Main Menu
User Menu

Schenk von Stauffenberg, Melitta

     
Příjmení:
Surname:
Schenk von Stauffenberg
Jméno:
Given Name:
Melitta
Jméno v originále:
Original Name:
Melitta Gräfin Schenk von Stauffenberg rozená Melitta Schiller
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
-
Hodnost:
Rank:
Flugkapitän
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
Dipl.- Ing.,
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
hraběnka
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
03.01.1903 Krotoschin Posen, dnes Krotošín Poznaň Polsko
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
08.04.1945 poblíž Irlbach/Strasskirchen, Bavorsko
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
Výzkumná inženýrka
Testovací pilotka
Vědecko-technická vedoucí ve Zkušebním středisku pro zvláštní letecké zařízení.
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Tvorba autopilotů pro různá letadla
Přes 2 500 střemhlavých zkušebních letů zejména s Ju-87 a Ju-88
Tvorba zaměřovačů bombardérů včetně střemhlavých
Tvorba zařízení pro sestup a automatické vyrovnání střemhlavého letu
73 patentových přihlášek
Držitelka Železného kříže II. třídy
Držitelka Zlaté letecké spony s brilianty
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
https://de.wikipedia.org/wiki/Melitta_Schiller
www.nexusboard.net
https://forum.thiazi.net/showthread.php?p=871378
www.drk.de
biografien-news.blog.de -
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Schenk-von-Stauffenberg-Melitta-t108056#384118Verze : 0
Melitta Gräfin Schenk von Stauffenberg byla v leteckých kruzích lépe známá pod jménem Melitta Schiller.


Narodila se 9. ledna 1903 v Krotošíně (Krotoschin) nedaleko Poznaně v tehdejším Západním Prusku. Její židovský dědeček měl v Lipsku obchod s kožešinami. Její otec Michael Schiller nebyl obchodník, ale stavební inženýr, stavební rada a pruský úředník v provincii Poznaň (Posen). Její matka, Margaret Eberstein, pocházela z Brombergu. Melitta vyrůstala společně s čtyřmi sourozenci: Marie-Luisou, Ottou, Juttou a Klarou.

Během první světové války žila Melitta u své babičky ve Slezsku. Otec, jako záložní důstojník byl povolán na východní frontu a matka i s nejstarší sestrou sloužila jako zdravotní sestra. Melitta navštěvovala městskou sekundární školu pro děvčata v Krotošíně až do roku 1918 a potom strávila rok na vyšší škole pro děvčata v Poznani. Po válce, dle Versailleského protokolu připadla provincie Poznaň Polsku a protože tímto také zanikla možnost studia na vyšším stupni vzdělání v němčině, rodina se odstěhovala do slezského Hirschbergu (dnes Jelenia Gora), kde Melitta v roce 1922 maturovala na reálném gymnáziu. Již ve věku 16 let projevovala ohromný zájem o fyziku a aerodynamiku. V 19 letech se zapsala jako první žena na plachetní letecký trénink. V Mnichově pak na technické univerzitě studovala matematiku, fyziku a aerodynamiku. Studia však lehká neměla. Na studiích si musela vydělávat kondicemi a doučováním spolužáků, neboť' otec jako válečný invalida neměl dostatek prostředků na její studium. V roce 1927 obhájila diplomovou práci s vyznamenáním a získala titul inženýrky (Dipl.-Ingenieur).


I když zájem o létání jí neopustil, její nadšení bylo omezováno sociálními hranicemi možností a postavení ženy v tehdejší společnosti, řečeno moderně - sexismem, Melitta byla přinucená při snaze dosáhnout svých cílů používat různé cesty a cestičky. Nezbytné letové hodiny dokončovala na zastaralých strojích a při nevhodných povětrnostních podmínkách. Pro svou vášnivou ambici byla stále kritizovaná, a během jedné doby měla dokonce zákaz létat vůbec. Navzdory těmto překážkám však uspěla a nakonec získala všechny tehdy existující letecké certifikace pro motorové i bezmotorové létání, ba i pro hydroplány a souběžně s ním i mořeplavecký certifikát v Lübecku


Po získání inženýrského titulu pracovala v roce 1927 krátký čas ve Výzkumném ústavu stavby lodí v Hamburku (Schiffsbau-Versuchsanstalt Hamburg), ale již 1. května 1928 nastupuje do Německého leteckého výzkumného ústavu v Berlíně - Adlershofu (Deutsche Versuchsanstalt für Luftfahrt, DVL) jako inženýrka a vědecká pracovnice v sekci problematiky létání ve velkých výškách.

