56. peruť RAF
Jedna z nejslavnějších perutí Královského letectva a vůbec nejúspěšnější jednotka RFC/RAF za první světové války.
Jedna z nejslavnějších perutí Královského letectva a vůbec nejúspěšnější jednotka RFC/RAF za první světové války.
Ve své době jedno z vedoucích francouzských stíhacích es první světové války.
Životopis amerického stíhacího esa 1. sv. války a průkopníka ve vývoji letecké rádiové navigace.
William Avery "Billy" Bishop je považován za nejúspěšnějšího stíhače britského impéria v průběhu 1. světové války. Co do počtu přiznaných vítězství jím také byl. Dnes, s rozvojem historického poznání, jež se snaží rozptýlit mlžný opar legendy, neodbytně vyvstává otázka, zda oprávněně...
Roku 1927 vrcholilo soupeření několika různých týmů o přelet Atlantského oceánu a s tím spojený zisk prémie 25 000 dolarů, což tehdy byly obrovské peníze. Různé týmy sázely na různé typy letadel, jednoplošníky, přestavěné bombardéry apod. Dvojice nositelů řádu Čestné legie Charles Nungesser a Francois Coli vsadila na letoun Levasseur PL.8 "l'Oiseau blanc"...
"Jedno letadlo za jednu válečnou loď. Jeden člun za jednu loď. Jeden muž za deset nepřátel. Jeden muž za jeden tank."
Bitevní slogan japonské 32. armády bránící Okinawu
"Situace se stává skutečně obtížnou. Je zde asi 65 000 - 70 000 bojujících Japonců zavrtaných do děr na jižním konci ostrova. Nevidím žádný způsob jak je odtud dostat, než vyhazovat je do povětří yard po yardu."
Generálmajor J. R. Hodge, velitel XXIV. armádního sboru
Na jaře roku 1798 Napoleon Bonaparte chystal velkou invazi do Egypta. Direktorium v jeho osobě cítilo hrozbu, proto ochotně dalo k tomuto tažení svolení. Smyslem této akce bylo odříznout Anglii od jejích kolonií a ohrozit kolonie v Indii.
Koncem roku 1800 vytvořilo Rusko, Švédsko, Dánsko a Prusko koalici, která ostře vystoupila proti způsobu anglické blokády Francie. Ta spočívala v zajímání obchodních lodí plujících do francouzských přístavů. Anglie si dokonce osobovala právo zastavit a prohledat i lodi plující pod neutrálními vlajkami. Zajaté lodi pak byly eskortovány do anglických přístavů, kde o jejich dalším osudu rozhodoval speciální soud.
Bitva, v níž své ostruhy získal pozdější legendární admirál Horatio Nelson.
První část seriálu věnovaného bojům 1. polního praporu u Sokolova v březnu 1943 se zabývá neutěšěnou situací čs. občanů, kteří se ocitli sovětských pracovních táborech. Je všeobecně málo známou věcí, že kolem 80 % příslušníků 1. polního praporu bylo tvořeno právě vězni z gulagů.
Po tvrdém boji ztratili čechoslováci Sokolovo, avšak během následující noci se vydali dobýt jej zpět...
Po tvrdých bojích u Sokolova hrozilo čs. praporu obklíčení. Proto dostal rozkaz k ústupu, během kterého však o dramatické okamžiky nebyla nouze...
Boj u Sokolova skončil, avšak zotavení praporu nebylo jednoduchou záležitostí...
Čs. vojáci byli obyčejní lidé, jako ve všech armádách. Byli tu hrdinové, byli tu i zbabělci. Jedni i druzí jsou součástí úplné historie nasazení 1. polního polního praporu u Sokolova a nemá cenu tvrdit, že druhá kategorie neexistovala. Přesto nelze přehlédnout, že zbabělců bylo jen několik, zatímco těch, kteří neopustili své bojová stanoviště bylo mnohem, mnohem více...
Závěrečná část seriálu o prvním bojovém vystoupení čs. jednotky na východní frontě se zabývá problematikou čs. vojáků zajatých v Sokolovu.
Druhá část článku o bojovém vystoupení čs. vojáků u Sokolova odhaluje zoufalou situaci čs. občanů v gulazích a potíže, s nimiž se museli potýkat, když chtěli vstoupit do čs. jednotky.
Samotný přesun čs. jednotky k Charkovu, kde měla nasazena v rámci Voroněžského frontu, nebyl jednoduchý. Sovětské železnice byly válkou dosti poničené, proto přesun do stanice Valuiki, odkud měli vojáci pokračovat pěšky, trval tři týdny.
Vojáci 1. polního praporu odjížděli na frontu jako rychlá jednotka, vycvičená a určená k vedení útočného boje. Po přidělení motorových vozidel se měli účastnit útočných akcí, které v té době vedl Voroněžský front. Zvrat v situaci na frontě však způsobil, že horečně museli zahájit budování obranných postavení a čekat na německé tanky...
Přípravy k boji vrcholí, Čechoslováci budují obranu, jsou rozmisťovány zbraně. Bitva se blíží.
Sovětský systém S-75 (tedy rodinka protiletadlových raketových komplexů verzí SA-75 Dvina, S-75 Děsna a S-75M Volchov) byl jedním z nejrozšířenějších raketových systémů minulosti. S lehkou nadsázkou jej můžeme prohlásit za "kalašnikov" mezi protiletadlovými raketami. Jeho protiletadlové řízené střely jsou, díky svým ladným tvarům, mimořádně "fotogenické" - během studené války bývala fota těchto raket často v novinách jak na západě, tak ve východním bloku. Řada méně poučených novinářů je s gustem používá jako ilustrační foto k článkům o balistických raketách dodnes. Svým způsobem nejsou daleko od pravdy, tyto střely mají výtečné letové vlastnosti a aerodynamiku, takže řada zemí (např. Čína, Srbsko, Irán atd.) je adaptovala na balistické rakety, v zemi svého původu zase vysloužilé střely slouží např. jako létající laboratoře. Kdysi šlo však o smrtící zbraň, tyto komplexy sloužily v desítkách zemí, bojovaly v celé řadě válek a sestřelily stovky letadel.
Systém S-75 (v tomto případě verze SA-75 Dvina) byl v nejširším měřítku nasazen během konfliktu ve Vietnamu. Tato válka se stala jakousi "sovětsko -americkou střelnicí", jakýmsi ověřovacím polygonem, kde obě strany testovaly novou výzbroj i taktiku. Jde o látku tak bohatou, že jsem ji musel rozdělit do dvou článků - v této části se seznámíme s bojovým nasazením severovietnamských protiletadlových raketových komplexů v první fázi americké letecké ofenzívy - během operace Rolling Thunder.
Po ukončení operace Rolling Thunder nastalo období "klidu na frontě". Rok 1972 však přinesl dvě nejmohutnější letecké ofenzívy této války...
Jak se SSSR snažil exportovat socialismus do zemí Blízkého východu, dodával těmto režimům také nemalé množství nejrůznějších zbraní. Pochopitelně nechyběly ani protiletadlové raketové komplexy systému S-75. Tentokrát jejich protivníkem bylo izraelské letectvo...
Závěr pětidílné série článků o bojovém nasazení protiletadlového raketového systému S-75. Tentokrát se budeme věnovat konfliktům z konce 20. století. Ačkoliv tento systém byl již té době zastaralý, v řadě zemí stále musel stát v první linii...
Tento článek je první ze série, která se bude zabývat sebeobranou na ulici. Důvody, které mne vedly k jeho napsání jsou prosté: každoročně je v České republice spácháno asi 400 000 trestných činů. Asi 5 % z tohoto počtu (tedy kolem 20 000) jsou trestné činy násilné povahy. Znamená to tedy, že přibližně každých 25 minut je v této republice někdo přepaden, zbit, oloupen, znásilněn nebo zavražděn. Existují však lidé, kteří prostě nemají chuť se nechat mlátit, okrádat, mrzačit, znásilňovat a zabíjet, kdykoliv se nějakému gaunerovi zamane. A tito lidé mají právo se bránit!
Sebeobranu, podle jejího způsobu, dělíme na dvě hlavní kategorie: 1. obrana nesmrtícími prostředky 2. obrana beze zbraně a pomocí chladných a palných zbraní v tomto díle se více zaměříme právě na nesmrtící obranné prostředky. Protože však jde o téma velmi obsáhlé, soustředím se v této části pouze na obranu prostřednictvím elektrických paralyzérů a obranných sprejů. Plynovky a ostatní pomocné prostředky probereme příště.
V této části seriálu se budeme zabývat sebeobranou plynovkami a dále použitím intezivních svítilen a osobních alarmů. Ačkoliv v případě těchto prostředků (míněny svítilny a alarmy) již není možno hovořit o sebeobraně v plném významu tohoto slova, avšak přesto se jedná o užitečné pomůcky v osobní bezpečnosti.
V minulém díle jsme hovořili o obraně nesmrtícími prostředky. Od tohoto dílu se budeme zabývat obranou v případě, že jsme plně odhodláni přenést veškerá rizika na útočníka a naprosto nás nedojímá představa útočníka, kterému po našem obranném zákroku teče krev. Avšak dříve než přejdeme k technickým aspektům sebeobrany, řekneme si něco o zákonných mezích obrany.
Je zvláštní, kolik lidí si sebeobranu spojuje pouze s chvaty neozbrojeného boje. Spoléhat se však v sebeobraně pouze na holé ruce, je dle mého krajně nebezpečné a krátkozraké. Přesto nelze v žádném případě boj beze zbraně zatratit - proč tomu tak je, se dozvíte v tomto článku.
