Španělská občanská válka [1936-1939]

Angel Salas Larrazabal-stíhací eso dvou válek

Když jsem plánoval seriál Blesky na obloze, předpokládal jsem, že bude zahrnovat jen letouny jménem Lightning. Jenže po otištění poslední části mi přišla řada e-mailů s upozorněním, že „blesky“ létaly i v jiných zemích a jak je možné, že v seriálu nebyly zmíněné, případně jak hodlám tuto křivdu napravit. Sypu si tedy na hlavu pomyslnou lopatku popela - a jdeme na ně.

V listopadu 2011 se našla poblíž města La Fatarella ve východním Španělsku při výkopových pracích bota velikosti 44,5 s gumovou podrážkou a se zbytky lýtkové kosti. I když byla okamžitě přivolána policie, vzhled boty dával tušit, že nepůjde o zločin z poslední doby, ale že nalezené ostatky budou zajímat spíše archeology. Ti odkryli skelet muže o výšce zhruba 180 cm, jenž měl u sebe náboje do pušky sovětské výroby a dva ruční granáty polského původu. Podle nalezených fragmentů mrtvolu identifikovali jako vojáka republikánských mezinárodních brigád, kterého zabila exploze granátu. Ta ho částečně zavalila a postupující vojáci gen. Franca mu sebrali helmu s puškou a vyčnívající zbytek zakryli zeminou. Podle těchto okolností se dá celkem přesně určit datum „Charlieho“ smrti (jak byl vědeckou veřejností pojmenován). Stalo se tak 14. listopadu 1938 v průběhu závěrečné fáze bitvy na Ebru.

Noční činnost povstaleckých bombardérů pro republikány představovala v létě 1937 nepříjemný problém. Mimo jiné proto, že v dosahu základen nacionalistických Junkersů Ju 52/3m se nacházel od brunetské fronty nepříliš vzdálený Madrid.

Před 100 lety, dne 10. dubna 1908, se narodil v Stanislawowe František Kriegel. Pozoruhodným způsobem se zapsal do našich moderních dějin. Chudý židovský chlapec z Haliče byl totiž jediným československým vrcholovým politikem-zajatcem, který v pohnutých srpnových dnech řekl Brežněvovi NE! a nepodepsal moskevský diktát a tak zachránil naši československou čest. Známý český filosof Karel Kosík jednou řekl, že se pokusil nalézt v českých dějinách podobný čin: srovnat ho lze pouze s jednáním Jana Husa v Kostnici.

František Kriegel, československý politik, který nepodepsal v srpnu 1968 souhlas s diktátem Moskvy, by se byl v těchto dnech dožil stovky let. Ve druhé ze tří částí zastihneme Františka Kriegla během Pražského jara a invaze pěti armád Varšavské smlouvy. Tento portrét Františka Kriegla vyšel v mírně odlišné podobě také v exilových "římských" Listech a připomenou jej Listy č. 2/2008, vycházející v tomto měsíci.

František Kriegel, československý politik, který nepodepsal v srpnu 1968 souhlas s diktátem Moskvy, by se byl uplynulý čtvrtek dožil stovky let. Závěrečná část vzpomínek je věnována době po roce 1968, kdy se tehdejší komunistický režim snažil Františku Krieglovi všemožně znepříjemnit život. Zlomit jej však nedokázal. Jeho podpis se objevil pod Chartou 77 mezi prvními. Tento portrét Františka Kriegla vyšel v mírně odlišné podobě také v exilových "římských" Listech a připomenou jej Listy č. 2/2008, vycházející v tomto měsíci.

Brzy po první světové válce vznikl nový nepřítel demokratických a socialistických sil - fašismus. Je specifickým jevem první poloviny 20. století. Fašismus, co se týče ideologie, do sebe vstřebával všechno, co mohlo najít ohlas v masách. Jeho východiskem byl nacionalismus a šovinismus a nepohrdl také extrémním rasismem. Jeho myšlenky byly vždy velmi pružné a ochotně se přizpůsobovaly situaci. Vždy se snažily získat pozornost.

