Toskánský řád Svatého Štěpána

OTTO S E M R Á D :


Octavio II.Piccolomini, pán na Náchodě, čestný převor řádu sv. Štěpána v roce 1744


V roce 1561, udajně dne 15.03.,založil vévoda Cosimo I. Z rodu Medici, od roku 1589 velkovévoda Florentský (Toskánský), Duchovní vojensko-rytířský řád sv. Štěpána, papeže-mučedníka, jehož cílem byl boj proti nevěřícím a pirátům řádícím ve Středomoří. Stanovy řádu byly navrženy podle řehole sv. Benedikta. Noví rytíři řádu se zavazovali k obraně katolické víry a církve. Za hlavní sídlo řádu byla zakladatelem určená Pisa, kde vévoda dal vystavět skvostný kostel a dvě konventní budovy. Papež Pius IV., který sám pocházel z rodu Medici, potvrdil brzy existenci řádu a dne 15.03. roku 1804 předal slavnostním způsobem velkovévodovi Toskánskému potvrzené stanovy řádu a sám mu zavěsil na prsa v kostele Pise zlaté řádové insignie.


Vlastním odznakem řádu byl zlatý, tmavočerveně smaltovaný osmihrotý kříž maltézského typu se zlatými florentýnskými liliemi mezi rameny kříže. Do převýšení kříže
byla upevněná zlatá velkovévodská toskánská koruna. Odznak řádu se nosil na červené stuze. Doplňkem řádového odznaku byl červený, vyšívaný, stříbrem lemovaný náprsní kříž. K řádu patří i honosný řádový kroj zhotovený z bílého, červeně podšitého hedvábí s velkým červeným vyšívaným křížem na levé straně. Střihem byl řádový kroj velmi podobný ornátu řádu Zlatéhou rouna. Velmistry řádu sv. Štěpána bývali vždy toskánští velkovévodové.


Velkovévoda Cosimo I. Zřídil v době založení řádu i deset řádových, ve své podstatě čestných převorství, u kterých si vyhradil právo rozhodování v otázce dědičné posloupnosti, dotací a příjmů. Ihned po založení řádu byl do řad rytířů přijat i předek náchodských Piccolominů, Scipio hrabě Piccolomini. Jmenovaný Scipio založil pak se svolením velkovévody Cosima I. V roce 1561 na svém panství v Poroně takzvané rodinné převorství (prioriát) náležející k pisánské diecezi, které se pak mělo stát dědičným převorstvím v rodě Piccolominiů. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že rod Piccolominiů patřil v Toskánsku k nejpřednějším šlechtickým rodům a rodina nebyla ochotna čekat na uvolnění některého převorství řádu. Zakladatel řádu pak stanovil i titul pro převora piccolomiovského rodu jako titul čestný a to : ″Prior de Pisa et Dominus in Tenuta de Porone″ ( Převor v Pise a Pán v držebnosti v Poroně). Současně uvolnil pro toto převorství ročně 1000 sculů z florenstské velkovévodské komory.


