SSN - Seawolf

SSN - SEAWOLF

Historie

Projekt Seawolf byla první nová konstrukce útočné jaderné ponorky USA po více jak 20 letech. Měla opět návrátit dominantní postavení Spojeným státům a získat znovu náskok v oblasti redukce hluku vznikající při plavbě ponorek. Po více jak 30 let držela podmořská plavidla U.S. Navy tuto technologickou převahu nad ponorkami VMF (vojenské námořnictvo SSSR/RF).

Ale s příchodem plavidel Projekt 671RTM Ščuka a zejména Projekt 971 Ščuka-B na počátku 80. let 20. století se začaly pomyslné misky vah vyrovnávat. Stejně tak příchod nové generace senzorů a čidel částečně deklasoval nadřazenost amerických ponorek třídy Los Angeles, které se v té době stále ještě stavěly (výstavba pokračovala až do konce 80. let 20. století). A přestože proběhlo několik velmi významných modernizací (instalace výkonějších zbraňových systémů, modernějších senzorů, nejnovější elektroniky, úprava kormidel, obložení trupu), první plavidlo, SSN-688 USS Los Angeles, bylo navrhnuto na přelomu 60. a 70. let 20. století a konstrukce, včetně některých konstrukčních součástí (reaktor a pohonné ústrojí) jako takových, byly více jak 20 let staré. Proto bylo pro námořnictvo Spojených států prioritou zařazení nové třídy plavidel, která by opět získala tolik potřebný náskok a stala se neviditelná a hlavně neslyšitelná.

První návrh na novou ponorku se objevil v polovině 80. let 20. století a jejím autorem nebyl nikdo jiný než konsorcium General Dynamics Electric Boat Division, které stálo za většinou jaderných ponorek ve Spojených státech. Na začátku byla předobjednávka na postavení celých 29 ponorek. V roce 1991, s rozpadem Svazu sovětských socialistických republik, byl původní záměr přehodnocen a bylo požadováno pouze 12 plavidel. Ale analýzy zjistily, že i tak by stavba stála 1/4 rozpočtu U.S. Navy, přes 33,6 miliardy USD (rok 1991). To bylo shledáno s koncem bipolárního rozdělení světa jako nesmyslné plýtvání a celý projekt byl seškrtán. Aby nepřišly vynaložené peníze vniveč, byla kongresem schválena akvizice 3 plavidel a rozhodnutí o vývoji nové a výrazně levnější ponorky (to vyústilo v třídu Virginia). Posléze byla ponorka USS Jimmy Carter, poslední plavidlo třídy, ještě modifikována, aby dokázala plnit i soudobé požadavky a to přidáním dodatečného úseku trupu.

Stavba všech plavidel proběhla pomocí modulární stavby, kdy jsou jednotlivé části plavidla (trup, vybavení, atd.) vyráběny na více místech, v ten samý čas a jako samostatné moduly jsou pak spojeny v konečný celek. A to proto, protože tato koncepce výroby významně snižuje konečnou cenu, výrazně urychluje stavbu plavidla a umožňuje podílet se na stavbě plavidla vícero společnostem.

Avšak v případě třídy Seawolf konečné náklady narostly do takřka astronomických výšek, ale to zejména z důvodu použití nejmodernějších technologií. Jako příklad lze uvést, že trup byl vyráběn z vysoce pevné oceli HY-100, s tím bylo spojeno i složitejší svařování trupu (to naopak dovolilo operovat ve velkých hloubkách). A společně s v té době nově vyvinutým reaktorem, specificky upraveným pohonným ústrojím a novým typem akustického obložení, to umožňovalo vyvinout vysokou podhladinovou rychlost a přitom nevydávat takřka žádné zvukové emise. Jinými slovy se ponorka může pohybovat až rychlostí 20 uzlů a přitom být zcela neslyšitelná pro své okolí. Mimo jiné dosahují i velmi vysoké podhladinové rychlostí rychlostí a to mezi 35-40 uzly.