Zbraň je trestním zákonem definována jako „cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším“. V této části bude řeč o zbraních chladných, zbraních které lidstvo provázejí po celou dobu jeho vývoje, zbraních o jejichž účinnosti netřeba pochybovat…
Článek navazuje na předchozí díl seriálu, v němž byly popsány možnosti sebeobrany prostřednictvím chladných úderových zbraní. Přesto může nastat situace, kdy v okamžiku napadení obránce buď není ozbrojen vůbec, nebo nemá čas na vytažení vlastní zbraně. Navzdory tomu nemusí čelit útočníkovi holýma rukama, kolem je nejrůznějších zbraní dost...
První část článku, jež se zabývá sebeobranným použitím čepelových zbraní jako jsou nože a dýky. Tato část je především zaměřena na klíčovou otázku, zda je nůž pro sebeobranu vhodnou zbraní a zejména na časté mýty, které se v této problematice vyskytují.
Druhá část článku o sebeobraně prostřednictvím čepelových zbraní předkládá krátký výčet vhodných zbraní pro tento druh sebeobrany a způsob jejich použití.
Životopis francouzského stíhacího esa a spolutvůrce taktiky francouzského stíhacího letectva první světové války.
Životopis kanadského stíhacího esa 1. sv. války. Muže, který 21. 4. 1918 sestřelil Rittmeistera Manfreda von Richthofena.
Je naprosto tragické, že ani o jednom z nejúspěšnějších stíhačů britské 56. squadrony a kanadských stíhačů vůbec nejsou dostupné podrobnější informace.
17. září 1913 byl zařazen v hodnosti podporučíka (Second Lieutenant) k 21st Lancers. Jeho regiment byl později odvelen do Indie, kde se Maybery zřejmě zúčastnil neúspěšného útoku na Turecko. 15. září 1915 byl v těchto bojích vážně zraněn. Po uzdravení byl přeložen k Royal Flying Corps a absolvoval letecký výcvik v Egyptě. „Křidélka“ (pilotní odznak) získal 26. května 1917. .....
Životopis španělského vynálezce a hlavně letce, držitele několika světových rekordů, který se po vypuknutí občanské války zapojil do bojů na straně pučistů. Stal se osobním pilotem generála Fanca a v roce 1938 padl ve vzdušném boji.
Britské stíhací eso I. světové války, spoluzakladatel BBC, spisovatel, autor řady knih o stíhačích I. sv. války a jeden z nejvýznamnějších autorů letecké literatury tohoto období.
Jan Lucemburský byl vychován podle nejlepších rytířských zásad. Rytířem se v té době nikdo nenarodil. Titul rytíře se vztahoval jen na toho, kdo byl na rytíře pasován.
Objasňovat příčiny stoleté války by bylo složité a zdlouhavé. Stačí konstatování, že smrtí francouzského krále Karla IV. Krásného, třetího syna Filipa IV. Sličného (jeho starší bratři, králové Ludvík X. a Filip V, zemřeli také bezdětní), v roce 1328 vymřela kapetovská královská linie a koruna přešla na Filipa z Valois, bratrance Karla IV. Krásného, tedy potomka nejbližší vedlejší větve Kapetovců. Při své korunovaci francouzským králem přijal jméno Filip VI.
Pak se Jan Lucemburský obrátil na rytíře po svém boku: „Klimberče mladý, diemť krátce, pomni, že’s jměl dobrého otce, jehož nikdo zlým nevinil, a mnoho dobrého činil. A sám’s také rytieř smělý, mladý, dobrý, druh dospělý. Vědě, že mne neodvedeš, než úfám-ť, že mne dovedeš, kdež pokuši svého meče...“
Filip VI. se tedy vrátil zpět do Paříže, sebral všechny oddíly, které byly po ruce a začal Angličany pronásledovat. Zde nastává čas další hypotézy, podle níž se Jan Lucemburský stal velitelem předvoje celého francouzského vojska.
Soudí se, že druhý francouzský šik se rozvinul vlevo od Alençona a více za ním, naproti šiku Černého prince. Teorii o tomto postavení podporují dvě indicie.
Jména českých rytířů, kteří zahynuli spolu s Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku zmiňuje jedna pozdější veršovaná báseň, tato jména však nejsou potvrzena dobovými prameny.
Státní vlajka slaví své 100. narozeniny. Za těch 100 let své existence toho „neprožila“ málo. Bývala slavnostně vztyčována, pyšně vlála, bývala i se smutkem a slzami spouštěna. Jako symbol vítězství zavlála nad mnoha bojišti druhé světové války, vlála jako symbol vzdoru v roce 1968. Dnes už naštěstí nemusí vlát při tak pohnutých událostech, ve větším počtu zpravidla nyní provází úspěchy našich sportovců. Na hokeji mává státní vlajkou kdekdo. Ale kolik z nás něco ví o její opravdové historii?
Ačkoliv nevypadá jako to, co si dnes zpravidla představujeme pod pojmem "vojenské vyznamenání", za 1. světové války šlo skutečně o ceněnou trofej...
Třetí nejúspěšnější francouzský stíhač 1. sv. války, filmový herec, jeden z vyzyvatelů Atlantského oceánu. V dějinách vojenského letectví možná nebylo výstřednějšího pilota než byl právě on. Nebál se nikoho a ničeho - muž pohrdající smrtí si vysloužil řadu přezdívek, avšak bezpochyby nejznámější byl pod přezdívkou Hussard de la Mort - Jezdec smrti.
Co vlastně je a co není zastavující účinek střel?
Jak se střely v tkáních pohybují a jaké jsou vlastně mechanismy jejich ranivého účinku?
Co vlatně vyřadí člověka z boje? Je to bolest? Když ne, jak rychle jej vyřadí ztráta krve? A co onen proslulý hydrostatický šok?
Jak vlastně určit účinnost střely? Podle její energie či hybnosti? Nebo statisticky, podle výsledků ve skutečných konfliktech? Otázkou zůstává, zda lze vůbec něco takového objektivně stanovit...
Proč kouzelné střely? Protože požadavky, které někteří autoři kladou na obrannou munici, jako by patřily do pohádek. Existuje skutečně munice, která by člověka vyřadila na místě jedním zásahem?
V závěru seriálu zkusíme najít odpověď, zda je možno nějakým způsobem definovat nejlepší obranný náboj...
Když Gerry James, význačný americký odborník a publicista v oboru zbraní střeliva, před lety sestavoval pro časopis Guns & Ammo žebříček podle něj nejúspěšnějších krátkých zbraní 20. století, jeden jeho známý mu přitom položil otázku: „Kdybys směl mít jen jednu zbraň, co by to bylo?“ James mu bez zaváhání odpověděl: „Model 1911 v ráži .45.“ S tímto názorem se ztotožňuje jak řada jiných odborníků, tak početná skupina střelců z řad laické veřejnosti. Málo platné, ačkoliv drtivá většina lidí si jméno Colt spojuje s revolvery, nejúspěšnější krátkou zbraní slavné zbrojovky je právě Colt M 1911 a jeho variace. Na tom všem je ovšem nejpozoruhodnější, že slavná pistole loni oslavila 100. narozeniny.
Šlo o jednu z nejúspěšnějších zbraní své doby. V průběhu občanské války jej měl u boku i věhlasný generál Robert E. Lee, po válce jej nosil prakticky po celou svojí kariéru Divoký Bill Hickok, nejslavnější pistolník Západu. Šlo o skvěle vyvážený revolver, přesný a spolehlivý. Byl jednou ze zbraní, jež pomáhaly utvářet legendu kolem zbraní značky Colt.
Útočná puška CZ 805 představuje vysoce variabilní zbraň vojáka 21. století. Jedná se o samočinnou pušku se závěrem uzamčeným pomocí rotačního závorníku, využívající k činnosti automatiky tlaku plynů, odebraných z hlavně, na píst s krátkým pohybem, uložený nad hlavní. Zbraň je vybavena dvoupolohovým regulátorem tlaku plynů.
Protože jsem měl před časem možnost prakticky si ověřit chování jedné z nejznámějších pistolí světa při střelbě, rozhodl jsem se s vámi o tento zážitek podělit v krátké reportáži.
V souvislosti s válkou na Ukrajině je zřetelně vidět, jaké nebezpečí pro města představují balistické rakety. Přitom se nemusí jednat o nijak nákladné zbraně. Článek popisuje balistickou střelu čínské provenience, "recyklovanou" z původně protiletecké střely středního dosahu.
Životopis málo známého esa 1. sv. války, muže, jenž sloužil bezmála jeden a půl roku u elitní stíhací jednotky Jasta 11, dokázal přežít všechny její kampaně a mnoho svých slavnějších spolubojovníků, avšak svému osudu letce nakonec stejně neunikl.
Mick Mannock byl jednou z nejsložitějších osobností, která během Velké války usedla za řídící páku stíhacího letounu. Na rozdíl od mnoha ostatních es neměl šlechtický původ, naopak pocházel z nejchudších vrstev. Patrně právě to mu dalo do vínku neutuchající starostlivost o jeho podřízené, která však ostře kontrastovala se zavilou nenávistí k nepříteli...
Jeho piloti jej milovali a jeden z jeho spolubojovníků eso Ira Jones o něm po válce napsal knihu s příznačným názvem "King of Air Fighters" - Král stíhačů, nebo vzletněji - "Král vzdušných válečníků".
Zbraně se směrovanou energií jsou radikálně odlišné ve své činnosti a vlivu ve srovnání s jakýmikoliv jinými používanými zbraněmi. Zahrnují lasery, vysilače mikrovlnného vyzařování a zbraně s paprsky částic.
