SS - Projekt 611 (kód NATO: Zulu)

Projekt 611 - bokorys ponorky

V-611, Zulu IV 1/2
AV-611 Zulu V
Začátek vývoje: leden 1954
Konstrukční kancelář: CKB-16
Šéfkonstruktér: N. N. Isanin
Výrobce:
V-611 - závod 402, Severodvinsk
AV-611 - závod 402, Severodvinsk, závod 199, Komsomolsk na Amuru
Výroba nebo úprava:
V-611 - 1953 - 1956
AV-611 - 1954 - 1958
Ve službě:
V-611 - 1956 - 1964 (jako raketové ponorky)
AV-611 - 1957 - 1968 (jako raketové ponorky)
Počet lodí:
V-611 - 1
AV-611 - 5
Raketová výzbroj: raketový systém D-1 s 2 raketami R-11FM
Torpédová výzbroj: 10x 533 torpédomety
Pohon: diesel-elektrický
Délka: 90.5 m
Šířka: 7.5 m
Draft:
V-611 - 5.14 m
AV-611 - 5.15 m
Výtlak na hladině:
V-611 - 1875 m3
AV-611 - 1890 m3
Výtlak pod hladinou:
V-611 - 2387 m3
AV-611 - 2415 m3
Hloubka: 170 m (operační), 200 m (maximální)
Rychlost na hladině: 16.5 uzlů
Rychlost pod hladinou:
V-611 - 13 uzlů
AV-611 - 12.5 uzlů
Rychlost se šnorchlem: 6.5 uzlů
Posádka: 72
Trvání hlídky: 58 dnů


Russian Strategic Nuclear Forces, Pavel Podvig, Oleg Bucharin, MIT Press, Cambridge, 2001
(originál: Raketnye vojska strategičeskogo naznačenija)

Historie třídy Projekt 611


16.října 1946 vedení SSSR přijalo program, podle kterého plánovali postavit do roku 1955 plavidla podle nových projektů, vypracovaným s ohledem na zkušenosti II. světové války. Předpokládali nasadit i velké ponorky, které by měly působit na oceánských komunikacích, blokovat námořní základny a vést operační průzkum.


Zpracování těchto projektů se dělo na základě zkušeností s vývojem a výrobou ponorek třídy K (Série XIV), L (Série II, Série IX a Série XIII) a D (Série I).


Nejlepší varianty předložili národnímu komisaři VMF N.G.Kuzněcovi, načež CKB-18 ministerstva průmyslu stavby lodí předali technicko-taktické požadavky. V roce 1948 bylo definitivně potvrzeno zadání projektu velké ponorky, jehož hlavním konstruktérem byl jmenován S.Jegorov.


V tomtéž čase, po rozdělení německé flotily, se do SSSR dostaly velmi úspěšné německé ponorky (XXI série). Ty byly velmi podrobně prozkoumány a řešení jejich některých prvků byly použity plánech ponorek třídy Projekt 611. Kromě toho byla řada mechanismů a zařízení unifikována s tím, že bylo zamýšleno použít je v paralelně vyvíjené řadě středních ponorek třídy Projekt 613.


Nové ponorky měly 6 předních a 4 záďové torpédomety ráže 533 mm, 12 náhradních torpéd bylo rozmístěno na stelážích.


Místo části torpéd bylo možno naložit 32 min typu AMD-1000.


Na horní palubě před věží byl na univerzální lafetě SM-24-3 ZIF umístěn 57 mm dvojkanón, na zádi pak pár 25 mm protiletadlových kulometů 2M-8


Je ale pravda, že později uznali, že nejlepší ochranou ponorky před letectvem nebude střelba ale ukrytí a při objevení nepřátelského letadla se ponorka musí okamžitě ponořit. Proto byla veškerá hlavňová výzbroj z paluby ponorky do roku 1956 sejmuta, čímž její maximální rychlost pod vodou vzrostla o jeden uzel.


