Selim I. se dostal na trůn roku 1512, když svrhl a popravil svého otce Bajezida II. Hned na počátku své vlády nechal popravit své bratry a synovce, aby upevnil svou pozici. Toto udělal poučen příkladem svého otce který musel bojovat se svým bratrem Cemem a také svým vlastním-musel bojovat s bratrem Ahmedem.
Brzy po upevnění své pozice zaútočil na mamlúcký sultanát, který po bitvách u Marj Dabiq a al-Raydaniyya (anglický přepis jmen obou míst) dobyl. Rozšířil také svou moc na svatá města Mekku a Medinu. Po jejich dobytí a také po dobytí Egypta, kde zajal posledního kalifa Abbásovské dynastie Al-Mutawakkila III. přijal titul kalifa sám.
Tím se dostal do konfliktu s perským šáhem Ismailem I., který si také dělal nárok na titul kalifa. Ve válce s Persií Selim zvítězil zejména díky své odvaze a tvrdosti, která překonala nedisciplinovanost a zbabělost janičářských jednotek, které v té době nebyly na nejlepší úrovni.
Poté se připravoval na tažení proti johanitům na Rhodu, ale dříve než je stačil uskutečnit, přepadla ho slabost a ve věku 55 let zemřel na sněť slezinnou, kterou získal v průběhu své osmileté vlády z koňského sedla.
Jeho nástupcem byl Sulejman I. Nádherný, za jehož vlády dosáhla Osmanská říše zenitu své moci.