Během následujících osmi let se zabývala otázkami mechaniky letu, významnou měrou se podílela na vývoji stavitelných vrtulí a jejich chování při střemhlavém letu. Těžiště její výzkumné a vývojové práce bylo: Teoretické a experimentální pokusy v oblasti mechanika letu zejména vrtule. Další vývoj a vyzkoušení různých zaměřovačů pro střemhlavé lety. Vývoj autopilota pro Junkers W.34 s pomocí gyroskopické techniky. Od 1. prosince 1928 spolupracuje s Institutem pro aerodynamiku. Průběžně se dále systematicky vzdělávala v pilotáži Stala se vynikající vojenskou letkyní a osobně sama prováděla obtížné výzkumné lety, jako zkušební pilot.


1. července 1929 je zapsána jako letecký instruktor u Německého leteckého rejstříku. V září 1929 získává A střední licenci na Klemm L-20 a v roce 1930 získává licence A,B, C2 a K2. V létech 1931-32 provádí zhodnocení experimentů na stavitelných vrtulích a jejich chování při střemhlavém sestupu. 1935-36 trénink letů naslepo s Lufthansou v Hanoveru 1936-37 pokračování výcviku v letech naslepo v Breslau.


Její senzační akrobatická sestava s Heinkelem He-70 dne 31. července 1936 na berlínské olympiádě vzbudila nebývalý zájem a dostalo se jí velké pozornosti. Ale i pozornosti nevítané. I když její otec konvertoval k protestantismu již ve svých 18 letech, byla Melitta podle rasových zákonů považována za Židovku. A jako taková nemohla zůstat v Luftwaffe ani ve státní instituci. V roce 1936 byla pro svůj židovský původ propuštěna z letectva a tedy i z DVL. Bez zbytečného otálení podala ona i dva její sourozenci žádost "Gleichstellung mit arischen Personen" (Žádost o zrovnoprávnění s árijskými osobami).Po dobu vyřízení žádosti byla převedena od 1. listopadu 1936 do soukromé firmy Askania-Werke (Askania-Werken Berlin-Friednau) na místo inženýrky pro výzkumné zařízení. Zde se podílela na vývoji navigačních a řídících systémů a zejména na vývoji tříosého autopilotního zařízení. Nejdříve pro dvoumotorový Dornier "Do 18" (Flugboote -létající člun)a později i pro čtyřmotorový "Blohm & Voss BV 139" stroj "Deutchen Lufthansy" vyvinula dobře fungující autopiloty. Zejména však byla zapojena do práce na zlepšení zaměřovačů pro bombardování a vývoj zaměřovačů pro střemhlavé štuky.


Nebyla však jen letkyně, ale především vědec. Jako výzkumný inženýr a zkušební pilot se zabývala aerodynamickými a leteckými otázkami a vytvořila mnohé vynálezy. Z nich 73 bylo ohlášeno k patentování. 11.8.1937 se vdává za profesora Dr. Alexandera hraběte Schenka von Stauffenberg, bratra budoucího atentátníka plukovníka Clause hraběte Schenka von Stauffenberg. Dne 9.11.1937 byla jmenována do hodnosti Flugkapitän, jako druhá žena (po Hanně Reitschové). 2. července 1938 se zúčastňuje dálkového pobřežního letu z Königsberku do Wyk För Island.


Na počátku druhé světové války nastoupila Melitta do služeb Německého červeného kříže (DRK), avšak vzápětí je Ministerstvem letectví povolána ke službě v Luftwaffe a 24. října1939 je zařazena jako testovací inženýrka a zkušební pilotka střemhlavých letounů na zkušební letišti v Rechlinu do oddělení E7, zejména k testování bombardérů a jejich zaměřovacích a ovládacích zařízení. Od října 1941 do listopadu 1941 se věnuje testování zaměřovače BZA 1B pro bombardování ze střemhlavého letu a odhozu čtveřice bomb typu SC 250s. Významně se podílí na vývoji sestupového a vyrovnávacího zařízení střemhlavého letu pro Junkers Ju-87 Stuka (Sturzkampfflugzeug). Podniká více než 2500 střemhlavých cvičných náletů. Někdy i patnáctkrát za den slétá ze čtyřtisícimetrové výšky, aby těsně nad zemí let vyrovnala a to i obtížně ovladatelným JU-88. Do konce roku dosáhla více jak 2000 střemhlavých letů na JU-87, tedy více než jakýkoliv jiný pilot Luftwaffe!


