MiG-17 / Stíhač pro každé počasí

Autor: Radim Špalek / Bery 🕔︎︎ 👁︎ 57.020

Příchod Migů-17F a PF v polovině 50. tých let, přinesl československému letectvu do výzbroje stroje s dvěma podstatnými novinkami a to přídavným spalováním a palubním střeleckým radiolokátorem. Tedy s vybavením, bez kterého si dnes již stíhací letoun nelze vůbec představit.

I. Vznik

Typ označovaný ve finální fázi jako Mig-17, se začal rodit v konstrukční kanceláři Mikojana a Gurjeviče ihned poté, co byl do sériové výroby zaveden Mig-15. Cílem úprav na novém stroji bylo zlepšení letových vlastností při rychlostech blízkých M 1, tedy rychlosti zvuku. Prototyp označovaný I-330 (SI) přímo vycházel z Migu-15bis. Zcela nová byla křídla, která měla u kořene šípovitost 42 stupňů a na vnější části se lomila do mírného V ještě o 3 stupně více, tedy na 45 stupňů. Zároveň byla prodloužena záď letounu. Takto upravený stroj vzlétl poprvé v prosinci 1949. Po prvních poznatcích ze zkušebních letů bylo třeba provést ještě mnoho dalších změn, mj. zvětšit plochu a výchylku brzdících štítů, laborovalo se s kormidly a kýlem pod zádí trupu. Nicméně v červnu 1951 bylo rozhodnuto o zavedení letounu do výroby pod označením Mig-17.

Reklama

Vývoj však pokračoval dál. Na Mig-17 navázala verze Mig-17P, která byla vybavena palubním radiolokátorem RP-1. Tento radar dokázal vyhledávat cíle na vzdálenost cca. 5 km a na 1-2 km přecházel do režimu sledování. Jeho prostřednictvím bylo možné střílet palubními zbraněmi i bez přímé viditelnosti cíle, například při letu v mracích, nebo v mlze. "Sedmnáctka" ve verzi "P" však poněkud trpěla zvýšením váhy díky instalaci nové aparatury, což se nepodařilo eliminovat ani nahrazením 37 mm kanónu N-37, lehčím, 23 mm kanónem NR-23.

Tento nedostatek se podařilo odstranit až použitím upraveného motoru VK-1F, který vycházel z původního VK-1A. VK-1F byl vybaven komorou přídavného spalování a umožňoval po dobu 3 min. zvýšit výkon forsáží z maximálních 26,46 kN na 33,12 kN, což bylo znatelné zvýšení tahu. Zástavba tohoto motoru si však vyžádala rozšíření zadní části trupu, další zvětšení brzdících štítů, předělání palivové i elektrické instalace a mnoho dalších menších zásahů. Vše se nakonec podařilo, takže v roce 1953 poprvé vzlétl prototyp Mig-17F, z něhož byla ihned odvozena radarová varianta Mig-17PF. Ta také z provozu postupně zcela vytlačila původní Migy-17P.

V druhé polovině 50. tých let byly Migy-17PF v SSSR modernizovány na verzi "PFU." Tato přestavba obnášela instalaci čtyř závěsníků na protiletadlové rakety RS-2U, po dvou na náběžné hraně u kořene křídel. Hlavňová výzbroj přitom byla z letounů sejmuta. Díky této úpravě sloužily Migy-17PFU až do počátku 60. tých let, kdy byly nahrazovány Migy-19. Tato verze nebyla zavedena v čs. letectvu.

II. Jednotlivé verze ve službě u čs. letectva

Mig-17F

Písmeno "F" znamenalo zkratku slova "forsirovannyj" a označovalo letoun vybavený přídavným spalováním. Ve službě u československého letectva se v roce 1955 objevily dva letouny této verze, která neměla palubní radar a byla určena stejně jako předchozí typ Mig-15 k operacím za dne v normálních povětrnostních podmínkách (NPP). Výzbroj zůstala stejná jako u "patnáctek," tedy 37 mm kanón N-37 se zásobou 40 nábojů a dva 23 mm kanóny NR-23 s pásy po 80 nábojích. Dva stroje, které byly dodány, měly pravděpodobně původně sloužit jako vzorové pro sériovou výrobu. Úvahy o zavedení výroby "sedmnáctek" ve Vodochodech však vzaly za své v okamžiku, kdy SSSR nabídl možnost licence na Mig-19. Migy-17 jako takové, byly poté v čs. letectvu považovány za přechodný typ, který měl zejména pokrýt potřebu záchytných stíhačů pro PVOS do doby, než bude zaveden výkonnější letoun, kterým se na konci 50. tých let stal právě Mig-19.

Dodané Migy-17F sloužily jako osobní letouny pro velící důstojníky gen. štábu čs. letectva. Mají na svém kontě také primát v předvedení tohoto typu na veřejnosti, když na letecké dnu ve Kbelích 2. 9. 1956 vystupoval s jedním z nich velitel PVOS genmjr. Jozef KÚKEL.