Plavidla se též stala nejlépe vyzbrojenými ponorkami, jaké do té doby Spojené státy měly. Tato plavidla byla a jsou předurčena k vedení ofenzivní činnosti v oblastech s vysokým počtem výskytu nepřítele.

Program Seawolf neměl jen nahradit třídu Los Angeles, měl daleko větší ambice. A možná to se mu společně se škrty ve vojenském rozpočtu stalo takřka osudným. Jak je známo, a bylo i již zmíněno, třída Seawolf byla tzv. "Zlatá rybka" námořnictva USA. I když není známá přesná výše celkových nákladů za vývoj projektu a následnou stavbu 3 ponorek této třídy, odhaduje se na 7-9 miliard USD (FY 96). Náklady na stavbu 1 ponorky dosahovaly neuvěřitelných 2,765 miliardy USD (FY 96), a proto bylo nemyslitelné postavit několik desítek ponorek této třídy.

Popis

Plavidla třídy Seawolf jsou na první pohled takřka k nerozeznání od své předchůdkyně třídy Los Angeles. Podobnost velikostí i tvarem je však jediná příbuznost mezi těmito dvěmi generacemi ponorek.

Ponorky mají protáhlý hydrodynamický kapkovitý trup, který při plavbě klade co možná nejmenšího odpor. Na trupu, vyrobeného z vysokopevnostní oceli HY-100, se nachází celkem 6 bočních sonarových polí (3 na každé straně), které zapřičiňují, že trup není zcela hladký. Příďová zatahovatelná hloubková kormidla jsou umístěna vpředu na trupu. Záďová kormidla jsou v tradičním tvaru znaku +. Ve stejné ose, v jaké jsou umístěna kormidla, se nachází i záďové stabilizátory, ve kterých jsou mimo jiné umístěny vlečné sonary. Stabilizátory mají tvar obráceného písmene V.

Prostory pro posádku jsou plně klimatizovány a tvoří ji dle oficiálních zdrojů U.S. Navy celkem 140 příslušníků námořnictva. Z toho je 14 důstojníků a zbylých 126 mužů tvoří poddůstojníci a řadoví námořníci. Běžná doba hlídky se pohybuje okolo 2 měsíců (60-70 dnů).
Plavidlo SSN-23 USS Jimmy Carter má kapacitu na ubytování dalších až 50 mužů. Tato místa jsou určena hlavně pro příslušníky speciálních jednotek námořnictva - SEAL.

Pohon pod i na hladině zajišťuje tlakovodní reaktor S6W (vyvinutý a vyráběný společností Westinghouse). Náklady na vývoj a nálednou výrobu 3 reaktorů typu S6W se odhadují na 1 miliardu USD (FY 96). Reaktor pohání 2 turbíny, které dávají celkový výkon 38,78 MW (52 000 koňských sil). Ten je přenášen na jednu lodní hřídel zakončenou šroubem ukrytým v prstenci (systém "Pump-Jet-Propulser"). Ponorka SSN-23 je navíc vybavena pomocnou manévrovací jednotkou. Všechna plavidla třídy Seawolf jsou vybavena nouzovým konvenčním pohonem.

Radioelektronické vybavení zahrnuje navigační radar AN/BPS-16 (I-Band), rádiový dotazovač AN/SPA-25A a ohlašovač AN/WIC-2B, a systém pro vedení radioelektronického boje (REB) AN/WLQ-4.

Sonarové vybavení plavidel třídy Seawolf je velmi bohaté. Ponorky mají instalován velký trupový aktivní/pasivní sonar AN/BQQ-5D/E v přídi plavidla. Na obou bocích se nachází systém celkem 6 bočních široko-štěrbinových pasivních sonarových polích AN/BQG-5 označovaných jako WAA (Wide-Aperture Array). Na každé straně ponorky jsou 3 rozměrné antény. Je zde krátkodosahový aktivní sonar AN/BQS-24 MIDAS (Mine and Ice Detection and Avoidance System) sloužící k detekci a výstraze před minami a k navigaci pod ledem. Dále pasivní sonarový detekční systém AN/BQR-22 schopný analyzovat získaná data. V poslední řadě jsou přítomny pasivní sonarová vlečná anténa TB-16 a tenká pasivní sonarová vlečná anténa TB-29. Komplexní systém AN/BQQ-10 řídí, zpracovává a vyhodnocuje data získaná ze všech sonarových antén.

