SOV - RSBN-2N (radiotechnický systém blízké navigace)

Radiotechnický systém blízké navigace RSBN-2N


Pozemní zařízení je při přepravě uloženo v:
1. nákladní automobil KrAZ 214 (přístrojový vůz – délka 9,6 m, hmotnost 18,6 t) a
2. dvounápravový přívěs (hmotnost 18,8 t)

Složení:
3. Všesměrový azimutálně dálkoměrný radiomaják
- Vysílač P-200M s výkonem 150 W, 40 pracovních kanálů v pásmu 905,1 – 932,4 MHz;
- vysílač P-20D s výkonem impulzů min. 40 kW, 40 pracovních kanálů v pásmu 936,6 – 966,9 MHz ;
- vysílač P-20A má 40 kmitočtových kanálů a minimální impulsní výkon 40 kW;
- přijímač NPU,
- přijímač NPO
a soubor antén: – azimutální, opěrných signálů, odpovídače dálkoměru, hlavní a pomocné přijímačů NPU a NPO)


- Kontrolní přenosné zařízeni (KVP) s anténním systémem
- Přehledový indikátor (IKO)
- Spojovací radiostanice RSIU-4 /R-801 (s diskokuželovou anténou)
- Elektrocentrála PES-6 (3x 208 V/400 Hz), příkon 26 kVA


Dosah systému je závislý na výšce letounu a činí při výšce 250 m nad 35 km, při výšce 3.000 m nad 200 km, při výšce 5.000 m je dosah nad 250 km.


Obsluhu tvoří: 1 důstojník, 2 praporčíci a 12 vojáků základní služby.
Doba pro rozvinutí činí 3 hodiny.



Zdroj: MNO - "Systémy a prostředky RTZ" - pomůcka Let-51-70 - II.vydání R. 1982


***
Všesměrový azimutálně dálkoměrný radiomaják soupravy RSBN-2


Zdroj: viz foto

Detail antén RSBN-2

Radiotechnický systém blízké navigace RSBN-2
(Радиотехническая Cистема Ближней Hавигации РCБH-2)
(Radio Engineering System of Short-Range Navigation RSBN-2)


Systém RSBN je určen především pro bombardovací, stíhací bombardovací a dopra-vní letouny a zabezpečuje navigaci letadel vybavených palubním zařízením RSBN-2S, nebo jeho modifikacemi (RSBN-5S, RSBN-6S).
Systém zabezpečuje za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci: Nepřetržitou informaci posádce letadla o poloze určování polárních souřadnic letounu (azimut, dálka) na zemi i na palubě, přivedení letadla do libovolného určeného bodu (cíle) v zóně dosahu rádiového majáku s určením (se signalizací) okamžiku přiblížení a okamžiku jeho přeletu, pozemní sledování vzdušné situace na přehledové obrazovce (IKO/VIKO), určování souřadnic a identifikaci letadel na obrazovce, které využívají systém, korekci autonomních počítačů letové trati a automatický let a také spojení s letadly.


Systém se skládá s palubního a pozemního zařízení.


Stručný popis činností:
a) Určení šikmé vzdálenosti – používá se impulsní rádiový dálkoměr s principem „Dotaz – Odpověď“ z paluby letounu
b) Určení azimutu – používá se azimutální vysílače (azimutální rotační anténa je v protivětrném krytu )
c) Určení souřadnic na obrazovce – používá se principu dotazu ze země a odpovědi z paluby letounu. Poloha azimutální antény vůči severu je odvozena ze snímače “180“ po 2°.
d) Identifikace letadla – provádí se vysláním příkazu pilotovi. Ten stiskne tlačítko „Opoznavanie“ a na IKO (VIKO) se u značky letadla se objeví „zdvojení“.


Zdroj: MNO - "Systémy a prostředky RTZ" - pomůcka Let-51-70 - II.vydání R. 1982