Založení prvních státních vyznamenání Rakouské republiky po roce 1945
Ing. Josef Hrdý.
Jedním z ukazatelů státní ideje každé země je i její soubor oficiálních státních vyznamenání. Tato vyznamenání by měla zprostředkovaně vyjadřovat, z jakých politických kořenů vyrůstá příslušný stát, zde jeho vyznamenání jak svými statuty tak i svým výtvarným ztvárněním prezentuji státoprávní myšlenky, na kterých je ústava té které země založena, a konečně i vypovídat o tom, jaké občanské ctnosti mají být těmito vyznamenáními oceňovány.
Je to právě faleristika - jako pomocná věda historická, která studuje vyznamenání v politicko-historickém kontextu příslušné země a zařazuje je do obrazu dané doby a vysvětluje je i jako nástroj státní propagandy.
Vznik 2. rakouské republiky v roce 1945
Je otázkou, zda máme hovořit o obnově původní Rakouské republiky před Anschlusem z 12. března 1938 nebo o vzniku nové Rakouské republiky dané obsazením Vídně sovětskými vojsky dne 13. dubna 1945 a postupným dobýváním rakouského území západními spojenci, které trvalo až do 6. května 1945. Časový několikaletý hiat, kdy bylo Rakousko začleněno jako provincie Ostmark do 3. německé říše, může připustit obojí pohled na situaci v roce 1945.
V každém případě problém Rakouska 20. století byl v tom, že obyvatelé rakouských dědičných zemí v podstatě hledali svou národní identitu. To se projevovalo za monarchie nejen v německém nacionalismu některých politiků, ale i po zániku monarchie v proklamaci nástupnického státu označením Deutschösterreich, protože po rozpadu mnohonárodnostního Rakousko-Uherska v roce 1918 spatřovalo obyvatelstvo záchranný pás své existence v přijetí germánské ideje a vyskytly se i tendence pro sloučení rakouských zemí s poválečným Německem.
Tyto germanizační tendence byly vítěznými mocnostmi tvrdě potlačeny a Rakousku byl zadán úkol vyvíjet se jako samostatná demokratická republika. Ovšem německý nacionalismus rakouského obyvatelstva nebyl oficiální státní politikou, spíše naopak, vládní garnitura První republiky se shlížela v italském fašismu jako protiváze německého nacizmu. Avšak smýšlení obyvatelstva se zřejmě projevilo v oslavném přijetí Anschlusu - obsazení Rakouska německou armádou 12. března 1938 a v připojení ke Třetí říši. Idea rakouského národního státu byla na řadu let pohřbena.
V každém případě duben 1945 byl přímo nabit politickými činy. Již den po dobytí Vídně sověty tj. 14. dubna 1945 se ustavila na vídeňské radnici Socialistická strana rakouská, 17. dubna potom Rakouská lidová strana jako křesťanskosociální strana ( ta se distancovala od autoritativní a klerikální minulosti svého předválečného období), a 27. dubna 1945 byla ustanovena prozatímní vláda pod vedením Karla RENNERA a vydáno Prohlášení o nezávislosti ve kterém byl anšlus prohlášen za vynucený a neplatný a za platnou se prohlásila ústava z roku 1920. Tento den je nutno považovat za zrod 2. Rakouské republiky. Ještě je nutno se zmínit i o dalších datech, které mají státoprávní význam. Je to den 25. listopad 1945, kdy Rakousko znovu po patnácti letech šlo k svobodným volbám a kdy byl zvolen i první poválečný prezident, jimž se stal prozatímní kancléř Karl Renner.
Dalším důležitým momentem v dějinách Rakouska bylo podepsání Státní smlouvy s vítěznými mocnostmi dne 15. května 1955 ve Vídni, kdy konečně byla dovršena ve Vídni, kdy konečně bylo dovršena suverenita Rakouské republiky, uznány její hranice z roku 1938 a zamezení jakéhokoliv spojení s Německem. Od této této chvíle byla ukončena i činnost Spojenecké kontrolní komise, která kontrolovala ústavní kroky rakouské exekutivy a bylo rozhodnuto o stažení okupačních vojsk. Politický vývoj 2. Rakouské republiky po roce 1945, výše jen stručně načrtnutý, měl význam i s hlediska faleristického. Založení státních vyznamenání bylo a stále dosud je politickým rozhodnutím a tvůrci prvních vyznamenání si toho byli vědomi.
Ing. Josef Hrdý.
Jedním z ukazatelů státní ideje každé země je i její soubor oficiálních státních vyznamenání. Tato vyznamenání by měla zprostředkovaně vyjadřovat, z jakých politických kořenů vyrůstá příslušný stát, zde jeho vyznamenání jak svými statuty tak i svým výtvarným ztvárněním prezentuji státoprávní myšlenky, na kterých je ústava té které země založena, a konečně i vypovídat o tom, jaké občanské ctnosti mají být těmito vyznamenáními oceňovány.
Je to právě faleristika - jako pomocná věda historická, která studuje vyznamenání v politicko-historickém kontextu příslušné země a zařazuje je do obrazu dané doby a vysvětluje je i jako nástroj státní propagandy.
Vznik 2. rakouské republiky v roce 1945
Je otázkou, zda máme hovořit o obnově původní Rakouské republiky před Anschlusem z 12. března 1938 nebo o vzniku nové Rakouské republiky dané obsazením Vídně sovětskými vojsky dne 13. dubna 1945 a postupným dobýváním rakouského území západními spojenci, které trvalo až do 6. května 1945. Časový několikaletý hiat, kdy bylo Rakousko začleněno jako provincie Ostmark do 3. německé říše, může připustit obojí pohled na situaci v roce 1945.
V každém případě problém Rakouska 20. století byl v tom, že obyvatelé rakouských dědičných zemí v podstatě hledali svou národní identitu. To se projevovalo za monarchie nejen v německém nacionalismu některých politiků, ale i po zániku monarchie v proklamaci nástupnického státu označením Deutschösterreich, protože po rozpadu mnohonárodnostního Rakousko-Uherska v roce 1918 spatřovalo obyvatelstvo záchranný pás své existence v přijetí germánské ideje a vyskytly se i tendence pro sloučení rakouských zemí s poválečným Německem.
Tyto germanizační tendence byly vítěznými mocnostmi tvrdě potlačeny a Rakousku byl zadán úkol vyvíjet se jako samostatná demokratická republika. Ovšem německý nacionalismus rakouského obyvatelstva nebyl oficiální státní politikou, spíše naopak, vládní garnitura První republiky se shlížela v italském fašismu jako protiváze německého nacizmu. Avšak smýšlení obyvatelstva se zřejmě projevilo v oslavném přijetí Anschlusu - obsazení Rakouska německou armádou 12. března 1938 a v připojení ke Třetí říši. Idea rakouského národního státu byla na řadu let pohřbena.
V každém případě duben 1945 byl přímo nabit politickými činy. Již den po dobytí Vídně sověty tj. 14. dubna 1945 se ustavila na vídeňské radnici Socialistická strana rakouská, 17. dubna potom Rakouská lidová strana jako křesťanskosociální strana ( ta se distancovala od autoritativní a klerikální minulosti svého předválečného období), a 27. dubna 1945 byla ustanovena prozatímní vláda pod vedením Karla RENNERA a vydáno Prohlášení o nezávislosti ve kterém byl anšlus prohlášen za vynucený a neplatný a za platnou se prohlásila ústava z roku 1920. Tento den je nutno považovat za zrod 2. Rakouské republiky. Ještě je nutno se zmínit i o dalších datech, které mají státoprávní význam. Je to den 25. listopad 1945, kdy Rakousko znovu po patnácti letech šlo k svobodným volbám a kdy byl zvolen i první poválečný prezident, jimž se stal prozatímní kancléř Karl Renner.
Dalším důležitým momentem v dějinách Rakouska bylo podepsání Státní smlouvy s vítěznými mocnostmi dne 15. května 1955 ve Vídni, kdy konečně byla dovršena ve Vídni, kdy konečně bylo dovršena suverenita Rakouské republiky, uznány její hranice z roku 1938 a zamezení jakéhokoliv spojení s Německem. Od této této chvíle byla ukončena i činnost Spojenecké kontrolní komise, která kontrolovala ústavní kroky rakouské exekutivy a bylo rozhodnuto o stažení okupačních vojsk. Politický vývoj 2. Rakouské republiky po roce 1945, výše jen stručně načrtnutý, měl význam i s hlediska faleristického. Založení státních vyznamenání bylo a stále dosud je politickým rozhodnutím a tvůrci prvních vyznamenání si toho byli vědomi.