Vzpomínka na majora letectva Aloise Volka.
Po okupaci Československa odchází mladý poručík Volek do zahraničí, cítil, že jako profesionální voják, důstojník je jeho povinností bojovat se zbraní v ruce proti nepříteli.
Odchází v době, když již ve Francii byla ustavena Československá vojenská kancelář (2. 8. 1939), která se pod vedením generála Sergeje Ingra mění na vojenskou správu ve Francii.
Poručík Volek odchází z Protektorátu Böhmen und Mähren 6. května 1939 a to do Polska. Zde v srpnu 1939 vstoupil v Krakově do čs. vojenské jednotky. Po pádu Polska společně se skupinou vojáků plk. Svobody ustupují a jsou internováni v SSSR.
Poručík Volek chtěl proti nepříteli bojovat se zbraní v ruce. Situace mezi Sovětským svazem a Německem mu tuto šanci v dané době nedávala a tak 12. dubna 1940 odjíždí v druhém čs. transportu z Oděsy, přes Varnu, Istanbul do Marseille.
Po svém příjezdu byl prezentován a zařazen k divizní pěchotě, do vlastních bojů na frontě se však již nestihl zapojit, neboť 22. června 1940 podepsala vláda Francie kapitulaci. Por. Volek však chtěl bojovat !
Zbytky čs. jednotek ustupovali směrem na jih Francie do přístavu v Séte, kde byla organizovaná čs. vojenskou správou evakuace lodí do Anglie. Poslední plavidlo z přístavu odplouvá 27. července 1940.
Po příjezdu do Velké Britanie jsou zbytky československého vojska soustředěny ve stanovém táboře v Cholmondeley u Chestru, tedy asi 30 km jižně od Liverpoolu. Z těchto vojáků je vytvořena Čs. samostatná brigáda (Czech-Slovak Independent Brigade Group). Početní stav vojáků této jednotky byl 3 276 mužů.
Českoslovenští letci jsou zařazeni k RAF jako dobrovolníci a již 12. července 1940 byl také zřízen Inspektorát československého letectva ve Velké Britanii. Zároveň však dochází k založení 310. čs. stíhací perutě a 311. čs. bombardovací perutě. Později pak další čs. peruť č. 312, a 313. Všechny československé letecké jednotky jsou ihned po ukončení výcviku nasazeny do bojových operací a jsou aktivní v letecké bitvě o Anglii.
Poručík Alois Volek je ještě v Cholmondeley zařazen k 2. pěšímu praporu a v září 1940 z nedostatku systémových míst přeřazen do velitelské zálohy. Tato služební, vojenské ustanovení, které považoval za nedůstojné jej přivedlo do řád čs. letců.
V prosinci 1941 byl por. Volek na vlastní žádost přemístěn k letectvu s určením pro funkci navigátora. Příliv dalších dobrovolníků do řad čs. vojska postupoval jen zvolna, řada odvedenců dávala přednost práci v britském zbrojním průmyslu a vymohla si propuštění ze svazku čs. armády. Právě v této době nechává hospodářská správa čs. vojska razit pamětní odznaky, které jsme podrobně popsali v úvodní části.
Po ukončeném kurzu a výcviku se již jako navigátor npor. Volek stává příslušníkem 311. čs. bombardovací perutě. Oficielní zápis ze dne 19. prosince 1942 v anglické hodnosti P / O. V novém leteckém prostředí se rychle seznámil s kamarády, byl veselé povahy, přátelský a družný. Jako činný literát a básník a byl vítaným druhem všech povedených taškařic a veselých zábav, oblíbený byl jak v českém tak i britském prostředí.
Po válce v roce 1945 jeho přítel vyprávěl sestře Aloise Volka, že smutný byl jen jednou v životě. Bylo to v době, kdy se vrátil z operačního denního letu ve svazku 8. letecké armády US, který v denním útoku bombardoval Most-Záluží. Jen smutně prohlásil: "Ani jsem nemohl zaskočit domů" !