Tento článek se zajímá o sobu Octavia II. Aenease, knížete Piccolominiho, vévody z Amalfi, syna knížete Lorenza Piccolominiho a Anny Viktorie Liebsteinské,hraběnky z Kolowrat. Kníže Octavii II. Byl císařským maršálkem a po mnoho let řídil správu náchodského panství za svého duševně chorého bratra Jana Václava, a když bratr v roce 1742 zemřel, stal se Octavio II. Říšským knížetem, vévodou z Amalfí a pánem náchodského panství. Současně zdědil i poronský priorát řádu sv. Štěpána. Ačkoliv uvedení do čestného převorství řádu a podle stávajících stanov mělo odbývat v samotné Pise,bylo rozhodnuto,že se tak stane ve Vídni. Příčinou této změny byla dlouhotrvající válka a rozhodnutí učinil sám toskánský velkovévoda, kterým byl tehdejší František III. Lotrinský a Barský, jenž se stal později římským císařem Františkem I. Ten stanovil, aby obřad byl vykonán v cisterciánském kostele sv. Kříže ve Vídni. Senátoru řádu sv. Štěpána, Cavalieru Pitru Francescu de Ricci, bylo pak uloženo aby zpráva o uvedení knížete do čestného prioriátu byla řádně uložená do řádového archivu. O celé slavnosti se zachovala zpráva tajného sekretáře Františka III. velkovévody Toskánského, pana Poirot de Sainte Odile, ze dne 14.února 1744, která je uložena v zámeckém archivu v Náchode a ze které vyjímám následující:
“Když kandidát, kníže Octavio Piccolomini, generál a polní maršálek Jejího královského veličenstva Uherského a Českého a plukovník nad pěším regimentem, se předešlého dne postil, vykonal zároveň v domě opatství cisterciáckého kláštera sv. Kříže, a to v kapli sv. Bernarda svatou zpověd. Nato, o desáte hodině ranní, v doprovodu svých obou asistentů, hraběte Caprary a markhraběte Eduarda d´Ippoliti, obou to rytířů řádu Sv. Štěpána se odebral k oltáři. U toho byl již přítomen opat Robert ze sv. Kříže a sv. Gottharda v Úhřích v pontifikálním úboru a světil řádový oděv a odznak podle předepsaného rituálu. Po tomto požehnání kandidát poklekl u paty oltáře, načež mu opat za pomoci obou asistentů řádový oděv přiložil. Takto oděný byl posléze od mladšího rytíře ke staršímu veden, který stál na Evangelijní straně oltáře a vytasený meč držel v ruce, který pak kandidátu podal. Tento šel pak opět v doprovodu obou asistentů k patě oltáře, kde poklekl na koleno a podal tasený meč opatu. Mezitím asistující rytíři řádvoví mu ostruhy připnuli. Nato opat se dotkl obou ramen kandidáta se slovy: “Buď bojovníkem″(Miles) Boha a sv. Štěpána! Pak podal mu meč zpět, kterýžto on s velkou uctivosti přijal a s tímto mečem, do výše pozdviženým, šel k evangelijní straně oltáře nazpět., kde sám se mečem vysoko nadvakráte rozmáchl a pak rytířům sv. Štěpána, od kterých ho přijal, s poklonou opět vrátil. Tito jej zastrčili do pochvy a kandidáta jim opásali. Pak byl k podnošce uprostřed choru ležicí veden, kde kleče, s planoucí voskovici naslouchal mši svaté,kterou opat sloužil. Po mši svaté opat oděn v pluviálu, sedě před oltářem, kandidáta očekával s hořící svíci. Tento pak poklekl na koleno a přijal od opata posvěcený kříž řádový, který mu opat zavěsil se slovy: ″Prokaž se jako bojovník Kristův a buď rytířem podle regulí řádu sv. Štěpoána. Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.″ Kandidát nato odvětil: ″Amen.″ Potom nakonec udělil opat kandidátu před oltářem klečícímu požehnání, načež on svíci asistujícímu duchovnímu odevzdal a pluviál opata políbil. Pak pozdvihl se a přijal od opata a asistujících rytířů řádový polibek míru.″


Octavio II. kníže Piccolomini zemřel v roce 1757 jako generalissimus v opevněném táboře u Hradce Králové. V náchodském zámku v tak zvaném španělském sále je stropní freska od F.A.Schefflera “Oslava a triumf Octavia I.Piccolominiho″ (předka výše jmenovaného,) na které je tomuto známému vojevůdci z dob třicetileté války alegorický mezi jinými hodnostmi a tituly podávána stuha s řádem sv. Štělána v Pise.


Prameny:
Arnold von Weyho:-Eimke: Die Piccolomini(Jahrbuch Herald.Gesselschaft Adler 1885
Archiv zámku v Náchodě.


Článek byl s laskavým svolením pana Otty Semráda,který je našim předním znalcem problematiky starých velkých rytířských řádu, použit pro pojednání o tomto starém a vznešeném řádu Sv. Štěpána.,

Za odznak řádu je zvolen prostý zlatý osmihrotý kříž provedený v červeném smaltu. Jde o obdobu kříže Johanitů, který se od roku 1530 nazývá řádem Maltezským.