Během občanské války ve Španělsku sloužila v řadách republikánského letectva řada typů původem z USA. Kvůli embargu Spojených států na vývoz vojenské techniky na Iberský poloostrov šlo téměř vždy o letouny civilní a v několika málo případech o jednotlivé kusy vojenských letadel. Jedinou výjimku představoval Grumman GE-23, nazývaný v republikánském letectvu „Delfín“. Tento dvoumístný bitevní a stíhací letoun představoval exportní provedení palubního typu Grumman FF-1, stavěného pro letectvo amerického námořnictva. Vládní španělské letectvo získalo celkem 34 exemplářů, produkovaných v licenci kanadským výrobcem Canadian Car & Foundry Company. Do řadové služby je zařadilo na jaře 1938.

Emisaři španělské republiky pátrající v USA po vhodných typech pro posílení vládního letectva narazili na dvouplošný dvoumístný stíhací letoun Grumman FF-1 již na podzim 1936. Nejspíše k tomu došlo v září, kdy ve Spojených státech dlel cap. Augustín Sanz Sainz. A tak lze s největší mírou pravděpodobnosti říci, že za rozhodnutím vyrábět tato letadla v kanadské továrně společnosti Canadian Car & Foundry Company (CC & FC) ve Fortu William stál od začátku právě zájem španělských republikánů.

Nejlepší eso Španělské Občanské války

Španielske stíhacie eso, bojujúce v dvoch vojnách.

Němečtí dobrovolníci na straně nacionalistů generála Franca ve španělské občanské válce. Události boje Legionu Condor na směru ke Středozemnímu moři. Bitva o Teruel, bitva na řece Ebro, poslední měsíce občanské války.

Němečtí dobrovolníci na straně nacionalistů generála Franca ve španělské občanské válce. Události do vzniku Legionu Condor a první měsíce existence do jara 1937.

Němečtí dobrovolníci na straně nacionalistů generála Franca ve španělské občanské válce. Události do boje Legionu Condor na severní frontě včetně bombardování Guernicy.

podle oficiálních statistik nejúspěšnější sovětský stíhač jehož konečné skore čítá 65 vzdušných vítězství, dosažených dohromady ve španělské občanské a druhé světové válce.

Prvním letounem československé konstrukce, který se objevil na nebi občanskou válkou zmítaného Španělska, se stala stíhačka Avia BH-33E. Jediný exemplář na Iberský poloostrov dorazil na konci srpna 1936. Může posloužit jako učebnicový příklad toho, jak pokoutními cestami získávalo republikánské letectvo po vypuknutí nepřátelství bojové letouny. Navíc může být také použit coby ukázka smutného faktu, že vynaložené úsilí neodpovídalo konečnému efektu. Na Avii BH-33E se hodí známé rčení „Za hodně peněz málo muziky“.

Mezi zajímavé a dnes téměř zapomenuté letecké konstrukce, které se mihly historií španělské občanské války, patří americké typy Bellanca 28-70 a 28-90.

Ještě dlouhou dobu po skončení občanské války ve Španělsku se objevovaly informace o tom, že republikánské letectvo do bojů aktivně nasadilo dvouplošné stíhačky Blériot-SPAD S 510 francouzského původu. Stroje tohoto typu se nacházely také mezi sestřely povstaleckých stíhačů.

Pozici nejmodernějšího republikánského bombardéru před příchodem sovětských Tupolevů SB získal francouzský dvoumotorový typ Bloch MB 210. V porovnání s další francouzskou konstrukcí, hornoplošníkem Potez 54, šlo o celokovové letadlo klasického uspořádání, tedy samonosný dolnoplošník. Dobrý dojem poněkud kazila pro tehdejší výrobky firmy Société des Avions Marcel Bloch charakteristická hranatost trupu. Bohužel, malé množství z Francie dodaných MB 210 neumožnilo sehrát tomuto bombardovacímu typu ve Španělsku významnější roli.

