Velení tankům Sherman v Rudé Armádě - Dimitrij Loza
Originál: Сказ от танках "Шерман"
Angl. překlad: Loza, D.F., přel. Gebhardt, J.F. Commanding the Red Army's Sherman Tanks: The World War II Memoirs of Hero of the Soviet Union Dmitriy Loza. University of Nebraska Press, 1996. 173 s. ISBN 0803229208
Válečné paměti plukovníka Lozy, nositele titulu Hrdina SSSR, který většinu své bojové kariéry strávil v řadách 233. tankové brigády (později 46. gardové TB) jako náčelník štábu praporu, zástupce velitele a nakonec velitel praporu. Jeho jednotka byla jedna z těch které využívaly tanky M4A2 a M4A2(76) Sherman, zvané svými posádkamio "Emča". 233.TBr/46.GTBr. se zapojila poprvé do bojů na Ukrajině u Bílé Cerekve a pokračovala přes Rumunsko, Maďarsko a Rakousko, aby se po dobytí Vídně podílela na konečných operacích v Československu. Po konci války v Evropě byla nasazena v ofenzivě proti Japonské Kwantungské armádě.
Bohužel knihu nemám v papírové formě, pouze v elektronické. Nejde o žádné literární dílo, spíše o komentovaný deník podobně jako třeba Clostermannův Velký Cirkus. Právě v jednoduchosti je síla - autor nepopisuje padající listí nebo barvu nebe při východu slunce, ale soustřeďuje se na bojové operace brigády a zdůrazňuje řadu zvláštností Shermanu - úspěšně narušuje řadu mýtů obklopujících Shermany a vcelku objektivně hodnotí jeho výhody i nevýhody, popisuje taktiku i různé technické problémy a jejich řešení.
Jako ilustraci mohu uvést případ už z první kapitoly. Ukázalo se, že (zejména pro řidiče do té doby zvyklé na T-34) bylo obtížné ukočírovat Shermany na zledovatělém povrchu. Pásy s gumovými patkami měly nedostatečnou přilnavost a klouzaly, vyšší těžiště způsobovalo že byly Shermany náchylnější na převrácení. Jednotky v poli to ihned řešily výrobou provizorních "maček" připevněním ostnatého drátu na pásy, autor si zároveň pochvaluje že výrobce zareagoval rychle a v nových Shermanech už se nalézalo vždy dvacet článků pásu na led.
Celkově je to velmi zajímavá kniha, pokud se k ní někdo dostane, doporučuji.
