Main Menu
User Menu

S – 1/R

S – 1/R



10.9.1941


U obce Dřínov na Kroměřížsku byl Sověty vysazen desant S – 1/R, organizovaný československou vojenskou misí v SSSR a pověřený zpravodajskými, spojovacími a sabotážními úkoly. Jeho členy byli por. Bohuslav Němec – „Vítězslav Taranza“ (2.11.1913 – 7.5.1942 popraven v Mauthausenu), účetní Jan Kasík – „Kořínek“ (16.6.1916; V době Mnichova sloužil v československé armádě. Jeho jednotka měla střežit Záolší, odkud pocházel. Po odstoupení pohraničí zabrali tuto část Těšínska Poláci. Kasík se stal polským občanem, a v československé armádě již nenašel místo. Nevzdal to a v lednu 1939 utekl na Slovensko, kde našel svoji bývalou jednotku a připojil se k ní. Měl ale opět smůlu. Zakrátko Slováci vyhlásili svůj stát a znovu ho propustili z armády. Kasík potom žil na Moravě a tajně jezdil do Záolší k matce. Poláci na to přišli a 22. srpna 1939 jej zatkli. Na soud už nezbyl čas, za deset dní vypukla válka. Kasík konečně mohl bojovat. Připojil se k československé jednotce v Polsku a s ní se dostal do Sovětského svazu. Tam byl vybrán podplukovníkem Svobodou k výcviku pro tajné úkoly ve vlasti) , velitel, majitel restaurace František Ryš – „Ladislav Sedláček“ (28.11.1905 – 29.5.1942 zastřelen v Brně) a radiotelegrafista, obchodní příručí František Brauner – František Vrzal (21.1.1917 – 7.5.1942 popraven v Mauthausenu). Sabotážní a zpravodajskou činnost měla skupina rozvíjet po celé Moravě a Ostravsku, také s důrazem na zbrojní průmysl a železniční dopravu. František Ryš měl vybudovat zpravodajskou síť na Ostravsku a zřídit rádiové spojení s Moskvou. Vysazen měl být na Lysé hoře v Beskydech. Jan Kasík měl doklady na své původní jméno. K jeho úkolům patřila organizace zpravodajské sítě na Frýdecku, organizování sabotáží na Ostravsku a Bohumínsku, zakládání ilegálních bojových formací a příprava povstání. Své poznatky, zprávy a informace měl předávat Ryšovi. František Brauner měl v určeném operačním prostoru na Brněnsku působit s podobným programem. Bohuslav Němec byl určen velitelem celé operace a měl vybudovat zpravodajskou síť na Přerovsku a v prostoru Žiliny, organizovat zde sabotáže, ilegální skupiny a s nimi připravovat povstání. Dostal 7 000 Kč a dalších 10 000 Kč, která měl uložit do mrtvé schránky u sochy doktora Jedličky v parku na Barandově. Skupina nebyla vysazena na Lysou horu v Beskydech, ale přímo do středu operačního prostoru. Po seskoku se nesešli a každý zakopal padák a materiál na místě a vysílačku pod hromadu shrabaného listí. Nicméně nákladní padák s bedničkou ručních granátů a výbušnin byl nalezen ráno chodci, spěchajícími do práce. Tak se o seskoku dozvěděla policie a následně gestapo. Skrze agenta A-54 nakonec i vedení domácího odboje, které zprávu předalo do Londýna a ten do Moskvy. Parašutisté mezitím unikli nejprve ke svým příbuzným a známým a teprve poté se začali vzájemně hledat a navazovat zpravodajské kontakty. S pomocí domácích odbojářů byla zachráněna i vysílací stanice. Všichni se postupně sešli u manželky pplk. Ludvíka Svobody, Ireny Svobodové v Kroměříži, Divišova ul. 39. Parašutistům se dostávalo časté, obětavé a nezištné pomoci při hledání vhodných úkrytů, což je nejvíce zaměstnávalo. Skupina navázala spolupráci s moravským vedením PVVZ, skupinou Národní odboj a podařilo se jí vytvořit rozsáhlou síť spolupracovníků. Ač se po zatčení stal Kasík konfidentem gestapa, nebyl to on, kdo přivedl gestapo na stopu výsadku. Po zradě Mišutky, Čihánka a zatčení "Hvězdářů" mělo gestapo dostatek informací. Znalo jejich jména, předválečná bydliště a tak získalo mnoho údajů pro pátrací akci v okolí jejich příbuzných, což nakonec přineslo výsledek. Získalo ke spolupráci Ryšova bratra Rudolfa, který vydal gestapu kolem 31. října 1941 Bohuslava Němce v ostravské kavárně Fénix a v kavárně Elektra byl o čtyři dny později zatčen Brauner. Oba prozradili podrobnosti svých konspirativních spojení, což vedlo 6.11. k zatčení Kasíka ve vlaku z Otrokovic, kde se skrýval u svého bratra. Kasík se stal konfidentem, přijal německé občanství a vstoupil do německé armády. Po krátkém pobytu v Berlíně jej odveleli na italskou frontu, kde padl. Nejdéle unikal gestapu radista Ryš, až do 12. května 1942, kdy byl zatčen přičiněním konfidenta Mišutky. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl 29. května 1942 popraven v Kounicových kolejích v Brně, zatímco jeho druhy tento osud potkal v Mauthausenu.
URL CZ: https://www.valka.cz/S-1-R-t46093#179799Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/S-1-R-t46093#179799Version : 0
Desantem nazvaným S-1/R se zabývají mj. následující populárně orientované knihy a odborné studie:
1.Antonín Benčík, Václav Kural: Zpravodajové generála Píky a ti druzí. Praha 1991.
2.Pavel Kopeček: Se smrtí na dosah,Parašutisté na Přerovsku v roce 1941. Přerov 2000.
3.Pavel Kopeček: Odbojové skupiny Petičního výboru Věrni zůstaneme a Moravské pětky na Přerovsku v letech 1939-1942. Sborník Státního okresního archivu Přerov 2009, s. 119-157.
4. Karel Richter, Vlastimil Kožnar: Výsadek S-1. Praha 1988.
5. Karel Richter: ... a v zádech měli smrt. Třebíč 1997.
6. Karel Richter: Padákový výsadek u Dřínova. Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1981.
7. Markéta Mercová, Jitka Zezulová: Dřínov 1941, Osudy padákového výsadku S1/R.
8. Petr Jirák: Příběh odbojáře Rajmunda Navrátila z Kojetína. Sborník Státního okresního archivu Přerov 2009, s. 158-168.


