Turecká účast v 1. sv. válce

Turecká účast v WWI, boje Gallipoli, Mezopotámii, Kavkaze, na Blízkém východě, Balkánu či turecké expediční sbory na frontách centrálních mocností.

Turci sehráli v WW1 jenom okrajovou roli, stejne jako bulhari a rakušáci. Jediná veliká bitva, která stojí za zmínku je odražená výsadková operace u Gallipoli vedená Briti.

Rakusaci sehrali ve !!! WW1 !!! jen okrajovou roli ? To si teda nemyslim ... nerikam, ze spasili svet, ale rozhodne na prvni valce meli svuj podil ...


Co se Turku tyce, nebojovali jen u Gallipoli, ale take v oblasti Blizkeho vychodu a dalsich oblastech ... kazdopadne jsem nabyl dojmu, ze jako armada nestali za rec, asi neco jako italove za druhe svetove ... Doba osmanske rise davno minula ...

Na tureckou armádu (a koneckonců i politiku) měli obrovský vliv zejména němečtí poradci a armádní instruktoři pod vedením Limana von Sanderse. Turecko nebylo v prvních dnech války okamžitě protispojenecké, ale Německo tlačilo na jejich angažovanost proti Britům, obzvláště v oblasti Mezopotámie a Dardanel. Turci byli poměrně solidně vyzbrojení, ale domnívám se, že jim chyběla ona potřebná dávka disciplíny a nadšení pro válku. Každý turecký velitel také nebyl zrovna Mustafa Kémal, kterého jeho muži ctili a obdivovali. Navíc tu byl velký problém v podobě arabského povstání, který na sebe vázal důležité turecké síly, jež by jinak mohly být uplatněny proti Spojencům. A porážky, které Turky stihly u Beerševy a Megidda od Britů, Indů a Anzaců, celé dílo jen dokonaly...

Turci byly proti Britum ješte pred válkou, vždyť to Briti byli jejich nejvečí rivalové na blízkem východe. Takže myslím,že nemáš pravdú.
Turecká výzbroj kromne ručnic nebyla buhvíco, zejména námornictvo,
avšak mneli silnou kavalerii ješte zdob osmanských vpádu do Evropy.
Povstáni Beduínu sice vázalo početné Turecké vojska, jenomže ta by jim proti spojencum nebyla moc platná, protože Briti a Francouzi mneli
v této oblasti více vojáku, del a kulometu.

Tady se mýlíš Ty. V letech těsně před válkou nebyli Turci nijak proti Britům, jelikož měli s Británií uzavřeny životně důležité závazky. Jejich největší těžařská společnost Turkish Petroleum Company byla ustanovena v Londýně na požadavek turecké vlády (a Britové byli minoritní, nikoli majoritní partner). Navíc si turecké námořnictvo po velmi zralé úvaze nechalo od Britů stavět lodi Sultan Osman a Resadiah, přestavět cařihradské doky a hodlalo s Brity spolupracovat minimálně v námořní politice obou zemí. Nicméně německá diplomacie Turky od spolupráce s Dohodou odrazovala a vyslala k Dardanelám své loďstvo. Britové rozestavěné lodě zabavili, nicméně navrhli skutečně velmi štědrou finanční kompenzaci, pokud by Turecko zůstalo alespoň neutrální. Tak se ale nestalo a rozkol v turecké vládě vedl k podpisu smlouvy s Německem.
Každopádně byli Turci vyzbrojeni velice kvalitně, a to právě díky Německu. Používali v podstatě tytéž pušky, kulomety, děla a houfnice jako německá či rakousko-uherská armáda, navíc v dosti hojném počtu.
Daleko větší obavy než z Britů měli Turci z Rusů, jelikož zde byly reálné možnosti ruského vpádu na území dnešního Rumunska a Bulharska, ovládnutí černomořských přístavů, nevyřízené účty z krymské války ve sporu o ovládnutí Jeruzaléma stejně tak jako na ruskou pomoc Arménům v boji za autonomii. A dlouho předtím, než se Německo pustilo do vyhlazování Židů ve druhé světové válce, byly Arméni z obavy před získáním samostatnosti likvidováni tureckými jednotkami v Mezopotámii. Nejstřízlivější odhad? 1 300 000 lidí !!!

Nezapomeňte že na Turecké frontě bojovaly i německé a rakousko-uherské jednotky. Kdybych si vzpoměl jak se jen jmenovaly paměti toho čecha kterého u dělostřelecké jednotky zajaly na Sinajském polostrově při tureckém tažení na Suez a potom byl v zajetí v Egyptě a na Maltě než vstoupil do italských legií tak bych jsem napsal přímo název knihy.