Jak první, tak druhá válka v Perském zálivu se vyznačovaly širokou účastí elitních jednotek. Mezi obzvláště elitní formace patří speciální jednotky. Nasazení v obou konfliktech je do značné míry analogické. Druhé války se však na rozdíl od první nezúčastnily elitní a speciální jednotky Francie a arabských zemí.
Průzkum byl stálou a nejdůležitější činností speciálních jednotek. Britští SAS údajně pronikli v převlečení až do Bagdádu, stejné jako příslušníci Delta Force.
Víceúčelový dvoumístný jednomotorový dvouplošník, používaný Spojenci na počátku války k leteckému průzkumu a bombardování.
Byl krátkozraký a létal na neohrabaných strojích typu Farman. Přesto (nebo možná právě proto) se stal legendou belgického letectva a prvním belgickým esem...
Životopis britského stíhacího esa 1. světové války. Mezi jeho 13 vítězstvími je i vzducholoď Zeppelin L.32.
V letech 1641-1645 vrchní velitel švédských vojsk.
Nejúspěšnější německý námořní stíhač I. sv. války, jeden z nejvyšších důstojníků Luftwaffe za 2. sv. války. dosáhl statusu stíhacího esa v obou světových válkách.
Bonviván, druhé nejúspěšnější německé letecké eso 1. sv. války, letecký showman a nakonec i jedna ze špiček druhoválečné Luftwaffe. To vše během svého pohnutého života stihl Ernst Udet.
Jeden z najúspešnejších kanadských pilotov 1. svetovej vojny a jeho životný príbeh.
Ti, kdo se zajímají o stíhače 1. sv. války, dříve nebo později narazí na zajímavě zbarvený Spad S.VII s černým půlměsícem na trupu. Někdy se však v popisu uvádí, že na něm létal Girogio Pessi, jindy zase Giuliano Parvis. Kdo tedy byl muž létající na stroji s černým půlměsícem?
Životopis italského stíhače, jenž bojoval ve Španělsku, Rusku i Středomoří a byl jedním z přemožitelů Jana Feráka.
Půlku 1. světové války strávil v zákopech jako ženista, druhou jako pilot bitevních letadel. Zdá se, že neznal strach ani na zemi, ani ve vzduchu a díky tomu zkompletoval mezi australskými letci zcela unikátní sbírku vyznamenání...
Básník, estét, filozof, ale také válečný hrdina a stíhací pilot. To vše byl dobrodruh Guido Keller.
Stručný životopist této legendy mezi stíhacími piloty. V okamžiku své smrti vedoucí eso německého letectva se 40 sestřely. Až do konce války, která po jeho smrti bude trvat ještě 2 roky, jej předstihne pouze 9 jiných německých pilotů.
Každý, kdo se zajímá o letectví 1. světové války, dříve či později narazí na jméno Hanse von Hippela. Tento muž však neproslul tím, že by byl stíhacím esem, nýbrž nápadným markingem svých letounů.
Popis nejstarší stále činné válečné lodi světa. Vlajková loď admirála Nelsona v bitvě u Trafalgaru.
Narodil se 29. září 1758 v Burnham Thorpe v hrabství Norfolk jako šesté z 11 dětí reverenda Edmunda Nelsona. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že právě přišel na svět jeden z nejslavnějších britských admirálů a námořních vojevůdců všech dob.
K opravdovému bohatství, slávě a povýšení mohla Nelsonovi dopomoci účast na velkorysé akci plánované na rok 1780. Šlo o pokus zvrátit rozložení koloniálních sil v Jižní Americe na úkor Španělska. Podle tohoto plánu se měla britská vojenská expedice vydat proti proudu řeky San Juan, dobýt pevnost San Juan, zbudovat zde základnu a s její podporou postupovat po řece dále do vnitrozemí až na jezero Nikaragua. Odtud pak měli být Španělé také vytlačeni, následně pak měla být dobyta města Granada a León a obsazen úzký pás pevniny dělící jezero od Tichého oceánu.
Nelson dorazil do Anglie koncem listopadu a ze své choroby se zotavoval v lázních Bathu. Ihned po uzdravení požádal o návrat do aktivní služby. Jeho žádosti bylo vyhověno, s pokračující válkou byl kapitánů válečných lodí stále nedostatek. V srpnu 1871 byl Nelson jmenován kapitánem 28 dělové fregaty Albemarle, původně francouzské obchodní lodi narychlo přestrojené na válečné plavidlo. V letech 1781-82 se s touto lodí Nelson věnoval převážně doprovodů konvojů obchodních lodí např. mezi Anglií a Dánskem či Kanadou.
Nelson obdržel úkol odplout s fregatou Boreas do Západní Indie, konkrétně na Závětrné ostrovy, kde se měl hlásit u admirála sira Richarda Hughese.
V květnu 1803 opět vypukla válka mezi Francií a Anglií. Nelson byl jmenován velitelem středomořské eskadry a 18. 5. vyplul na palubě řadové lodi Victory. Anglické loďstvo se soustředilo na blokádu francouzských přístavů, přičemž blokádní síly se dělily na tři eskadry – Nelsonova operovala v západním Středomoří, druhá zajišťovala blokádu severofrancouzských přístavů a třetí hlídkovala v průlivu La Manche.
K anglickým břehům dorazil Nelson v červenci 1787. V listopadu pak byla posádka Boreasu rozpuštěna a Nelson odeslán na břeh s polovičním žoldem. Admiralita se navíc rozhodla odbojného kapitána nevrátit zpět do aktivní služby.
Dne 29. 3. 1798 Nelson vztyčil svoji admirálskou vlajku na 74dělové řadové lodi Vanguard a odplul s ní k St. Vincentově eskadře. Ten měl pro Nelsona speciální úkol.
Nelson si rozkaz „hájit všemi prostředky Království Obojí Sicílie“ vyložil po svém a začal naléhat na krále Ferdinanda IV., aby zaútočil na relativně slabá francouzská vojska operující poblíž neapolských hranic. K nátlaku na krále využíval vlivu lady Emmy Hamiltonové, manželky anglického velvyslance v Neapoli sira Williama Hamiltona. Lady Hamiltonová byla blízkou přítelkyní neapolské královny Marie Karolíny.
Anglie se chystala k další válce. Tentokrát její protivníci vyvstali na chladném severu. Rusko, Švédsko, Dánsko a Prusko koncem roku 1800 vytvořilo koalici, která ostře vystoupila proti způsobu anglické blokády Francie. Ta spočívala v zajímání obchodních lodí plujících do francouzských přístavů. Anglie si dokonce osobovala právo zastavit a prohledat i lodi plující pod neutrálními vlajkami. Zajaté lodi pak byly eskortovány do anglických přístavů, kde o jejich dalším osudu rozhodoval speciální soud.
Nelson si odpočinul doma na krátké dovolené. Admiralita však již byla pevně rozhodnutá definitivně skoncovat s francouzským nebezpečím. Spojené francouzsko-španělské loďstvo se nyní nacházelo v Cádizu, kde jej blokovala anglická flotila pod velením admirála Collingwooda. V září 1805 byl proto Nelson znovu vyslán na moře. 13. září odjel do Portsmouthu, aby opět vztyčil svoji vlajku na Victory. V přístavu jej přivítalo ohromné množství lidí, kteří chtěli svého hrdinu vyprovodit do rozhodující bitvy. Nelson se musel doslova prodírat davem, všem tiskl ruce a nahlas litoval, že může podávat jen jednu ruku. Pak odplul ke Cádizu, kde převzal od Collingwooda velení a zformoval svou flotilu. Jeho úkolem tentokrát nebylo jen protivníka porazit, měl jej zcela zničit a tím skoncovat s nebezpečím invaze jednou provždy.
Proč "hříbata"? Inu, proto, že Colt znamená anglicky hříbě a jeho emblém nosí zbraně značky Colt na svém boku. Málo platné, vzdor nepříjemnostem, které firmu postihly v poslední době, má jméno Colt stále svůj zvuk. Nenapravitelní romantici (jako jsem i já sám) milují legendami opředenou minulost této slavné zbrojovky. Jméno Colt se stalo legendou a synonymem kvality. Vždyť ještě dnes malí kluci říkají všem revolverům kolty. O to je překvapivější, že dnes málokdo ví, že Colt není jen revolver a co vše se za touto značkou skutečně skrývá. Právě proto přišel čas se s ní seznámit.
Evropa v době Coltovy smrti přesedlávala na Lefaucheuxovy revolvery nabíjené jednotným kovovým kolíčkovým nábojem. V Americe pak začala revolvery na kovový jednotný náboj s okrajovým zápalem vyrábět firma Smith & Wesson. Pánům Horaceovi Smithovi a Danielovi B. Wessonovi se totiž podařilo získat patent mladého vynálezce Rollina Whitea.
Po přelomu století přibyly do výrobního programu firmy Colt také samonabíjecí pistole. Začal je pro ni konstruovat snad největší génius v oblasti střelných zbraní John Moses Browning (1855-1926) původem z Utahu, který si jako první (20. dubna 1897) nechal patentovat samonabíjecí pistoli v podstatě moderního typu s vyjímatelným schránkovým zásobníkem v rukojeti. V letech 1900-1909 tak vzniklo sedm modelů samonabíjecích pistolí nazývaných zpočátku Colt - Browning, později už jen Colt. Zprvu byl dokonce na levé straně pouzdra závěru těchto pistolí ražen nápis „Browning’s patent - patented April 20. 1897“.
Pro mnohé čtenáře, kteří si jméno Coltovy zbrojovky spojují jen s revolvery, bude možná překvapením, že firma Colt vyráběla i kulomety. Dokonce lze říci, že měla bohaté zkušenosti, protože již od roku 1866 produkovala rotační zbraně systému Gatling. Její kulomety systému Browning později bojovaly v obou světových válkách, v Koreji i ve Vietnamu...
