Projektování bastionové pevnosti z vnějšku

Při prohlídce bastionové pevnosti nám může v orientaci a pochopení vzájemných vazeb pomoci alespoň velmi hrubý nástin zásad, kterými se řídilo navrhování těchto pevností.
Projektování bastionové pevnosti z vnějšku
jsou dva způsoby jak navrhovat bastionovou penvost: "zevnitř" a "z venku". Při prvním, starším, způsobu vycházíme z dané linie kurtiny ke které podle geom. zásad zkonstruujeme další prvky. U druhého způsobu vycházíme ze spojnoce špicí bastionu a navrhujeme postupně "dovnitř" pevnosti ke kurtině.


Konstrukce bastionové fronty
Vzdálenost špicí bastionů AB je dána jednak maximálním dostřelem pěchotních zbraní a také je zdola omezena optimální depresí zbraní při střelbě na min. vzdálenost (do příkopu v polovině kurtiny). Z toho plyne vzdálenost špicí bastionů cca 325 m.
Délka kolmice z bodu D je pro šestiúhelník a více 1/6 (pro pětiúhelník 1/7 a pro čtyřúhelník 1/8) délky fronty.
Líce bastionů mají délku 2/7 délky fronty.
Bok bastionu zkonstruujeme tak, aby jeho poloha byla optimální pro obranu líce protilehlého bastionu - tj. BEF je rovnostranný trojúhelník. Obráncům se totiž nejlépe stříli kolmo na val. A z boku bastionu se brání právě líce protilehlého bastionu.

Příkop
Dle Vaubana je příkop nejlepší částí opevnění. Jeho rozměru jsou nejvíce určeny potřebou zjískat potřebné množství zeminy (deblai) pro valy. Dle Vaubana činí jeho šířka cca 30m.

Kleště
Šířka kleští činí cca 15 m.

Ravelin
Následuje konstrukce ravelinu.
Jeho délka činí cca 90 m a líce překrývají o 10 m líce bastionů. To zajišťuje krytí kurtiny před ostřelovánín.

Krytá cesta
Měla šířku 10 m. Ve vbíhajících úhlech jsou shromaždiště – jedna základna cca 30-40m, vrcholový úhel 100 stupňů.

Glacis
No a nakonec zbývá glacis. Začínal cca 80m od kryté cesty a stoupal v rozmezí 1:16 až 1:40. Stoupání bylo zase dáno optimální depresí pevnostních zbraní:

No a teď jak se dospěje k těm rozměrům. Nejprve je to délka bastionové fronty. Jak už jsem napsal je shora omezená dostřelem zbraní a zdola rozumnou depresí. Takže jsem vytvořil takový obrázek. Z něho je jasné, že když bude fronta moc krátká, tak při konst. depresi nemohu bránit dno příkopu v půlce kurtiny.

No a pak je tady délka líce bastionu. Tady jde o to, abych na bastion mohl umístit rozumný počet děl. Takže když se koukneme na obrázek, tak když budou děla třeba 6m od sebe, tak při délce líce bastionu 90m může proti obléhateli působit 60 děl a když přidáme raveliny tak je to cca 90 děl.

No a pak je tady ta záhadná délka kolmice z bodu D. Jak je vidět z připojeného obrázku , tak délka této kolmice ovlivňuje jednak úhel, který svírají líce bastionu, ale hlavně ovlivňuje délku boku bastionu, a o to jde.
Pro pochopení návrhu boku bastionu je potřeba vědět, jak se zapojuje do obrany pevnosti.
Poté, co je otevřena na úpatí glacis třetí paralera následuje dobytí kryté cesty. Zde rozmístí útočník průlomové baterie tak jak je nakresleno na obrázku. Část baterií působí proti líci bastionu a vytváří prúlom a část působí jako protibaterie proti výzbroji umístěné na bocích sousedních bastionů.
Z toho vyplývá požadavek na délku boku bastionu - útočník má cca 40m na umístění protibaterií (to je dáno šířkou příkopu a kryté cesty) a abych se mohl účinně bránit, musí mít bok bastionu také nejméně 40m.