Ty se mýliš, Scotty. Britové byli z Turci spojenci naposled v Krymské válce. V období před WW1 byli nejbližší spojenci Turků Němci, vždyť Turci s nimi uzavírali obchodní a vojenské pakty a nemecké společnosti dostávali velké zákazky na stavby budov a železnic.

To Schlange: není ta kniha náhodou "Z turecké armády do britského zajetí"? Na autora si nevzpomenu, jen jsem to kdysi prolistoval...

To Roland: nejde tu vůbec o spojenectví Turecka s Velkou Británií v krymské válce. Pokud se bavíme o letech před Velkou válkou, právě snaha o germanizaci turecké armády vedla k velkému rozporu mezi německými a tureckými štáby. Němci se i tady chovali přesně tak, jak bylo jejich zvykem, arogantně a nadřazeně, a to si určitě Osmani nechtěli nechat líbit a dokonce uvažovali o vyhnání Němců ze země. Tím největším investičním projektem Německa byla stavba železnice Berlín - Bagdád, ale Němci nehodlali kvůli nevyjasněným podmínkám ze strany Turků posílat další kapitál. Ostatní německé projekty byly ve srovnání s britskými aktivitami celkem bezvýznamné. Vyzbrojení armády a vyslání německých a rakousko-uherských misí bylo důsledkem německo-turecké smlouvy ze 2.8.1914. A' propos, ještě v tomtéž měsíci byla britská vojenská mise kontradmirála Limpuse stejně velká a hlavně stejně vlivná jako německá. Znovu opakuji, že před touto aliancí zde nebyl žádný náznak nepřátelství Turecka vůči Spojenému království.
Pro další diskusi bych očekával poněkud fundovanější odpovědi, stačí když si prostuduješ trochu více materiálů. Mezi zdejšími přispěvateli je to dost dobrý zvyk.

Tak jo, dejme tomu že Turci mněli na výběr. Ale vybrali si Centrálni mocnsti.

Ano, na výběr měli, minimálně ještě v prvních týdnech války. Zvolili si podporu centrálních mocností a tato volba zlomila kdysi hrdé Osmanské říši vaz. V letech 1877 - 1878 prohráli válku s Ruskem, v letech 1912 - 1913 byli poraženi Bulharskem, Řeckem, Srbskem a Černou Horou a roky první světové války jim jejich osud završily. Nakonec, co mohli jiného čekat...

V podstatě se dá se říct, že WW1 Osmanskou říši po předchozích událostech dorazila.

turecké expediční sbory na frontách centrálních mocností.


Kde byly turecké expediční sbory? Mohl by o tom někdo napsat víc.

Ano, i tak by se to dalo formulovat

Tedy, to měla být souhlasná odpověď na ten předchozí příspěvek


Turecko mělo mimo jiné spolupracovat s centrálními mocnostmi při plánovaném vpádu do Egypta. V lednu 1915 byl v Beerševě sestaven téměř dvacetitisícový turecký expediční sbor, jenž měl zaútočit na Suezský průplav. Velitelem byl bývalý turecký premiér generál Ahmed Cemal a velitelem štábu byl německý plukovník Franz von Kress von Kressenstein. Sbor s sebou táhl pontonové mosty a všichni spoléhali, že je egyptští nacionalisté přivítají jako osvoboditele od Britů. Překvapení se ale nezdařilo, protože když Turci táhli přes Sinaj, zpozorovalo je francouzské průzkumné letadlo. V únoru se pak sbor střetl s britsko-egyptskými vojsky a navíc nikdo Turky v Egyptě nevítal. Přes průplav se dostala jen jediná turecká rota a Cemal záhy zavelel k návratu do Beerševy. Několik německých oddílů pak zůstalo na Sinaji, ale v polovině roku 1916 byli vytlačeni oddíly ANZAC.

S invazí do Egypta sem byl obeznámen. Ale co se týče války na blízkem východe, mám tam nějaké mezery. Napr. to, o německých expedičních sborech na palest. frontu a na Sinajskem polostrovu nic nevím. Je mi sice známo, že němečtí generálové (Otto von Sanders, Erich von Falkenheyn...) velili vojskům na palest. frontě, ale myslel sem, že tyto vojska byla výhradně turecká. O německých exp. sborech sem fakt nevědel .