Dlouhými palnými zbraněmi značky Colt se kruh uzavírá. Firma Colt vyráběla vojenské pušky prakticky ihned od svého vzniku a shodou okolností je vojenská puška její vlajkovou lodí i dnes.
Saddám znamená Ten, kdo vzdoruje. V minulých dnech byl dopaden. Je nepochybné, že konec jedné éry se blíží. Jaký to tedy byl režim?
„Bože! Sním o tom, že jednou budu jednat jako Saláh ad-Dín nebo Nabukadnezar.“
Pokud někdy poletíte do Antverp a přistanete na letišti Deurne, možná si všimnete na parkovišti před letištěm sochy muže, hledícího k nebi. Tato socha zpodobňuje jednoho z nejvýznamnějších antverpských rodáků. Byl jím Jan Olieslagers - jeden z nejznámnějších aviatiků, průkopník vzdušného boje, a belgické stíhací eso 1. světové války. Muž, který ustanovil nebo překonal mnohé rekordy jeho doby. Za svého života byl znám jako Antverpský démon.
Francouzský námořní důstojník, kapitán lodi Rédoutable v bitvě u Trafalgaru.
Na jaře 1916 se u Verdunu objevoval nad francouzskými zákopy červeně zbarvený Nieuport 11, předvádějící úžasné akrobatické kousky. Ztrápení pěšáci tato vystoupení milovali - věděli, že v kokpitu tohoto stroje sedí Jean Navarre, nejznámější eso té doby. Neřekli mu však jinak než la sentinelle de Verdun - Strážce Verdunu.
Generál U.S. Air Force a jeden z účastníků legendárního Doolittleova náletu na Tokio.
Možná si vzpomenete, jak dobrý voják Švejk říká paní Müllerové o atentátu na následníka trůnu: „Já bych si na takovou věc koupil brovnink. Vypadá to jako hračka, ale můžete s tím za dvě minuty postřílet 20 arcivévodů, hubenejch nebo tlustejch.“ Ve slovníku cizích slov pod heslem „brovnink“ zjistíte, že jde o „automatickou plochou pistoli se zásobníkem v rukojeti“. Článek popisuje život muže, jehož jméno se stalo synonymem samonabíjecí pistole.
Životopis jednoho z průkopníků nočního stíhání v republikánském letectvu.
Životopis druhého nejúspěšnějšího stíhače Rakousko-Uherska v 1. světové válce. Argi se narodil na území Čech a po skončení války měl podíl na rozvoji čs. letecké dopravy. Koncem dvacátých let se ale odstěhoval do Rakouska, kde také zemřel.
Příběh jedné zajímavé dělostřelecké zbraně, která málem způsobila revoluci v námořním válčení.
ľEscadrille Laffayette byla bezesporu slavnou jednotkou. Její význam však nespočíval ani tak v jejích bojových úspěších - ačkoli její skóre bylo rozhodně kladné, počtem sestřelů se řadila spíše mezi průměr. Nešlo ani tolik o to, co dokázala, jak spíše o to, co symbolizovala - byla jednotkou amerických dobrovolníků, často z bohatých rodin, jejichž země dosud ve válce nebyla. Tito mladí muži mohli zůstat doma v komfortu, namísto toho se však rozhodli bojovat za to, co považovali za správné.
Arthur Percival Foley Rhys-Davids, DSO, MC and Bar patřil k nejschopnějším britským esům a bezpochyby jen brzká smrt mu zabránila, aby se stal takovou legendou jako byl např. Albert Ball, VC.
Příběh jedné z nejmocnějších plachetních lodí své doby, včetně jejího strašlivého konce. Admirál Nelson, velitel vítězné flotily, spí dodnes svůj věčný sen v rakvi zhotovovené z kusu jejího stěžně.
Historie a popis prvního sovětského námořního protiledlového raketového komplexu, jenž byl v sovětském námořnictvu zařazen do činné služby.
Manuel Zarauza Clavero byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů občanské války – je považován za přední republikánské eso s 23 sestřely. Zarauza se pak v hodnosti kapitána zúčastnil Velké vlastenecké války proti Německu. Velel v jedné z letek 961. IAP (stíhacího pluku). Dosáhl údajně dalších sedmi sestřelů a nakonec byl povýšen na plukovníka.
Manuel Zarauza Clavero byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů občanské války – je považován za přední republikánské eso s 23 sestřely. Zarauza se pak v hodnosti kapitána zúčastnil Velké vlastenecké války proti Německu. Velel v jedné z letek 961. IAP (stíhacího pluku). Dosáhl údajně dalších sedmi sestřelů a nakonec byl povýšen na plukovníka.
Ačkoliv dnes není příliš známý, na počátku 1. sv. války patřil mezi přední německá esa. "Bavorský Max", jak mu přezdívali jeho letečtí kolegové byl kamarádem "saského Maxe", legendárního Maxe Immelmanna, s nímž také vytvořil jednu z prvních stíhacích dvojic světa. Stejně jako on byl vyznamenán Pour le Mérite a stejně jako on zemřel mladý...
Britské stíhací eso 1. světové války a svědek sestřelení Manfreda von Richthofena.
Nacionalistické stíhací eso španělské občanské války a pozdější generál španělského letectva.
Původně sportovní letoun předvedený poprvé v červnu 1914 na sletu v Aspern u Vídně. V rychlostní soutěži i závodě v nejrychlejším stoupání na něm zvítězil slavný Roland Garros.
Aneb účinky střelby z krátkých palných zbraní na lidský organismus v souvislosti s výběrem ráže obranné zbraně.
V sedmdesátých letech 20. století došlo k dalším rozsáhlým výzkumům v této oblasti. Klíčové prvky těchto studií tvořily experimenty se střelbou do speciální balistické želatiny. Tyto pokusy definitivně potvrdily teoretické úvahy badatelů Hungera a Woodruffa z 19. století.
Historie a popis jednoho z nejstarších revolverových nábojů se středovým zápalem na světě. Náboj se stále vyrábí a před časem jej dokonce začala vyrábět i tuzemská munička Sellier & Bellot.
Admirál Nelson vstoupil do řad válečného námořnictva ve druhé polovině 18. století. Článek přibližuje problematiku námořní strategie i taktiky, popis dělení tříd lodí i lodní výzbroje a neopomíjí ani život prostých námořníků v oné epoše.
Desátého května 1940 začala operace Paula - německý útok proti zemím západní Evropy. Německá vojska vpadla mimo jiné také na území Francie. Jedni z těch, kteří se vetřelcům postavili se zbraní v ruce, byli také Češi a Slováci. Úspěšné nasazení československých letců v bitvě o Francii je všeobecně známo. Často se však neprávem zapomíná na příslušníky pozemního vojska - i oni zasáhli do bojů, i oni umírali. V první části článku se dozvíme něco o vzniku, organizaci, složení a výzbroji čs. pozemního vojska ve Francii.
Čs. divizní pěchota se v rámci bitvy o Francii účastnila těžkých ústupových bojů. Vojáci prakticky neustále pochodovali, místo odpočínku kopali zákopy a bojovali. Několikrát jen o vlásek unikli ze stahujících se smyček německého obklíčení. Navzdory ztrátám si udrželi kázeň i bojeschopnost. Je neuvěřitelné, co museli ti muži tehdy vydržet a co dokázali.
Příloha k článku o bojovém vystoupení čs. pěších jednotek v bitvě o Francii. Seznam se neomezuje pouze na vojáky, kteří padli v boji, ale zahrnuje též všechny padlé i zemřelé čs. vojska do konce roku 1940. Mnozí zemřeli ještě před vypuknutím bojů, jiní naopak po jejich skončení (následky válečných útrap na tom bezpochyby měly svůj díl), někteří dokonce vlastní rukou. Přesto je nechci nijak separovat. Všichni tito muži zahynuli jako čs. vojáci - a tak by se na ně také mělo vzpomínat.
Jsem skutečně velmi potěšen, že se na stránkách tohoto servru objevil článek o činnosti našich vojáků v Iráku, konkrétně o naší polní nemocnici. Jsem rád, že vztah naší společnosti k vojenskému řemeslu se pomalu, ale jistě mění k lepšímu. Snažíme se svou práci dělat nejlépe jak umíme. I já bych tedy chtěl přispět k tématu a to několika fotografiemi, které dokreslují stávající situaci v Iráku.
Můj vynikající přítel Josef Šajdler (ať je dlouho živ a zdráv) si udělal chvilku a poslal další fotoreportáž.
V historii Západu neexistuje souboj, který by víc poutal pozornost a jitřil fantazii lidí, než tento. Bylo o něm napsáno mnoho a mnohokrát také byl zfilmován. Dodnes se u ohrady O. K. v Tombstonu pravidelně divákům předvádí jeho divadelní verze. Přesto se dnes jen obtížně dobíráme skutečnosti, už proto, že těch několik svědků, kteří ho skutečně viděli na vlastní oči, ho pak každý popsali úplně jinak. Proto v žádném případě netvrdím, že právě tato verze je pravdivá – vznikla sice pečlivým porovnáváním různých pramenů, které se však často přímo diametrálně liší a proto se domnívám, že opravdovou skutečnost se už nikdo nikdy nedozví…
V historii Západu neexistuje souboj, který by víc poutal pozornost a jitřil fantazii lidí, než tento. Bylo o něm napsáno mnoho a mnohokrát také byl zfilmován. Dodnes se u ohrady O. K. v Tombstonu pravidelně divákům předvádí jeho divadelní verze. Přesto se dnes jen obtížně dobíráme skutečnosti, už proto, že těch několik svědků, kteří ho skutečně viděli na vlastní oči, ho pak každý popsali úplně jinak. Proto v žádném případě netvrdím, že právě tato verze je pravdivá – vznikla sice pečlivým porovnáváním různých pramenů, které se však často přímo diametrálně liší a proto se domnívám, že opravdovou skutečnost se už nikdo nikdy nedozví…
„Byl jsem vždycky naprosto čestným mužem a bojoval jsem za zákon a jeho dodržování...“ Wyatt Earp.