V říjnu 1943 po odlétání 480 operačních hodin, byl povýšen, vyznamenán Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem 1939 a přeložen k dopravnímu letectvu, později v listopadu 1944 k britské 246. peruti pro zvláštní úkoly (účely). Tedy zdánlivě bezpečné místo mimo bezprostředního válečného nasazení a nebezpečí. Osud však F/Lt Aloisi Volkovi nebyl nakloněn. Dne 14. 3. 1945 startoval letoun B 24 Liberator z britské letecké základny na ostrově Terceira v Azorském souostroví.
Posádka:
- navigátor Alois Volek,
- pilot Václav Jílek,
- palubní mechanik Ludvík Kondziolka,
- palubní radista Dalibor Brochard
- pilot Antony P. R. Walker
- navigátor Alistair K. Mudroch DFC – navigátor
Na palubě byla polská vojenská delegace, která se vracela ze Spojených států zpět do Anglie. Krátce po startu letadla, vysadila část motorů, letadlo ztratilo výšku i směr a roztříštilo se o pobřežní skalní útesy. Posádka letadla B 24 Liberator a všichni cestující zahynuli. Pohřbeni byli 16. března 1945 na britském vojenském hřbitově v Lajes.
Po skončení Války se do Československa vrátila jen skromná pozůstalost Aloise Volka, několik odznaků, fotografie a nedopsané básně (Alois Volek: Růže z ciziny).
Prameny:
Sepsáno dle vyprávění sestry Aloise Volka s nahlédnutím do jeho deníků.
Poznámka:
V bojích o Francii bylo vyznamenáno:
152 přísl. Čs. divize Československým válečným křížem 1939,
109 přísl. Čs. divize Československou medailí Za chrabrost 1939,
32 přísl. Čs. divize obdrželo Francouzský válečný kříž.
V letecké skupině čs. vojska bylo dále uděleno dalších:
7 rytířských křížů řádu Čestné legie
6 Francouzských válečných křížů 1939
81 Čs. válečných křížů 1939
18 Čs. medailí Za chrabrost 1939
Zcela pod čarou:
Vložil jsem to k těmto odznakům, neb to považuji za zajímavé, pokud to někdo umístí jinam je to OK. Potom je toto možné smáznout. Děkuji Alt.
Po okupaci Československa odchází mladý poručík Volek do zahraničí, cítil, že jako profesionální voják, důstojník je jeho povinností bojovat se zbraní v ruce proti nepříteli.
Odchází v době, když již ve Francii byla ustavena Československá vojenská kancelář (2. 8. 1939), která se pod vedením generála Sergeje Ingra mění na vojenskou správu ve Francii.
Poručík Volek odchází z Protektorátu Böhmen und Mähren 6. května 1939 a to do Polska. Zde v srpnu 1939 vstoupil v Krakově do čs. vojenské jednotky. Po pádu Polska společně se skupinou vojáků plk. Svobody ustupují a jsou internováni v SSSR.
Poručík Volek chtěl proti nepříteli bojovat se zbraní v ruce. Situace mezi Sovětským svazem a Německem mu tuto šanci v dané době nedávala a tak 12. dubna 1940 odjíždí v druhém čs. transportu z Oděsy, přes Varnu, Istanbul do Marseille.
Po svém příjezdu byl prezentován a zařazen k divizní pěchotě, do vlastních bojů na frontě se však již nestihl zapojit, neboť 22. června 1940 podepsala vláda Francie kapitulaci. Por. Volek však chtěl bojovat !
Zbytky čs. jednotek ustupovali směrem na jih Francie do přístavu v Séte, kde byla organizovaná čs. vojenskou správou evakuace lodí do Anglie. Poslední plavidlo z přístavu odplouvá 27. července 1940.
Po příjezdu do Velké Britanie jsou zbytky československého vojska soustředěny ve stanovém táboře v Cholmondeley u Chestru, tedy asi 30 km jižně od Liverpoolu. Z těchto vojáků je vytvořena Čs. samostatná brigáda (Czech-Slovak Independent Brigade Group). Početní stav vojáků této jednotky byl 3 276 mužů.
