Main Menu
User Menu

Rogožarski IK-3

Рогожарски ИК-3

     
Název:
Name:
Rogožarski IK-3
Originální název:
Original Name:
Рогожарски ИК-3
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1938-DD.MM.1940 Prva srpska fabrika aeroplana Živojin Rogožarski AD, Beograd /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1938-DD.MM.1940
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
12 + prototyp
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.1938 zařazen do služby 1940
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
jiný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2068 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
2560 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
10,30 m
Délka:
Length:
8,38 m
Výška:
Height:
3,25 m
Plocha křídla:
Wing Area:
16,50 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
113 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of engines:
1
Typ:
Type:
Avia HS 12Ycrs dvanáctiválec do V, vodou chlazený, 686 kW
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
330 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
527 km/h v 5400 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
400 km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
14,3 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
7 min do 5000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
9400 m
Dolet:
Range:
785 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
1 x 20mm kanón Oerlikon FF
2 x 7,92mm kulomety FN Browning
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Ostrič, Šime; Janiš, Čedomir. IK Fighters (Yugoslavia 1930-1940s), Profile no. 242. Profile Publications, Windsor 1972.
Green, W.; Swanborough, G. Encyklopedie stíhacích letounů. Svojtka & Co., Praha 2002. ISBN 80-7237-341-2.
https://en.wikipedia.org/wiki/Rogozarski_IK-3
https://wapedia.mobi/en/Rogozarski_IK-3
www.ww2aircraft.net
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ik3.html
ww2fighters.e-monsite.com
URL CZ: https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350224Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1056-1086-1075-1086-1078-1072-1088-1089-1082-1080-1048-1050-3-t93506#350224Version : 0
Ikarus Rogožarski IK-3

Vznik
Ve druhé polovině 30. let bylo velení Jugoslávského královského letectva jasné, že je nutno pomýšlet na modernizaci stíhacího letectva. I když byly k dispozici moderní zahraniční konstrukce (např. Hurricane), letectvo se snažilo získat vlastní stroje. Dvojice konstruktérů firmy Rogožarski Ljubomir Ilić a Kosta Sivčev, autoři úspěšných IK-1 a IK-2 se v maximálním utajení pustili do práce. Od roku 1936 probíhají konstrukční práce, modely stroje procházejí i zkouškami v aerodynamickém tunelu Eiffel v Paříži. V konstrukci se do práce zapojuje ještě inženýr Slobodan Zrnić. Výsledkem bylo, že jugoslávské Ministerstvo letectví zadalo v březnu 1937 firmě Rogožarski A. D. stavbu prototypu.

Prototyp IK-3 poprvé vzlétl na jaře 1938. V kokpitu seděl kapetan Nikole Bjelanović. Letoun byl koncipován jako dolnokřídlý jednomístný jednoplošník, poháněný kapalinou chlazeným řadovým motorem Hispano-Suiza 12Y-29 o výkonu 920 ks (686 kW), který poháněl nestavitelnou vrtuli Hispano-Suiza, což byla licenční produkce Hamilton Standard Constant Speed. Nesl i jeden kanon Hispano-Suiza HS-404 ráže 20 mm se zásobou 60 nábojů a 2 kulomety FN-Browning ráže 7,92 mm s 500 náboji pro každý z nich. Kanon byl uložen mezi válci motoru a střílel dutou hřídelí vrtule, kulometná výzbroj byla ukryta pod kapotou nad motorem a střílela okruhem vrtule. Stroj dostal zatahovací podvozek systému Messier.
Aby byly co nejobjektivnější, provádělo letové zkoušky celkem 6 pilotů. Prototypu se stal osudným 19. leden 1939, kdy během zkušebního letu pilot kapetan Milan Pokorni při provádění akrobatických prvků překročil mezní rychlost při střemhlavém letu a letoun se stal neovladatelným. Po střemhlavém letu z 1 500 m se ve výšce cca 400 m nejprve uvolnil překryt kabiny, potom se zlomil nosník křídla v místě ukotvení podvozku. Stroj byl nárazem na zem zničen, pilot zahynul. Protože ministerská komise, vyšetřující havárii, neshledala vinu v konstrukci stroje, bylo objednáno 12 sériových strojů. 6 mělo být dodáno do konce března, zbylých 6 do konce července 1939.