Říká-li někdo, že nemá v boji pod palbou strach, nevěřím mu. Vždycky jsem při tom měl strach - jako kdokoli jiný. Pravda, SAS mají vynikající pověst, ale nedisponují nadlidmi; jejich příslušníci se možná vyznačují mimořádnou odvahou, jako všichni ostatní však nejsou imunní vůči strachu. Síla našeho pluku je v tom, že má lidi s vypěstovanou schopností strach ovládnout a aktivně reagovat na každé nebezpečí, před kterým se octnou.
Desátník Chris Ryan, MM*, příslušník hlídky Bravo Two Zero 22. pluku SAS v Iráku, leden 1991.
Nový příslušník SAS je přidělen k jedné „Sabre Squadron“, součásti pluku srovnatelné s rotou. Každá z nich má vedle štábní složky čtyři operační jednotky „Troops“ tvořené 15 muži a velícím důstojníkem. Taktickou podjednotkou každé „Troop“ je čtyřčlenná „Patrol“, základní kámen s nímž SAS plní všechny své úkoly.
Činnost SAS v Severním Irsku představuje smrtelnou hru na kočku a na myš s dokonale vycvičenými, dobře vybavenými a všeho schopnými teroristy. Tato práce je bez půvabu a nebezpečná, ale nesmírně důležitá, a provádí se na nejvyšším stupni profesionality.
Vojáci SAS ovládají značné množství zbraní. Polní děla, minomety, kulomety, řízené střely, miny a další nástrahy apod. Nás samozřejmě budou zajímat jen ruční zbraně, protože z těch bychom si teoreticky mohli vystřelit i my. Následující popis není běžnou charakteristikou zbraní s takticko-technickými daty, nýbrž subjektivním pohledem příslušníků SAS na jejich bojové vlastnosti.
Továrna Nieuport se neustále snažila držet krok s vývojem letecké techniky na frontě I. svět. války postupným vylepšováním své proslulé konstrukce Nieuportu 17. Bylo však zjevné, že tudy už cesta nevede. Bylo třeba začít zcela od začátku.
Životopis stíhacího esa Luftwaffe číslo čtyři. Muže, který se narodil v Rakousku-Uhersku, žil v Československu a padl v boji za nacistické Německo.
Velitel jediné německé námořní stíhací eskadry a druhé nejúspěšnější německé námořní eso I. sv. války
Není nic sladšího než úspěch. A vy, chlapci, jste úspěšní byli. Margaret Thatcherová
Max Immelmann byl jedním z prvních velkých německých es. Okolo jeho osobnosti se v průběhu času utvořila řada mýtů. Připisuje se mu autorství zvláštního leteckého manévru, který od těch dob nese jeho jméno. Mezi nejčastější pak patří, že byl prvním německým pilotem, jenž létal na první německé stíhačce Fokker se synchronizovaným kulometem a dále, že byl také prvním letcem, který na tomto stroji sestřelil nepřátelský letoun. Těžko říci, jak tyto legendy vlastně vznikly, možná tomu tak bylo proto, že Max Immelmann poměrně brzy zahynul a tak se kolem něj začala rychle utvářet jakási gloriola výjimečného hrdiny. Přesto opravdu jeden primát získal - byl prvním německým esem na jednomístné stíhačce.
"Od vietnamské války převládal v ranivé balistice „výzkum“, jenž byl motivován politicky. Ten používal chybné metody ke zveličování ranivých účinků, vážně matoucí současnou nauku. Objektivní určení množství, typu a místa poškození tkáně, nikoli domnělá rychlost střely, jsou klíčové informace, které by měl použít bojový chirurg k stanovení léčby. "
Martin L. Fackler, 1992
Životní příběh Petra D. Grušina - muže, jenž se od konstruování letadel dostal až k jejich ničení - byl duchovním otcem početné rodiny sovětských protiletadlových raketových systémů, které Západ označoval jako SAMy (Surface-to-air-Missile).
Životpis nejúspěšnějšího rakousko - uherského letce české národnosti během 1. světové války.
Nejúspěšnější francouzské eso I. sv. války, famózní střelec, výtečný taktik, avšak také kontroverzní osobnost...
Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku). Šest letadlových lodí viceadmirála Čúiči Naguma vyslalo dvě útočné vlny, čítající celkem 353 letadel, proti základně amerického Tichomořského loďstva v Pearl Harboru na Oahu.
Sedmého října 2009 uplyne přesně 50 let od události, která bez nadsázky změnila dosavadní pohled na letecké operace a vedení vzdušné války. Toho dne totiž byl na světě sestřelen první letoun protiletadlovou řízenou střelou. Tentokrát ovšem nešlo o cvičný sestřel rádiem řízeného cíle, takové se již uskutečnily dříve a v řadě zemí. Tentokrát šlo o zničení „reálného“ cíle, skutečného nepřátelského stroje.
Před devadesáti lety, 1. 4. 1918 se britský Royal Flying Corps, tedy Královský letecký sbor patřící k pozemnímu vojsku, sloučil s Royal Navy Air Service, tedy Královskou námořní leteckou službou, a vzniklo tak první samostatné letectvo světa, slavné Royal Air Force, Královské vzdušné síly. Tento na první pohled pouze administrativní krok však zásadním způsobem zasáhl do života tří mužů. Tenkrát na obloze zuřila letecká válka a všichni tři v ní byli stíhači. Dva by se bez tohoto opatření nikdy nesešli u jedné jednotky a jeden z nich by tomu druhému nezachránil život. Třetí by pak nezemřel, tedy alespoň ne za okolností, o nichž vám budu nyní vyprávět...
Základní opakovací puška italské armády v obou světových válkách, která se navíc údajně účastnila i jednoho významného atentátu...
Modrý Max je familiární přezdívka nejvyššího pruského vyznamenání za statečnost z období první světové války. Po tomto vyznamenání toužila celá jedna generace mladých Němců, neboť se jednalo o vstupenku do nejvyšších pater společnosti a záruku obdivu žen z nejlepších rodin. S tímto tématem také roku 1966 vznikl film, jenž nesl název - jak jinak- Blue Max. Článek popisuje historii jedné z nejkrásnějších řádových dekorací světa.
V průběhu první světové války patřily mezi ceněné průzkumné prostředky pozorovací balóny. Bylo velmi těžké je zasáhnout protiletadlovými děly. Obyčejných střel z kulometů z letadel by letci museli vystřílet stovky ran, než by z balónu uniklo dost nosného plynu. Proto se na frontě objevila tzv. "vzdušná torpéda" neboli první rakety vzduch-vzduch, které měly balóny smést z oblohy.
V jednom svém starším článku o Saddámu Husajnovi jsem se dotkl otázky iráckých raketových útoků. Tehdy jsem slíbil, že se k tématu vrátím alespoň krátkým článkem a dnes tedy slovo plním.
Příběh jednoho z nejúspěšnějších stíhacích es britského letectva 1. světové války.
Rédoutable byla řadová loď francouzského námořnictva třídy Téméraire se 74 děly. Zúčastnila se bitev francouzských revolučních válek v rámci brestské eskadry, v roce 1803 sloužila v Karibiku. Během bitvy u Trafalgaru její posádka svedla heroický souboj s lodí HMS Victory a během akce zabila viceadmirála Horatia Nelsona. Rédoutable se odmítala vzdát i v době, kdy zůstalo bojeschopných pouhých zhruba 20 % členů její posádky. Její kapitán na adresu svých mužů napsal: "Nikdy nebylo tolik projevů neohroženosti, srdnatosti a odvahy předvedeno na palubě jedné lodi; celá historie našeho loďstva se nemůže pochlubit tím, čím oni."
Byl jedním z nejstarších švédských uniformovaných pluků a současně nejdéle existujícím takovým plukem ve švédské armádě.
Vývoj a techincký popis perkusního revolveru, vývojového vrcholu tohoto typu zbraně od firmy Remington.
Příběh revolveru, jenž byl jako jeden z mála vybaven selektivním systémem vyhazování nábojnic - uměl současně vyhodit pouze vystřílené nábojnice a nevystřílené nechat v komorách.
Když se řekne "základní krátká palná zbraň U.S. Army v 1. sv. válce" většina lidí odpoví: "to je jednoduché, Colt 1911!" Je však v celku málo známou věcí, že pro U.S. Army bylo do konce roku 1918 vyrobeno něco málo přes 600 000 Coltů 1911 a dalších více než 300 000 revolverů, přičemž konstruktéři museli vyřešit zásadní otázku - revolver totiž musel plnohodnotně fungovat se služebním pistolovým nábojem 45 ACP...
Nejúspěšnější služební revolver slavné birminghamské zbrojovky, představující jak vrchol vývoje vojenských revolverů, tak konec jejich éry v britské armádě.
Eso es První světové války - legendární Rudý baron.
Příběh slavného předválečného aviatika, průkopníka vzdušných bojů za 1. sv. války a prvního pilota v historii, jenž sestřelil nepřátelský letoun pevným kulometem přes okruh vrtule. Dodnes jeho jméno nese mimo jiné i proslulý pařížský tenisový stadion, na němž se hraje slavný French Open.