Českoslovenští letci jsou zařazeni k RAF jako dobrovolníci a již 12. července 1940 byl také zřízen Inspektorát československého letectva ve Velké Britanii. Zároveň však dochází k založení 310. čs. stíhací perutě a 311. čs. bombardovací perutě. Později pak další čs. peruť č. 312, a 313. Všechny československé letecké jednotky jsou ihned po ukončení výcviku nasazeny do bojových operací a jsou aktivní v letecké bitvě o Anglii.
Poručík Alois Volek je ještě v Cholmondeley zařazen k 2. pěšímu praporu a v září 1940 z nedostatku systémových míst přeřazen do velitelské zálohy. Tato služební, vojenské ustanovení, které považoval za nedůstojné jej přivedlo do řád čs. letců.
V prosinci 1941 byl por. Volek na vlastní žádost přemístěn k letectvu s určením pro funkci navigátora. Příliv dalších dobrovolníků do řad čs. vojska postupoval jen zvolna, řada odvedenců dávala přednost práci v britském zbrojním průmyslu a vymohla si propuštění ze svazku čs. armády. Právě v této době nechává hospodářská správa čs. vojska razit pamětní odznaky, které jsme podrobně popsali v úvodní části.
Po ukončeném kurzu a výcviku se již jako navigátor npor. Volek stává příslušníkem 311. čs. bombardovací perutě. Oficielní zápis ze dne 19. prosince 1942 v anglické hodnosti P / O. V novém leteckém prostředí se rychle seznámil s kamarády, byl veselé povahy, přátelský a družný. Jako činný literát a básník a byl vítaným druhem všech povedených taškařic a veselých zábav, oblíbený byl jak v českém tak i britském prostředí.
Po válce v roce 1945 jeho přítel vyprávěl sestře Aloise Volka, že smutný byl jen jednou v životě. Bylo to v době, kdy se vrátil z operačního denního letu ve svazku 8. letecké armády US, který v denním útoku bombardoval Most-Záluží. Jen smutně prohlásil: "Ani jsem nemohl zaskočit domů" !
V říjnu 1943 po odlétání 480 operačních hodin, byl povýšen, vyznamenán Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem 1939 a přeložen k dopravnímu letectvu, později v listopadu 1944 k britské 246. peruti pro zvláštní úkoly (účely). Tedy zdánlivě bezpečné místo mimo bezprostředního válečného nasazení a nebezpečí. Osud však F/Lt Aloisi Volkovi nebyl nakloněn. Dne 14. 3. 1945 startoval letoun B 24 Liberator z britské letecké základny na ostrově Terceira v Azorském souostroví.
Posádka:
- navigátor Alois Volek,
- pilot Václav Jílek,
- palubní mechanik Ludvík Kondziolka,
- palubní radista Dalibor Brochard
- pilot Antony P. R. Walker
- navigátor Alistair K. Mudroch DFC – navigátor
Na palubě byla polská vojenská delegace, která se vracela ze Spojených států zpět do Anglie. Krátce po startu letadla, vysadila část motorů, letadlo ztratilo výšku i směr a roztříštilo se o pobřežní skalní útesy. Posádka letadla B 24 Liberator a všichni cestující zahynuli. Pohřbeni byli 16. března 1945 na britském vojenském hřbitově v Lajes.
Po skončení Války se do Československa vrátila jen skromná pozůstalost Aloise Volka, několik odznaků, fotografie a nedopsané básně (Alois Volek: Růže z ciziny).
Prameny:
Sepsáno dle vyprávění sestry Aloise Volka s nahlédnutím do jeho deníků.
Poznámka:
V bojích o Francii bylo vyznamenáno:
152 přísl. Čs. divize Československým válečným křížem 1939,
109 přísl. Čs. divize Československou medailí Za chrabrost 1939,
32 přísl. Čs. divize obdrželo Francouzský válečný kříž.
V letecké skupině čs. vojska bylo dále uděleno dalších:
7 rytířských křížů řádu Čestné legie
6 Francouzských válečných křížů 1939
81 Čs. válečných křížů 1939
18 Čs. medailí Za chrabrost 1939
Zcela pod čarou:
Vložil jsem to k těmto odznakům, neb to považuji za zajímavé, pokud to někdo umístí jinam je to OK. Potom je toto možné smáznout. Děkuji Alt.