General der Fallschirmtruppe H. B. Ramcke

Autor: Melkor 🕔︎︎ 👁︎ 20.139

JMÉNO: Hermann Bernhard Ramcke

HODNOST: General der Fallschirmtruppe

Reklama

ZAJAT: Mys kapucínů na poloostrově Crozon, Francie (západně od Brestu)

DATUM: 19.září 1944

Osobní údaje

DATUM NAROZENÍ: 24.leden 1889

MÍSTO NAROZENÍ: Šleswig-Friedrichsberg/Šlesvicko-Holštýnsko

DATUM SMRTI: 5.červenec 1968

MÍSTO SMRTI: Kappeln/Šlesvicko-Holštýnsko

Reklama

NÁRODNOST: Německá

ZAMĚSTNÁNÍ: důstojník z letectva z povolání

PŘÍBUZNÍ

Rodina: Ženatý, sedm dětí. Ramckeho žena byla dcera Generalleutnanta a.D. Paula Göldnera (3.září 1875-13.prosinec 1945)

Povýšení:

Námořnictvo:

Schiffsjunge: 4.duben 1905

Matrose: 26.září 1907

Obermatrose: 1.červenec 1909

Bootsmannsmaat: 1.duben 1912

Oberbootsmannsmaat: 19.červenec 1915

Feldwebel: 11.září 1915

Reklama

Offiziers-Stellvertreter: 5.prosinec 1916

Leutnant der Marine-Infanterie: 18.červenec 1918

Armáda:

Oberleutnant: 15.leden 1921-RDA 21.červen 1918, později změněno na 20.červen 1918

Hauptmann: 1.únor 1927

Major: 1.září 1934

Oberstleutnant: 16.březen 1937-RDA 1.březen 1937

Oberst: 29.únor 1940-RDA 1.březen 1940

Luftwaffe:

Oberst v Luftwaffe: 1.srpen 1940-RDA 1.říjen 1938

Generalmajor: 22.červenec 1941-RDA 1.srpen 1941

Generalleutnant: 21.prosinec 1942

General der Fallschirmtruppe: 14.září 1944-RDA 1.září 1944

Velení/přidělení:

4.duben 1905: Vstoupil do Německého císařského námořnictva v 16 letech jako Schiffsjunge (plavčík)

4.duben 1905-25.duben 1907: Schiffsjunge na palubě školních lodí Stosch a Moltke

26.duben 1907-29.září 1907: Divize Schiffsjungen

30.září 1907-8.prosinec 1907: Matrose v I.námořní divizi

9.prosinec 1907-27.březen 1908: Matrose na palubě lehkého křižníku Medusa

28.březen 1908-10.květen 1908: Matrose v I.námořní divizi

11.květen 1908-30.září 1908: Matrose na palubě pancéřového křižníku Prinz Adalbert

1.říjen 1908-24.listopad 1908: Odvelen do námořní dělostřelecké školy Sonderburg

25.listopad 1908-26.leden 1909: Matrose na palubě lehkého křižníku Undine

27.leden 1909-29.září 1911: Matrose/Obermatrose na palubě pancéřového křižníku Prinz Adalbert

30.září 1911-2.leden 1912: Obermatrose na palubě pancéřového křižníku Blücher

3.leden 1912-4.duben 1912: Obermatrose na palubě pre-dreadnoughtu Wettin

5.duben 1912-27.září 1913: Bootsmannsmaat na palubě pancéřového křižníku Blücher

28.září 1913-3.červen 1914: Bootsmannsmaat v I.námořní divizi

4.červen 1914-31.červenec 1914: Odvelen do školy pro strojníky a palubní důstojníky

1.srpen 1914-10.duben 1915: Bootsmannsmaat na palubě pancéřového křižníku Prinz Adalbert

11.duben 1915-10.září 1915: Oberbootsmannsmaat v I.námořní divizi

11.září 1915-16.září 1915: Feldwebel v II.obranném námořním oddílu

17.září 1915-22.listopad 1915: Feldwebel v posádce a náhradním praporu Bruggy, Belgie

