Air Vice Marshal Richard Saul

Richard Ernest Saul se narodil 16.dubna 1891. Kromě svých skvělých velitelských schopností, které projevoval již od počátku své vojenské služby, se ukazoval jako jeden z nejlepších a nejvšestrannějších sportovců v řadách RFC. V době první světové války reprezentoval RFC v ragby a hokeji a kromě toho vyhrál i otevřené mistrovství RFC v tenise.

Svou vojenskou službu zahájil na počátku roku 1914, kdy nastoupil k Army Service Corps a získal zde hodnost 2Lt.  1. srpna 1915 byl povýšen již do hodnosti Captain. Poté přešel do řad RFC a zahájil výcvik na funkci letecký pozorovatel.  5. června 1916 se stal leteckým pozorovatelem a nastoupil u 16. squadrony RFC, kde létal na letounech typu Be-2.  Po určitém čase zahájil pilotní výcvik a již 24. dubna 1917 byl jako pilot povýšen do hodnosti Flying Officer.  21.listopadu 1917 získal velení své první bojové squadrony –  4. squadrony vyzbrojené letouny RE-8, která byla nasazena na západní frontě.

Až do roku 1927 velel několika squadronám RAF a byl štábním důstojníkem na velitelství v Iráku. Roku 1927 začal studovat na Army Staff College v Camberley. Po jejím úspěšném absolvování byl několik let štábním důstojníkem u velitelství 22. group.  1. ledna 1930 se stal velitelem školy School of Army Co-operation.  Roku 1933 absolvoval kurz Flying Boat Course v Calshotu a získal tak znalosti i z tohoto oboru. Následně byl několik let štábním důstojníkem na různých pozicích. Jeho jmenování velitelem 13. group 24.července 1939 následovalo poté, co zastával funkci Senior Air Staff Officer na velitelství Fighter Command, kde se významně podílel na přípravě Fighter Command na blížící se válečný konflikt.  Na místo velitele 13. group byl doporučen Keithem Parkem  ( viz článek  https://www.valka.cz/newdesign/v800/show_html.php?id=1206  ) ,  který právě v té době odcházel z této pozice. Saul byl poté odpovědný za 220 letounů a čtyři sektorové stanice patřící 13. group, které bránily sever Anglie, Skotsko a tak vysoce důležité cíle jako byla hlavní základna Home Fleet, umístěná ve Scapa Flow.

V prosinci 1940 se Saul stal velitelem 10.group a v lednu 1943 začal velet Air Defences Eastern Mediterranean. Tuto funkci vykonával do svého odchodu do penze v červnu 1944. Po druhé světové válce byl ředitelem misí UN na Balkáně a později zastával místo Vice-Chairman of the International Transport Commission v Římě. Roku 1951 opustil Řím a odstěhoval se do Toronta, kde do roku 1959 vedl univerzitní knihovnu.

Zemřel 30. listopadu 1965.

Díky Saulovým organizačním schopnostem bylo Fighter Command RAF na počátku druhé světové války připraveno na boj a díky jeho velení byl sever Británie ubráněn proti náletům Luftwaffe a nikdy nebyla omezena funkce hlavní základny Navy ve Scapa Flow. Přestože hlavní nápor německé Luftwaffe směřoval jižněji a díky tomu byli Saulovi síly početně omezeny ve prospěch 10. a 12. group, zvládl ubránit všechny německé nálety s relativně malými ztrátami.  

Pozn. RFC ( Royal Flying Corps ) bylo předchůdcem RAF, která vznikla na jeho základech po první světové válce.