dochází k značným ztrátám, je výhodnější nepřátelské síly odříznout tím, že se přeruší jejich spojení s vnějškem. V takovém případě totiž nepřítel musí opustit svá postavení, která mu poskytují ochranu před střelami a zimou, a sám v hlubokém sněhu zaútočit, aby se vymanil ze sevření.

4. Jestliže vojáci po vyčerpávajícím útočném postupu zalehnou v blízkosti nepřítele a po dlouhou dobu leží nechráněni v otevřeném terénu, může to vést za velkých mrazů těžkým ztrátám nebo poškozením na těle.

5. – 9. atd.

Různé způsoby orientace

10. Způsob orientace v terénu se dělí podle viditelnosti na: orientaci ve dne, v noci a za mlhy nebo vánice.

11. Ve dne jsou pro orientaci většinou nejpříznivější podmínky, neboť lze využít i velmi vzdálených orientačních bodů. Světové strany se určují podle polohy slunce. V 6 hodin je na východě, ve 12 hodin na jihu, v 18 hodin na západě (platí pro vojska na Východě). Stín ukazuje v určeném okamžiku vždy do protilehlého směru.

12. Jestliže je slunce zakryto souvislými mraky, poslouží jako vodítko k určení světových stran v porostlém terénu návětrná strana osaměle stojících stromů, sloupů, kůlen, obrostlá mechem a lišejníkem. Návětrná strana, ukazuje ve všech evropských zemích všeobecně na západ, v Rusku však i na jiné strany (je třeba včas zjistit kompasem).

13. Dalšími pomůckami k určení směru jsou: směr vlastního stínu. Při tom je nutno přihlížet k poloze slunce; stejnosměrné sněhové návěje (vlnky na velkých rovných plochách jsou všechny seříznuty pod stejným úhlem); v mnoha oblastech často stejnoměrný průběh terénních vln a vodních toků.

14. Při osvětlení, které nevrhá stány (rozptýlené světlo), je účelné vytvořit umělé stíny. Příklad: Sledování špatně viditelné stopy ve sněhu. Jeden voják se postaví se saněmi těsně vedle stopy, a vytvoří tím na stopě stín. Tento stín může zřetelně pozorovat druhý voják, který je 2 m za ním. Za pochodu tento druhý voják dává prvému pokyny, jak má postupovat, aby stín neustále zakrýval sledovanou stopu.

Sněhové stavby

15. Předpokladem pro využití sněhových staveb je zbavit se odporu ke sněhu. Tady pomáhá jen praktické vyzkoušení. (Srovnej “Zimní podmínky“). Sníh chrání před větrem a udržuje teplo (třikrát lépe než dřevo). Je pouze nutno dbát, aby mezi tělem a sněhem byla izolační vrstva která zabraňuje jednak mokvání sněhu a jednak prochládání těla (teplé spodní prádlo, oděv, maskovací oděv, plášť, k tomu stanový dílec a přikrývka a jako podložka lyže apod.)

16. V závislosti na situaci, výšce a kvalitě sněhu se osvědčily následující druhy sněhových staveb: sněhová jáma, sněhová nora, sněhový zákop, sněhová chýše, eskymácké iglú.

17. Sněhová jáma představuje nejjednodušší způsob, jak si rychle vybudovat nouzovou ochranu před zmrznutím apod., například v sněhové bouři, nebo když je třeba za útoku zalehnout ne nechráněné sněhové pláni. K jejímu vyhloubení slouží lopatka, lyže, v krajním případě i poboční zbraň. I kdyby voják neměl po ruce žádné náčiní, může si vleže na zádech, je-li sníh aspoň 50 cm hluboký, pohyby rukou a nohou a obraty těla v několika minutách vyhrabat prohlubeň v délce postavy a na šířku ramen. Jakmile dosáhne hloubky 50 cm, počne prohlubeň rozšiřovat pod povrchem sněhu do stran a vyhrabaným sněhem vyplní původní otvor tak, aby zbyl jen malý průduch. Podle bojové situace a síly mrazu může otvor zcela uzavřít. Čím je vnitřní prostor menší, tím je teplejší.