23.listopad 1915-26.leden 1916: Velitel čety v 12.rotě 2.námořního pluku ve Flandrech. (Zformován v listopadu 1914 z námořní divize Flandern, okupoval Flanderský námořní sbor pod velením admirála Ludwiga von Schrödera opevněné belgické pobřeží a dále odbočoval do vnitrozemí podél řeky Yser, kde zpevňoval nejkrajnější pravé křídlo německé armády na západní frontě. Byl složen z 1. a 2.námořní divize jejichž mužstvo tvořili námořní pěšáci a dělostřelci, dále byl podporovaný námořními stíhačkami se základnami na pevnině a letkami hydroplánů. Také kontroloval flotily ponorek, torpédoborců a torpédových člunů se základnami v Bruggách, Ostende a Zeebrugge.)

26.leden 1916-12.červenec 1917: Zraněn-pobyt v nemocnici

13.červenec 1917-16.červenec 1917: Odvelen k 2.námořního pluku ve Flandrech

17.červenec 1917-26.říjen 1918: Velitel čety v úderném praporu Flanderského námořního sboru. (Složené z mladých, schopných a vysoce motivovaných „úderných jednotek“, operovaly úderné prapory zpravidla v družstvech při útocích typu „udeř a uteč“ a proti nepřátelským zákopům za účelem průlomu pro další využití. Vyhnutím se silným nepřátelským pozicím, mohly „úderné jednotky“ zaútočit na lehce opevněná postavení a postupovat co nejrychleji do týlu nepřítele. Kromě své hlavní funkce sloužil úderný prapor Flanderského námořního sboru jako výcviková jednotka boje z blízka a kádr pro důstojníky a vojáky z pluků z celého námořního sboru. Po rozpuštění sboru admirála Schrödera v říjnu 1918 byl Ramcke odvelen do pěšího pluku č.425, kde sloužil jako velitel čety během německého ústupu z Flander. Za svůj výkon v dřívějších bojích v Dixmunde, které následovaly po bojích spolu se zadním vojem v St.Joris a podél kanálu Gent-Bruggy a během pouličního boje v Leischootu byl Ramcke doporučen na vyznamenání Rytířským křížem s Meči Pruského královského hohenzollernského rodového řádu. Bohužel podepsání příměří a abdikace císaře Viléma II. zabránila udělení vyznamenání.

27.říjen 1918-31.prosinec 1918: Zraněn-pobyt v nemocnici

1.leden 1919-3.duben 1919: Velitel roty ve Freikorpsu „von Brandis“. (Pod velením Hauptmanna Cordta von Brandise, nositele pruského řádu Pour le Merite se Freikorps „von Brandis“ zůčastnil baltských bojů v roce 1919. Po skončení 1.světové války se početné jednotky Freikorpsu sloučily do německého VI.rezervního sboru pod velením Generalmajora Rüdigera Grafa von der Goltz, aby bojovaly proti bolševické převaze v nově osamostatněných pobaltských státech-Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Když začali Spojenci v srpnu 1919 požadovat německé stažení z oblasti, mnoho německých jednotek Freikorpsu, včetně Freikorpsu „von Brandis“ se dobrovolně přihlásily do Bílé ruské armády. V září 1919 vznikla samostatná „ruská armáda ze západu“ (složená hlavně z Němců), pod velením nevhodného plukovníka prince Pavla Michailoviče Avalov-Bermondta, která pokračovala v bojích v baltské oblasti. 8.října 1919 zaútočila Rudá armáda ze západu na Rigu, ale byla odražena lotyšskými nacionalisty. Po dlouhém a vyčerpávajícím ústupu přes baltské státy se poslední jednotky Freikorpsu vrátily do Německa uprostřed prosince 1919.)