Největšího rozkvětu se řád dočkal bezprostředně po svém založení. Řádu se dostává dalšího papežského schválení a požehnání Dochází k tomu v bule papeže Sixta V. dne 10.června roku 1590, za Ferdinanda II, další papežskou bulou ze dne 14.července roku 1608. Již v roce 1563 řadové loďstvo potopilo či zničilo několik tureckých plavidel. Bylo to v součinností se španělskými loděmi. V roce 1565 poskytují rytíři. vojenskou pomoc Maltézským rytířům, přímo za obležení Malty Osmany. Toskánské loďstvo statečně bojuje v dalších námořních akcích. V roce 1568 je jim daří zničit dvě lodi piráta Carascelliho. Kolem roku 1571 řád postavil a vyzbrojil 12 galer k pomoci Svaté ligy, kterou organizoval papež Pius V. V bitvě u Lepanta dne 7.října 1571 přispěli nemalou měrou k vítězství Juana d´Austria nad osmanským loďstvem.V době,kdy byl velmistrem řádu Francesco de Medici prokázal řád velkou statečnost při dobývání přístavu Colle v tehdejší Barbarii (přístav Le Coulett v Tunisku) To bylo v roce 1582.V roce 1585 dobyli Monastero (dnešní Monastír v Tunisku) V roce 1599 Scios a Prevezu v Řecku a v roce 1605 Namur a Karamanii na tureckém pobřeží. V roce 1607 byl dobyt alžírský přístav Bone. U Bony se jako velitel vyznamenal právě otec Octavia Piccolominiho, Silvio. V roce 1608 dobylo toskánské loďstvo pevnosti Aia v Anatolii.
Za Ferdinanda II. Bylo pod „svatoštěpánskou“ vlajkou zničeno 25 velkých tureckých galer a řada menších plavidel. Obléhání Kandie na ostrově Kréta umožnilo rytířům prokázat velkou osobní statečnost. Mír s Tureckem uzavřela Benátská republika až v roce 1672. Bilanci úspěchu se mohl řád vykázat osvobozením více jak 5000 křesťanských zajatců a naopak 14 800 tureckých bojovníků zajal.


Zakladatel řádu Cosino I. Si se svolením papeže ponechal dědičně pro sebe a své potomky velmistrovskou hodnost. Stanovy přesně definovali, aby v případě vymření přímé linie rodu zakladatele přešla tato hodnost na vedlejší medicejskou linii a v případě že by ani tato nebyla, na adoptivního následovníka. Doslovně je uvedeno,že velmistrovská hodnost řádu je takto zajištěná „in infinitivum“.


Rozhodnutím řádu bylo možno zřizovat komendy ve formě majorátů. Komendy mohly být zřízeny bohatými rytíři a staly se potom v rodě zakladatele dědičným majetkem.Tedy obdoba Maltézského řádu. Dochází tak k dalšímu dělení funkcí. Tak vznikly funkce velmistra řádu, funkce velkopřevora, bailiho a rytířů. Komenda mohla být zakoupená u převora za 20 000 zlatých skudů, u baliho za 15 000 skudů a rytíř zaplatil jen 10 000 skudů. Ale velmistr měl i právo komendu udělit za vynikající zásluhy vojenské či jiné,ale vždy jen příslušníkům šlechty.Tito rytíří, kteří obdrželi komendu jako dar pak měli roční příjem pohybující se mezi 42 až 210 skudů. Po smrti komendatorá se komenda vracela řádu.
V roce 1699 vlastnil řád již 33 převorství, 35 baleji a 380 komend, které jsou rozloženy po celé Evropě. Řád byl řízen radou 12 rytířů, kteří měli své funkce. Velkokomander, Velmistr dělostřelectva, velkoadmirál, velkopřevor, velkokancléř, generální pokladní, velící generál a církevní převor.
Řádový svátek připadl na 2.srpna, tedy na den kdy slavně zvítězil Vosino I. Nad maršálem Pierem Strozzim v bitvě u Marcina. Vlastní řád byl zasvěcen k poctě Svatého Štěpána, apoštola jehož svátek také připadá na den 2.srpna.
Řád nezanikl ani po vymření rodu Medičejských v osmnáctém století i když se přece jen činnost řádu omezila. Dne 22.prosince 1817 tehdejší toskánský velkovévoda, Ferdinand III. syn císaře Leopolda II., řád obnovil. Členové obnoveného řádu se dělili na:
Převory-velkokříže
Baleje-velkokříže
Rytíře-komandery
Rytíře


