Syrské vojenské letectvo
Syrské vojenské letectvo si jako organizace v rámci struktur Asadovského režimu dopřává jisté významné pozice. Stručně řečeno, mělo by být jednou z hlavní opor režimu. V mírové době bylo budováno pro obranu vlasti zvláště před vnějším nepřítelem, který by se dal teoreticky spatřovat s ohledem na politický a historický vývoj v Izraeli a USA. Nicméně situace jenž se vyvinula v Syrskou občanskou válku dosti zásadně zamíchala kartami ať již ztrátami letectva, způsobem jeho nasazení či také změnami v zahraničně diplomatických vztazích zvláště pak s Tureckem.
V předvečer občanské války
V pomyslný předvečer občanské války byl stav početní a typový u Syrského letectva asi takovýto:
569 letadel klasické koncepce z toho bojových, průzkumných a j. letadel 467, cvičných (cvičně bojových) 76 a transportních 26 (zde nutno sledovat nárůst za války o letouny civilních dopravců a využití dopravních letounů např. z Íránu).
191 vrtulníků, z toho bojových/bitevních 71 a k transportním aj. účelům 120 (nutno vzít v potaz jejich velké užití v bojových misích).
Následné typové zastoupení by mělo být následovné (počty nemusí odpovídat realitě):
Bojové letouny:
46 (56) letounů MiG-29 (29B - 40 ks, 29UB - 6 ks a 29M/M2 10 ks (nedodány do začátku konfliktu).
38 letounů MiG-25 (25PD - 30 ks, 25RB - 8 ks).
72 letounů MiG-23 (23MS/MF/ML/MLD - 48 ks, 23BN - 24 ks a 23UM - 0 ks (sic! na čem by probíhal výcvik ?).
65 (?) letounů MiG-21 (21MF/bis - 35 ks, 21R - 10 ks a 21U/UM - 15 ks).
15 letounů Su-24MK2.
25 letounů Su-22 verzi M2/M3/M4.
Cvičné letouny:
40 letounů L-39ZO/ZA (v kategorii cvičných, ale běžně se dají a jsou užívány jako bojové).
35 letounů MBB 223 A-1 (lehký cvičný).
6 letounů MFI-17 (lehký cvičný).
Dopravní letouny:
1 letoun An-24.
6 letounů An-26.
4 letouny Il-76M.
2 letouny Dassault Falcon 20.
1 letoun Dassault Falcon 900.
4 letouny Tu-134.
6 letounů Jak-40V.
Vrtulníky:
Bojové/bitevní:
20 (?) vrtulníků Mi-24D.
10 (?) vrtulníků Mi-2.
15 (?) vrtulníků SA-342L/M.
Dopravní:
43 (?) vrtulníků verzí Mi-8F a Mi-17H.
V průběhu občanské války - nasazení
S tím jak se postupně rozhořel původně spíše protestní až rebelský projev nedůvěry v regulérní občanskou válku, došlo také s ohledem na to k navýšení intenzity vojenských operací letectva proti povstalcům. Ti byli a jsou tvořeni různými skupinami, ať již profesionálními vojáky a vojáky ZVS, tak různě tu méně tu více vycvičenými a vyzbrojenými povstalci, postupem času přibyli různé zahraniční bojové skupiny, pohříchu velmi islamistické až teroristické. Původní ohrožení letectva bylo spíše sporadické, zvláště se jednalo o možnost zásahu převážně z ručních palných zbraní, to se však týkalo letounů, zvláště pak vrtulníků operujících v nízkých letových hladinách. Postupem času však došlo k posílení povstaleckých jednotek jak o kořistní materiál tak o materiál získaný v zahraničí, v něm i přenosné protiletecké střely. I díky tomu došlo k nárůstu ztrát letounů, zvláště pak u vrtulníků dochází k značným ztrátám, zde také má vliv vysoké nasazení, takže letouny jsou více olétány, dochází k častějším nehodám, nedostatek ND je řešen mj. kanibalizací. Povstalcům se pak mj. krom úspěchů proti letícím cílům daří také napadat letiště - tato pak odstřelovat nebo i dobýt, jsou známy případy, kdy jsou zničena letadla na zemi nebo ukořistěnna (MiG-21, L-39, vrtulníky zvláště Mi8/17), pro tyto však zřejmě nemá žádné piloty nebo jsou tyto letouny neprovozuschopné. Oproti pozemnímu vojsku došlo zatím zřejmě jen ke dvěma dezercím. V jednom případě vrtulníku Mi-8/17 s více vysokými důstojníky na palubě a v jednom případě pak o úlet MiG-21 (letoun snad měl být vrácen). Spotřeba se neprojevuje jen na nedostatku ND, ale také zřejmě munice, zvláště pak bomb a