Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
8,54 m
28ft 0,22in
Délka: Length:
19,80 m
64ft 11,52in
Výška: Height:
? m
?
Plocha křídla: Wing Area:
34,00 m2
365.97 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
jednoproudový
turbojet
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Ljulka AL-7F-100 o tahu 67,67 kN / 97,08 kN s přídavným spalováním
Lyulka AL-7F-100, thrust 15212 lb / 21825 lb with afterburner
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
? m
? ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
-
-
Uživatelské státy: User States:
-
-
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
Antonov, Vladimir; Gordon, Yefim et al. OKB Sukhoi: A History of the Design Bureau and its Aircraft. Midland Publishing, Hinckley 1996. ISBN 1-85780-012-5. Якубович, Николай. Все авиашедевры Сухого – от Су-2 до Су-27 и Т-50. Яуза, Москва 2015. ISBN 978-5-699-78965-8. Gordon, Yefim; Guston, Bill. Soviet X-Planes. Midland Publishing, Leicester 2000. ISBN 1-85780-099-0. ruslet.webnode.cz
Prototyp Suchoj T-49 vznikl rekonstrukcí nedokončeného prototypu Suchoj T-39, při které byl do draku instalován radiolokátor Orjol-D s větším dosahem a podporou zbraňového systému letounu K-8 převzatého z letounu Suchoj Su-11. Protože měl nový radiolokátor podstatně větší průřez než radiolokátor Uragan-5D používaný na letounu Suchoj Su-11, bylo nutné původně prstencové vstupní ústrojí přestavět na hladkou příď s dvěma vstupními otvory vzduchu po stranách. Celý konus přídě byl vyroben z dielektrického materiálu a překrýval anténu radiolokátoru Orjol-D a mechanickou aparaturu jejího natáčení. V kabině byla instalována větší obrazovka radiolokátoru s X-Y souřadnicovou sítí. Ovladače obrazovky a radiolokátoru byly umístěny na panelu vpravo od obrazovky. Co se zbytku letounu týče byl konstrukčně ponechán beze změn přičemž změna váhového rozložení a posun těžiště byla kompenzována aerodynamickým přenastavením vodorovné ocasní plochy (náběžná hrana byla vychýlena o -1,5°).