10.březen 1919: Přeložen z námořnictva do armády

4.duben 1919-14.červenec 1919: Zraněn (střelou do pravého ramene) v Lotyšsku-odvezen do Šlesvicka, kde byl umístěn v nemocnici

15.červenec 1919-10.listopad 1919: Velitel roty ve Freikorpsu „von Brandis

11.listopad 1919-30.září 1920: Velitel čety v pěším pluku Reichswehru č.1 brigády Reichswehru č.1

1.říjen 1920-28.únor 1921: Velitel roty v 1.(pruském) pěším pluku

1.březen 1921-31.leden 1923: Technický velitel signální služby v 1.(pruském) pěším pluku

1.duben 1921-30.červen 1921: Zároveň odvelen do kursu signálů v Jüterbogu

1.únor 1923-30.duben 1925: Pobočník velitele výcvikového prostoru Arys

1.květen 1925-31.leden 1927: Hauptmann ve štábu III.praporu 2.(pruského) pěšího pluku

1.únor 1927-30.září 1934: Velitel 11.roty 2.(pruského) pěšího pluku

1.říjen 1934-14.říjen 1935: Velitel III.praporu pěšího pluku „Allenstein

15.říjen 1935-31.říjen 1935: Velitel II.praporu pěšího pluku č.3 21.pěší divize

1.listopad 1935-30.červen 1936: Instruktážní štábní důstojník v armádním velitelském středisku Breslau-výcvik slezských hraničních obranných jednotek

1.červenec 1936-17.červenec 1936: Ve štábu pěšího pluku č.49 28.pěší divize

15.červenec 1936-9.listopad 1938: Ve štábu velitele výcvikového prostoru Grossborn

10.listopad 1938-2.říjen 1939: Odvelen jako pozorovatel ke 14.armádě, ke XXII.(motorizovanému) armádnímu sboru, kterému velel General der Kavallerie Ewald von Kleist-plánování a výstavba výcvikového prostoru Milowitz. (Když se pohyboval mezi čelními částmi XXII.(motorizovaného) armádního sboru během polského tažení, narazil Oberstleutnant Ramcke na nepřátelský konvoj blízko Magierowa. Ramcke přemluvil Poláky, aby se vzdali. Poté jim všem-9 důstojníkům, 16 poddůstojníkům a 84 vojákům, nařídil, aby dovezli svých 18 vozů naplněných ženistickým vybavením, zbraněmi a výbušninami do německých linií. Další den, jako zástupce šéfa štábu sboru, Obersta Kurta Zeitzlera, Ramcke pomáhal Oberstu Wilhelm von Apellovi, veliteli jezdeckého pluku č.11. Převzal velení nad částmi pluku během bitvy u Tomaszówa. Vděčný von Kleist později Ramckeho vyznamenal sponou 1939 k jeho Železnému kříži 2.třídy z 1.světové války za zajmutí nepřátelského konvoje a za boje u Tomaszówa. Po následujících 23 dnů bojů v Polsku velel Ramcke malému průzkumnému štábu, který směřoval do Protektorátu Čechy a Morava, kde měl prozkoumat výcvikový prostor Milowitz.

3.říjen 1939-10.leden 1940: Velitel výcvikového prostoru Zeithain bei Riesa

11.leden 1940-15.leden 1940: Velitel pěšího pluku č.401 170.pěší divize

16.leden 1940-18.červenec 1940: Velitel náhradního pěšího pluku č.69 166.divize. (Pod velením Generalleutnanta Waltera Behschnitta, (Generalmajor Otto Schellert od 1.května 1940) tato náhradní a výcviková divize s velitelstvím v Brombergu ve Wehrkreisu XX poskytovala základní výcvik pro nové rekruty.)

19.červenec 1940-10.srpen 1940: Zároveň odvelen do štábu 7.parašutistické divize a do parašutistické školy III v Braunschweig-Broitzem, kde prodělal parašutistický kurs (v 51 letech).

1.srpen 1940: Přeložen z armády do Luftwaffe

11.srpen 1940-22.srpen 1940: Přeložen do parašutistického pluku č.3 a odvelen do parašutistické školy III v Braunschweig-Broitzem

23.srpen 1940-31.prosinec 1940: Přidělen do štábu parašutistického pluku č.1

1.leden 1941-12.únor 1943: Velitel operačních bojových jednotek a škol XI.leteckého sboru. (Pod velením Generala der Flieger Kurta Studenta soužil tento sbor jako hlavní velitelský štáb německých parašutistických a vzdušných výsadkových jednotek.)