„Und wir werden doch siegen!“
(„A přece zvítězíme!“ – poněkud komicky vyznívající nápis, jenž nesl jakýsi chatrný povoz uzavírající kolonu Němců, evakuujících se z Ivančic těsně před tím, než město obsadila Rudá armáda postupující směrem k Rosicím.)
Na tuto hrozbu reagovalo velení frontu posílením západního obchvatného uskupení 64. mechanizovanou brigádou a 4. gardovým jezdeckým sborem. Tyto se spojily s jednotkami izolovanými v omických lesích a tím došlo k rozbití německých obkličovacích snah a stabilizaci situace na levém křídle. Sovětským vojskům se však nicméně na tomto úseku nepodařilo obnovit útočnou činnost a jednotky ležely v obranných postaveních ještě další tři dny. Území nikoho zatím jezdecké jednotky využívaly především k zásobování a za pomoci partyzánů je zajišťovaly průzkumem. Průzkumnou aktivitu v prostoru také vyvíjelo sovětské letectvo.
Během následujícího vyprávění nehodlám líčit životopisy slavných stíhačů Velké války – jsou poměrně dostatečně známy a na serveru www.valka.cz jsem jich publikoval dost. Chci vysvětlit, kde se vlastně vzala stíhací esa, a jak je možné, že kult „rytířů vzduchu“ je dnes takřka stejně silný, jako byl v době svého zrodu. Zkusíme se podívat také na motivaci es, jejich bojové umění, uznávání sestřelů apod.
Příběhy Garrose, Immelmanna, Boelcka a dalších prvních vzdušných válečníků položily základ legendy o stíhacích esech, jakožto o rytířích vzduchu. Při otázce proč tomu tak je, si musíme uvědomit, že I. světová válka byla prvním evropským konfliktem, kde nebojovaly malé profesionální armády, nýbrž miliony civilistů, oblečených do uniforem. Válka se nyní týkala celého národa v pravém slova smyslu...
Kromě tří největších legend - Guynemer, Ball, von Richthofen, o kterých pojednával druhý díl článku, existoval za války celý zástup es. Mnohé jejich příběhy nám dnes znějí neuvěřitelně, protože si často neuvědomujeme způsob tehdejší vzdušné války. Tisk některé z těchto událostí pečlivě vybíral a ještě zatepla servíroval lačným čtenářům. A právě o nich je toto pokračování.
Prostřední "sourozenec" z rodiny protiletadlových raketových komplexů označovaných dnes jako "systém S-75". Byl to právě tento typ PLRK, jenž srazil z oblohy U-2 nad Sverdlovskem...
Zevrubný popis protiletadlového raketového prostředku S-75M Volchov.
Histórie a popis protilietadlového raketového systému, vyvíjaného mimo iného aj s cieľom zabrániť prieskumným letom amerických špionážnych lietadiel nad územím ZSSR koncom 50. rokov 20. storočia.
Je nepochybné, že zajetím Saddáma Husajna skončila první fáze americké přítomnosti v Iráku. Právě tak je jisté, že útoky proti americkým vojákům v oblasti budou ještě nějaký čas trvat. Předpokládá se ovšem, že postupně bude jejich četnost slábnout až ustanou úplně, neboť americké velení se domnívá, že tyto útoky byly řízeny právě bývalým iráckým diktátorem.
Nechci se však zabývat spekulacemi ohledně budoucnosti, nýbrž se hodlám zaměřit na minulost, neboť ta je nevratná a údaje jisté. Nyní tedy zřejmě uzrál čas, abychom si připomněli, za jakých okolností byl svržen Saddámův režim a co pak následovalo.
Je nepochybné, že zajetím Saddáma Husajna skončila první fáze americké přítomnosti v Iráku. Právě tak je jisté, že útoky proti americkým vojákům v oblasti budou ještě nějaký čas trvat. Předpokládá se ovšem, že postupně bude jejich četnost slábnout až ustanou úplně, neboť americké velení se domnívá, že tyto útoky byly řízeny právě bývalým iráckým diktátorem.
Nechci se však zabývat spekulacemi ohledně budoucnosti, nýbrž se hodlám zaměřit na minulost, neboť ta je nevratná a údaje jisté. Nyní tedy zřejmě uzrál čas, abychom si připomněli, za jakých okolností byl svržen Saddámův režim a co pak následovalo.
Příběh nelehkého vzniku licenční kopie slavné belgické pistole FN HP 35, kterou vyráběla firma John Inglis Company z Toronta, původně společnost na výrobu kotlů a turbín. Pistole nejenže úspěšně bojovala ve druhé světové válce, ale v kanadských ozbrojených silách slouží dodnes.
Samonabíjecí či samonapínací revolver? Není to trochu protimluv? Odpověď na tuto otázku a vhled do historie pozoruhodné konstrukce v dějinách vývoje palných zbraní, zkonstruované navíc nefalšovaným hrdinou, držitelem nejvyššího britského vyznamenání Victoria Cross, dává tento článek.
Narodil se 9. října 1894 v Columbusu, stát Georgia, USA. Nejenom, že Eugene byl černoch, ale jeho děd byl dokonce otrok a Bullardova rodina tak byla vystavena neustálým rasovým útokům.
Byl nejslavnějším americkým pěšákem v 1. sv. válce, fenomenálním střelcem a současně hluboce věřícím člověkem.
V roce 2011 vypuklo ve střeleckém světě hotové šílenství. Důvodem bylo jedno neobyčejné výročí. Toho roku totiž uplynulo 100 let od vzniku Coltu M 1911, jedné z nejslavnějších samonabíjecích pistolí světa. Odborná periodika chrlila články o této zbrani, zbrojařské firmy vrhly na trh jubilejní modely a některé zbrojovky dokonce zahájily výrobu tohoto typu, ačkoliv do té doby se ve výrobním programu vůbec nenacházel. My na valka.cz pochopitelně též nemůžeme toto jubileum jen tak pominout, a tak i na těchto stránkách si tuto famózní pistoli připomeneme. Zdánlivě přicházíme takříkajíc "s křížkem po funuse", avšak ono to se vznikem slavné pistole nebylo tak jednoduché. Zbraň fakticky vznikla již roku 1910 a o rok později byla oficiálně přijata do výzbroje ozbrojených sil USA. První pistole však byly z Coltovy továrny vyexpedovány až v lednu 1912, tedy před sto lety.
Seriál o slavných zbraních jsem začal pistolí Desert Eagle kvůli její mediální proslulosti a rozhodl jsem se střídat pravidelně pistole a revolvery. Dnes je tedy řada na revolveru a jakou jinou zbraní bychom měli začít tuto část seriálu než revolverem, který se vyrábí už téměř 130 let.
Ještě se nelze nezmínit o modelu Buntline Special. Z hlediska důležitosti se jedná o variantu naprosto nevýznamnou, v letech 1876 – 1877 vznikla série pouhých třiceti revolverů, plus jednotlivé exempláře vyrobené mezi lety 1877 – 1888 na zakázku.
Kdo by neznal Desert Eagle? Asi neexistuje v Hollywoodu více „profláknutá“ zbraň. Tato pistole si zahrála snad ve všech akčních filmech. Pistole Desert Eagle (Pouštní Orel) přitom není slavnou zbraní v pravém slova smyslu. Přesto si tato zbraň získala velkou popularitu, zejména díky svým úctyhodným rozměrům, pozoruhodnému designu a impozantnímu výkonu. Je ale vážně tak dobrá?
Příběh revolveru s na svou dobu nezvyklými konstrukčními prvky. Avšak co se nám dnes zdá neobvyklé, bylo ve své době považováno za progresivní. Obchodní úspěch této zbraně i jejích dnešních následovníků svědčí o tvůrčí invenci Daniela Wessona před bezmála 150 lety...
Je zajímavé, že ačkoliv spousta knih či článků se věnuje životu slavného anglického admirála, jen málo z nich se zaobírá přesnými okolnostmi jeho smrti. Přitom se jedná o téma mimořádně zajímavé. V mnoha publikacích se čtenář dozví pouze, že Nelson byl během bitvy u Trafalgaru zasažen kulí z muškety, jindy je dodáno, že šlo o zásah ostrostřelce (či odstřelovače) a někdy je přidán veledůležitý detail, jméno francouzského střelce – Robert Guillemard. Jen málokdo se ale zamýšlí nad tím, odkud se vynořilo jméno muže, jenž měl vypálit nejúspěšnější jednotlivý výstřel ze zálohy všech dob.
SPAD XIII byl jednou z nejúspěšnějších konstrukcí společnosti SPAD. Byl vyvinut s účelem odstranit největší slabinu jeho předchůdce SPADu S.VII, totiž malou palebnou sílu.
V roce 1981 kontaktoval plukovník polské lidové armády Ryszard Kuklińsky agenturu CIA a předal jí postupně 35 000 stran tajných dokumentů o plánech příprav mohutné ofenzívy Varšavské smlouvy, se kterou nesouhlasil. Dále Západu poskytl informace o 200 nejmodernějších sovětských zbraní.
Sám tento pojem se zrodil ve Francii. V době bitvy u Verdunu se ukazovala potřeba systému, který by stíhače i další letce povzbudil ke snaze předčit ostatní v počtu sestřelených nepřátelských letadel. Major de Rose, velitel letectva II. armády, tehdy nahradil dosud nesoustavnou evidenci sestřelů přesnými záznamy a současně byla stanovena i kriteria pro uznávání úspěchů, v prvé řadě svědectví vlastních pozemních jednotek. Pilot, který dosáhl pěti sestřelů, měl nárok na titul esa...