Právě tyto elegantní geometrické problémy přitahovaly k pevnostnímu stavitelství největší učence dané doby. Zajímalo by mne, nakolik byl poměr hustoty dělostřelecké palby obléhajících a obléhaných určující pro vytvoření průlomu. Vždyť barokní pevnosti mají i mnoho jiných obranných zařízení: kaponiéry v hlavním příkopu, střelecké galerie na zadní straně ravelinů, inundance, vzájemné krytí objektů. "Rozebrat" takový komplexní obranný systém bez enormních ztrát se mi zdá velmi obtížné. Jediná rozumná možnost snad může být jen vyhození celého úseku bastionové fronty do vzduchu pomocí podkopů. Ještě bych se zeptal, jaké jsou taktické důvody použití kleští před hlavní kurtinou. Byl to jen pasivní prvek ?

1 - k tomu průlomu: když se podařilo umístit baterie na kryté cestě, tak už na valech pevnosti nebylo moc obranyschopných děl. Mj. útok na krytou cestu býval nejkrvavější částí obléhání a ztráty bývaly srovnatelné se ztrátami během polní bitvy. Průlomové baterie se skládaly ze 4-8 24liberních kanónů a bylo jich podél ramena kryté cesty umístěno 2-3 (těch baterií )
zdroj: Ch. Duffy: Kámeň a oheň


2 - kaponiéry sloužily primárně ke spojení vnitřní a střední, popř střední a vnější obranné linie.


3 - k těm podkopům: nebylo to tak jednoduché - viz např "podzenmí" bitva u Svídnice r. 1762


4 - kleště - já si myslím, že primárně sloužily jako pasivní ochrana kurtiny. Vzhledem k tomu, že kleště byly nižší, než kurtina a ravelin, mohly sloužit pouze pro obranu v případě, že se obléhatel zmocnil ravelinu, ale vzhledem k výškové převaze ravelinu nejsem moc přesvědčen o jejich bránitelnosti
Naprotitomu ravelin, který také sloužil jako "ochrana" kurtiny se postupně vyvinul v jeden z nejdůležitějších prvků obrany.

K tomu bodu 4 ještě obrázek - je to Terezín, foceno z valu ravelinu XIX. Celkem je podle mě patrné, že kleště jsou po dobytí ravelinu nebránitelné.

No a tady je ještě pohled z lunety na shromaždišti.

K těm kleštím mě ještě napadlo (po roce ... )
Jak je napsaný tady /topic/view/25427/ měly sloužit jako stanoviště pěchoty pro střílení do příkopu.


No to mi nedávalo moc smysl, ale už mě to asi došlo - mj. měly také sloužit jako východisko výpadů. Tj. v případě, že nepřítel zjískal krytou cestu, tak se odtud dal dělat výpad a případně krýt ústup z výpadu - kleště byly zhruba stejně vysoko jako krytá cesta. Za kleštěma se mohla pěchota shromáždit aniž by ji nepřítel obtěžoval

Ahojda.


no když se podívaš na teorie Louise de Cormontaigne a to hlavně rozpracované téma tenaille, tak zjistíš i nekolik mále drobností dolaďující tvou teorii. Jeho kresby pak více souvisí s josefovskou. Tedy více srozumitelnou. Jednalo se o posílení obrany place de arme (tedy schromažďišt) palbou z pušek, proto se tenaille tvořily ne s rampou, ale většinou se schůdky. Jejich výška byla o trochu výše než úrověň kryté cesty a to právě pro danou obranu, ale zase né tak vysoko, aby i dělostřelecká kasemata v bastionu vnitřního okruhu mohla zajišťovat dělostřeleckou obranu příkopu mezi detašovaným bastionem středního obranného okruhu a sousedního bastionu. Tuto myšlenku krásně rozvedl práve v Josefově Querlonde, ale i tak je viditelná v základě třetího Vaubanova systému. Jenomže u klasických tenaille jde pouze o prodloužení vnitřního palebného okraje (tedy líce bastionů). Samozřejmě jde také o ochranu vojáků a samozřejmě samotné poterny. to schromažďování je potvrzeno i tím, že většinou byla hlavní poterna a doplněna po stranách poternou pěší (tedy malou, s šíří pouze pro jednoho vojáka). Velmi vtipným prvkem, který byl užíván i u pěšího vojska na volném protoru se stala střelba z více úrovní, zde to bylo tedy o větší úrověň a to, že jedna linie byla na banketu tenaille a další u jedné z kaponiery před, či vedle tenaille.