Main Menu
User Menu

Československá branná moc v exilu [1939-1945]

Články

Badatel: Kyjev byl nejúspěšnější ofenzivní akcí Čechoslováků na východní frontě

Přes sto tisíc lidí si o víkendu v ukrajinském Kyjevě připomnělo výročí osvobození města. Důležitou roli v událostech před sedmdesáti lety sehráli českoslovenští vojáci. “Už jenom oznámení, že na východní frontě působí celá brigáda. Navíc tři Čechoslováci vojáci byli vyznamenáni Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. To bylo důležité jak pro spojence, tak pro domácí odboj,” říká badatel Milan Kopecký.

Českoslovenští letci v sovětském zajetí 1939–1941

„Hlad nás donutil k žebrání o chléb u osadníků a při této příležitosti jsme se od nich dozvěděli, že prý Rudá armáda překročila 17. září hranice a jde na pomoc Polsku. Právě jsme všichni roztroušeni po vesnici, když přilétá v přízemní výšce 28 ruských strojů. Neznáme situaci, a když vidíme červenou raketu, vypálenou z jednoho letounu, poznáváme, že byl dán povel k běsnění, snad nejhorším v mém životě. Letouny bombardují z malých výšek vesnici všemi směry, tato je ihned v jednom moři plamenů, rozvířeném mohutnými detonacemi stojících muničních vozů. Po odbombardování zaujímají ruské letouny jinou formaci, takzvané ,kolo‘, a kulomety ostřelují ve vesnici každý cíl, jenž se zdá být ještě živým. Po hodině této výhně, kde pro kouř a sta mrtvých a raněných nevidíme jeden druhého, letouny odlétají a my se dostáváme ven z vesnice. Poslední naše věci zničily plameny, a tak jsem rád, že se shledávám s por. Lencem, rtm. Fornůstkem a des.Vyhnisem. Pátráme po svém útvaru, avšak marně.“

Tolik slova por. let.Václava Kopeckého, který posléze upadl do sovětského zajetí.

Českoslovenští stihači v bitvě o Franci - 1940

Článek popisuje strukturu francouzského stíhacího letectva na jaře 1940 a začlenění československých stíhačů do něj. Dále pak úspěchy jednotlivých čs. stíhačů u jednotlivých stíhacích perutí (GC - Groupe de Chasse) a to podle typu letadel.

Cholmondeley 1940 - Příčiny a průběh jedné krize československé zahraniční armády

Když 1. září 1939 vypukla druhá světová válka, netrpělivě jsme očekávali příchod naší vojenské obvodní komise a pak nástup do armády. Uplynul měsíc září, pak říjen a vono nic. Dozvěděli jsme se o založení československé armády ve městě Agde a přesunu našich chlapců z cizinecké legie právě do této armády. [...] Nejednou jsem se obrátil na kapitána Michala, poručíka Křena a další, aby mi řekli, co bude s námi. Nikdo mi nic nevysvětlil. Jen pokrčili rameny a ústa nepromluvila.V té době už asi věděli o důsledcích uzavřeného paktu o neútočení mezi hitlerovským Německem a Sovětským svazem [...]. Z něho totiž vyplynuly dvě nesmírně závažné skutečnosti. Ta první by se mohla chlapsky pojmenovat rozdělení Polska. Dosud utajená. Ta druhá byl pokyn Komunistické internacionály řízené Stalinem všem komunistům, aby se nezúčastnili kapitalistické války. 

Michal Durkaj, bývalý španělský interbrigadista, Praha 1985

Gurmán v první linii

Vladimír Přikryl nepatřil v době vypuknutí 2. světové války k nejmladším důstojníkům naší zahraniční armády – bylo mu již 44 let. Postupně se navíc zhoršoval jeho zdravotní stav. Dramatičnost okamžiků, kterými prošel nejen během válečné vřavy, by mu však mohli závidět i mnozí z jeho podstatně mladších kolegů. Obzvlášť poté co se nechal dobrovolně převelet na východní frontu.

Karpatská Sič

Karpatská Siče - branná organizace Ukrajinců a Rusínů. Za svou krátkou existenci bojovali její příslušníci po boku československé armády i krátce proti ní po vyhlášení samostatnosti, dále se záškodníky z maďarských a polských polovojenských oddílů i proti pravidelným jednotkám královské maďarské armády.

Morálka

Vliv intenzivního operačního nasazení na morálku letců v průběhu 2. světové války

Abych řekl pravdu, kdyby to tak trvalo ještě nějakých 14 dnů a létal stále 3 až 4 hodiny denně nad frontou, byl bych s nervama hotov. Je rozdíl střetnout se s letouny bombardovacími, ať už jsou to Do 17 nebo He 111, nebo i s Me 110, ale střetnout se s 80 Me 109 a He 112, když nás bylo jen osm. To bylo vidět, jak se dělá převaha ve vzduchu. Ten den jsem měl čtyři He 112 (ve skutečnosti Bf 109E, pozn.aut.) za sebou a bylo skutečně kumšt se jich zbavit. Dostal jsem jednu střelu do vrtule. Avšak dne 12. května 1940, kdy jsem dostal dvě Ju 87, byl jsem napaden Me 109 a přinesl jsem si tři střely v palubní desce, které mi prolétly asi šest cm kolem hlavy v pravé straně kabiny. Dále jednu střelu přesně středem trupu a zastavila se až v pancíři. V křídlech jsem jich měl asi devět. Zachránilo mě jedině to, že Me 109 byl velmi blízko a já uslyšel jeho kulomety. Prudká zatáčka doprava a měl jsem od něj pokoj.