Mig-17F č. 0872. Jeden z dvojice letounů této verze, které byly dodány československému letectvu v roce 1955. V roce 1956 se tento stroj předvedl na leteckém dni ve Kbelích na statické ukázce.

Mig-17PF

Písmena "PF" znamenala zkratku výrazu "pěrechvatčik forsirovannyj" a označovala verzi přepadového stroje vybaveného přídavným spalováním. Do ČSSR se dostaly letouny vybavené dvěma verzemi palubních radiolokátorů "Izumrud." Byly to jmenovitě soustavy označované RP-1 a RP-5. Rozlišení nebylo vůbec snadné a při běžném pohledu prakticky nemožné. Rozdíl byl ve velikosti radomu antény umístěné v nasávacím otvoru. Aparatura RP-5 měla tento polokulatý kryt o něco větší než RP-1 a při bočním pohledu více "vyčuhoval" před stroj. Radiolokátor se skládal ze dvou antén na přídi stroje. Vrchní, umístěná v typickém laloku, zajišťovala vyhledávání cílů do vzdálenosti 5 km. Spodní anténa v nasávacím otvoru měla za úkol sledovat cíl od vzdálenosti 1-2 km, kdy bylo teoreticky možné začít podle radaru střílet z palubních zbraní, kterými byly tři 23 mm kanóny NR-23 se zásobou 80 nábojů na zbraň. Funkce RP-1 i RP-5 však byla takřka totožná, takže nějaké další zvláštní rozlišení letounů nebylo v praxi zavedeno. Mimo samotný radiolokátor měl pilot samozřejmě k dispozici obvyklý zaměřovač ASP-4N, který používal při vizuálním kontaktu s cílem.

Při příchodu do Československa byly "sedmnáctky" zavedeny pod čs. označením S-104 a navazovaly tak na předchozí Mig-15 (S-102, S-103). V druhé polovině 50. tých let bylo od systému vlastního označování používaných typů letadel upuštěno a všechny letouny se nadále nazývaly dle původního označení výrobce. V tomto případě tedy jako Migy-17F a PF.

Reklama

Jak již bylo uvedeno výše, v našem letectvu byly "sedmnáctky" zavedeny u stíhacích pluků (slp) držících ostrou hotovost v protivzdušné obraně státu (PVOS). Přesná údaje o službě tohoto typu v čs. letectvu nebyly ještě zpracovány, ale je jisté, že jednotlivé stroje několikrát změnily působiště mezi několika slp. Od roku 1956 do roku 1969 prošly "péefka" službou minimálně u 1., 2., 3., 7., 8. a 11. slp. První z celkového počtu 24 letounů Mig-17PF, byly dodány v roce 1956 k 11. slp do Žatce a k 1. slp do Českých Budějovic, přičemž zde působily u 1. hotovostních letek, nazývaných také jako "přepadové". Zároveň se rozjel výcvik vybraných pilotů od dalších slp, takže v roce 1957 došlo na rozmístění strojů k dalším jednotkám zařazených v hotovostním systému PVOS. Takto se dostaly "sedmnáctky" postupně k 2., 3., 7. a 8. slp. U těchto stíhacích pluků však byly zavedeny zřejmě jen jednotlivé kusy nebo maximálně jeden roj (tedy 4 letouny). U 11. slp v Žatci také poslední stroje v roce 1968 definitivně dolétaly a byly předávány na zrušení do Brna.

Mig-17PF č. 0201 je dnes možno vidět podobně jako "efko" č. 0872 v expozici LM Kbely.

III. Služba v československém letectvu

Jednotka Základny v době služby typu Verze typu Služba typu Poznámky
od do
1. sld České Budějovice Mig-17F 1955 1959-61 Velitelský roj
1. slp České Budějovice Mig-17PF 1956 1959 Od 1958 přezbrojení na Mig-19
2. slp Bratislava Mig-17PF 1957 1961 V roce 1961 slp změněn na 2. sbolp
3. slp Brno-Tuřany Mig-17PF 1957 1964 Slp zrušen v roce 1964
7. slp Košice, Piešťany Mig-17F, PF 1957 1967 Od 1960-61 částečné přezbrojení na Mig-19, Slp zrušen v roce 1967
8. slp Brno -Tuřany Mig-17PF 1957 1965-66 Od 1960 částečně přezbrojení slp na Mig-19, od 1965 přezbrojení slp na Mig-21
11. slp Žatec Mig-17PF 1956 1968 Od 1958 částečně přezbrojení na Mig-19, od 1963 přezbrojení na Mig-21

Vysvětlivky:

slp - stíhací letecký pluk

Bilance provozu:

Datum Druh MU Letoun,označení Jednotka Pilot Poznámky
?.7.1966 K Mig-17PF ? 7. slp mjr. A. Kadlíček Příčina neznámá.
30.11.1967 K Mig-17PF 0203 11. slp por. Stopka Nesprávný postup pilota během letu.

