Německý hřbitov v Sandweileru se nalézá nedaleko amerického hřbitova v Hammu a autem přejedete vzdálenost asi za 10 minut. Na rozdíl od prosluněného a nijak ponurého amerického hřbitova je německý mnohem více blízký představě o hřbitovu jak ji máme zafixovanou ve střední Evropě. Je to dosti ponuré místo a už průchod poměrně temnou cestou pod starými stromy navozuje poněkud ponurou náladu, vlastní hřbitov byl zřízen Německým lidovým spolkem pro válečné hroby počátkem padesátých let a byl otevřen pro veřejnost v roce 1955. vzhledem k tomu že za těžkých bojů na přelomu let 1944/45 nebyl čas na řádné záznamy je dodnes řada německých padlých pohřešována (byli pohřbeni bez záznamu o místě) a nemají své hroby, na hřbitově v Sandweileru je řada těch kteří nalezeni byli a podle toho co jsme se dozvěděli od průvodce se tam ještě občas pohřbívá (náhodně nalezené hroby se objevují dodnes) Samotný hřbitov je obklopen zdí a kolem ní je mělký suchý příkop, za ním je vstup a malé sloupové zastřešené místo s deskami na kterých jsou jména padlých, vlevo od vstupu je na konci malá místnost kde jsou informační materiály o hřbitově a také kniha hrobových míst, uspořádána abecedně, takže návštěvník má možnost si svého příbuzného celkem snadno najít. Standardní "železné" kříže mají jak je u němců časté většinou dvě jména a hrob tedy zřejmě hostí kosti dvou soukmenovců. Atmosféra je dost ponurá a kříže se táhnou daleko ... Pokud budete v okolí, zastavte se myslím že to stojí za to. zdroj : vlastní návštěva a vlastní foto