21.květen 1941-18.červen 1941: Zároveň zástupce ve velení parašutistického úderného pluku č.1 a velitel bojové skupiny Západ během operace Merkur, německé letecké invaze na Krétu. (20.května 1941 zahájil XI.letecký sbor invazi na Krétu vysazením dvou masivních vln parašutistů a jednotek v kluzácích na ostrov. Další ráno byl Oberst Ramcke a posila 550 německých vojáků vysazena na Krétu, západně od Tavronitis a východně od letiště v Maleme. Po přistání převzal Ramcke velení úderného parašutistického pluku č.1., když byl jeho velitel, Generalmajor Eugen Meindl, vážně zraněn kulometnou palbou den předtím. Během postupu ve spojení s částmi 5.horské divize Generalmajora Juliuse Ringela vedl Ramcke svojí bojovou skupinu v těžkých bojích podél pobřežní silnice, které vyvrcholily dobytím Caney 27.května 1941. O pět dní později se poslední britské a koloniální jednotky, které nebyly evakuovány vzdaly Němcům severně od města Sphakia. Navíc k obdržení spony 1939 k Železnému kříži 1.třídy z 1.světové války byl Ramcke později vyznamenán Rytířským křížem za svoje výkony v dobytí Kréty.)

1.březen 1942-31.březen 1942: Zároveň odvelen do velitelského štábu královských ozbrojených sil, kde měl asistovat ve výcviku parašutistické divize Folgore pro operaci Herkules, plánované německo-italské invaze na Maltu

1.duben 1942-12.únor 1943: Zároveň zástupce ve velení parašutistické brigády č.1 (Ramcke). (Vytvořena pro operaci Herkules byla brigáda Ramcke přeložena z Řecka do Libye proti britskému postupu před El Alamein. Po příjezdu na přelomu července-srpna 1942 zaujala brigáda obranné postavení na frontě u El Alamein. 23.října 1942 zahájila britská 8.armáda ofenzívu a německo-italská fronta byla brzo proražena. Po odvážných zdržovacích bitvách severně od Ruweisatského hřebenu, začala 3.listopadu 1942 brigáda Ramcke, bez vozidel, vést ústupové boje a pěšmo se stahovala na západ. V noci 6.listopadu 1942 zajali Ramckeho muži neporušenou britskou zásobovací kolonu a zmizeli pryč s jejich vozidly. Projetím asi 200 mil přes nepřítelem kontrolované území se 600 přeživších z brigády Ramcke později znovu připojilo k Rommelově tankové armádě. Po předání dočasného velení brigády Oberstleutnantovi Hansi Krohovi 30.listopadu 1942 se Ramcke vrátil do Německa, kde byl obdržel Dubové ratolesti z rukou Adolfa Hitlera.

8.září 1942-17.září 1942: Zároveň zástupce ve velení 90.lehké divize. (Ramcke převzal velení od Generalmajora Ulricha Kleemanna, který byl zraněn, když jeho štábní vůz najel na minu. O devět dní později předal Ramcke velení divize Oberstu Hermannu Schulte-Heuthausovi.)