raket, kdy je jejich nedostatek (či nemožnost efektivního užití vojenských běžných prostředků) řešen užíváním tzv. barelových bomb, které jsou shazovány z nákladních vrtulníků Mi-8/17. Užití letectva spočívalo zprvu na vrtulnících, ale při stoupajících operačních a neoperačních ztrátách, a zřejmě i s ohledem na rozsah cílů (regulérních i neregulérních), došlo k nasazení bojových proudových letounů, zvláště verzí MiG-21 a 23, Su-22 a 24 a L-39, užití letounů MiG-29 je spíše obtížně představitelné a co se týče MiG-25, zde snad lze jen uvažovat o nasazení 8 letounů verze RB pro potřeby průzkumu. Rovněž spíše nelze počítat s nasazením cvičných/bojových letounů např. MiG-21U/UM, byť to nelze ani vyloučit. Nicméně v případě zahraniční intervence, která je však čím dál tím méně pravděpodobná, je nasnadě nasazení i spíše stíhacích složek. Nelze opomenout ani dopravní letectvo, to sice nehraje roli v přímých bojích, ale dozajista je hojně užíváno pro různé transporty materiálu či lidí ať již ve vnitrozemí tak i zahraničí, přičemž lze počítat i s nasazením původně ryze civilních dopravních letounů. Nutno pak započíst užití letounů dopravujících náklad jakož i "dobrovolníky" z Íránu.
Ztráty letectva jsou komplikované, jelikož samo syrské letectvo ztráty popírá či je zveličuje, a většinu přiznaných ztrát dává na vrub technických závad. Je nesporné, že syrští povstalci, ať již bojují za kohokoliv, včetně islamistických a teroristických skupin, dosáhli jistých úspěchů, mezi nejčastějšími obětmi povstalecké "PVO", se nacházejí vrtulníky "Mil" a letouny "MiG", pohříchu povětšinou blíže neurčených, bez dokumentace (video, foto). Avšak jisté úspěch jsou doloženy (z vraků pak lze rozeznat např. L-39, MiG-21 či Mi-8/17). Nicméně nutno říct, že nárokované úspěchy jsou dozajista nadsazené, a zřejmě ne vždy i zachycený letoun v "problémech" nemusí nutně být letounem ztraceným. Také ne všechny úspěchy zachycené na snímcích a videích povstalců musí být jejich "úspěchy". Mimoto jeden vrtulník syrského letectva byl sestřelen tureckou F-16, což by se i dalo chápat jako odveta za sestřelení jejich RF-4 Phantom syrskými protileteckými prostředky.
Nasazení letectva je nicméně i tak velmi intezivní, byť ne vždycky jsou cíle "respektovatelné", ergo za války je bohužel nutno se smířit s civilními obětmi, ale ty jsou zřejmě v některých (a jak se zdá ne v ojedinělých) případech cílené. Pakliže nebude docházet k nahrazování ztrát, může dojít v dlouhodobém horizontu u těchto operačně nasazovaných posádek a letounů ke kritickým ztrátám, což by vedlo k výraznému oslabení vlivu syrského letectva na občanskou válku, avšak nelze předjímat vývoj situace ať již ve vybavenosti povstalců, zákrokům druhých stran, či možnosti náhrady ztrát, dodávek ND a munice ze zahraničí.
Co se týče možností operability syrského letectva vůči případným vojenském zahraničním zásahům, je proti pozemnímu nasazení (např. Turecké armády) oslabena, ale stále zřejmě ne kriticky. A co se týče nasazení proti případnému letectvu protivníka nejsou mi známy ztráty u vyloženě spíše stíhacích jednotek (MiG-29 a 25), ovšem nutno je počítat s narušením systému včasného varování (jelikož některé body jsou pod kontrolou povstalců), omezenou operabilitou (některá letiště jsou v rukou povstalců) a do budoucna z možnými zvláště neleteckými ztrátami, způsobených činnosti nepřítele na zemi. Na druhou stranu zatímco sklady munice a ND bojově užívaných typů, se zřejmě pomalu (nebo i rychle) ale jistě vyprazdňují. Zásoby u těchto stíhacích jednotek jsou zřejmě nenarušeny a nevyčerpávány nad běžný rámec provozu, otázkou však je intenzita a kvalita výcviku, která mohla (ale nemusela) utrpět válkou (např. přednostní letové hodiny (benzin apod.) pro bojující útvary apod.).