Před rokem 1817 k přijetí do řádu bylo zapotřebí prokázat po otci a po matce celkem osm katolických a šlechtických předků. Po roce 1817 se tato podmínka omezuje na čtyři předky. V určitých přesně vymezených případech mohl velmistr řádu přijímat i cizí státní příslušníky, ale museli být dobrými katolíka a mít svolení svého panovníka.



Literatura:
Otto Semrtád: Odtavil II.Piccolomini ,pán na Náchodě.
V.Wachsmannová: Náchod, Státní zámek a okolí
Václav Měřička: Toskánské řády
Adrien Schoonebeek: Historie des tous les ordines militaires ou de chevalerie
Statuti del ordine de cavalieri di Sto. Stefano



POZNÁMKA:
Klitněte si do čtverečku, obrázek se Vám otevře. Omlouvám se, ale neumím jinak, kdo to zvládne budu jen rád.

Dne 16.listopadu roku 1859 rozhodla piemotská vláda o zrušení řádu. Majetek řádu byl zkonfiskován, ale komendy udělené z milosti byly přeměněny na doživotní penze. Zakoupené komendy byly ponechány majitelům a rytířům řádu bylo povoleno, aby řádové odznaky nosili až do konce svého života. Velkovévoda Ferdinand IV.(1835-1908) však pokračoval v udělování řádu až do své smrti v roce 1908.


Toskánský řád Sv. Štěpána měl výlučně italský charakter a ve své většině byl toskánským velkovévodou udělován tamním příslušníkům. Rod Piccelominů, přestože byl dlouhá léta usazen ve starší i v mladší linii na českém území, byl vždy považován za rod italský a toskánský. Proto také čestná hodnost převora řádu byla postupně na jednotlivé hlavy rodu u nás předávaná.Řád byl ale také udělován ve výjimečných případech cizím státním příslušníkům. V každém případě pak členům vládnoucí dynastie, když toskánští velkovévodové tvořili rodovou sekundogenituru. Této linii patřilo panství v Zákupech a na Hradčanském náměstí Toskánský palác. Není nutno pochybovat o tom, že i po smrti velkovévody Ferdinanda IV. V roce 1908 byl řád dalšími členy rodu udělován, a že se tak děje do dnešních dnů. Konečně i současní potomci neapolsko-sicilských Bourbonů, stejně jako Bourboni parmští, nadále pokračují v udělování svých rodinných řádů jako je například řád Sv. Januaria, Konstantinův řád Svatojířský v Parmě i na Sicilii či parmský řád Sv. Ludvíka.


Vrátím se k Piccolominimu. Zachovalo se několik jeho portrétu, ale jen jeden jej zobrazuje s řádem Sv. Štěpána. Je na náchodském zámku a jeho autorem byl vlámský malíř Joachim Sandrart (1606-1688) Portrét Octavia Piccolominiho znázorňuje vojevůdce v celé postavě. Octavio je oděn v kožený kabátec, jezdecké vysoké boty (škorně). Pravou rukou se opírá o stůl, levou má opřenou v bok. Po levé straně visí kord. Nás však zajímá řádový odznak, který je jasně viditelný osmihrotý kříž zavěšený na velmi úzkém řetízku, který je zavěšen přes levé rameno a směřuje k pravému boku.Vlastní osmihrotý kříž vidí přesně ve středu hrudi na červené šerpě.
Pražská Národní galerie vlastní (vlastnila?) portrét Octavii od vlámského malíře Justuje Sustermanse (1597-1681). Piccolomini je zde spodobněn v polopostavě v kyrysu s krajkovým límce. Přes prsa je položen bandalír pro zavěšení kordu



Literatura a prameny:
Václav Měřička: Toskánské řády
V.Wachsmannová: Náchod, Státní zámek a okolí.