Ponorka byla vybavena zařízením pro práci dieselových motorů pod vodou, měla 2 periskopy na otočných plošinách, radiolokační stanici pro vyhledání hladinových a vzdušných cílů, stanici vyhledání radiolokačních signálů a na tu dobu moderním hydroakustickým systémem.


Ponorky byly osazeny chladicím zařízením, klimatizací vzduchu a odsolovacím zařízením.


Mezi dieselovými motory, hlavními elektromotory a lodními hřídeli byly vloženy oddělitelné gumo-pneumatické spojky, které kvůli mnohem lepším vlastnostem dostaly přednost před spojkami typu "Bamag", které byly používány na ponorkách předválečné éry.


Nové spojky byly nejen jednodušší a spolehlivější při použití, ale dovolovaly provádět montáž trasy hřídele už před spuštěním ponorky na vodu a ne až po něm, protože dovolovaly mnohem větší zlomy a posuny propojených dílů jednotlivých částí hřídele. Všechny mechanismy byly upevňovány přes zvuk izolující tlumiče.


Válcový svařovaný pevný trup délky 67,5 byl vyroben z nové vysoce legované oceli tloušťky od 18 do 22 mm. Byla použita nová povrchová žebra, která dříve na sovětských ponorkách používána nebyla.


Tato skutečnost dovolila podstatně zvětšit užitečný vnitřní prostor.


Ponorka byla rozdělena na 7 úseků:


1. úsek - torpédový, steláž pro náhradní torpéda


2. úsek - akumulátorový, důstojnická klubovna, aparatura hydroakustického systému, umývárna, ve spodní části akumulátorové baterie


3. úsek - centrální stanoviště, kajuty radiotechnické výzbroje, šturmanská kajuta, přístroje řízení torpédové střelby, vysunovací zaařízení


4. úsek - akumulátorový, klubovna staršinů, kajuta rádia, proviantní sklady, lodní kuchyně, ve spodní části akumulátorové baterie


5. úsek - dieselový, 3 dieselové motory typu 37D a 2 dieselové kompresory typu DK-2


6. úsek - elektromotorový, dva boční elktromotory typu PG-101, jeden střadní typu PG-102


7. úsek - torpédový, kóje mužstva, pod podlahou první paluby 2 elektromotory pro ekonomickou plavbu


Lehký vnější plášť měl hydrodynamický tvar a byl vyroben z oceli tloušťky 3 mm, která byla na úrovni čáry ponoru zvětšena na 8 mm kvůli větší odolnosti pláště při plavbě mezi ledy.


Dva boční elektromotory PG-101 s výkonem po 1350 bhp otáčely třílopatkovými lodními šrouby, prostřední PG-102 o výkonu 2700 bhp bez převodů otáčel nízkohlučným čtyřlopatkovým lodním šroubem.


Pod podlahou sedmého úseku byly umístěny dva elektromotory po 140 bhp pro ekonomickou plavbu.


Kýl úvodní ponorky třídy Projekt 611 (tou byla B-61) založili v leningradském závodě Sudomech 10. ledna 1951 a již následující rok byly zahájeny plavební zkoušky (po spuštětní na vodu kvůli dostrojení a zkouškám byla ponorka B-61 předána do závodu č. 890 v Talinu, kam se dostala samostatnou plavbou).


Jak poznamenal spolupracovník CKB námořní techniky "Rubín" (bývalá CKB-18) V.Semenov, při této plavbě: "byla objevena řada nedostatků, jejichž odstranění vyžadovaly změny ve výkresech. Jednalo se především o systém havarijního profukování hlavní vyrovnávací nádrže, zesílení ocasního zakončení kvůli zvýšeným vibracím při práci všech tří lodních šroubů a o některá další vylepšení.


V prosinci 1953 byla první ponorka třídy Projekt 611 přijata do výzbroje do roku 1956 bylo vojenskému námořnictvu SSSR předáno ještě dalších 25 ponorek této třídy.