Rotmistr letectva František Peřina, 26. 5. 1940

Sokolovo 1943

Po stalingradské bitvě a následné kapitulaci 6. armády v čele s polním maršálem Fridrichem Paulusem, byla Rudou armádou zahájena rozsáhlá a nepříliš promyšlená ofenziva, směřující do prostorů měst Kursk, Charkov, Rostov na Donu. Wehrmacht reagovala strategickým ústupem z Kubáně a pokoušela se pod Mansteinovým velením o stabilizaci celé fronty. 15. 02. 1943 dobyla Rudá armáda Charkov. Ve frontové linii se v prostoru kolem Charkova vyskytoval výběžek, který Rudá armáda nebyla schopna adekvátně pokrýt. Ráno 22.02. 1943 vyrazil na Charkov od jihu XXXXVIII. tankový sbor wehrmachtu a II. tankový sbor Waffen SS provedl obchvat z jihozápadu. Během března bylo město zpět v německých rukách. A právě v průběhu uvedené německé ofenzivy si odbyl, při obraně svěřeného úseku frontového výběžku, bojový křest ohněm 1. čs samostatný prapor, začleněný toho času v sestavě 3. tankové armády Voroněžského frontu, pod velením generálplukovníka Golikova.

Soumrak mužů v modrém

„Bylo to kruté, poněvadž já jsem tehdy v lednu 1949 jako ‚zápaďák‘ ještě sloužil. Nakonec jsme byli vlastí takto oceněni – vyhozeni ze dne na den. Stráže mě vyprovázely z kasáren. Bylo to trpké. Já se vždy držel hesla – tam, kde je možno prospět, tam má každý udělat něco pro svoji vlast. Najednou jsem byl ‚zápaďák‘, ten, který táhne s kapitalisty.To nebylo v té době přípustné.“

Plukovník letectva Petr Uruba, 14. 12. 2006

Třistajedenáctka má šedesát

Poté co českoslovenští letci prchli začátkem léta 1940 z demoralizované a poražené Francie do Anglie, nedovolil jim churchillovský duch vzdoru, který v této zemi zavládl, aby se dlouho obírali poraženeckými myšlenkami. Po stíhací 310. peruti (ustavena 10. 7. 1940) se rychle přikročilo i k vybudování první československé bombardovací perutě, vyzbrojené mnohem komplikovanějšími letouny, než byly stíhací stroje Hurricane...

Vánoce v exilu - Jak českoslovenští letci slavili válečné svátky

Vánoce 1940 byly nejsmutnějšími vmém životě. Před samým Štědrým dnem jsem dostal dva dopisy. Jeden od Vládi [Kubíčka] a druhý od Mirka [Plecitého], který již byl u squadrony jako seržant – střelec. První jsem otevřel Mirkův dopis, který začínal: „Milý Franto, považuji za svou povinnost sdělit Ti velmi smutnou zprávu, přestože tím pokazím Tobě a jiným Vánoce, neboť jsem si jist, že by ses to dozvěděl od jiných chlapců. Včera v noci startoval Jenda Křivda po delší době na mission. Za krátkou dobu byli nuceni se vrátit zpět z doposud nevysvětlitelných důvodů. Přistávali s plnou náloží bomb. Z neznámé příčiny však Jendův letoun havaroval již těsně před přistáním do lesa a úplně shořel. […] Promiň, že Ti kazím Vánoce, ale jsme přece chlapi!“ Ruce se mi třásly a pro slzy v očích jsem nemohl již ani přečíst dopis od Vládi. Byla to těžká rána pro mne. Ztratil jsem svého nelepšího kamaráda… Seděl jsem dlouho na své posteli a plakal jako děcko.

LOUCKÝ, František: Zůstal jsem sám. Orbis, Praha 1946, s. 41–42.

Vojákem na několika frontách

Jaroslav Selner bojoval nejen v severní Africe a v Karpatech, ale během války pracoval také pro zpravodajce
Jaroslav Selner byl během svého pestrého života lecčím. Dělal posunovače, dispečera, na Křivoklátě založil drogistickou školu, pracoval jako tajemník Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Především ale byl vojákem…

Vyústila nespokojenost se stravou v otevřenou vzpouru operačního personálu 311. československé bombardovací perutě?

Když (Ocelka) odešel z jídelny, Franta praštil vidličkou a nožem o stůl a křičel, co mu hrdlo stačilo: »Za takové žrádlo nepůjdeme přeci umírat, chlapi! Co tomu říkáte?« Letci s ním souhlasili a všichni odložili příbory. Franta, aby ho každý viděl a slyšel, vylezl na stůl: »Slyšeli jste, co říkal velitel? Že by za takové žrádlo nikam neletěl, a vy, berani, byste šli znovu jako na jatka; tomu se musí udělat konec, a to buď dnes, nebo nikdy. Víte dobře, jaký nás zase čeká nálet! Kamarádi, my se přeci nebojíme lítat, my se nebojíme fašistů, ale lumpárnu trpět dále nesmíme«. KOCMAN, Vincenc: Boj bez slávy. Brno 1962, s. 124-125.

Témata


Podkategorie

Vyšší jednotky

- armáda, sbor, divise, brigáda, křídlo

Zbraně

Služby

- MNO, HŠ, mise

Výsadky ve WW II.

Odbojové skupiny

banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 81.134,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz / armedconflicts.com neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!