Vouziers a Terron 1918

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 33.011

Po bitvě u Arrasu 9.5.1915 měla česká „Rota Nazdar“ v těžkém krvavém boji vysoké ztráty a přestala fakticky existovat. Statečnost jejích příslušníků během boje však Čechoslováky velmi proslavila a vydobyla jim respekt nejen v rámci mateřského 2. pluku 1. Marocké divize. Zbylí její příslušníci se později v rámci české čety účastnili dalších bojů, kdy byli velmi ceněni. Čekalo se na další příležitost, nové dobrovolníky, na vznik očekávaného československého vojska.

V únoru 1916 získal T.G. Masaryk od francouzského ministra zahraničí slib zřízení čs. armády ve Francii. V dalším jednání s francouzskou vládou k výstavbě čs. vojska na území Francie pokračoval úspěšně Edvard Beneš. V srpnu 1917 dojednal převoz českých a slovenských zajatců, kteří se přihlásili do čs. vojska, z Ruska do Francie.

Reklama

V červenci 1917 zařídil M.R. Štefánik převoz prvních 400 Čechoslováků z Rumunska. V polovině listopadu 1917 do Cognacu dorazil po lodním transportu z Ruska oddíl Čechoslováků, v počtu 1.240 mužů, zkušených příslušníků Čs. střelecké brigády v Rusku, pod vedením kpt. Otakara Husáka. Koncem listopadu 1917 dorazil i první transport Čechoslováků z USA, kteří se též dobrovolně hlásili do čs. vojska (celkem jich nakonec dorazilo 2.309). V dubnu 1918 dorazil druhý ze dvou transportů z Ruska s Čechoslováky, pod vedením pplk. Hynka Gibiše. V květnu 1918 dorazilo 250 Čechoslováků ze srbské armády (zkušení příslušníci srbské 1.pěší divize) spolu s asi 400 českými a slovenskými zajatci, kteří se přihlásili ze zajateckého tábora kde se ocitli jako vojáci Rakousko-Uherska, do čs. vojska. Hlásili se i další Čechoslováci z různých končin světa (např. 14 z Austrálie, 50 starousedlíků ve Francii, asi 850 z Itálie ad.) včetně dosud žijících příslušníků slavné Roty Nazdar.


Otakar Husák

Již 19.12.1917 bylo oficiálně dekretem francouzské vlády a prezidenta R. Poincaré povoleno formování čs. vojska ve Francii.

Vznikla tak Československá brigáda o dvou plucích - 21. střelecký pluk (vznikl v Cognacu v lednu 1918) a 22. střelecký pluk (vznikl v Jarnacu v květnu 1918). Po výcviku složila přísahu 30.6. 1918 v Darney, mimo jiné i za přítomnosti francouzského prezidenta Poincaré a Edvarda Beneše. Zde přijaly i oba pluky též své prapory (21.stř. pluk od města Paříž prapor, zhotovený dle návrhu Františka Kupky). Velitelem brigády byl francouzský plukovník A.Ch. Philippe.

Od července 1918 byla brigáda začleněna po doplnění do sestavy 53. pěší francouzské divize a odešla na frontu, kde se účastnila v rámci této divize menších bojů na alsaské frontě. Oba pluky měly vysokou bojovou morálku a vzhledem ke zkušenému jádru svého stavu (Čechoslováci ze Srbska a Ruska) i velkou bojeschopnost.

V polovině října 1918 byla Čs. střelecká brigáda soustředěna v Argonách, v oblasti Vouziers. Byla zde soustředěna i celá francouzská 53. pěší divize a 106. francouzská pěší brigáda.

Reklama

Průzkumem bylo zjištěno, že proti nim stojí dvě německé divize (pruská a bavorská) s oslabeným početním stavem. Dále zprávy průzkumu hovořily o snížené bojové morálce mužstva těchto německých divizí.

Po silné dělostřelecké přípravě zaútočila dne 18.10.1918 francouzská 53. divize a 106. brigáda na německé pozice v šíři útoku asi 5 km. Očekávaný průlom se nedařil dle představ, pokračoval přesto i druhý den za cenu velkých ztrát útočících francouzských jednotek. Němci se ve svých pozicích opevnili a odhodlaně bránili. Brzy se ukázalo, že závěry průzkumu byly pochybené. Stál zde proti francouzským a československým jednotkám nepřítel s dostatečnou silou a odhodláním k neústupné obraně.

Do těchto bojů v první dva dny francouzského útoku Čechoslováci nezasáhli. Hlídali zatím provizorní přechody přes řeku Aisne.