D.) Zákopové práce v zimě

1. Jestliže vzhledem k silně promrzlé zemině, vysokému sněhu a časové tísni není možné zakopat se do země, nutno vybudovat úkryty na povrchu terénu, např. navršením pytlů s pískem. Takto vzniklé stavby je možno zpevnit poléváním vodou. Přitom jutové pytle lépe sají vodu než pytle papírové. Stěny se zvenčí poházejí sněhem. Důkladným udusáním se jejich odolnost ještě zvýší. Nahoru se z maskovacích důvodů rovněž nasype sníh. Podlaha střeleckého krytu se pokryje vrstvou chvojí nebo listí. Stavby tohoto druhu poskytují potřebný úkryt a jsou pro nepřítele těžko zjistitelné.

2. Také z kulatiny a trámců lze rychle vybudovat povrchový úkryt pro 1 nebo 2 muže obsluhy lehkého kulometu. Dřeva se kladou svými konci křížem přes sebe do otevřeného čtverce a spojují se skobami nebo zednickými svorkami. Ponecháním volné mezery v čelní stěně vnikne střílna nebo průzor (musí být umístěn na povrchem sněhu). I toto střelecké stanoviště se zpevní silným násypem nebo se vybuduje přímo ve sněhu. Maskování je možno zdokonalit bílými plachtami (nebo stanovými dílci pokrytými sněhem); střelec je tím zároveň chráněn proti nepohodě. Střílna se uzavírá bíle natřeným dřevem.

3. Jestliže nelze v mrazem ztvrdlé půdě vyhloubit zákopy, vybudují se sněhové násypy. Chrání před střelami z pušek a před menšími střepinami:
nový sníh  nejméně 4m
tvrdý – umrzlý sníh nejméně 2,5-3m
upěchovaný sníh nejméně 2m
led   nejméně 1m

E.) Maskování v zimě 

I. Všeobecné ustanovení

Reklama

1. Správné využití přirozených maskovacích možností, jakož i účelné uplatnění umělých maskovacích prostředků může mít pro vojska v zimě rozhodující význam.

2. Souvislá sněhová pokrývka zcela mění krajinu a skrývá před nepřátelským pozemním nebo leteckým pozorovatelem detaily utváření i pokrytosti terénu. Zastírá vojenské objekty.


II. Maskovací prostředky

1. Ke splynutí se sněhovou pokrývkou nutno ve velkém rozsahu používat bílé barvy. K tomu slouží bílé maskovací košile a oděvy (dvojdílné). V případě, že jejich zásoba nestačí pro všechny bojující jednotky, vydávají se především lyžařským průzkumným jednotkám, úderným skupinám na lyžích, strážným apod. Maskování se ještě zdokonalí, jestliže se obličej zakryje plátěnou maskou nebo gázem, který se upevní na kapuci. K maskování rukou se podle možností oblékají bílé rukavice. Aby se zvýšila účinnost maskovacího oděvu, může se nosit vespod.

Výpomocné maskovací prostředky:

2. Dobrého maskování lze dosáhnout i výpomocnými prostředky. Přilba může být místo bílého nátěru polepena bílým papírem. Jeho okraje musí vojákům sahat až na ramena a zakrývat obličej kromě otvorů pro oči. Papír poskytuje zároveň ochranu před ostrým větrem. Nejjednodušší maskovací prostředek k zakrytí hlavy a ramen se zhotoví z ručníku, který se nahoře upevní (knoflíky) na pokrývku hlavy a dole na ramena. Obličej se zakryje kapesníkem, který se upevňuje na ručník tak, aby zůstala mezera pro oči,

3. Maskovací prostředek ve formě pláštěnky s kapucí se dá zhotovit ze starého prádla, prostěradel, roztrhaných maskovacích oděvů apod. Doporučuje se pláštěnku na rubu pošít zbytky starých stejnokrojových součástek, aby ji bylo možnou použít k maskování i v barevně různorodém terénu.


F.) Ochrana před mrazem a sněhem

I. Všeobecná ustanovení

1. K boji s nepřítelem se v zimní válce přidružuje boj s přírodou, a to s mrazy, sněhem, větrem, se zhoršenou viditelností a dlouho trvající tmou. Voják musí umět tyto potíže překonávat nejenom v důkladných úkrytech a zákopech, ale také za pochodu, a především v boji. K tomu je zapotřebí zkušeností a návyků, stejně jako schopnosti umět si poradit v každé situaci.

