SOV - SU-76M (76mm samohybné dělo)

Päťpohľadový výkres.

Belona, Military vehicle prints, series 35, Modell and Allied Publications Ltd., 1972

Stroje SU-76 trpeli vysokou poruchovosťou zapríčinenou nevhodným riešením pohonu. Ten tvorili 2 motory GAZ 202 spojené dvoma 4-stupňovými prevodovkami GAZ-MM. Tomuto spojeniu však chýbala synchronizácia a preto dochádzalo k ničeniu prevodových ozubení. Výrobný závod preto urýchlene pristúpil k rekonštrukcii konštrukcie a upravil pohon tak, že obe motory poháňali spoločnú prevodovku. Motory sa zároveň presunuli z centrálneho uloženia uprostred korby vedľa seba, na pravú stranu stroja, kde boli umiestnené vedľa seba. Zároveň bola upravená bojová nadstavba. Bolo odstránené pancierovanie strechy, tým sa znížila hmotnosť a zlepšilo odvetrávanie priestoru posádky od plynov vznikajúcich pri streľbe. Na druhú stranu sa znížila pasívna ochrana posádky pred streľbou. Takto upravené vozidlo, ktorého prototyp bol dokončený v 5/1943 nieslo označenie SU-76M (SU-15). Celkovo bolo v pôvodnej podobe (SU-76) vyrobených okolo 560 ks strojov. Tie sa aktívne zúčastnili bojov a priebežne boli upravované na štandard SU-76M.

Prvý prototyp SU-76M (SU-15) mal okrem spomenutých úprav pohonu odstránené len stropné pancierovanie. Po predvedení prototypu však bola vznesená požiadavka na zníženie hmotnosti na 10,5 t. To malo zlepšiť jazdné vlastnosti stroja a zvýšiť max.rýchlosti na 30 km/hod. Úprava pancierovania nadstavby bojového priestoru posádky bola prevedená na druhom prototype. Okrem odstránenia stropného panciera bola zmenšená hrúbka čelného i bočného pancierovania. Tento druhý prototyp prešiel úspešnými testami a stal sa vzorom pre nadchádzajúcu sériovú výrobu.

Do konca vojny bolo vyrobených okolo 11 500 kusov tohoto samohybného stroja. Postupov výroby sa konštrukcia priebežne upravovala a modernizovala. Boli napr. použité iné typy motorov. Vývoj ľahkého samohybného dela neustal a dal vzniknúť viacerým zaujímavým prototypom, ktoré sa však nedočkali sériovej produkcie.

Pejčoch, I.: Obrněná technika 4 - SSSR 1939-1945 (2.část), vydavateľstvo Ares, Praha 2002, ISBN 80-86158-18-7(ARES)
Čubačin, A.: Samochodnoje orudie SU-76 i mašiny na jevo baze - edícia Broněprojektcia, séria Bronětankovyj muzej, Moskva, rok 2006

Kolona samohybných děl SU-76M z výzbroje 8. samohybné dělostřelecké brigády, Běloruský front, únor 1944.

SU-76M, Bovington Tank Museum, 2003 a 2004. Vozidlo bylo ukořistěno severokorejské armádě v roce 1950 během bojů Korejské války. V současnosti aplikovaný kamuflážní nátěr není původní.

SU-76M, Bovington Tank Museum, 2005. Druhým vozidlem na fotkách je SU-76M ("11") bývalé východoněmecké armády (resp. jejího předchůdce KVP - Kasernierte Volkspolizei), Militärhistorisches Museum der Bundeswehr, Drážďany, 2004. Východoněmecké SU-76M sloužily v KVP zhruba od roku 1949, jejich primárním uživatelem byly výcvikové útvary.

SU-76M, Vojenno-istoričeskij muzej artilleriji, inženěrnych vojsk i vojsk svjazi, Sankt-Petěrburg, 2009.

V dňoch 16.09.1949 bolo v pohraničnej stanici Čop prevzatých 53 ľahkých samohybiek SU-76M s 10 zdvojenými motormi GAZ203.

SU-76M pod označením LSD-76 ( ľahké samohybné delo ) bolo zaradené do výzbroje čs.armády po dodaní na základe Dohody o spôsobe a podmienkach zúčtovanie za výzbroj a vojnový materiál, dodávaný vládou ZSSR vláde Československej republiky z 12. decembra 1950. Jej prvý článok stanovil, že ... " výzbroj a vojenský materiál vymenovaný v prílohe tejto dohody v hodnote 66 800 000 rubľov bude dodaný vláde Československej republiky na úver ".

V rámci tejto dohody bolo, o.i., dodaných 17 samohybných diel SU-76M.

TTD sú v plnej miere totožné so SU-76M.

LSD-76 sa nachádzali vo výzbroji československej armády ešte v druhej polovici päťdesiatych rokov. V plnej miere ich nahradili samohybné delá SD-100.


Zdroj : Vojenské dejiny Československa V. diel, str .426 Naše vojsko 1989

Holub,Ota : Československé tanky a tankisté - Naše vojsko 1980

Periodikum : Československá armáda 1952

Naše vojsko č.32 1951

SU-76M (evidenční číslo 70944), Vojenské technické muzeum, Lešany, červenec 2012. Zobrazená SU-76M byla do sbírek Vojenského historického ústavu získána v roce 1968 z Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, kde byla používána jako školní pomůcka. V září 1949 bylo do Československa ze Sovětského svazu dodáno 53 samohybných děl SU-76M, dalších 17 kusů následovalo v prosinci 1950. Samochodky skončily ve výzbroji 5. divise /mechanisované/, 8. divise /mechanisované/, 3. divise /tankové/ a 4. divise /tankové/. Již v první polovině padesátých let však byly průběžně vyřazovány z výzbroje bojových útvarů. Vozidla skončila u 4. tankové základny ve Stráži pod Ralskem, kde byla uložena jako válečná záloha.