20. října 1918 dostal 21. československý střelecký pluk rozkaz k obsazení vesnice Terron. Ten byl právě dobyt Francouzi, jež zde v obraně měli Čechoslováci vystřídat. Velitel pluku svěřil tento úkol kpt. Otakaru Husákovi, veliteli I. praporu pluku. Ten obsadil částečně zatopený Terron rotou kapitána Šidlíka. Zbytek celého dne již byl klid. Čechoslováci převzali obranu Terronu, zabydlovali se v domech a připravovali obranné pozice.

Brzy dáno následujícího dne soustředili Němci na Terron silnou dělostřelbu. Celá obec byla plná výbuchů, létajících střepin granátů, dýmů. Po dělostřelecké přípravě zaútočily na československé pozice tři čerstvé německé prapory za podpory silné přesné dělostřelby a několika německých letadel, létajících nad čs. pozicemi. Československá rota kapitána Šidlíka, která měla za úkol obranu Terronu, úspěšně s odhodláním první německý útok odrazila, avšak před valící se přesilou nemohla dále účinně vzdorovat. Během druhého útoku Němců musela rota bojem ustoupit ke statku Macquart. Terron byl ztracen, okamžitě jej opět obsadili Němci.

Tento den německé jednotky útočili i na Vouziers, kde musela 134. francouzská divize ustoupit až k řece Aisne. V této obtížné situaci byl této divizi poslán velitelem armády na pomoc 22. československý střelecký pluk. 22. československý střelecký pluk dorazil právě včas. Společným úsilím s francouzskými jednotkami se podařilo německý nápor zastavit.

Silně byla Čechoslováky pociťována ztráta Terronu. Ten měl i nemalý strategický význam. Dalším důvodem však byla i hořkost neúspěchu, kteří Čechoslováci pociťovali zvláště silně, neboť to byl první jejich neúspěch.

Reklama

Velitel Čs. střelecké brigády francouzský plukovník Philippe tedy nařídil kpt. Husákovi, aby se svým zesíleným praporem znovu získal Terron. Ten okamžitě zahájil přípravy k opětovnému získání Terronu. Čechoslováci byli odhodláni dobýt jej zpět stůj co stůj, čímž chtěli smýt hořkost hanby, kterou cítili, přestože Šidlíkova rota tehdy při druhém německém útoku před třemi německými prapory prostě nemohla Terron udržet.

Po krátké vlastní dělostřelecké přípravě překonal zesílený prapor kpt. Husáka řeku Aisne po jednom z provizorních přechodů, proběhl německou dělostřeleckou palbou, která se na něj po přechodu řeky soustředila a zaútočil na německé pozice u vesnice i v samotné vesnici. Došlo k tvrdému krvavému boji. Němci se zuřivě bránili, měli přesilu. Krutý boj se změnil na boj muže proti muži , s bodáky, noži a lopatkami. Při likvidaci německých kulometných postavení museli Čechoslováci dobýt jej přímo, jelikož němečtí kulometčíci neustupovali a stříleli dokud měli náboje, i v beznadějné situaci. Často museli být zabiti přímo u svých kulometů. Vzhledem k charakteru zuřivého nelítostného boje nebyli ani žádní zajatci. V ulicích a kolem vesnice v krutých osobních soubojích se zkušenými německými vojáky začínali vítězit Čechoslováci. Během boje se velmi vyznamenal poručík Matička se svou kulometnou rotou, která byla v čele útoku a s nadšením se vrhala na nepřítele. Němci začali ustupovat, nejprve neochotně, ale nakonec se podařilo Čechoslovákům ovládnout celou vesnici i její okolí. Okamžitě bylo zahájeno budování obranných pozic a poslána na velitelství Čs. brigády zpráva o tomto úspěchu. Nadšení Čechoslováků nad znovudobytím Terronu bylo velké. Tento úspěch také zlepšil postavení sousedních francouzských jednotek.

Němci se nehodlali se ztrátou výhodně položeného Terronu smířit a hodlali jej dobýt zpět. Čechoslováci byli zde pod neustálou německou palbou z děl, kulometů a pušek. Ve dne i v noci. Několikrát se Němci pokusili o útok. Tyto pokusy však vždy byly zadrženy houževnatou československou obranou. Již nikdy nechtěli Čechoslováci cítit ten pocit, který měli po ztrátě Terronu, než se jim jej podařilo znovu dobýt. Za jeho udržení byli proto připraveni bojovat do posledních sil i proti přesile, kterou zde útočící Němci měli. Nadále zde sváděli nelítostné boje. Při jednom z útoků na čs. obranu v Terronu se Němci dostali až k vesnici. V troskách jednoho z domů zde zůstal československý aspirant Jura. V beznadějné situaci si po vystřílení všech nábojů na nepřítele ponechal poslední pro sebe, z obavy před zajetím. Ve sklepě jiného domu zůstal dobrovolník Karásek (přišel do čs. vojska z USA), jenž měl obě nohy rozsekány střepinami granátů. Ležel zde na zemi a nemohl uniknout. Když se přiblížili Němci k němu, odjistil granát a vrhl jej mezi ně. Několik jich zabil, avšak při výbuchu padl i sám. Nakonec se i tento německý útok podařilo Čechoslovákům odrazit. Při stálé dělostřelecké palbě nepřítele zahynulo několik Čechoslováků v troskách zasažených zřícených domů, mezi jinými takto zahynul i oblíbený poručík Plíva. Husákův prapor již Terron nepustil. Prapor měl celkové ztráty během bojů 31 padlých, 175 zraněných a 12 nezvěstných - pravděpodobně padlých. Ztratil tak asi dvě třetiny svého stavu, přesto vytrval v odhodlané obraně.