2. Nezbytné jsou tyto základní znalosti (v pořadí podle odbornosti):

Výstroj a výzbroj
Stravování
Péče o zdraví (včetně prevence proti nebezpečí smrti zmrznutím)
Zacházení se zbraněmi a municí
Používání dopravních prostředků
Péče o koně
Možnosti ohřívání

3. Odtud plyne nezbytnost respektování praktických pokynů v těchto hlavních oblastech:
Chování na pochodu
Chování při táboření pod širým nebem
Ochrana před zimou atd. v stálých ubikacích
Ochrana před zimou atd. v boji a v postaveních
Střelba z pěchotních zbraní
Střelba z děl
Automobilní služba
Ochrana proti bojovým otravným látkám a zadýmování
Ošetřování a odsun raněných
Chování při přepravě po železnici

4. Nebezpeří tělesné újmy způsobené mrazem je všeobecně malé, je-li v pořádku krevní oběh (příznaky: dobrý zdravotní stav, hlava, trup a všechny končetiny dobře prokrvené, teplé, nikoli bílé). Krevní oběh je možno udržovat a posilovat těmito prostředky: prohříváním těla zevnitř účelným stravováním, zvnějšku vytápěním, ochranou těla před prochladnutím (oděv, ubikace) tělesným pohybem a péčí o tělo.

5. Před alkoholem jako ochranným prostředkem proti mrazu je třeba co nejdůrazněji varovat. Alkohol rozšiřuje cévy prokrvující pokožku a vyvolává pouze iluzi tepla. Smí se vydávat jen tehdy, jestliže lze bezprostředně počítat s delším pobytem ve vytápěných prostorách. Vojáci, kteří musí opět vyjít do mrazu (strážní), nesmějí dostat žádný alkohol.

II. Výzbroj a výstroj
          
            Obsah:
            Pravidla pro přizpůsobení oděvů v zimě.
            Výpomocná opatření k ochraně před mrazem.

 Péče o výstroj a výzbroj.

1. Pro zimní válku na Východě a na Severu je voják na základě zkušeností co nejdokonaleji vybaven předepsaným a doplňkovým zimním oděvem ze surovin, které jsou k dispozici. Nicméně je nutné, aby také vojska sama dbala na co možná nejúčelnější využívání zimního oděvu, a zvláště výpomocných prostředků k překonání mrazů. Neméně důležitá je ochrana proti větru.

Pravidla pro přizpůsobení oděvu v zimě:

2. Předpokladem pro dobrou a dostatečnou ochranu proti chladu je správné přizpůsobení všech oděvních součástek.

3. Zásada: Všechny součásti oděvu musí být přizpůsobeny tak, aby oděv vojákovi nebránil v pohybu.

Výpomocné prostředky k ochraně před chladem:

4. Přilbu uvnitř plstěnou vložkou, v nouzovém případě ji vystlat kapesníkem nebo zmačkaným papírem. Podbradník nechat jen volně spuštěný, aby neomezoval krevní oběh.

5. Zvláště citlivé vůči mrazu jsou nohy. Ponožky nutno často měnit. Vložky ze slámy, tkaniny nebo papíru, dále sláma, kterou se pečlivě vystele obuv, to vše jsou osvědčené prostředky proti omrznutí nohou (záhyby pečlivě uhladit!)

6. Motocyklista: proti větru vanoucímu za jízdy chrání si hrudník vrstvami hladkého novinového papíru vloženými mezi košili a svetr. Kolena se na ochranu před mrazem omotají několika vrstvami měkce rozemnutého novinového papíru, nejlépe mezi spodky a podkolenky, která sahá až ke kolenu, aby se papír nemohl sesmeknout.

Opatření proti sněhu:

7. Na vnitřní stranu pravého předního dílu pláště lze přišít knoflík (na stejném místě jako je knoflík na levém předním dílu, určený k podkasání pláště). Na každý z obou knoflíků se připevní kus motouzu a v malých vzdálenostech (1,5-2cm) se opatří smyčkami. Rozparek v zadním dílu pláště se sepne, jeho cípy se protáhnou zezadu mezi nohama a háčkem, který je na každém z nich, libovolně se v potřebné délce připnou ke smyčkám. Spodní konce předního dílu se potom protáhnou mezi nohama zpředu tak, aby je přiléhavě obemkly. K háčkům těchto konců se připevní předem připravené pásy látky v podobě ovinovaček – 12 cm široké a 120 cm dlouhé – a ovinou se kolem holínek tak, aby zakryly mezeru mezi jejich okrajem a nohou, a pevně se zajistí šňůrou. Používat k zhotovování nouzových „ovinovaček“ látky u armádních zásob je zakázáno.