Prameny, které by uvedly trochu lepší než všeobecné informace o německé účasti na turecké frontě, jsou bohužel velice řídké . Obvykle se uvádí, že v srpnu 1914 bylo v Turecku 65 vojenských a 11 civilních osob z Německa. O dva roky později už se hovoří o počtu 640 důstojníků a 5.900 vojáků, avšak naprostá většina z nich pomáhala Turkům pouze s výcvikem, stavbou železnice a s organizací armády, bojových německých jednotek bylo údajně málo. V polovině roku 1917 byl sestaven tzv.Asia Korps, který od prosince téhož roku obsahoval německé prapory s čísly 701, 702 a 703. Tady už se jistě jednalo o bojové jednotky, bohužel o tom opravdu moc podkladů není... V roce 1918 mělo být v Turecku 20.000 německých vojáků. V anglických pramenech jsem našel zmínku o knize "The Handbook of the Turkish Army", ale je prý natolik plná nepřesností a omylů, že jsem se po ní nikdy nepídil. Zajímavé by byly paměti plukovníka Kresse von Kressensteina, ale pochybuji, že je u nás někdo někdy přeloží... . Rád bych si přečetl o této stránce první světové války také něco "z druhého pohledu", protože přece jen na britskou a australskou účast existuje díky Bohu velké množství informací oproti německo-turecké...

Diky za informace .

ano to je ona.

No, takhle bych to asi neformuloval, připlutí obou německých lodí ke Zlatému rohu a jejich předání sultánovi vyplynulo především ze zmíněné turecko-německé úmluvy, nicméně obě plavidla, přejmenovaná na Sultan Selim a Midilli, výrazně ovlivnily počátek války svým ostřelováním Oděsy a Sevastopolu v říjnu 1914. A teprve v tomto čase začalo být jasné, ke komu se Turecko po velkém vládním rozkolu a po sporech s nacionalisty přikloní. Turci odřízli cestu z Černého moře do Středomoří nakladením min v úžinách a odmítli francouzské, britské a ruské požadavky o okamžité uvolnění cest k přístavům v Rumunsku, Bulharsku i Rusku. Je jasné, že Turkům v těchto krocích Němci víc než radili. Sultán Mehmed V. vyhlásil svatou válku 11.listopadu 1914 a od tohoto data bych viděl začátek konce Osmanské říše...

Skoda jen, ze zustalo jen u Osmanske rise, kez by tento konec postihl vsechny "Svate valky"

Připlutí Goebenu a Breslau mělo větší význam než jenom předválečné smlouvy s německem. pouhá přítomnost těchto lodí přeci umožnila Turecku ovládnout Černé moře a co se týče Středozemního tak se z Terecka stal tímto vážně braný soupeř který vázal na sebe významné námořní síly Dohody.

Přítomnost těchto lodí nepochybně byla významná, ale hlavně jako morální podpora a německé gesto, nicméně pro Dohodové mocnosti až tak velké nebezpečí jistě neznamenala. Jednalo se sice o poměrně rychlá plavidla, ale rozhodně to nebyly žádné superlodě nebo něco jako Tirpitzy Velké války. Obě lodě také stály tři měsíce v Konstantinopoli bez jakéhokoli rozkazu k akci a Němci počítali s jejich použitím především proti ruským přístavům, k čemuž pak na konci října došlo (zdůrazňuji, že prvotním nebezpečím pro Turky byla ruská snaha o ovládnutí úžin mezi Černým a Středozemním mořem. 2.srpna je také podepsána německo-turecká smlouva o spojenectví proti Rusku). Německý admirál Souchon si byl jistě vědom toho, že proti ruským lodím má velkou šanci na úspěch, jelikož ruské lodě byly pomalejší a slabě vyzbrojené. V pozdějším možném boji proti britské nebo francouzské flotile už bych si rozhodně tak jistý nebyl, naštěstí pro obě lodě k tomu ani nedošlo. Každopádně Rusům způsobili značné ztráty.
Byla to především provokace svého druhu. Jak vyplývá z knih kupříkladu od Liddell Harta či Philipa Warnera, ani v době ostřelování Sevastopolu ještě nebyli Britové rozhodnuti k vyhlášení války, ta přišla, jak je už zmíněno, o 14 dní později a přece jen spíše z důvodů těch smluv, vedoucích k sultánově vyhlášení džihádu.

V úterý 23.9. šel na ČT 2 /žel ve 23.30/ britský film "All King´s Men /Všichni královi muži/ o zničení 5.batalionu Norfolského pluku v Gallipoli /vyr.1999/.
Vydržel jsem i tu hroznou hodinu - konečně zase jeden nebláznivý /americký / historický film s naší tématikou.
Holt Britové.

Já myslím že hlavním důvodem, proč Turecko nakonec vstoupilo do války na straně Centrálních mocností byla změna ve vedení země, kdy se nová vláda radikálně vyhranila proti té staré včetně zpřetrhání dosud poměrně dobrých vztahů s Velkou Británií, které logicky vyústilo ve sblížení s Německem.
Připlutí obou lodí do Turecka bylo spíš psychologickým nátlakem, neboť Turci semuseli rozhodnout, co s cizími loděmi ve svém přístavu, které navíc byly pronásledovány německými plavidly. Pokud vím, nakonec to vyřešili jejich formálním odkoupením od Německa.