13.únor 1943-září 1943: Velitel 2..parašutistické divize. (Po sesazení Benita Mussoliniho na konci července 1943 poslal jeho nástupce, maršál Pietro Badoglio, Adolfu Hitlerovi lživé ujištění, že Itálie zůstane ve válce. Aby nenechali nic náhodě, začali Němci okamžitě plánovat možnost okupace Itálie, odzbrojení jejich ozbrojených sil a zmocnění se vlády v případě, že by Itálie uzavřela se Spojenci příměří. 26.července 1943 začala Ramckeho divize přijíždět do Itálie, byla letecky dopravena z Francie, aby podpořila německé síly poblíž Říma. Soustředěni jižně od města, byly Ramckeho výsadkáři v pohotovosti na dobytí hlavního města spolu s 3.divizí pancéřových granátníků, které velel Generalleutnant Fritz-Hubert Graeser, která byla na severu. Po oznámení italského příměří se Spojenci 8.září 1943 provedli Němci operaci Osa, aby získali kontrolu nad zemí. Při přesunu do Říma kladly části italského motorizovaného sboru generála Carboniho německým výsadkářům tvrdý odpor, když bránily okraj města. Mezitím se II.prapor parašutistického pluku č.6 pod velením Majora Waltera Gerickeho pokusil o vzdušný výsadek-přepad, při kterém chtěl zajmout generála Armata Mario Roatta, velitele generálního štábu italské armády na jeho velitelství v Monte Rotondo. Po seskoku z letadel Ju 52 obsadil Gerickeho prapor velitelství a zároveň zajal asi 2500 italských vojáků, ale generál Roatta a jeho štáb uprchl. Po kapitulaci zbývajících jednotek generála Carboniho 10.září 1943 upevnili Němci svojí kontrolu nad Římem. Po rozmístění bezpečnostních oddílů ve Vatikánu a ostatních klíčových bodech ve městě, odjela 2.parašutistická divize z města a pokračovala v odzbrojování italských jednotek v její operační oblasti.)

září 1943-16.únor 1944: Nemoc. (V knize Američané v Bretani 1944: Bitva o Brest, Jonathan Gawne poznamenává, že Ramcke byl hospitalizován v Drážďanech kvůli zraněním, které utrpěl, když jeho vůz sjel ze silnice během útoku spojeneckého stíhacího bombardéru.)

17.únor 1944-17.březen 1944: Velitel 2.parašutistické divize. (Během Ramckeho zotavování byla divize v listopadu 1943 převelena z Itálie na jižní část Východní fronty. Pod velením Generalmajora Gustava Wilkeho, který Ramckeho zastupoval během jeho nepřítomnosti, přijela 2.parašutistická divize do Žitomíru, kde pomáhala oslabit velké ruské útoky, které směřovaly směrem k Dněstru. Po leteckém přesunu do Kirovogradu v polovině prosince 1943 divize zpevnila frontu po ruském průlomu. Kvůli útokům ruských těžkých tanků musela oslabená 2.parašutistická divize ustoupit na konci března 1944 přes řeku Bug a později útočit na ruská předmostí na Dněstru. Poté co Ramcke v Rusku onemocněl, předal velení divize Oberstleutnantovi (později Oberstovi) Hansu Krohovi, veliteli parašutistického pluku č.2 a odjel domů.)

17.březen 1944-5.květen 1944: Nemoc, návrat do Německa, kde dohlížel na obnovení 2.parašutistické divize

6.květen 1944-10.srpen 1944: Velitel 2.parašutistické divize. (Během své „opravy“ ve Wahnu blízko Kolína po návratu z Ruska dostala divize rozkazy, podle kterých se měla rozmístit ve Francii po spojeneckém vylodění v Normandii 6.června 1944. Po příjezdu do Bretaně na konci měsíce Ramckeho divize pokračovala ve svém výcviku a formování, když bránila strategický přístav Brest, kvůli možným spojeneckým vzdušným výsadkům. Během dnů, které následovaly po operaci KOBRA, překvapivém americkém průlomu z Normandského předmostí na konci července 1944, dobyl americký VIII.sbor, kterému velel Major General Troy H. Middleton, Avranches v základně Cotentinského poloostrova. Stočením se na západ vstoupil Middletonův sbor 1.srpna 1944 do Bretaně, měl bleskovým postupem vyčistit oblast a obsadit opevněný Brest. Původně měla být Ramckeho divize nasazena v Normandii, ale byla stažena zpátky do Brestu, i když se 8.srpna 1944 6.tanková divize Major Generala Roberta W. Growa k městu ze severu rychle přiblížila. Tím, že zastavila otočení okolo a zničila 266.pěší divizi průnikem do jejího týlu (a zajmutím jejího velitele Generalleutnanta Karla Spanga) blízko Plouvienu, zadržela 6.tanková divize německou posádku v Brestu, až do jeho osvobození později během měsíce 2., 8. a 29.pěší divizí.)