8. Novinový papír v několika vrstvách poskytuje velmi dobrou ochranu proti chladu. Proto je třeba mít stále při sobě dostatečnou zásobu papíru. Jako výpomocný ochranný prostředek proti chladu se jednotkám kromě toho přidělují v dostatečném množství:
Papírové čepce            
Papírové vesty
Papírové spodky                 
Papírové onuce                      nosí se mezi prádlem a svrchním oděvem
Papírové spací pytle
Papírové podložky


III. Stravování v zimě

Všeobecná ustanovení

1. V zimě musí vojáci častěji než v létě dostávat teplou stravu a horké nápoje. Je žádoucí vydávat často k snídani a k večeři teplou polévku. Horká voda k výdeji teplých nápojů musí být neustále v zásobě. Čím větší mrazy, tím tučnější musí být strava. Požívání potravin, zvláště studených stravních, které mají teplotu nižší než +10 °C, se má omezit. Požívání potravin o teplotě nižší než +3 °C nebo ve zmrzlém stavu vyvolává těžké újmy na zdraví.

2. Potraviny a poživatiny jsou většinou velmi choulostivé na vlhkost a mráz. Mráz je může snadno zcela znehodnotit nebo snížit jejich jejich výživnou hodnotu.

3. Lehce namrzlé brambory se několik hodin před vařením ponoří do studené vody. Zcela zmrzlé brambory se okamžitě nasypou do vařící vody a dají se povařit.

4. Je třeba dbát, aby zboží útvarové kantýny bylo uskladněno v suchu a chladnu. Nápoje, jejichž obsah zmrzl, je třeba až do roztání stavět svisle. Sudy s červeným vínem, pokud je nelze uložit ve vytápěných prostorách, nutno obalit slámou. Láhve se vkládají do slaměných obalů.


IV.Péče o zdraví v zimě

1. Otužilosti se dosahuje pozvolným, opatrným prodlužováním pobytu na vzduchu při tělesném pohybu a umírněným vytápěním obytných prostor, zejména ložnic. S otužováním se musí začít ještě před začátkem zimy. Otužilost proti vlhku vypěstovat nelze.
 
Zimní onemocnění a první pomoc:

2. Rozlišuje se prochlazení celkové a lokální. Vzniku celkového i lokálního prochlazení napomáhá:
nedostatečná výživa,
ztráta krve (nebezpečné při zranění!),
chudokrevnost,
úplná tělesná nehybnost (usnutí venku),
nadměrné vyčerpání, stejně jako všechny nemoci, neboť oslabují tělo a snižují jeho odolnost,
výstřednosti všeho druhu.

3. Celkové prochlazení se projevuje pocity tíže v končetinách. Chůze se stává nejistou. Smysly začínají ochabovat. Pokožka nabývá sinalé barvy, tep i dýchání se zpomalují. Postupně sílí pocit ospalé malátnosti.

4. Lokální prochlazení se může přidružovat k prochlazení celkovému, častěji se však vyskytuje samostatně. Objevuje se převážně na těch částech těla, jejichž krevní oběh je sám o sobě slabý nebo nějak omezený anebo které jsou mimořádně vystaveny mrazu tím, že přicházejí ve značné míře do styku s vnější atmosférou. Jsou to především uši, nos, prsty rukou a nohou, při rozsáhlejším prochlazení pak ruce, chodidla a bércové partie. Známky lokálního prochlazení: Postižené části těla nejprve zblednou, znecitliví, později nabudou modrofialové barvy. K tomu se přidá palčivá a bodavá bolest.

Lékařská opatření

5. Vhodné je rychlé zahřátí ve vytopené prostoře, zvlášť při celkovém prochlazení. Ranění mají zvlášť velkou potřebu tepla.

6. Při chirurgických zákrocích je nutno se vyvarovat zbytečných ztrát krve.

Zdroj:Alexander KLUGE, Zkáza šesté armády
           kráceno

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více