Poznámky:

K - katastrofa (letoun zničen, pilot zahynul)

Přehled jednotlivých strojů:

Verze Označení od 1957 Označení do 1957 Potvrzen ve službě u jednotek Zbarvení radaru PF(barva+linka) Poznámky
F 0872 ? 1. sld, 7. slp   Poslední let 7. 9. 1965
F 0952 EP-01 1. sld    
 
PF 0101 ? 3. slp, 7. slp, 11. slp modrá-černá Poslední let 8. 9. 1969
PF 0201 ? 11. slp bílá-červená  
PF 0203 ? 11. slp ? Katastrofa 30. 11. 1967 – por. STOPKA
PF 0311 IW-11? 1. slp, 11. slp modrá-červená  
PF 0409 ? 11. slp modrá-červená  
PF 0410 ? 11. slp červená-černá  
PF 1013 ? 11. slp ?  
PF 1015 ? 11. slp červená-černá Dnes v expozici LM Kbely je radar zelený.
PF ? HF-13 11. slp červená-černá  
PF ? HF-18 11. slp ?  
PF ? HF-20 11. slp hnědá-červená  
PF ? IW-13 1. slp modrá-černá  

(zaznamenány jsou taktická čísla a označení letadel, které jsou známy z různých materiálů, kompletní přehled bohužel není k dispozici. Je možné, že stroje s označením používaným do roku 1957, např. HF-20, se shodují s některými letadly výše uvedených taktických čísel, které se začaly používat po roce 1957).

Mig-17PF od 4. letky 11. slp přistává v Žatci, konec šedesátých let.

IV. Zbarvení, kamufláže

Stejně jako Migy-15, byly i "sedmnáctky" dodávány v původní barvě materiálu a během své služby vydržely v tomto nátěru bez jakýchkoliv kamufláží. Nízký počet provozovaných letounů znamenal malou možnost pro realizaci nějakých barevných "výstřelků," nicméně obsluhující personál radarových "péefek" si "legální" cestu k rozlišení strojů našel. Místem úpravy byly kryty antén radaru na přídi stroje, které byly natírány různými barvami. Jsou zaznamenány: bílá, modrá, červená, hnědá, přičemž tento nátěr byl u horního radomu navíc doplněn tenkou linkou, která jej oddělovala od stříbrného povrchu stroje. Zaznamenány jsou například kombinace hnědá (kryt)-červená (linka), modrá-červená, červená-černá, bílá-červená aj. Kromě toho většina strojů nosila na horní straně křídel u trupu typické černé "chodníčky," které byly podstatně širší než ty, které se používaly na typu Mig-15. Na "sedmnáctkách" zasahovaly tyto pruhy často až k odtokové hraně křídel.

Reklama

Letouny byly do roku 1957 označovány na přídi kombinací dvou písmen a dvou číslic oddělených pomlčkou. Od roku 1957 se systém změnil a na strojích byl proveden nátěr čtyřmístného čísla na trup pod přední část SOP zhruba ve výši kořene křídla. Toto označení vycházelo ze sériového čísla každého letounu.

Označování jednotlivých letek s Migy-17 do roku 1957:

Jednotka 1. letka
čísla 10-29
1. slp IW
11. slp HF
U 2., 3., 7. a 8. slp již letouny pravděpodobně nesly pouze čtyřmístná čísla

Radiolokátor RP-1 "Izumrud," který byl použit v prvních verzích Migů-17PF. Vrchní radom ukrýval vyhledávací a spodní radom v nasávacím ústrojí sledovací anténu. Absence výzbroje odhaluje fakt, že zobrazený radar patří "přepadové spárce" Mig-15UTI-P.

V. Takticko-technická data

  Mig-17F Mig-17PF
Rozpětí (m) 9,63 9,63
Délka (m) 10,36 11,68
Výška (m) 3,8 3,8
Hmotnost – prázdný let. (kg) 3 950 4 234
Hmotnost – vzletová (kg) 5 354–6 286 5 620–6 552
Nosná plocha (m2) 22,6 22,6
MotorVýkon (kN) VK-1F33,12 kN VK-1F33,12 kN
Max. rychlost (km/h)ve výši (m) 1 1543 000 1 1233 000
Max. rychlost u země (km/h) - -
Max. dostup (m) 16 470 16 300
Počáteční stoupavost (m/s) - -
Výstup do 5 000 m (min.) bez forsážes forsážído 10 000 m (min.) bez forsážes forsáží 2,61,85,84,1 3,11,97,64,5
Max. dolet (km)S příd. nádržemi (km) 1 0801 670 1 1001 730
Výzbroj hlavňová ráže zbraní (mm) 1xN-37 2xNR-23 3xNR-23
Výzbroj bombová (kg) 2x50-250 2x50-250
Výzbroj raketová - -

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více