Letecké akce španělské občanské války fascinují přítomností velkého množství různých leteckých konstrukcí. Nad Iberským poloostrovem létaly typy, které pak sehrály významný part v čase 2. světové války. A také zde bylo možno spatřit letouny skutečně raritní. Do této druhé skupiny bezesporu patřil jediný prototyp francouzského dvoumotorového vícemístného bojového letounu Breguet 460.

Do skutečných bojů se během své kariéry dostaly Bulldogy II pouze v rámci jediného letectva, a to ještě na samém konci své životnosti. Celkem osm stíhaček tohoto typu prodalo Estonsko republikánskému Španělsku, v jehož barvách pak dvouplošníky roku 1937 zasáhly do střetnutí na asturijském nebi. Čelily zde převaze nacionalistických letounů, včetně podstatně modernějších strojů německého Legionu Condor.

V druhé polovině občanské války ve Španělsku se výzbroj stíhací složky republikánského letectva téměř výhradně opírala o sovětské Polikarpovy I-15 a I-16. Další typy jednomístných stíhaček byly k dispozici obvykle pouze v několika exemplářích a sloužily mimo hlavní bojové oblasti, hlavně ke krytí dlouhého středomořského pobřeží. Patřily mezi ně i francouzské hornoplošné stíhačky Dewoitine D.371.

Požadavky na nové německé bombardovací letouny moderní koncepce, které se v podobě strojů He 111E-1, Ju 86D-1 a také Do 17E-1 v únoru 1937 objevily na španělském bojišti, vznikaly již v první polovině 30. let. Tedy v době, kdy Německo stále ještě formálně dodržovalo zbrojní omezení vyplývající z Versailleské mírové smlouvy, vnucené Výmarské republice vítěznými mocnostmi roku 1919. Letouny byly proto původně deklarovány jako civilní typy; ve skutečnosti však vznikaly tak, aby jejich konstrukce bez větších problémů umožnila využití v civilní i vojenské roli.

„Letadla se blížila k nákladním autům. Darras ve slunci neviděl, jak pumy letí k zemi. Viděl je ale jako korálky růžence vybuchovat v polích. Začínal cítit bolest v obvázané noze. Věděl, že jeden z Douglasů nemá zaměřovač, a že bombarduje zvětšeným otvorem WC. Náhle se část silnice zastavila: kolona byla přerušena. Jedna z bomb zasáhla nákladní automobil a ten se zhroutil přes cestu… Jako hlava červa, která sama leze kupředu, ujížděl k Medellinu přední oddíl kolony, oddělený ve třetině. Pumy dosud dopadaly…“

Na bojovou hodnotu italských letounů z konce 30. let 20. století a úvodního období 2. světové války je obvykle pohlíženo s jistou dávkou skepse. Není to však zcela namístě – alespoň při hodnocení bombardovacích typů nasazovaných Aviazione Legionaria na španělském bojišti.

Některé letouny zasáhly do španělské občanské války skutečně zásadním způsobem. Jiné letecké typy se dění na Iberském poloostrově pouze letmo dotkly. Do druhé skupiny patří starší sourozenec známého Fiatu CR.32, letoun CR.20.

Jedním z nejpozoruhodnějších stíhacích typů úvodní fáze občanské války ve Španělsku se stal britský Hawker Spanish Fury. Na Iberský poloostrov sice dorazily pouhé tři exempláře, a v září 1936 již v řadové službě u republikánského letectva zbýval poslední z nich, nicméně typ získal v Aviación Militar vynikající renomé. Svoji hodnotu potvrdil v těžkých bojích na přístupech k Madridu v létě a na podzim roku 1936.