Konstrukce byla smíšená, křídlo dřevěné s kovovým kováním, konstrukce trupu z ocelových trubek a dotvarovaná dřevěnou konstrukcí, příď s motorem až za pilotní sedadlo potažena duralovým plechem, zadní část trupu, stejně jako křídlo potaženy plátnem podobně jako u Hawker Hurricane. Křidélka i řídící plochy hliníkové, potažené plátnem. Hlavní i záďový podvozek osazen koly Dunlop. Laborovalo se i se zatažitelným záďovým kolečkem. Stroj č. 2-2151/1 nesl radiostanici Telefunken FUG VIIa s dosahem 60 km.

Produkce
Sériové stroje se od prototypu v některých detailech odlišovaly. Původní francouzský motor byl nahrazen v ČSR licenčně vyráběným motorem Avia H. S.12Ycrs, kabina dostala nový čelní štítek s neprůstřelným sklem a dozadu odsouvaný překryt. Vrtule Hamilton Standard neslo i prvních 6 sériových strojů. Druhá šestice dostala vrtule Chauviere 351m. Palivové nádrže - 1 v trupu a 2 v křídlech pojaly celkem 330 litrů paliva.

Dodávky začaly v létě 1940 a piloti nový stroj hodnotili jako obratný a snadný k pilotování. Piloti jej upřednostňovali oproti Hawker Hurricane Mk. I. i Messerschmittu Bf 109E-3, se kterými také létali. Zvláště se jim líbila jeho schopnost létat zatáčky s velmi malým poloměrem. Byla objednána další série 25 strojů a jednalo se o licenční výrobě v Turecku. S rozběhem sériové výroby se konstrukční práce se zaměřily na další vývoj - jednalo se především o možnosti zástavby výkonnějšího motoru. Ve hře bylo několik alternativ: nový Hispano-Suiza 12Y-51 o výkonu 1,100 k.s., Daimler-Benz DB601A, Rolls-Royce Merlin III o výkonu dokonce 1,030 HP. Na papíře vznikal i projekt IK-5 se dvěma motory H.S. 12Y. Ten měl dostat dokonce dvojí podobu - jednomístný stíhač, nebo dvoumístný dálkový těžký stíhač s mohutnou hlavňovou výzbrojí, soustředěnou v přídi. Modely IK-5 již byly testovány v aerodynamickém tunelu a připravovala se výroba prototypu. Ale německý vpád do Jugoslávie 6. dubna změnil situaci. IK-5 zůstal v modelech, výroba druhé série IK-3 byla zrušena. Ze stejného důvodu sešlo i z licenční výroby v Turecku.

Vyrobeno bylo celkem 12 strojů + 1 prototyp. Výroba byla rozdělena mezi závody Ikarus A. D. a Rogožarski A-.D., protože Rogožarski byl společně s továrnou Zmaj A.D. vytížen licenční produkcí 100 kusů stíhacích Hawker Hurricane Mk.I.

Bojové nasazení
Vyrobených 12 IK-3 mělo různé osudy. Jeden stroj (v. č. 2156 s trupovým číslem 6) byl ztracen ještě před vypuknutím bojů, když se 6. září 1940 zřítil do Dunaje při simulovaném souboji. Pilot kapetan Anton Ercigoj ztratil vědomí při přetížení - tzv. "blackout" - a zahynul. Jeden stroj byl vrácen továrně Rogožarskij a byl použit jako základ přestavby na II. sérii. 4 zbylé stroje byly na počátku bojů (tzv "dubnová válka") uzemněny kvůli pravidelné technické kontrole. Ostatních 6 strojů schopných operačního nasazení bylo zařazeno k 51. stíhací skupině se sídlem na letišti Zemun, určené k obraně Bělehradu. Zde působily v letkách č. 161 a 162, po 3 v každé.
Ráno 6. dubna 1941 pětice IK-3 vzlétla proti německému náletu. Po skončení bojů piloti hlásili 5 vítězství, ale utrpěli i jednu ztrátu - padl potporućnik Dušan Borćić a 2 piloti byli raněni (tehnički činovnik Eduard Bamfić, kapetan Savo Poljanec). Letkám zbyly jen 3 letuschopné stroje. Téhož dne absolvovali piloti IK-3 ještě jeden bojový vzlet a sestřelili 2 Ju 87 a jeden BF 109E. Následujícího dne - tedy 7. dubna, vzlétly 3 IK-3 opět a piloti nahlásili několik vítězství. Narednik Milislav Semiz přistál s těžce poškozeným strojem, ale mohl jej nahradit právě dodaným zbrusu novým. 11. 4. tento pilot hlásil opět sestřel jednoho Bf 109D, kapetan Todor Gojić a narednik Dušan Vujćić hlásili každý po jednou Ju 87. Tento den byl také posledním dnem bojů. Přeživší 3 stroje letci v noci z 11. na 12. 4. na pomocném letišti Veliki Radinci spálili. Spolu s nimi shořelo i 5 Hawker Hurricane, 8 (některé prameny uvádějí 11) Me 109, 1 Me 110 a 1 Ikarus IK-2 a jisté množství školních strojů. Piloti 51. stíhací skupiny si nárokovali celkem 11 vítězství. Pilot narednik Milislav Semiz se na IK-3 stal esem se 4 sestřely. 17. dubna Jugoslávie kapitulovala. Jedním z pilotů, kteří na IK-3 létali, byl i kapetan Savo Poljanec. Tento pilot byl jedním ze 2 Jugoslávců, kteří bojovali v Kombinované letce z letiště Tri duby v období SNP.