Válka ... Žádné jiné slovo lépe nevystihuje lidskou bezmocnost. Lidé vědí, že války jsou hrozné a nepřinášejí nic dobrého, přesto je však vedli, vedou a pravděpodobně je budou vést i nadále. Jsou, třebaže umožňují projevit nejhorší i nejlepší lidské vlastnosti, bezesporu tím nejstrašnějším, co lidstvo stvořilo. Provázejí vývoj člověka od jeho stvoření až do dnešních dnů. A protože s tím lidstvo stále nedokáže nic udělat, budou nejspíše bojovány i v budoucnu.
Pradávná lidská touha vznést se do vzduchu, oprostit se od zemské přitažlivosti, přiblížit se ptákům i Bohu, došla naplnění 17. prosince 1903. Toho dne se poprvé vznesl člověk do vzduchu na létajícím prostředku těžším vzduchu.
Situace v Evropě byla v roce 1914 neudržitelná. Imperiální výboje Trojspolku se křížily se zájmy Trojdohody. Bylo více než zřejmé, že dříve či později dojde ke konfliktu.
Bylo zřejmé, že stíhací letoun musí mít zcela osobité vlastnosti. Především musí být rychlejší, musí lépe a rychleji stoupat a musí být schopen operovat ve větších výškách. V neposlední řadě musí být silně ozbrojen a mít velmi dobré manévrovací schopnosti. Z těchto podmínek jasně vyplynula nutnost vysoce výkonného motoru a malé hmotnosti celého stroje.
Na západní frontě připravili Spojenci v roce 1915 několik ofenzívních operací, které měly v podstatě vyzkoušet možnost průlomu německých linií.
Koncem léta 1916 budila německé válečné piloty ze spaní noční můra v podobě francouzského dvouplošníku Spad S.VII, se slovy „Vieux Charles“ napsanými na trupu, řítícího se střemhlav k zádi jejich letounu.
Jestliže na zemi se u Verdunu jednalo o „materiálovou bitvu“, pak ve vzduchu to nebylo jiné. Poprvé se zde začaly utkávat větší formace letadel. Počty vzdušných soubojů narůstaly závratným tempem.
Na duben 1917 plánoval generál Nivelle, jenž vystřídal ve funkci vrchního velitele francouzské armády generála Joffrea, prolomení německých obranných postavení na výšinách u Chemin des Dames. Byl to lákavý cíl, protože v případě úspěchu by spojenecká vojska ovládala široký prostor všude kolem výšin. Bylo odtud vidět do celé champagneské roviny a dalo se tak zajistit předmostí řeky Aisny. Tento plán byl však od počátku odsouzen k neúspěchu.
Angličtí piloti a mechanici si ve strašidelném příšeří hangárů, kde čekali na rozkazy, krátili čas vyprávěním hrůzostrašných příběhů. Šeptali si o letadlech, jež se vrátila na letiště s mrtvou posádkou, o letounech, které byly již týdny nezvěstné a přece byly znovu a znovu spatřovány ve vzduchu a zvěstovaly tak ztráty v řadách jednotky, nebo o pilotech, kteří, ač už dávno mrtvi, přicházeli beze slova do kantýny a zase z ní odcházeli a každý, s kým se setkali, dříve nebo později také odešel do říše zapomnění. Žádná z těchto bajek však nebyla příšernější než pověst o „Rudém baronovi“.
Rytířské souboje patřily nenávratně minulosti. Doba, kdy oblohou plachtili osamělí dravci slídící po svých soupeřích, tato doba, kdy se utkávali slavní mistři, byla pryč.
Protože Itálie nedostala na počátku války od Trojspolku záruky o územním zisku, vyhlásila, i přes německý nátlak, 3. srpna 1914 svou neutralitu.
Německý generální štáb, vědom si patové situace na západní frontě, se pokusil rozhodnout konflikt na jiném válčišti.
V září 1918 velitelství RAF rozhodlo, že major Barker už toho pro britské impérium udělal dost. Byl proto povýšen do hodnosti Lieutenant - Colonel (podplukovník) a jmenován velitelem Letecké školy vyšší pilotáže v Hounslow v Anglii.
Po těžkých ztrátách se nakonec ofenzíva u Ypres zastavila. Letci RFC však neměli moc příležitostí k odpočinku, protože 20. dubna 1917 byla zahájena tanková ofenzíva u Cambrai a letky RFC byly určeny k přímé podpoře pozemních vojsk.
V té době došlo také ke stagnaci v chemické válce. Vojáci obou stran se už nenechali překvapit, zkušenosti je naučily rychle a účelně používat ochranné masky.
V době, kdy Collishaw trávil svou dovolenou ve Vancouveru, se doma v Kanadě nacházel i jiný vynikající britský stíhač. Byl jím William Avery Bishop, známý po celé Francii, Británii, Kanadě a Spojených státech jako „ten neuvěřitelný Billy Bishop“ - eso se 47 sestřely na kontě.
Už několikrát vzpomínaná mohutná německá jarní ofenzíva na západní frontě v roce 1918 byla umožněna zejména událostmi, které se odehrály na podzim roku předchozího v Rusku. Válečné operace na východní frontě vyžadovaly jiný přístup ve všech ohledech, i ve vzdušném boji. Hromadné letecké bitvy nad západní frontou zcela zastínily letecké souboje odehrávající se na východě. Přesto tu na obou stranách fronty sloužila řada vynikajících es.
Večer 3. 8. 1919 v den, kdy britští letci uspořádali slavnostní večeři na rozloučenou pro své ruské přátele, se Kazakov objevil v hangáru a přikázal připravit svůj Camel k letu.
Prvním lednem 1918 vstoupila světová válka do svého posledního roku, ačkoliv muži na frontě o tom samozřejmě neměli ani tušení. Nicméně se za to vroucně modlili. Poslední válečný rok však měl být stejně hrůzný jako všechny předchozí. Boje pokračovaly neztenčenou silou a i nad frontou se stále proháněli novodobí létající rytíři. Jezdci na okřídlených ořích se znovu a znovu hnali do svých vzdušných bitev. Odlétali a přilétali, honili se mezi oblaky, žili ve vzduchu a umírali v ohni.
V létě 1918 našli němečtí letci u jednoho padlého francouzského pilota výstřižek z francouzských novin, kde se hovořilo o jednom německém stíhači jako o „esu es“. Byla připojena jeho fotografie a jméno - poručík Udet. Po Richthofenově smrti měl skutečně Ernst Udet nejvíce vítězství ze všech žijících německých letců. Bojoval potom o to, aby se na této příčce udržel a nakonec se mu to podařilo. Stal se nejúspěšnějším žijícím německým stíhačem a druhým nejúspěšnějším celkově. Předcházely tomu však tři roky tvrdých vzdušných bojů.
Když byl Udet na dovolené, padl Richthofen. V JG I tak nastaly některé personální změny a Udeta jmenovali velitelem Jasta 4, patřící pod JG I. Osmého června navíc převzal velení JG I nadporučík Hermann Göring, tehdy eso s 21 sestřely. K jeho jmenování mu však nepomohly ani tak jeho schopnosti jako spíše známosti na vysokých místech.
8. 5. 1918 měl Coppens namále, když po třech bezvýsledných útocích na „jitrnici“ Němci balón odřízli a ten zespodu prudce udeřil do Coppensova Hanriotu. Stíhačka naštěstí sklouzla po jeho obalu...
V posledních válečných měsících spojenecké letecké síly zřetelně demonstrovaly svoji početní i materiální převahu. Německé letectvo, ačkoli zůstalo bojeschopné a nebezpečné až do konce, už je nemohlo zastavit. V případě některých spojeneckých pilotů se tak už válka zvrhla v úplné hony na německé letouny a soupeření o prvenství v tabulkách podle počtu sestřelů.
Je to skoro neuvěřitelné, že jsem tehdy tato vzrušující nebezpečí přežil... Člověk ale snese mnoho, když je mladý.
Arthur Gould Lee, pilot Camelu u 46. squadrony RFC v letech 1917-18
Morane s deflektory lze považovat za první stíhací letoun světa. Deflektory sice byly velmi primitivní, avšak, jak ukázala praxe, také velmi účinné.
Koho by nevzrušoval Divoký západ? Příběhy neohrožených pistolníků, chrabře kráčejících vstříc tlupě banditů na liduprázdné ulici v záři zapadajícího slunce. Příběhy odhodlaných šerifů, šikovných bankovních lupičů, úžasných superstřelců, ušlechtilých indiánů i čestných kovbojů. Jako kluk jsem tyto příběhy miloval. Avšak jak jsem dospíval, chtěl jsem o životě těchto legendárních hrdinů vědět víc a s úžasem jsem začal odkrývat svět skutečného západu - jenž sice nebyl o nic méně vzrušující, ale přece jen byl poněkud jiný.
Jak bojovali muži na Divokém západě? Jací byli střelci? Jak cvičili? Na to odpoví druhá část článku.
Naším nejlepším letcem byl pravděpodobně Werner Voss, muž na čtvrtém místě. Měl vynikající oči, byl výborným pilotem a často létal sám.
Joseph Jacobs (48 sestřelů, PlM).
Již počtvrté pořádají rosičtí modeláři výstavu svých výtvorů. Ti z vás, kteří tu již byli, ji jistě netrpělivě očekávají. Vždyť první tato výstava se konala již v roce 1993, další pak následovaly v letech 1995, 1999 a nyní tedy 2003.