Elegantní dvoumotorový střední bombardér Heinkel He 111 se zařadil mezi nejúspěšnější německé typy z období 30. a začátku 40. let. Zejména v první polovině 2. světové války tvořil základ bombardovací složky Luftwaffe. Jeho úspěšná operační kariéra se ovšem začala psát již ve Španělsku, kam bylo podle dokumentů Sonderstabu W dodáno celkem 97 He 111 B a He 111 E v celkové hodnotě 39 512 485 Říšských marek.

Španělští letci dostali příležitost poprvé za letu vyzkoušet německý stíhací letoun He 112 v létě 1938. Tehdy na Iberském poloostrově firma Ernst Heinkel AG za operačních podmínek předváděla prototyp He 112 V9 (W.Nr.1944,D-IGSI).

Španělské bojiště během občanské války sloužilo nacistickému Německu jako ideální polygon pro testování taktických postupů i vojenské techniky. Mezi letouny, které se ve stavu známého Legionu Condor skutečně pouze mihly za účelem zkoušek v operačních podmínkách, patřil rovněž jediný prototypový exemplář stíhačky Heinkel He 112 V6. Ve Španělsku se vyskytoval od konce listopadu 1936 do havárie 19. července následujícího roku.

V srpnu 1936 se na bojištích španělské občanské války objevila úvodní dvojice německých letadel, transportní a bombardovací Junkers Ju 52/3m a stíhací Heinkel He 51 B-1.

Dvouplošník Henschel Hs 123 A byl jedním z prvních typů odeslaných do Španělska k vyzkoušení za bojových podmínek po rozhodnutí rozšířit operaci „Feuerzauber“ (německou intervenci v probíhající občanské válce na straně povstalců).

Nejdůležitějším stíhacím typem prvních týdnů španělské občanské války byl zastaralý Hispano-Nieuport 52, tvořící v létě 1936 standardní výzbroj Aviación Militar. Intenzivně jej využívalo zejména republikánské letectvo, menší počet získali po puči také povstalci. První vzdušná vítězství tragického občanského konfliktu vybojovali piloti obou znepřátelených stran právě v kabinách těchto stíhaček.

Italské lehké stíhačky IMAM Ro.41 se ve Španělsku dočkaly toliko omezené bojové služby. V první linii je povstalci používali pouze velmi krátce roku 1937 a s nepřítelem se ve vzduchu vůbec nestřetly. Velmi důležitou roli však letouny sehrály při výcviku nových generací stíhacích pilotů španělského nacionalistického letectva.

Němci na španělském polygonu odzkoušeli během občanské války všechny tři typy tvořící v té době základ bombardovací složky Luftwaffe: Heinkel He 111, Dornier Do 17 a Junkers Ju 86. Jestliže nasazení za reálných bojových podmínek potvrdilo kvality prvních dvou konstrukcí, Junkers Ju 86 D-1, testovaný na Iberském poloostrově v pěti exemplářích, zklamal. Nepříliš úspěšné nasazení ve Španělsku předznamenalo další osudy tohoto letadla, dítka známé firmy Junkers Flugzeug und Motorenwerke AG.

Poměrně výraznou stopu zanechaly v občanskou válkou strádajícím Španělsku československé stíhací dvouplošníky Letov Š-231. Stroje tohoto typu sloužily na Iberském poloostrově v řadách vládního letectva od jara 1937 až do února 1939. Ani republikánskou porážkou „španělská“ historie Letovů Š-231 neskončila, neboť tři ukořistěné stroje létaly dál ve Frankově letectvu i po skončení občanské války.

Mezi nejvýkonnější stíhací stroje  republikánského letectva patřily na podzim 1936 francouzské Loire 46. Vzhledem k malému počtu dodaných letounů, nedostatku náhradních dílů, slabé nouzové výzbroji a chaosu, panujícímu v té době u vládního letectva, nedokázaly tyto elegantní hornoplošníky průběh vzdušných bojů výrazněji ovlivnit.

