Watie, Stand

Brigadier General Stand Watie - První a poslední generál indiánského původu v Americké občanské válce

/12.12.1806-9.9.1871/



Během Americké občanské války opustilo své domovy a odešlo bojovat okolo 20,000 amerických indiánů. Někteří snad doufali, že tím změní postavení svého lidu vůči záplavě bělochů. Ovšem jak se ukázalo během válečných let 1861 až 1865, začala pouze další kapitola smutného osudu Indiánů na americkém kontinentě.

Stand Watie se narodil poblíž Rome v Georgii. Dostalo se mu celkem slušného vzdělání (na indiána). Naučil se číst a psát v misijní škole v Georgii. Příležitostně dopisoval do novin Cherokee Phoenix a i jinak byl veřejně aktivní. Jeho otec David Watie (Oowatie) byl bratrem náčelníka Ridge-Watie, jehož příznivci patřili k těm umírněnějším a přizpůsobivějším indiánům z teritoria. Rodina Watie se po vzoru bílých stala zámožnými otrokáři a vlastníky plantáží.

Do čela umírněné indiánské frakce byl Stand Watie zvolen těsně před vypuknutím občanské války. Připojil se ke Konfederaci hned v roce 1861 protože měl strach z následků Lincolnova slibu o bezplatném darování půdy přistěhovalcům a otevření západních teritorií vlně bílých osadníků. Pod jeho velení spadali vojáci z kmenů Čerokí, Krí, Seminole a Osage.

Když v únoru 1862 armáda Unie vtrhla do severozápadního Arkansasu, velel ještě jako plukovník jednomu ze dvou jízdních pluků "Konfederačních Čerokíů". Jednotky byly složené z Čoktů, Kríků, Čikasů, Osedžů a Seminolů. 800 mužů ve dvou Čerokíjských regimentech bylo takřka nedotčeno vojenským výcvikem a bojovníci byli až na vyjímky vyzbrojeni pouze loveckými puškami a brokovnicemi.

Poprvé se indiánští vojáci účastnili občanské války jako součást Konfederační armády v bitvě u Pea Ridge na severovýchodě Arkansasu 7. března 1862. Navzdory svým handicapům si napoprvé nevedli špatně. Přemohli jednotku kavalerie nepřítele a po těžkém krveprolití zajali federální dělostřeleckou baterii. Když pak museli jižané ustoupit, indiáni to nemohli pochopit. Gen. Albert Pike je musel přemlouvat aby se stáhli z bitvy. Později se nechal slyšet že Čerokíové byli: "Nanejvýš zmatení, chovali se velmi hlasitě a rozkazy je vůbec nezajímaly...".

Po bitvě u Pea Ridge mezi konfedečními důstojníky převládal názor, že indiáni jsou stateční bojovníci ale potřebují lepší velení, výcvik a zbraně pro plnohodnotné zapojení do větších bitev. Dojem kazil pouze fakt, že během boje s kavalerií několik Čerokíů skalpovalo nejméně osm vojáků Unie. Na Severu tato zpráva samozřejmě vzbudila vlnu nevole a unionističní vojáci se později mstili mučením a zabíjením indiánských zajatců. Události u Pea Ridge zahájily seveřanskou invazi na území indiánského teritoria. John Drew a jeho "Pin" Čerokíové (tito bojovníci měli na uniformách připíchnuté odznáčky s překříženými noži) dále odmítli sloužit Konfederaci ale Stand Watie pokračoval v boji.

Ke konci června 1862 vyrazilo z Fort Leavenworth asi 6000 yankeeů vedených plukovníkem Williamem Weerem, bývalým příslušníkem tzv. "Jayhawkers" (prounionistická guerila). Seveřané pronikli do teritoria a obsadili Tahlequah. Zanedlouho došlo ke střetnutí s indiánskými jednotkami u Locust Grove, kde byl Stand Watie 3. července poražen Kansaskou kavalerií a 1. Kansaským černošským plukem. Weerova nadvláda nad teritoriem ale netrvala dlouho. U jeho jednotky došlo ke vzpouře a nový velitel, plukovník Frederick Salomon stáhl federalisty zpět do Kansasu. Watie měl nyní pod kontrolou Čerokíjská území a jeho jednotky zahájily brutální kampaň proti prounionistickým Čerokíjům a bílým misionářům. Brzy zpacifikoval většinu svých protivníků a stal se nejvyšším vůdcem kmene.


