Studničková-Horálková, Lydie

Plukovnice Lydie Studničková-Horálková


Radistka 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR.


Narodila se 16. února 1927 v Kyjevě v rodině československého legionáře Jaroslava Studničky, který se po revoluci rozhodl zůstat na Ukrajině, kde se oženil s místní dívkou. Lída chodila spolu se svými dvěma bratry do české základní školy a poté nastoupila i do prvního ročníku české střední školy. Studium však přerušila válka. Protože otec měl československou státní příslušnost, byla celá rodina internována v Orankách a později v povolžském městě Bykovu, kde Lída začala pracovat na poště jako pomocnice. Jejího otce odeslali do gulagu, odkud byl propuštěn až v létě 1942, když se jako dobrovolník přihlásil k nově se tvořící československé vojenské jednotce v Buzuluku. V roce následujícím tam za ním připutoval zbytek rodiny a všichni její členové se stali příslušníky 1. čs. samostatného polního praporu. I Lída se chtěla zúčastnit vojenského výcviku a přestože byla jako nezletilá přidělena pouze na pomocné práce, živě se zajímala o bojovou techniku, zbraně a vysílačky.


Koncem roku 1943 dozvěděla, že se v Jefremově formuje 2. čs. samostatná paradesantní brigáda a rozhodla se do ní vstoupit. Protože nedosáhla odvodového věku, přepsala si v dokladech rok narození. V lednu 1944 již byla zařazena do stavu a následně prodělala střelecký, radiotelegrafický a paradesantní výcvik, který dokončila v létě 1944 v Proskurově.


Počátkem září 1944 se její jednotka přesunula k Przemyslu, kde se Lída jako radistka spojovací roty přímo zúčastnila bojů Karpatsko-dukelské operace. 4. října pak byla s celou spojovací rotu vysazena na letišti Tri Duby u Zvolena na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Hned po přistání se zapojila do bojů, které probíhaly až do porážky povstání na konci října. Se samopalem byla vždy v předních řadách a svoji odvahou překonávala i mnohé muže. Poté se zbytkem spojovací roty absolvovala náročný pochod přes hory až do Lomnisté doliny, kde bylo určené shromaždiště brigády. V listopadu 1944 byla vybrána do zvláštní operační skupiny Tarzan pod krycím jménem Marie Stančíková. Na přelomu listopadu a prosince se zúčastnila bojů na Krpáčově a přepadu německého velitelství v Mýtě pod Ďumbierom. Byla spojkou i ošetřovatelkou v jedné osobě a po celou dobu akce zajišťovala rádiové spojení.

V únoru 1945 přešla frontovou linii do Kežmaroku, kde prošla zdokonalovacím radiotelegrafickým poddůstojnickým kurzem, aby se mohla 8. května znovu vydat na frontu. V důsledku německé kapitulace však byla její mise zrušena a tak se 15. května připojila k náhradnímu pluku jako spojařka. Od 21. června pak pracovala na velitelství 1. divize v Praze-Kbelích, kde se přihlásilo onemocnění průdušek ze slovenských hor. Po několikaměsíčním léčení se počátkem roku 1946 vrátila k armádě a byla povýšena do důstojnické hodnosti. Zároveň jí byl také dodatečně udělen Československý válečný kříž 1939 a Řád Slovenského národního povstání 2. stupně.


Od přijetí do služebního poměru 1. 1. 1946 pracovala v administrativním aparátu spojovacího vojska a od počátku 1949 se pro dokonalou znalost ruštiny stala tlumočnicí na Posádkovém velitelství Velké Prahy ve styku s velením sovětské armády. Na podzim téhož roku však byla z této funkce odvolána a po krátké nucené dovolené přidělena k Leteckému operačnímu středisku ve Kbelích. Z rozkazu ministra obrany A. Čepičky pak byla na jaře 1950 propuštěna z armády a v srpnu téhož roku zbavena vojenské hodnosti a práva nosit uniformu. Poté se provdala za Antonína Horálka, přijala jeho příjmení a o rok později se jí narodil syn Pavel. Byla na mateřské dovolené a poté ženou v domácnosti až do počátku 60. let, kdy jí byl přiznán plný vojenský invalidní důchod. V roce 1968 byla částečně a v roce 1992 v plném rozsahu rehabilitována.

Zemřela 7. června 2004 v Nových Křečanech u Rumburku.


Zdroj: Československé vojenské osobnosti 1939 - 1945, kol. autorů
V. Tichá: PO BOKU MUŽU

URL : https://www.valka.cz/Studnickova-Horalkova-Lydie-t33202#120186 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více