Omlouvám se, byly samozřejmě pronásledovány dohodovými plavidly...
to bude tím, že jsem to psal ze školy a v časové tísni

A jak to bylo v Africe?Myslim v Německých koloniích,tam Němce hned vytlačili Angličani?

Myslím, že právě naopak. Němci své kolonie poměrně úspěšně bránili a ty jim byly odebrány až po prohrané válce.
Ale nevím to jistě, taky by mě to zajímalo.

Myslím, že většinu ubránili, hlavně proto, že nebojovali tam, ale hned zaútočili do kolonií anglických, například z Tanganjiky do Kenji. Kolonie jim byly odebrány až po Versailles, a mám takový pocit, že se snad chviličku řešila možnost, že Togo? by spravovalo Češi.

Nemecká posádka v Togu bola porazená pomerne rýchlo Francúzmi a Angličanmi, Kamerun odolával zopár mesiacov, tam sa bojovalo v džungli, do ktorej sa stiahli nemeckí vojaci a Namíbiu porazila armáda umierneného búrskeho generála a juhoafrického premiéra Louisa Bothu. Jediná kolónia, ktorá odolávala spojencom bola Tanzánia, ktorú briti síce dobyli, ale neporazili koloniálne oddiely generála Paula von Lettow-Vorbecka. Ten bojoval partizánskym spôsobom po tom, čo sa stiahol do Mozambiku a vzdal až sa po podpísaní prímeria v roku 1918.

Náhodou jsem našel stránku o rak.-uher. armádě a je tam i seznam jednotek, které byly v Turecku 1914-1918:
http://www.austro-hungarian-army.co.uk/ottoman.htm

bez nemeckeho veleni by se turci nezmohly na nic

to Kempf:


to je docela zjednodušující pohled. Ano, je pravda že Němci byli ve velení tureckého námořnictva, armády v Palestině (Sinaj), či měli všude spoustu poradců. Ale co Mezopotámie, Kavkaz, či Galipoli?????

Mezipotamie to je taky kapitola sama pro sebe ,se drzeli jen diky presile co meli.jinak by to byla taky pekna ostuda

Schlange: Turkům u Gallipoli taky velel Němec, ne?


Kempf: No Turci v Mezopotámii dali Britům pořádně zabrat. A v některých bitvách (1916) ani početní převahu neměli.

u Gallipoli velel turkum nemec: Limana von Sanderse

Dost velký podíl na tureckém vítězství má taky Mustafa Kemal zvaný Ataturk, který sloužil v dané oblasti jako důstojník.

To je pravda.Jako narodni hrdina mel velkej vliv na moralku turku v te oblasti

Tak o turecke jednotky v evropě jsem zavadil na foru Axis history forum.
Je to stav v srpnu 1916.
I na zahraničních forech se odbíhá od tématu - toto se objevilo v tématu " proč rakousko-uherská armáda vydržela tak dlouho"-nebo tak nějak (podle mě celkem praštěná otázka )


tak tady je ten odkaz


http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?t=43118

Podarilo sa mi najst nejake skromne informacie o k.u.k. Gebirgshaubitzdivision von Marno, je to v sekcii Jednotky - Rakúsko-Uhorsko.

Turci na počátku války určitě na výběr měli-nebyli vázani žádnou vojenskou smlouvou ani k Trojspolku, ani k Dohodě. Boj na sraně ústř. mocností si vybrali hlavně pro dobré ekonomické vztahy s Německem (železnice Berlín-Bagdád-financovaná německými firmami), Němci jim také poskytovali velkou ekonomickou a vojenskou podporu a také chtěli znovuzískat Egypt, v čemž jim Němci nebránili. Nevýhodou byla velká rozlehlost, malá industrializace a poměrně málá centralizace. V Turecku dokonce neproběhla všeobecná mobilizace - odvody byly řešeny pomocí loterie a valná většina vojáků pocházela z Anatolie (Malé Asie). Turecký význam spočíval především ve vázání dohodových vojsk (i když nijak početných). Dohoda si byla vědoma turecké síly a nikdy turky příliž nepodceňovala (až na Dardanelskou expedici).

Je to napsáno dle deníku pozdějšího poručíka RU, Karla Jaroše, jsou tam zajímavé okamžiky,které by Vám napověděli více. Ale pravda je ta,že to byl poslední úder Osmanské říši po prohrané válce s Ruskem 1877-78,ale i po obou balkánských válkách. Turci byli tak trochu do Velké války vmanipulování Trojspolkem a snahou o revanš především směrem k Rusku.No a velké množství dekorací tak Zvaného želkezného půlměsíce to svědčí i o angažovanosti Vídně.