Ostatní prapory pluku za nepřátelské palby budovaly mosty a lávky přes řeku Aisne.

Nad Terronem neustále kroužila německá letadla, která střílela po každém pohyblivém cíli a shazovala na Čechoslováky granáty, mezi nimi i plynové. Někdy to bylo až 20 letadel. Ta útočila i na ostatní prapory pluku při stavbě a obraně přechodů přes řeku Aisne.

Čechoslováci 21. čs. střeleckého pluku drželi Terron v této situaci, při neustálém odrážení německých útoků.

Mezitím 22. čs. střelecký pluk v noci na 22.října 1918 překročil pod silnou německou dělostřeleckou palbou úspěšně řeku. Protože nepřítel používal granáty s bojovým plynem, museli příslušníci pluku mít nasazeny plynové masky. Všude kolem se povalovala nad zemí oblaka jedovatého dýmu.

III. prapor 22.střeleckého pluku hned za svítání zaútočil odhodlaně na kótu 153 u vesnice Chestres, která byla silně Němci bráněna. Čechoslováci útočili i přes nemalé ztráty, které jim způsobovala přesná palba německých kulometů a letadel. Nakonec několik metrů od vrcholu samotné kóty 153 byli Čechoslováci přibiti zuřivou palbou nepřítele k zemi a museli se částečně stáhnout. Útok na kótu se nezdařil.

Odpoledne II. prapor pluku rychlým a nenadálým útokem dobyl německé zákopy u Le Petit Ban, kde zajal i několik Němců včetně velitele jednoho německého praporu. Dále ukořistili několik německých děl, minometů a kulometů.

Druhý den, 23.10.1918, se III. prapor opět vrhl do útoku na kótu 153 u Chestres. Odhodlaně, za ztrát, pronikli do německé obrany, kde došlo k zoufalým a krvavým osobním bojům muže proti muži. Čechoslováci se v boji drželi velmi statečně, v boji na bodáky a nože většinou vítězili. Narušená německá obrana se však opírala především o několik betonových pevnůstek, které se Čechoslovákům dobýt nakonec nepodařilo. Během krvavé řeže, padlo mnoho Čechoslováků, mezi nimi při jedné zteči i zkušený bojovník ze srbské fronty Miloš Wurm a další.

Pro velké ztráty byl III. prapor vystřídán I. praporem pluku. Ten pokračoval v útoku na narušenou německou obranu na kótě 153. Ve dnech 26. 10. a 27.10. pokračovaly tyto boje až do pozdních nočních hodin. Čechoslováci s podporou francouzského dělostřelectva se odhodlaně stále pokoušeli o likvidaci německých bunkrů. Němci se v nich však fanaticky bránili a nepodařilo se je dobýt.

Na rozkaz velitele brigády přešel 22. čs. střelecký pluk do obrany dobytých pozic. Nyní přešli do útoků Němci. V tvrdých bojích se dařilo Čechoslovákům odrážet všechny německé útoky. Na čs. pozice byla soustředěna neustálá dělostřelecká palba nepřítele a německých letadel, které shazovaly plynové granáty. Celé údolí v čs. pozicích bylo zamořeno bojovým plynem, který si v řadách Čechoslováků vyžádal nemalé ztráty. Přesto Čechoslováci odolávali a vytrvali v obraně dobytého území.

V průběhu těchto bojů v noci 29.října 1918 se roznesla mezi příslušníky 21. čs. střeleckého pluku u Terronu a 22. čs. střeleckého pluku u Vouziers zpráva o tom, že včera, 28.října 1918, byla vyhlášena samostatnost Československa, že jejich vlast je svobodná a samostatná. Obrovské nadšení zavládlo mezi bojem velmi vyčerpanými, zablácenými a rozedranými československými vojáky. Boje však nepřestávaly, bylo nutno v obraně vytrvat.