Podélný svislý a vodorovný řez a příčné řezy ponorky třídy Projekt 611 (s dělostřeleckou výzbrojí)


1 - Ploutev kormidla;
2 - Torpédomet;
3 - Havarijní telefonická bóje;
4 - Vstupní poklop s tubusem;
5 - Tlakové nádoby pro vysokotlaký vzduchovod;
6 - Ovládací panel hlavních elektromotorů;
7 - Hlavní elektromotor;
8 - Dieselový motor 37D;
9 - Vnější klapka šachty přívodu vzduchu k dieselovým motorům;
10 - lodní kuchyně;
11 - pár 25 mm protiletadlových kulometů 2M-8;
12 - Zařízení pro práci dieselových motorů pod vodou;
13 - Útočný periskop;
14 - Protiletadlový periskop;
15 - Hlavní kormidelna;
16 - Univerzální lafeta SM-24-3 ZIF s 57 mm dvojkanónem;
17 - Důstojnická klubovna;
18 - Poklop šachty pro nakládání torpéd;
19 - Záložní torpéda;
20 - Cisterna hlavní vyrovnávací nádrže;
21 - Cisterna plavbyschopnosti;
22 - Přijímač šumového pelengátoru;
23 - Přední vyrovnávací cisterna;
24 - Palivová nádrž uvnitř pevné kostry;
25 - Akumulátorvé baterie;
26 - Cisterna rychlého ponoření;
27 - Elektromotor pro ekonomickou plavbu;
28 - Mezipalubní palivová nádrž;
29 - Zadní vyrovnávací nádrž;
30 - Lodní šroub;
31 - Záďové horizontální kormidlo;
32 - Stabilizátor;
33 - Místnost velení;
34 - Vyrovnávací cisterna;
35 - Kajuta rádiového spojení;
36 - Centrální stanoviště;
37 - Potrubí přívodu vzduchu k dieselovým motorům;
38 - Potrubí pro práci dieselových motorů pod vodou;
39 - Anténa aktivního radiolokátoru;
40 - Zařízení pro řízení torpédové střelby;
41 - Muniční sklad (pro hlavňové prostředky);
42 - Kajuta navigátora;
43 - Přední horizontální kormidla.

Podélný svislý řez ponorky třídy Projekt 611 (dělostřelecká výzbroj sejmuta)


1. Přední torpédomety;
2. Přední torpédový (obytný) úsek;
3. Přední akumulátorový úsek;
4. Navigační indikátor gyrokompasu;
5. Centrální stanoviště;
6. Zadní akumulátorový úsek;
7. Dieselový úsek;
8. Zadní torpédomety;
9. Elektromotorový úsek;
10. Zadní torpédový úsek;
11. Tlakové nádoby pro vysokotlaký vzduchovod;
12. Cisterna plavbyschopnosti;
13. Přijímač stanice Mars;
14. Řetězová skříň;
15. Vyrovnávací nádrže č.1;
16. Cisterna kruhové vůle;
17. Přední vyrovnávací cisterna;
18. Cisterna na destilovanou vodu;
19. Šachta útočného periskopu;
20. Cisterna rychlého ponoření;
21. Vyrovnávací cisterna;
22. Dieselový motor 37D;
23. Elektromotor PG-102;
24. Řídicí štít hlavních elektromotorů;
25. Oddělitelná gumo-pneumatická spojka;
26. Upínací ložisko;
27. Elektromotor pro ekonomickou plavbu;
28. Palivové nádrže;
29. Zadní vyrovnávací cisterna;
30. Střední hřídel;
31. Bojová kormidelna;
32. Protiletadlový periskop Fakel M01;
33. Útočný periskop;
34. Rámová anténa;
35. VANN (ВАНН) - neumím tuto zkratku vysvětlit;
36. Zařízení pro práci dieselových motorů pod vodou;
37. Anténa stanice radiotechnické rozvědky Nakat.