Až na jednu (č. 4) jsem všechny tyto práce četl a mohu je zájemcům o domácí odboj jenom doporučit.


S výsadkem S-1/R jsou úzce spojeny osudy rodiny generála L. Svobody (o čemž určitě píše i jeho dcera Zoe Klusáková-Svobodová, jejíž paměti jsem však nečetl). V předchozím příspěvku je správně poznamenáno, že se v bytě Ireny Svobodové ukrývali členové výsadku. Irena Svobodová se dokonce osobně účastnila akce, při níž byla v září 1941 ze zámeckého parku v Dřínově vyzvednuta a odvezena vysílačka, kterou tam po seskoku ukryl parašutista František Brauner. Po prozrazení desítek osob zúčastněných na pomoci parašutistům z desantu S-1/R došlo i na oba bratry Ireny Svobodové - Eduarda a Jaroslava Stratilovy. Později byli oba popraveni. V Nezamyslicích byl koncem listopadu 1941 zatčen i syn Ludvíka a Ireny Svobodových: Miroslav. V březnu 1942 byl zlikvidován v Mauthausenu. Miroslav byl během nacistických výslechů nebývale statečný. Neprozradil úkryt své matky a sestry, které se po zbytek války úspěšně ukrývaly na Vysočině a v okolí Moravského Krumlova. Za komunistického režimu bylo jméno Miroslav Svoboda dáváno za příklad mladého hrdiny (i přes propagandistické zneužití jím bezpochyby byl).
Čerpáno z práce č. 6 (valná část informací je pochopitelně uvedena i v jiných pracech).


Kromě Kopečkových odborných a prací a Richterových publikací odborných i populárních bych rád "vypíchl" práci č. 7, na jejímž vydání se podílel vedle Moravského zemského archivu v Brně a Muzea Kroměřížska také Obecní úřad v Dřínově u příležitosti 65. výročí výsadku S-1/R. Jedná se o útlou knížečku na kvalitním papíře a s několika pěknými fotkami, mj. rodiny Svobodových. Jinak poskytuje základní informace o desantu, vzpomínky účastníka vyzvednutí vysílačky z dřínovského parku a přepis nacistického dokumentu z vyšetřování pomocníků výsadku.


Práce č. 8 se věnuje odbojáři Rajmundu Navrátilovi, který se na pokyn přerovského odbojáře Josefa Dřevojánka vydal do Dřínova hledat vysílačku výsadku S-1/R. Pátrání však bylo neúspěšné, poněvadž ho pár dní před tím "předběhla" skupina lidí v čele s Irenou Svobodovou (o tom Navrátil samozřejmě nevěděl). Přesto se neznámo odkud nacisté o pátrání Navrátila a osob, co mu pomáhaly, dozvěděli. Navrátil unikal před nacistickou "spravedlností" až do podzimu 1943, kdy byl zatčen v Kloboukách u Brna. V květnu 1944 byl spolu s třemi svými podporovateli popraven v Praze na Pankráci. Práce sleduje především průběh Navrátilova útěku a zmiňuje řadu osob, které ho ukrývaly (a mnoho z nich bylo v letech 1942-1944 popraveno).
URL CZ: https://www.valka.cz/S-1-R-t46093#371709Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/S-1-R-t46093#371709Version : 0