Konec ostatních zbylých strojů je nejasný, podle existujících fotografií nejméně 2 IK-3 padly do rukou Němců a minimálně jeden z nich byl podroben zkouškám ve zkušebním středisku v Rechlinu.

Úspěšná konstrukce IK-3 se po válce dočkala pokusu o obnovení, ovšem se sovětským motorem VK 105PF2 z letadla Jak-3. 45 vyrobených strojů neslo označení Ikarus S49A.
URL CZ: https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350379Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1056-1086-1075-1086-1078-1072-1088-1089-1082-1080-1048-1050-3-t93506#350379Version : 0
Na doplnění několik fotografií podle https://www.airwar.ru/enc/fww2/ik3.html
Rogožarski IK-3 - foto prototypu
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-2.jpg

foto prototypu
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-2.jpg

Rogožarski IK-3 - Sériová podoba
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.jpg

Sériová podoba
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.jpg

Rogožarski IK-3 - Sériová podoba - pohled shora
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-5.jpg

Sériová podoba - pohled shora
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-5.jpg

Rogožarski IK-3 - IK - 3 v německých barvách
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-8.jpg

IK - 3 v německých barvách
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-8.jpg

Rogožarski IK-3 - IK - 3 v muzeu v Bělehradě
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-3.jpg

IK - 3 v muzeu v Bělehradě
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-3.jpg

URL CZ: https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350227Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1056-1086-1075-1086-1078-1072-1088-1089-1082-1080-1048-1050-3-t93506#350227Version : 0
A ještě třípohledový nákres. Pramen též airwar.ru.
Rogožarski IK-3 - Třípohled
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.gif

Třípohled
https://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.gif

URL CZ: https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350229Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1056-1086-1075-1086-1078-1072-1088-1089-1082-1080-1048-1050-3-t93506#350229Version : 0
Na závěr několik zajímavostí. Prameny uvedeny u obrázků.
Rogožarski IK-3 - pramen:
https://ww2fighters.e-monsite.com/rubrique,rogozarski-ik-3,243059.html

pramen:
ww2fighters.e-monsite.com

URL CZ: https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350377Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1056-1086-1075-1086-1078-1072-1088-1089-1082-1080-1048-1050-3-t93506#350377Version : 0
Do sériových strojov okrem motorov Avia HS 12Ycrs (632 kW / 860 HP) montovali kanóny Oerlikon MG FF s bubnom pre 60 nábojov. Len jeden stroj prvej série dostal rádiostanicu Telefunken FuG VII.
Neskôr dostala firma Rogožarski objednávku na 48 strojov, ale do nemeckého útoku na Juhosláviu bolo v stavbe len 25 strojov. Jeden stroj sa dokonca prerábal na motor DB-601 A a uvažovalo sa aj o prestavbe na motor Rolls-Royce Merlin II.


Hmotnosť prázdneho lietadla - 2068 kg
Vzletová hmotnosť - 2630 kg
Max. rýchlosť pri zemi - 421 km/h
Dolet 785 km
Dostup 9400 m


Zdroj:
Němeček, Václav: Rogožarski IK-3, Letectví a kosmonautika 1989 / 19
URL CZ: https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#485466Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1056-1086-1075-1086-1078-1072-1088-1089-1082-1080-1048-1050-3-t93506#485466Version : 0
MOD