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Syrian_Air_Force
Syrské vojenské letectvo si jako organizace v rámci struktur Asadovského režimu dopřává jisté významné pozice. Stručně řečeno, mělo by být jednou z hlavní opor režimu. V mírové době bylo budováno pro obranu vlasti zvláště před vnějším nepřítelem, který by se dal teoreticky spatřovat s ohledem na politický a historický vývoj v Izraeli a USA. Nicméně situace jenž se vyvinula v Syrskou občanskou válku dosti zásadně zamíchala kartami ať již ztrátami letectva, způsobem jeho nasazení či také změnami v zahraničně diplomatických vztazích zvláště pak s Tureckem.
V předvečer občanské války
V pomyslný předvečer občanské války byl stav početní a typový u Syrského letectva asi takovýto:
569 letadel klasické koncepce z toho bojových, průzkumných a j. letadel 467, cvičných (cvičně bojových) 76 a transportních 26 (zde nutno sledovat nárůst za války o letouny civilních dopravců a využití dopravních letounů např. z Íránu).
191 vrtulníků, z toho bojových/bitevních 71 a k transportním aj. účelům 120 (nutno vzít v potaz jejich velké užití v bojových misích).
Následné typové zastoupení by mělo být následovné (počty nemusí odpovídat realitě):
Bojové letouny:
46 (56) letounů MiG-29 (29B - 40 ks, 29UB - 6 ks a 29M/M2 10 ks (nedodány do začátku konfliktu).
38 letounů MiG-25 (25PD - 30 ks, 25RB - 8 ks).
72 letounů MiG-23 (23MS/MF/ML/MLD - 48 ks, 23BN - 24 ks a 23UM - 0 ks (sic! na čem by probíhal výcvik ?).
65 (?) letounů MiG-21 (21MF/bis - 35 ks, 21R - 10 ks a 21U/UM - 15 ks).
15 letounů Su-24MK2.
25 letounů Su-22 verzi M2/M3/M4.
Cvičné letouny:
40 letounů L-39ZO/ZA (v kategorii cvičných, ale běžně se dají a jsou užívány jako bojové).
35 letounů MBB 223 A-1 (lehký cvičný).
6 letounů MFI-17 (lehký cvičný).
Dopravní letouny:
1 letoun An-24.
6 letounů An-26.
4 letouny Il-76M.
2 letouny Dassault Falcon 20.
1 letoun Dassault Falcon 900.
4 letouny Tu-134.
6 letounů Jak-40V.
Vrtulníky:
Bojové/bitevní:
20 (?) vrtulníků Mi-24D.
10 (?) vrtulníků Mi-2.
15 (?) vrtulníků SA-342L/M.
Dopravní:
43 (?) vrtulníků verzí Mi-8F a Mi-17H.
V průběhu občanské války - nasazení
S tím jak se postupně rozhořel původně spíše protestní až rebelský projev nedůvěry v regulérní občanskou válku, došlo také s ohledem na to k navýšení intenzity vojenských operací letectva proti povstalcům. Ti byli a jsou tvořeni různými skupinami, ať již profesionálními vojáky a vojáky ZVS, tak různě tu méně tu více vycvičenými a vyzbrojenými povstalci, postupem času přibyli různé zahraniční bojové skupiny, pohříchu velmi islamistické až teroristické. Původní ohrožení letectva bylo spíše sporadické, zvláště se jednalo o možnost zásahu převážně z ručních palných zbraní, to se však týkalo letounů, zvláště pak vrtulníků operujících v nízkých letových hladinách. Postupem času však došlo k posílení povstaleckých jednotek jak o kořistní materiál tak o materiál získaný v zahraničí, v něm i přenosné protiletecké střely. I díky tomu došlo k nárůstu ztrát letounů, zvláště pak u vrtulníků dochází k značným ztrátám, zde také má vliv vysoké nasazení, takže letouny jsou více olétány, dochází k častějším nehodám, nedostatek ND je řešen mj. kanibalizací. Povstalcům se pak mj. krom úspěchů proti letícím cílům daří také napadat letiště - tato pak odstřelovat nebo i dobýt, jsou známy případy, kdy jsou zničena letadla na zemi nebo ukořistěnna (MiG-21, L-39, vrtulníky zvláště Mi8/17), pro tyto však zřejmě nemá žádné piloty nebo jsou tyto letouny neprovozuschopné. Oproti pozemnímu vojsku došlo zatím zřejmě jen ke dvěma dezercím. V jednom případě vrtulníku Mi-8/17 s více vysokými důstojníky na palubě a v jednom případě pak o úlet MiG-21 (letoun snad měl být vrácen). Spotřeba se neprojevuje jen na nedostatku ND, ale také zřejmě munice, zvláště pak bomb a raket, kdy je