Zkratky a pojmy - K

Zkratky a pojmy zacinajici na pismeno K

Kastel – nástavba vystupující nad úrovní horní paluby a kryjící prostor na přídi nebo zádi plachetnice. U velkých lodí mohly být nástavby i několikapatrové. Zpočátku měly funkci obranných bašt při abordáži, později se v nich nacházely honosné kajuty důstojníků a cestujících.

Korveta - trojstěžňová plachetnice vzniklá ve Francii v období francouzské revoluce. Měla hladkou palubu bez jakýchkoliv nástaveb. Francouzští revolucionáři správně poukazovali na fakt, že tyto nástavby obsahují zejména kajuty důstojníků – šlechticů a přitom zhoršují plavební vlastnosti lodi. A protože pohodlí důstojníků odporovalo revolučním principům volnosti-rovnosti-bratrství, přestali je nadále budovat. Výsledkem byla malá loď s výtlakem asi 100 – 150 tun a výzbrojí o síle 10 – 20 děl malé ráže (kolem 9 liber) v jedné řadě na nekryté horní palubě. Kvůli velmi dobrým nautickým vlastnostem koncepci korvety Angličané okopírovali a sami je začali vyrábět. Korvety plnily v tehdejších loďstvech pomocné funkce – ochranu obchodních lodí, kurýrní, strážní a hlídkovou službu apod.


V období II. světové války britské námořnictvo označovalo jménem korveta malá eskortní protiponorková plavidla, stavěná na trupech velrybářských lodí s parním pohonem.


V současnosti se pod názvem korveta rozumí malá bojová hladinová loď s výtlakem 400 – 1600 tun a délkou 45 – 80 metrů, určená zpravidla k plnění doprovodných úkolů a k ničení nepřátelských vzdušných cílů a ponorek. Dále může plnit široké spektrum dalších úkolů, jako např. průzkum, hlídkování či výsadky malých diverzních skupin.

Kartáč – dělostřelecká munice určená k ničení živé síly na malou vzdálenost. Používala se nejčastěji od 17. do 19. století, ačkoliv v malém měřítku se na bojišti objevila i za II. světové války či za války ve Vietnamu. Jedná se o plechový či lepenkový válec naplněný nevelkými tělísky (kuličky, sekané olovo, hřebíky), které byly vymeteny z hlavně prachovou náplní.

KEK - Kampfeinsitzerkommando (Komando bojových jednosedadlovek)


První zárodečné stíhací jednotky německého letectva za 1. sv. války. Vznikly počátkem roku 1916 soustředěním fokkerpilotů od různých polních leteckých oddílů. Neměly pevnou organizaci ani počet letounů (v průměru zpravidla 4 stroje). Ačkoliv byly přičleněny k některému z polních leteckých oddílů, organizačně jim nepodléhaly. Byly, prostřednictvím Stofl, podřízeny přímo štábu armády, v jejímž sektoru působily. Koncem léta 1916 se postupně přeměnily ve standardní stíhací letky.