Koncem 19. století vrcholilo soupeření hlavních evropských mocností. Válka mezi nimi se zdála neodvratná, což vedlo k mohutným závodům ve zbrojení. Protože základním a nejpočetnějším druhem tehdejších pozemních armád byla pěchota, byla mimořádná pozornost věnována vývoji moderní pěchotní pušky. Druhá polovina 19. století se v této oblasti nesla ve znamení překotného vývoje. Během pouhých třiceti let byly ve výzbroji armád šesti hlavních evropských mocností předovky na černý prach vystřídány zezadu nabíjenými opakovačkami na jednotné náboje plněné bezdýmným prachem. Historii tohoto soupeření, této snahy získat nad budoucími protivníky jakoukoli byť sebemenší výhodu, popisuje tento článek.
Protiletadlový raketový systém S-75 (rusky Зенитная ракетная система С-75) je souhrnný název pro početnou "rodinu" sovětských protiletadlových raketových komplexů, vyvíjených a vylepšovaných od poloviny 50. let 20. století. Ve své době představoval naprostý triumf sovětské raketové techniky. Jednalo se o první operačně nasazený protiletadlový raketový systém, který navíc i dnes, po téměř 60 letech služby, zůstává nadále ve výzbroji celé řady států.
Protiletadlový raketový systém S-75 (rusky Зенитная ракетная система С-75) je souhrnný název pro početnou "rodinu" sovětských protiletadlových raketových komplexů, vyvíjených a vylepšovaných od poloviny 50. let 20. století. Ve své době představoval naprostý triumf sovětské raketové techniky. Jednalo se o první operačně nasazený protiletadlový raketový systém, který navíc i dnes, po téměř 60 letech služby, zůstává nadále ve výzbroji celé řady států.
Divoký Bill Hickok - nejslavnější ze slavných a nejobdivovanější z obdivovaných. Byl opředen mystériem legendy už za svého života a později byla skutečnost překryta vrstvou mýtů docela. Faktem však zůstává, že tento muž se stal nejvěhlasnějším pistolníkem Divokého západu.
...V pátek 21. července bylo náměstí Public Square prázdné a přitom plné. Podél domů, na balkónech a v oknech se tísnily zástupy zvědavců. V devět ráno přišel Hickok na náměstí od Lyonského domu. Dave Tutt na něj už čekal na západním konci náměstí u soudní budovy...
Hickok byl nejspíš ohromně ješitný muž. Měl na svědomí tuny žvástu - a přitom o sobě nikdy neřekl ani slovo. Ani nemusel. Ostatní to dělali za něj.
„Když Bill Hickok vládl ve jménu dobrého občanstva, tak na to doplatil každý pistolnický expert, který se pokusil ovládnout město. Jeho zavraždění v Deadwoodu bylo jedním z nejzbabělejších činů, které těžební tábory pamatují.“
Wilfrid Reid "Wop“ May, OBE, DFC, letecké eso I. sv. války a letecký průkopník, jenž sehrál významnou roli při osídlování kanadského západu.
Je prozoruhodné, jak málo víme o zbraních nejvslavnějšího pistolníka Západu. Opravdu Divoký Bill Hickok používal Colty Navy Model 1851, nebo mají pravdu ti svědci, podle nichž šlo o čtyřiačtyřicítky? Kde jsou tyto zbraně dnes? Vážně měl v okamžiku smrti u sebe Smith & Wesson? A co zbraň, která jej sprovodila ze světa? Pojďme se společně vydat po stopách patrně nejslavnějších revolverů Západu...
![]() |
Komanderský kříž www.valka.cz |
![]() |
Rytířský kříž www.valka.cz |
![]() |
Důstojnický kříž www.valka.cz |
![]() |
Železný kříž www.valka.cz |
![]() |
Kříž www.valka.cz |
![]() & bar (11) |
Řád 17. května & Bar |
![]() |
Řád 17. května |
![]() & bar (5) |
Řád redakce www.valka.cz s diamantovou stužkou |
![]() |
Řád redakce www.valka.cz se zlatou stužkou |
![]() |
Řád redakce www.valka.cz se stříbrnou stužkou |
![]() |
Řád redakce www.valka.cz |
![]() & bar (95) |
Medaile Cti k titulu Hrdina serveru www.valka.cz |
![]() |
Hrdina serveru www.valka.cz |
![]() |
Zlatá hvězda www.valka.cz |
![]() |
Stříbrná hvězda www.valka.cz |
![]() |
Bronzová hvězda www.valka.cz |
![]() & bar (74) |
Velký kříž čestné legie serveru www.valka.cz |
![]() |
Komander čestné legie serveru www.valka.cz |
![]() |
Důstojník čestné legie serveru www.valka.cz |
![]() |
Rytíř čestné legie serveru www.valka.cz |
![]() |
Čestná legie serveru www.valka.cz |
![]() & bar (1) |
Kříž za zásluhy o forum 1. třídy |
![]() |
Kříž za zásluhy o forum 2. třídy |
![]() |
Kříž za zásluhy o forum 3. třídy |
![]() |
Medaile za zásluhy o forum 1. stupně |
![]() |
Medaile za zásluhy o forum 2. stupně |
![]() |
Medaile za příspěvky ke Zbraním a vybavení - Pozemní technika |
![]() |
Kříž za zásluhy - Zbraně a vybavení - Letectvo |
![]() & bar (6) |
Medaile za příspěvky ke Zbraním a vybavení - Letectvo |
![]() |
Kříž za zásluhy o Jednotky |
![]() & bar (4) |
Kříž za příspěvky do Jednotek |
![]() |
Distinguished Service Medal |
![]() |
Za službu v zahraničí |
![]() |
Medaile 28.října 1918 - zlatá |
![]() |
Medaile 28.října 1918 - stříbrná |
![]() |
Medaile 28.října 1918 - bronzová |
![]() |
Medaile technika |
![]() |
Řád Přemysla Otakara II. |
![]() |
Řád Zlatého lva |
![]() |
Legionářský kříž |
![]() |
Medaile J.A. Komenského |
![]() |
Medaile Za zásluhy - bronzová |
![]() |
Vojenská medaile |
![]() |
Pamětní odznak VS AČR |
![]() |
Záslužný řád Vzdušných sil AČR - 3.třída |
![]() |
Freikorps |
![]() |
Eichenlaub und Schwertern zum RK des EK |
![]() |
Ritterkreuz des Eisernes Kreuzes |
![]() & bar (5) |
Ehrenblatt Spange der Luftwaffe |
![]() |
Ehrentafel Spange der Kriegsmarine |
![]() |
Bayerische Tapferkeitsmedaille |
![]() |
Ehrenkreuz |
![]() |
Kriegsverdienstmedaille |
![]() |
Spange 1939 zum Eisernes Kreuz 1.Klasse |
![]() |
Spange 1939 zum Eisernes Kreuz 2.Klasse |
![]() |
Eisernes Kreuz 2.Klasse (1914) |
![]() |
Eisernes Kreuz 1.Klasse (1914) |
![]() |
Tanto |
![]() |
Zuihóšó IV. třídy |
![]() |
Řád Vlastenecké války |
![]() |
Řád odvahy |
![]() |
Hrdina SSSR |
![]() |
Iraq Campaign Medal |
![]() |
Southwest Asia Service Medal |
![]() |
World War I Victory Medal |
![]() |
Commemorative Medal |
![]() |
Air Force Medal |
![]() |
Defence Medal |
![]() |
Military Cross |
![]() & bar (1) |
Victory medal |
![]() & bar (1) |
The RAF Star |
![]() |
War Medal 1939-45 |
![]() |
The 1914-18 Star |
![]() |
Coronation Medal |
![]() |
Imperial Service Medal |
![]() |
Distinguished Service Medal |
![]() |
Distinguished Service Cross |
![]() |
Conspicuous Gallantry Medal |
![]() |
Conspicuous Gallantry Cross |
![]() |
Air Force Medal |
![]() |
Air Force Cross |
![]() |
Distinguished Flying Medal |
![]() & bar (1) |
Distinguished Flying Cross |
![]() |
Order of British Empire |
![]() |
Defence Medal |
![]() |
Distinguished Service Order |
![]() |
Medaile c.k. zeměbrany |
![]() |
Stříbrný záslužný kříž s korunkou |
![]() |
Stříbrný záslužný kříž |
![]() |
Železný záslužný kříž s korunkou |
![]() |
Železný záslužný kříž |
![]() |
Záslužná medaile |
![]() |
Pamětní mince |
![]() |
Médaille Militaire |
![]() |
Croix de Guerre 1914 -1918 |
![]() |
Ordre du Mérite Maritime |
![]() |
Médaille de l´Aéronautique |
![]() |
Croix de la Valeur Militaire |
![]() |
Ordre National de la Légion d´Honneur - Chevalier |
![]() |
Jatkosodan muistomitali |
![]() |
Suomen Valkoisen Ruusun IV |
![]() |
Suomen Leijonan II |
![]() |
Seriál "Stíhači v boji II" |
![]() |
Seriál "Letadlová loď Enterprise" |
![]() |
Seriál "Stíhači v boji" |
Sekce Aktuality |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Osobnosti |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Jednotky |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Obrněná technika |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Dělostřelectvo a rakety |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Neobrněná technika |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Protivzdušná obrana |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Výzbroj, zbraňové systémy, vybavení a příslušenství |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Letouny |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Vrtulníky |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Bezpilotní prostředky |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Lodě |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Ponorky |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Spojovací prostředky |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Ruční zbraně |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Uniformy a vybavení |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Zbraně hromadného ničení |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Vesmírná technika |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Faleristika - Řády a vyznamenání |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Zeměpisné informace |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Zločiny proti lidskosti |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Terorismus a pirátství |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Světová náboženství |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Výkladový slovník vojenských termínů |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Anotace a recenze |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Sekce Vzdělání a zábava |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |