| Název: Name: | XIV. partyzánský sbor | XIVth Guerrilla Corps |
| Originální název: Original Name: | XIV Cuerpo de Ejército Guerrillero (Bando republicano) | |
| Datum vzniku: Raised/Formed: | DD.11.1937 | |
| Předchůdce: Predecessor: | - | - |
| Datum zániku: Disbanded: | 27.03.1939 | |
| Nástupce: Successor: | - | - |
| Nadřízený úřad: Higher Authority: | DD.11.1937-27.03.1939 Centrální hlavní štáb armády | DD.11.1937-27.03.1939 Central Head Staff of the Army |
| Dislokace: Deployed: | DD.11.1937-DD.03.1939 ?, ? | |
| Přednosta / náčelník: Chief: | DD.11.1937-27.03.1939 Ungría, Domingo ( ) | |
| Podřízené úřady či jednotky: Subordinated Agencies or Units: | DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR | DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR |
| Poznámka: Note: | Po okupaci území Španělska armádou národních sil, mnoho lidí, kteří podporovali republikánskou stranu, se „vrhlo do hor“, což představovalo fenomén „uprchlých“ – někteří se schovávali v domech, stájích nebo jiných budovách s cílem vyhnout se represím. První návrh, aby se „prchající“ skupiny organizovaly jako partyzáni za účelem boje v týlu frankistické armády, přišel od generála Vicenta Rojo, velícího obraně Madridu, který na konci roku 1936 požádal, aby skupiny operující v Extremaduře vytvoří partyzánské jednotky napojené na republikánskou armádu. Někteří anarchističtí vůdci jako Juan García Oliver a Diego Abad de Santillán to také navrhli, ale narazili na odpor sovětských vojenských poradců a delegátů Kominterny, kteří myšlenku označili za „poraženeckou“, a to navzdory skutečnosti, že generální tajemník PCE José Díaz, navrhl v březnu 1937 „podporovat formování partyzánských skupin, které již jednají za zády nepřítele“. V květnu 1937 vytvořila Lidová armáda republiky partyzánský oddíl se záměrem provádět partyzánské akce na území povstaleckých sil. Tato první partyzánská jednotka měla své první velitelství v Benimàmet (Valencie) a později v Alcalá de Henares (Madrid). Později byly vytvořeny další vojenské základny. Konečně, když se blížil pád severní fronty, rozhodla se vláda Juana Negrína o vytvoření partyzánské jednotky Republikánské lidové armády s názvem XIV. partyzánský armádní sbor. Dekretem zveřejněným 1. října 1937 v Úředním věstníku byl do čela téhož jmenován Domingo Ungría a politickým komisařem Pelegrín Pérez. XIV. partyzánský armádní sbor Na konci roku 1937 byla partyzánská formace konečně ustavena jako XIV. partyzánský armádní sbor, obnovující číslování starého XIV. armádního sboru severní fronty. Novou jednotku tvořily 3 partyzánské divize: 48., 49. a 50. Každá divize se skládala z několika brigád po 140 nebo 150 partyzánech, kterým velel kapitán. Eexistovaly sabotážní skupiny, které byly tvořeny skupinami o 5 nebo 6 členech, kterým velel seržant. Sbor byl pod velením plukovníka Dominga Ungríi z Vojenské informační služby. Jeho členové byli trénováni v partyzánské taktice po dobu osmi týdnů v Benimámet (provincie Valencie), Pins de Vallés (oficiální název Sant Cugat del Vallès během války) (provincie Barcelona) a Villanueva de Córdoba. Byly jim přiděleny čtyři akční oblasti — Andalusie, Aragonie, Střed a Extremadura — kde měli provádět sabotážní akce na komunikačních a zásobovacích liniích frankistických sil. Akce s největším ohlasem, kterou provedl XIV. sbor, bylo osvobození 300 republikánských zajatců z disciplinárního praporu Fuerte Carchuna (v Granadě), i když jeho nejdůležitějším úkolem bylo dát dohromady „uprchlé“ jednotky a jednotlivce, které operovaly v Extremaduře a Andalusii. Jejich největším selháním bylo, že se jim nepodařilo kontaktovat skupiny na severních územích (Santander, Asturias, Galicia a León). Přestožejeho úlohou bylo zasáhovat v frankistickím týlu, jeho vliv v konfliktu byl minimální. Na začátku roku 1939 se jednotky, které tvořily armádní sbor, rozrostly na 6 divizí, z nichž každá sestávala ze 4 brigád po 150 mužích. S koncem války ale přišlo její rozpuštění, ačkoli někteří její členové pokračovali ve své činnosti. | After the occupation of Spain by an army of national forces, many people who supported the Republican Party "plunged into the mountains," a "fugitive" phenomenon — some hiding in houses, stables, or other buildings to avoid repression. The first proposal for "fleeing" groups to organize as guerrillas to fight behind the Frankish army came from General Vicente Rojo, who commanded the defense of Madrid, who in late 1936 asked groups operating in Extremadura to form guerrilla units linked to the Republican army. Some anarchist leaders, such as Juan García Oliver and Diego Abad de Santillán, also suggested it, but met with opposition from Soviet military advisers and Comintern delegates, who called the idea "defeatist," despite the fact that PCE Secretary General José Díaz proposed in March 1937 "to support the formation of guerrilla groups that are already acting behind the enemy." In May 1937, the People's Army of the Republic created a partisan unit with the intention of conducting partisan actions on the territory of the rebel forces. This first guerrilla unit had its first headquarters in Benimàmet (Valencia) and later in Alcalá de Henares (Madrid). Later, other military bases were created. Finally, as the fall of the Northern Front approached, the government of Juan Negrín decided to create a partisan unit of the Republican People's Army called XIV. guerrilla army corps. By a decree published in the Official Journal on 1 October 1937, Domingo Ungría and Pelegrín Pérez were appointed political commissioners. XIV. guerrilla army corps At the end of 1937, the guerrilla formation was finally established as the XIV. guerrilla army corps, restoring the numbering of the old XIV. Army Corps of the Northern Front. The new unit consisted of 3 guerrilla divisions: 48th, 49th and 50th. Each division consisted of several brigades of 140 or 150 guerrillas, commanded by the captain. There were sabotage groups consisting of groups of 5 or 6 members commanded by a sergeant. The corps was under the command of Colonel Domingo Ungria of the Military Information Service. Its members were trained in guerrilla tactics for eight weeks in Benimámet (province of Valencia), Pins de Vallés (official name Sant Cugat del Vallès during the war) (province of Barcelona) and Villanueva de Córdoba. They were assigned four action areas - Andalusia, Aragon, Central and Extremadura - to carry out sabotage operations on the communications and supply lines of the Franco forces. The action with the greatest response, carried out by XIV. corps, was the release of 300 Republican prisoners from the disciplinary battalion Fuerte Carchuna (in Granada), although its most important task was to bring together the "fugitive" units and individuals who operated in Extremadura and Andalusia. Their biggest failure was that they failed to contact groups in the northern territories (Santander, Asturias, Galicia and León). Although his role was to intervene in the Francoist rear, his influence in the conflict was minimal. At the beginning of 1939, the units that formed the Army Corps grew into 6 divisions, each of which consisted of 4 brigades of 150 men. However, with the end of the war came its dissolution, although some of its members continued their activities. |
| Zdroje: Sources: | es.wikipedia.org | |
![XIV. partyzánský sbor [1937-1939] -](/attachments/4104/1639331176_Flag_of_Spain__1931___1939_.svg.png)