Řád slávy

Řád slávy

Byl zřízen výnosem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 8. listopadu 1943 pro příslušníky mužstva a poddůstojníky Sovětské armády (v letectvu i pro podporučíky), kteří v bojích za svoji vlast podali svými činy příklad odvahy, statečnosti a neohroženosti. Má tři stupně, ale k jejich udělování dochází postupně, v pořadí III., II. a posléze I. stupeň. Nosí se na levé straně prsou, za Řádem rudého praporu (v soustavě všech sovětských vyznamenání za řádem Znak cti). Stanovy vymezují, že Řádem slávy může být vyznamenán ten, kdo jako první pronikl do nepřátelského postavení a osobní statečností přispěl ke všeobecnému úspěchu, ten, kdo ručními granáty zničil jeden az tři tanky, ten, kdo dělostřeleckou nebo kulometnou palbou sestřelil nejméně tři letadla, ten, kdo zajal nepřátelského důstojníka, ten, kdo s nasazením vlastního života zachránil v boji velitele, jemuž hrozilo bezprostřední nebezpečí, ten, kdo pásy tanku rozdrtil dělo nebo dvě kulometná hnízda, kdo za průzkumné akce získal cenné zprávy o protivníkovi atd. Ti, kdo se stali nositeli Rádu slávy všech tří stupňů, získali právo na propůjčení vyšší hodnosti (vojíni, svobodníci a seržanti hodností staršiny, staršinové hodnosti podporučíka a podporučíci letectva hodnosti poručíka) a na základě zákonných ustanovení i na výsady, jakých se dostává nositelům titulu hrdina Sovětského svazu.

Kolář, J.: Sovětská vojenská vyznamenání 1918-1945, ÚV SČSP, 1986