Když 17. července 1936 začalo v Maroku nacionalistické povstání, které vyústilo v krvavou občanskou válku, nacházelo se ve stavu španělského námořního letectva Aeronáutica Naval stále ještě několik exemplářů dvouplošné stíhačky Martinsyde F.4. Ono „stále ještě“ je na místě, neboť tento archaický typ vznikl za 1. světové války!

Nejméně početně zastoupenou variantou stodevítky působící během občanské války ve Španělsku se stalo pouhých pět Bf 109C-1, dodaných do Tablady v dubnu 1938. Posílily výzbroj stíhací skupiny J/88 Legionu Condor.

Úvodní Messerschmitty Bf 109 E se na španělském nebi objevily na samém konci roku 1938. Přinesly na Iberský poloostrov v kategorii stíhacích letounů zcela novou kvalitu.

Skutečnou legendou vzdušných soubojů španělské občanské války se stala sovětská dvouplošná stíhačka Polikarpov 1-15, v řadách republikánského letectva označovaná jako Chato.

V samém závěru španělské občanské války se na Iberském poloostrově objevily sovětské stíhací dvouplošníky Polikarpov I-15bis. Pod názvem Super-Chato nestačily již podstatněji zasáhnout do probíhajících bojů. Čas španělských republikánů se neúprosně krátil a do úplné porážky vládních sil zbývaly již pouze týdny.

Mezi nejdůležitější letecké konstrukce působící během občanské války ve Španělsku se bezesporu zařadil Polikarpov I-16. Charakteristicky tvarovaný jednoplošník získal časem (alespoň v Sovětském svazu a později také v tehdejším socialistickém Československu) pozici jakési ikony tohoto konfliktu. Šlo o letoun ve své době nepochybně pozoruhodné koncepce a vysokých výkonů, s dosti významným vlivem na průběh leteckých střetnutí. Jeho operační kariéra v řadách španělského republikánského letectva nicméně nepostrádala dosti problematické okamžiky a zcela jistě nebyla tak oslnivá, jak bylo celá desetiletí předkládáno sovětskými propagandisty.

Po svém bojovém křtu ve dnech 10.–13. listopadu Polikarpovy I-16 pokračovaly v dalších akcích na madridském nebi. Společně s dvouplošnými I-15 na čas dramaticky změnily situaci ve vzduchu nad španělským centrálním bojištěm. Pilotos rusos (ruští piloti) se ve svých výkonných letounech rychle stali doslova miláčky obyvatel Madridu a měli velký vliv na nárůst republikánské morálky.

Dodávky sovětských vojenských letounů do republikánského Španělska začaly 15. října, kdy v přístavu Cartagena zakotvil parník Staryj Bolševik, nesoucí úvodních deset bombardérů Tupolev SB.Do konce roku 1936 dorazilo ze SSSR celkem 162 bojových letounů: 70 stíhaček Polikarpov I-15, 31 Polikarpov I-16 typ 5, 30 bombardérů Tupolev SB a 31 bitevních Polikarpovů R-5SSS. Právě posledně jmenované stroje zůstávají tak trochu ve stínu trojice ostatních typů.

Základním taktickým letounem španělského vládního letectva, sloužícím od roku 1937 až do trpkého závěru občanské války k bombardovacím operacím v blízkosti fronty, se stal sovětský Polikarpov R-Z. Představoval na podmínky druhé poloviny 30. let minulého století značně zastaralou konstrukci.

Během občasné války se na španělském nebi proslavil stíhací jednoplošník Polikarpov I-16. Sověti dodali do Španělska během konfliktu celkem 276 Polikarpovů I-16 typ 5, 6 a 10. Dodávky byly zahájeny na začátku listopadu 1936 příchodem prvních 31 strojů. Letouny se ve Španělsku staly známými na republikánské straně pod označením Mono či Mosca (Muška) a v nacionalistickém táboře jako Rata(Krysa). 