Velmi bohaté a rozmanité elektronické vybavení, to je jeden ze znaků charakterizujících třídu Seawolf. Základem je bojový řídící systém AN/BSY-2 označováný též jako CCS Mk.2 (Command Combat System II od společnosti Raytheon). Tento specifický a komplexní systém slouží ke kompletnímu ovládání celého plavidla. Spojení zajišťují rádiový přijímač AN/URR-76, satelitní terminál AN/WSC-3 (OTCIXS), taktický systém pro předávání dat AN/USC-35 (Link 11), datový terminál AN/USQ-76 (Link II) a univerzální vysílačka AN/URT-23D, a to prostřednictvím dvou anténních víceúčelových stožárů AN/BRA-34, vlečné anténní bóje OE-315 BCA (Buoyant Cable Antenna) a komunikační bóje AN/BRT-6. Přítomny jsou dále systémy AN/BRD-7 (??? Intercept Direction Finding System ???) a AN/BLD-1 (??? Direction Finding System ???).

Plavidla jsou vybavena zvukovým dotazovačem AN/WLR-9 a akustickým systémem pro zarušení útočících torpéd AN/WLY-1. S jistou lze také říci, že je využíván ponorkový navigační inerciální systém SINS (Submarine / Ship Inercial Navigation System) a systém globální navigace GPS. Jako u každé jiné ponorky je i tato třída vybavena periskopy, jsou zde dva periskopy značky Kollmorgen, Typ 18 a Typ 8 Mod.3 (oba dovolují omezenou rádiovou komunikaci).

Výzbroj ponorky je na bocích tlakového trupu u přídě a je netypicky tvořena 8 torpédomety ráže 660 mm. Plavidla tak disponují téměř 2násobnou palebnou silou než třída Los Angeles, ale i než nová třída Virginia (platí zejména pro protiponorkový boj - ASW). Ponorky jsou vyzbrojeny torpédy Mk.48 ADCAP, protilodními řízenými střelami UGM-84D Harpoon a UGM-109B TASM (Tomahawk Anti-Ship Missile) a řízenými střelami s plochou dráhou letu UGM-109C TLAM-C nebo UGM-109D TLAM-D nebo UGM-109E TacTom. Plavidla jsou schopna nést celkem 50 kusů torpéd a řízených střel. Ekvivalentem namísto torpéd a střel může být náklad až 100 kusů min. Důvodem proč byly torpédomety navrženy v nestandardní ráži je, že bylo a stále je plánováno použití prostředků UUV (Underwater Unmanned Vehicle - podvodní plavilo bez lidské posádky), a to hlavně k průzkumu a boji.

Jak již bylo zmíněno, poslední plavidlo třídy, USS Jimmy Carter, bylo modifikováno přidáním 30,5metrového úseku MMP (Multi-Mission Platform). Ten je určen zejména pro podporu obojživelných operací. Je vybaven sekcí umožňující pobyt až 50 příslušníků SEAL, přechodovou komorou a umožňuje připojení suchého doku DDS anebo nesení miniponorky ASDS. Nést DDS nebo ASDS mohou však i SSN-21 a SSN-22.

Zdroje:
https://www.gdeb.com/about/oursubmarines/seawolf/
www.navy.mil
en.wikipedia.org
www.seaforces.org
https://www.navysite.de/ssn/ssn21.htm
www.globalsecurity.org
https://www.navsource.org/archives/08/080021.htm
https://www.naval-technology.com/projects/seawolf/
https://fas.org/man/dod-101/sys/ship/ssn-21.htm
https://www.military.com/
Jane's Válečné Lodě (ISBN 80-7236-080-9)
Válečné Lodě Současnosti (ISBN 80-86215-81-4)
Ponorky - Válka pod vlnami (ISBN 978-80-206-0914-4)
Ponorky současnosti (ISBN 978-80-87087-00-8)