Její vědecká erudice, znalosti, schopnosti a výkonnost byly pro nacisty natolik důležité, že byl jí, i celé její rodině, udělen výjimečný rasový statut a byla postavena "na roveň árijské osobě" (Gleichstellung mit arischen Personen). Tak byla ona i její rodina uchráněni před deportací do koncentračních táborů a před jistou smrtí. V roce 1942 byla přeložena na Technickou akademii letectva (Technische Akademie der Luftwaffe - TAL) v Berlíně - Gatowě, kde pokračovala ve zkušebních letech. Při nich často musela čelit i útokům spojeneckých stíhačů. Za odvahu a statečnost jí byl 22.1.1943 udělen Železný kříž druhé třídy (EKII.) a krátce nato i Zlatý pilotní odznak s brilianty. O tom, že tato práce byla nebezpečná svědčí i řada nehod. 9.8.1943 došlo při extrémně střemhlavém letu na Ju-87 k destrukci kabiny a krátce na to, 10. listopadu 1943 k převrácení Ju-87 při přistání. 11. ledna 1944 je navržena k udělení Železného kříž prvé třídy (EK I). Zdůvodnění tohoto návrhu od jejího velitele obsahuje 25. bodů. Kříž EK I však již nedostala. Na počátku roku 1944 obhájila vědeckou disertační práci, která byla hodnocena velmi dobře a kterou vypracovala ve svém velmi "úzkém" volném čase. Tím se před ní otevřela možnost kariéra profesorky. 6. února 1944 je při Letecké technické akademii (Luft-technische akademie) Berlín-Gatow založeno Zkušební středisko pro zvláštní letecké zařízení - registrované sdružení Versuchsstelle für Flugsondergeräte e.V.) a do jeho vedení byla navržena Herrmanem Göringem právě Dipl.-ing.von Stauffenberg. 1. května 1944 se stává vědecko-technickou vedoucí ve Zkušebním středisku pro zvláštní letecké zařízení. Mimo jiné se věnuje například problematice bezpečného přistávání nočních stíhačů a dovádí jej k nejvyšší dokonalosti.


V té době také několikrát dopravuje letecky svého švagra plukovníka Clause Schenk von Stauffenberg na schůzky s Hitlerem do "Vlčího doupěte". Při těchto setkáních ji švagr zasvětil do svých plánů a ona bez váhání souhlasila že mu pomůže. Jen šťastnou shodou okolností se nepodílela na atentátu na Hitlera, který zosnoval její švagr Schenk von Stauffenberg. Nepodařilo se jí včas opatřit letadlo s dostatečným doletem, takže z vlastního provedení atentátu jí švagr vynechal. Melitta byla po nezdařeném atentátu se svým mužem samozřejmě vzata v rámci akce "Bouře" do zajišťovací vazby Gestapem. Její práce byla ale pro Luftwaffe tak důležitá, že po šesti týdnech 2. září 1944 byla propuštěna na pokyn samotného Himmlera "na čestné slovo" a uvolněna k plnění úkolů. Jediný důsledek pro ní spočíval v tom, že jí bylo zakázáno používat přídomek "von Stauffenberg", takže se nadále jmenovala hraběnka Schenková. V listopadu 1944 pokračuje v testování zařízení pro noční přistávání stíhačů. V únoru 1945 se stěhuje Zvláštní středisko z Berlína -Gatow do Würzburského areálu a krátce nato 25.3.l945 na letiště Weimar-Nohra.


Její muž a švagrová byli po krátké době propuštěni také "na čestné slovo", ale umístěni v koncentračním táboře. Melitta využívala svého postavení, aby je navštěvovala a pomáhala jim. Také 8.4.1945 se vydala se svým Bückerem 181(GY+BL) do Bavorska, aby vyhledala svého muže, který byl přeložen do koncentračního tábora Schönberg. Cestou byla napadena americkým stíhačem a byla sestřelena 2 km východně od Strasskirchenu v Dolním Bavorsku. Podařilo se jí přistát, po dvou hodinách však zemřela na následky poranění. Podle ohledání těla po smrti utrpěla zlomeninu levé stehenní kosti, rozdrcení pravého patního kloubu a četná drobná poranění, ale zejména osudnou zlomeninu spodiny lebeční. Byla pohřbena 13.4.1945 v 15 hodin ve Straubingenu na hřbitově Sv. Michala ve své letecké kombinéze. Za účasti důstojníků Luftwaffe a roty účastníku Letecké velitelské školy ze Straubingenu. Bylo jí 42 let.


Po skončení války nechal její muž převézt její ostatky do Lautlingenu a tam 8. září 1945 pochovat do rodinné hrobky Schenků von Stauffenberg.




Prameny:
https://de.wikipedia.org/wiki/Melitta_Schiller
www.nexusboard.net
https://forum.thiazi.net/showthread.php?p=871378
www.drk.de
biografien-news.blog.de -
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Schenk-von-Stauffenberg-Melitta-t108056#384119Verze : 2
Melitta hraběnka Schenk von Stauffenberg
URL : https://www.valka.cz/Schenk-von-Stauffenberg-Melitta-t108056#384121Verze : 0