Nejrozšířenějším francouzským letounem meziválečného období byl víceúčelový dvouplošník Potez 25. V době, kdy se úspěšných letadel vesměs vyráběly maximálně stovky, vzniklo ve Francii i během licenční stavby v zahraničí mezi 3500–4000 Potezy 25 (přesný počet již nelze v archivech dohledat). Vedle francouzského vojenského letectva sloužily Potezy 25 u letectev plných 21 států. Jedním z nich bylo také Španělsko, kde letouny zasáhly do bojů během občanské války na republikánské straně.

Vojenské konstrukce polského leteckého průmyslu zastupovaly na španělském nebi během občanské války stíhačky PWS-10. Povstalci jich roku 1936 zakoupili celkem 20. Hned po dodání se ukázalo, že nejde o výhodnou investici. Zastaralé, nespolehlivé a obtížně ovladatelné stroje mnoho pozitivního svým novým uživatelům nabídnout nemohly. Pokus o vyzbrojení stíhací letky museli Španělé téměř okamžitě odpískat a stroje rovnou převedli do druhé linie.

Během občanské války ve Španělsku se světová veřejnost naučila bát bombardérů. S tzv. teroristickými nálety, tedy útoky cílenými proti civilnímu obyvatelstvu, bývaly spojovány zejména akce letounů německého Legionu Condor. Ještě aktivnějšími hráči při náletech na městské aglomerace však byli Italové, kteří získali pochybné renomé nevybíravými útoky rychlých bombardérů Savoia-Marchetti S.79, umístěných na Mallorce proti přístavům na pobřeží Středozemního moře.

Mezi úspěšné typy letadel španělské občanské války patřil italský bombardér SIAI Savoia-Marchetti S.81 Pipistrello (Netopýr). Představoval nejdůležitější italskou bombardovací konstrukci poloviny 30. let 20. století, v období před nástupem nových S.79 a Fiatů BR.20. Zasáhl do italského tažení v Habeši a úspěšně také do bojů v občanskou válkou zmítaném Španělsku.

Článek o nasazení moderního dopravního letounu VulteeV-1A v roli lehkého bombardéru během občanské války ve Španělsku. Pro českého čtenáře je V-1A zajímavý také tím, že na něm v závěru svého španělského angažmá létal čs. pilot Jan Ferák. 

Ruská stíhačka třicátých let patřila v době svého vzniku k nejlepším na světě ve své kategorii. Úspěšně bojovala nejen ve španělské občanské válce, ale i v letectvu Kuomintangu, v hraničním rusko-japonském konfliktu 1939, a zimní válce 1939-40 s Finskem, ba uplatnila se i v začátcích VVV, mj. při obraně Moskvy a Leningradu, dokud nebyl dostatek modernějších letadel.

Španielske stíhacie eso, bojujúce po občianskej vojne v radách dobrovolníkov na Východnej fronte WWII.

Belgický stíhací pilot a jeho osudy v občanské válce ve Španělsku a poté ve víru druhé světové války, kdy padl v uniformě RAF.

Stíhací esa Španělská občanská válka 1936-39 - Nacionalisti. Španělé, Němci, Italové

Stíhací esa Španělská občanská válka 1936-39 - republikáni. Španělé, Francouzi, USA, Jugoslávie, SSSR

Spojovací pluk bol v 30 rokoch jedinou jednotkou svojho druhu v Španielskej armáde. Po vypuknutí povstania v júli 1936 v poslednej chvíli uniká osudu iných Madridských jednotiek, ktoré sú prepadnuté militantmi a ich príslušníci zatknutí alebo ako v mnohých prípadoch bez milosti popravení. Pluk podnikne dobrodružnú cestu, ktorá sa neobíde bez obetí na životoch, aby sa v Segovia pripojil k jednotkám Národného hnutia, po boku ktorých je zasadený do bojov.