11.srpen 1944-19.září 1944: Velitel pevnosti Brest, Francie. (Po ústupu do Brestského obranného perimetru přijal Ramcke funkci „velitel pevnosti“ a předal velení 2.parašutistické divize Oberstovi (později Generalmajorovi) Hansi Krohovi. Měl k dispozici asi 35 000 mužů z armády, Luftwaffe a Kriegsmarine, což zahrnovalo i 2.parašutistickou, 343.pěší a části 266.pěší divize-Ramcke nařídil svým mužům, aby bránili město „do posledního granátu“ ve snaze vázat obléhající americké síly co možná nejdéle. Po více než měsíc trvajícím odporu proti VIII.sboru generála Middletona se Ramcke, den po kapitulaci samotného Brestu 19.září 1944, vzdal ve svém velitelství na poloostrově Crozon. V den své kapitulace, obdržel Ramcke ojedinělé současné vyznamenání Meči a Diamanty k Rytířskému kříži. (Vyznamenání mu byly předány zástupcem Švýcarského Červeného kříže, když byl držen jako válečný zajatec v původním generálském táboře č.11 v Trent Parku, kde byl od října 1944 do dubna 1945.)

19.září 1944-23.červen 1951: Válečný zajatec v americkém, britském a od prosince 1946 ve francouzském držení

21.březen 1951: Odsouzen na 5 let vězení za válečné zločiny francouzským válečným soudem v Paříži, ale propuštěn o tři měsíce později 23.června 1951

Dekorace/Vyznamenání:

Rytířský kříž: 21.srpen 1941, Oberst, velitel úderného parašutistického pluku č.1

Dubové ratolesti: 31.srpen 1942, Generalmajor, velitel parašutistické brigády č.1 (Ramcke)

Meče: 19.září 1944, Generalleutnant, velitel pevnosti Brest

Diamanty: 19.září 1944, Generalleutnant, velitel pevnosti Brest

Pruský Zlatý Vojenský Záslužný kříž: 24.duben 1918, Offiziers-Stellvertreter, úderný prapor Flanderského námořního sboru (Založen pruským králem Vilémem I., Zlatý Vojenský Záslužný kříž byl nejvyšší Pruské vyznamenání za statečnost, které mohlo být uděleno odvedeným mužům. Byl považován ostatními hodnostmi jako rovnocenný řád Pour le Mérite pro důstojníky. Zlatý Vojenský Záslužný Řád byl za 1.světové války udělen pouze v 1770 případech).

Pruský Železný kříž, 1.třída (1914): 21.leden 1917

Pruský Železný kříž, 2.třída (1914): 17.duben 1916

Spona 1939 k Pruskému Železnému kříži, 1.třída: 23.květen 1941

Spona 1939 k Pruskému Železnému kříži, 2.třída: 1.říjen 1939

Kříž cti pro bojovníky 1914-1918: 26.leden 1935

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 1.třída (25 let, Služební kříž): 2.říjen 1936

Vyznamenání za dlouhou službu v ozbrojených silách, 3.třída (12 let, Služební medaile):

2.říjen 1936

Baltský kříž: 5.listopad 1919 (za službu ve Freikorpsu „von Brandis)

Spona za zranění-zlatá z 1.světové války: 3.listopad 1919

Odznak Luftwaffe pilota/pozorovatele ve zlatě s diamanty

Parašutistický odznak: 1.srpen 1940

Odznak Luftwaffe za pozemní boj

Rukávová páska KRÉTA

Rukávová páska AFRIKA

Italská armádní stříbrná medaile za statečnost (Medaglia d'Argento al Valore Militare): 1942 (Ramcke obdržel toto prestižní vyznamenání po doporučení generála Armata Federica Ferrari Orsiho, velitele italského X.sboru, za jeho akce v Deir el Munassib na frontě u El Alamein v období od 30.srpna 1942 do 5.září 1942.)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více