Až v noci z 30. října na 31. října 1918 byly oba československé pluky ve svých pozicích u Vouziers a Terronu vystřídány čerstvými francouzskými jednotkami a staženy z fronty.

Celkové československé ztráty u Vouziers u obce Chestres a u Terronu z těchto krvavých a tvrdých bojů během 18. - 30. října 1918 činily: 183 mužů padlých (z toho 9 důstojníků), 876 mužů zraněných ( z toho 18 důstojníků) a 69 nezvěstných, pravděpodobně padlých (z toho 1 důstojník).

Oba československé pluky se po stažení z fronty u Vouziers a Terronu přesunovaly k Mourmelonu. Zde je zastihl i rozkaz velitele armády, v němž byly citovány: …Bez bázně v útoku, houževnatý v obraně, první v nejprudší dělové palbě, tyto pluky dokonale vyplnily všechny úkoly, jež jim byly svěřeny. Přicházely i další blahopřání z různých oficiálních míst. Velitel 22. čs. střeleckého pluku, francouzský podplukovník Gardan, poděkoval příslušníkům svého pluku v rozkaze č.38: Na této francouzské půdě, z níž jste učinili svou druhou vlast, svedli jste v červáncích své nezávislosti první boje… Odpověděli jste na výzvu své české vlasti… Byli jste nádherní! Jsem na vás hrdý!

Zpráva hlavního velitelství francouzské armády:

Brigáda československých střelců. Pod rázným a obratným vedením plk.Philippe podaly čs. pluky 21. a 22. důkaz nejkrásnějších vojenských vlastností v bojích od 19. do 25. října východně od Vouziers. Dne 21.října se zmocnily vesnice Terronu za obzvláště těžkých podmínek a v následujících dnech odrazily 3 německé útoky podporované velmi prudkým bombardováním, zvláště plynovými střelami. Pak učinili s nádhernou odvahou útok na nepřátelské pozice severně od mlýna u Landéves a východně od Chestres a zničily mnoho kulometných hnízd a zajaly nepřátelské vojíny.

Pochvala velitele 4. armády generála Gourauda:

I. prapor 21. československého střeleckého pluku. I. prapor 21.čs. pluku, vynikající část velké odvahy pod vedením praporníka Husáka, jedna bytost se svými veliteli, skvělým protiútokem dobyl vesnice Terronu, držel po 10 dní až do vystřídání tuto důležitou pozici téměř osamocenou a částečně zatopenou, nepřetržitě bombardovanou granáty jedovatými, výbušnými a odrazil svou palbou, přes ztrátu dvou třetin mužstva, všechny útočné pokusy nepřítele.

 

Počátkem listopadu 1918 dorazila Československá brigáda se značně prořídlými řadami do St. Pierre a Arne. Jednotlivé prapory byly doplněni novými čs. dobrovolníky, kteří dorazili mezitím od náhradního tělesa z Cognacu. 8.11.1918 vykonala Československá brigáda přehlídku za účasti ministra zahraničních věci nově vzniklé Československé republiky Edvarda Beneše. Při této příležitosti bylo velitelem armády několik desítek důstojníků a vojáků brigády vyznamenáno francouzskými Válečnými kříži a dalšími vysokými vyznamenáními.

Počátkem prosince 1918 vznikl, převážně z čs. dobrovolníků z USA, 23. československý střelecký pluk. Československá brigáda se tak rozšířila na 5. čs. divizi (předchozí pořadová čísla divizí byla rezervována čs. vojsku v Rusku). 10. prosince 1918 navštívil 5.čs. divizi v Darney před svým návratem do mladé Československé republiky prezident T.G. Masaryk, což pamětníci hodnotili jako nezapomenutelné setkání. Prezident Masaryk čs. vojákům poděkoval za jejich statečnost a oběti v boji za vznik Československa a zdůraznil potřebu existence silné československé armády pro udržení samostatnosti mladé republiky, která již měla své první nepřátele.

Později v lednu 1919 vznikl ještě v Congacu nový 24. československý střelecký pluk z předtím již hlásících se dobrovolníků.

Ve druhé polovině prosince 1918 započala přeprava československých jednotek z Francie do Československa, kde již byly netrpělivě očekávány. Spolu s čs. legionáři z Itálie (6. a 7. čs. divize) se účastnily v roce 1919 bojů na Slovensku proti Maďarsku. 21.čs. stř. pluk ještě v lednu 1919 operací na Těšínsku proti Polsku.

Vouziers a Terron se staly symbolem boje čs. legionářů ve Francii, spolu s Arrasem, kde v květnu 1915 statečně bojovala česká Rota Nazdar.

Celkem v průběhu I.světové války vstoupilo do řad československých jednotek na území Francie 9.367 mužů, z nichž jich za celou válku 560 padlo.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více