jejich nedostatek (či nemožnost efektivního užití vojenských běžných prostředků) řešen užíváním tzv. barelových bomb, které jsou shazovány z nákladních vrtulníků Mi-8/17. Užití letectva spočívalo zprvu na vrtulnících, ale při stoupajících operačních a neoperačních ztrátách, a zřejmě i s ohledem na rozsah cílů (regulérních i neregulérních), došlo k nasazení bojových proudových letounů, zvláště verzí MiG-21 a 23, Su-22 a 24 a L-39, užití letounů MiG-29 je spíše obtížně představitelné a co se týče MiG-25, zde snad lze jen uvažovat o nasazení 8 letounů verze RB pro potřeby průzkumu. Rovněž spíše nelze počítat s nasazením cvičných/bojových letounů např. MiG-21U/UM, byť to nelze ani vyloučit. Nicméně v případě zahraniční intervence, která je však čím dál tím méně pravděpodobná, je nasnadě nasazení i spíše stíhacích složek. Nelze opomenout ani dopravní letectvo, to sice nehraje roli v přímých bojích, ale dozajista je hojně užíváno pro různé transporty materiálu či lidí ať již ve vnitrozemí tak i zahraničí, přičemž lze počítat i s nasazením původně ryze civilních dopravních letounů. Nutno pak započíst užití letounů dopravujících náklad jakož i "dobrovolníky" z Íránu.
Ztráty letectva jsou komplikované, jelikož samo syrské letectvo ztráty popírá či je zveličuje, a většinu přiznaných ztrát dává na vrub technických závad. Je nesporné, že syrští povstalci, ať již bojují za kohokoliv, včetně islamistických a teroristických skupin, dosáhli jistých úspěchů, mezi nejčastějšími obětmi povstalecké "PVO", se nacházejí vrtulníky "Mil" a letouny "MiG", pohříchu povětšinou blíže neurčených, bez dokumentace (video, foto). Avšak jisté úspěch jsou doloženy (z vraků pak lze rozeznat např. L-39, MiG-21 či Mi-8/17). Nicméně nutno říct, že nárokované úspěchy jsou dozajista nadsazené, a zřejmě ne vždy i zachycený letoun v "problémech" nemusí nutně být letounem ztraceným. Také ne všechny úspěchy zachycené na snímcích a videích povstalců musí být jejich "úspěchy". Mimoto jeden vrtulník syrského letectva byl sestřelen tureckou F-16, což by se i dalo chápat jako odveta za sestřelení jejich RF-4 Phantom syrskými protileteckými prostředky.
Nasazení letectva je nicméně i tak velmi intezivní, byť ne vždycky jsou cíle "respektovatelné", ergo za války je bohužel nutno se smířit s civilními obětmi, ale ty jsou zřejmě v některých (a jak se zdá ne v ojedinělých) případech cílené. Pakliže nebude docházet k nahrazování ztrát, může dojít v dlouhodobém horizontu u těchto operačně nasazovaných posádek a letounů ke kritickým ztrátám, což by vedlo k výraznému oslabení vlivu syrského letectva na občanskou válku, avšak nelze předjímat vývoj situace ať již ve vybavenosti povstalců, zákrokům druhých stran, či možnosti náhrady ztrát, dodávek ND a munice ze zahraničí.
Co se týče možností operability syrského letectva vůči případným vojenském zahraničním zásahům, je proti pozemnímu nasazení (např. Turecké armády) oslabena, ale stále zřejmě ne kriticky. A co se týče nasazení proti případnému letectvu protivníka nejsou mi známy ztráty u vyloženě spíše stíhacích jednotek (MiG-29 a 25), ovšem nutno je počítat s narušením systému včasného varování (jelikož některé body jsou pod kontrolou povstalců), omezenou operabilitou (některá letiště jsou v rukou povstalců) a do budoucna z možnými zvláště neleteckými ztrátami, způsobených činnosti nepřítele na zemi. Na druhou stranu zatímco sklady munice a ND bojově užívaných typů, se zřejmě pomalu (nebo i rychle) ale jistě vyprazdňují. Zásoby u těchto stíhacích jednotek jsou zřejmě nenarušeny a nevyčerpávány nad běžný rámec provozu, otázkou však je intenzita a kvalita výcviku, která mohla (ale nemusela) utrpět válkou (např. přednostní letové hodiny (benzin apod.) pro bojující útvary apod.).
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Syrian_Air_Force