Pět červených hvězd na bojové zástavě Cherokee Braves reprezentuje pět civilizovaných indiánských kmenů sloužících Konfederaci.

V září se Watie připojil ke konfederačnímu nájezdu do jihozápadního Missouri, vedenému plk. Cooperem a Jo Shelbym. Jižanům se podařilo dobýt město Newtonia, ale 4. října unionisti generála Schofielda získali Newtonii zpět a zahnali jižany zpět do Arkansasu. Stand Watie a Douglas Cooper byli poraženi Schofiledem u Old Fort Wayne 22. října a museli ustoupit až za řeku Arkansas.

V listopadu odešlo ze západní fronty asi 10,000 yankeeů na pomoc Grantovi k Vicksburgu. Zdálo se, že federalisti jsou oslabeni ale veškeré protiakce rebelů se míjely účinkem. Konfederační generál John Marmaduke byl poražen 28 listopadu u Cane Hill v Arkansasu, stejně jako generál Thomas Hindman 7. prosince 1862 u Prairie Grove. 1200 seveřanů plukovníka Williama Phillipse přemohlo Stand Watiea u Fort Davis 22. prosince.

Na konci roku 1862 měly již jednotky Unie pod kontrolou západní břeh Mississippi, což umožnilo Grantovi pokračovat v ofenzivě. Konfederovaní byli vytlačeni na jih za řeku Arkansas. V roce 1863 vede James Blunt další výpravu Unie na jih teritoria a zabírá Fort Gibson. V bitvě u Honey Springs 17. července, Blunt porazil Cooperovy konfederační indiány, překročil řeku Arkansas a 1. září 1863 dobyl Fort Smith. Tím skončila federální ofenzíva v teritoriu.

10. září padl pod tlakem seveřanů i Little Rock. Konfederační generál Sterling Price opustil pozice na řece Arkansas a ustoupil do Arkadelphie na jihozápadě Arkansasu. Stand Watie vedl několik nájezdů v letech 1863 a 1864, stejně jako jiné podobné nepravidelné jednotky. Zaměřoval se ale výhradně na vojenské cíle. Plenil zásobovací centra Unie a kořist rozděloval mezi své lidi. V listopadu 1863 napadl unionistické Čerokíje u Tahlequah a zapálil dům jejich vůdce Johna Rosse v Park Hill.

V prosinci generál Samuel Maxey začal znovu formovat Konfederační indiánské jednotky v teritoriu a Watie byl pověřen zvýšením tlaku na federalisty okupující Fort Gibson. Ze svých základen na jih od řeky Canadian podnikali během roku 1864 Watieovi indiáni své stále úspěšnější partyzánské útoky. Podařilo se jim například ukrást z Fort Gibson přes sto koní, což nepřátelskou kavalerii jistě nepotěšilo. V květnu byl Watie povýšen na brigádního generála a záškodnické akce jeho bojovníků proti Fort Gibson ještě zesílily. V červnu 1864 u Pleasant Bluff pod ústím řeky Canadian úspěšně přepadl parník J. R. Williams převážející zásoby pro pevnost a v září 1864 ukořistil 300 povozů u Cabin Creek taktéž naložených zásobami pro Fort Gibson. Nicméně do konce války se mu federální posádku pevnosti vyhnat nepodařilo...

Stand Watie je uváděn jako poslední kapitulující generál Konfederace. Zemřel ve svém domově v Honey Creek v Delaware County v Oklahomě u severozápadních hranic Arkansasu.

Více na http://bob.zbroj.info/