Název: Name: | Pevnost Trient | |
Originální název: Original Name: | Festung Trient | |
Další názvy: Other Names: | - | |
Obec: Municipality: | Trento | |
GPS souřadnice: GPS Coordinates: | 46°03'58.14"N 11°07'08.13"E | |
Fotografie nebo nákres: Photo or Sketch: | | |
Typ pevnostního komplexu: Type of Fortress Complex: | fortový komplex | |
Vyšší pevnostní celek: Upper Fortress Complex: | - | |
Části pevnostního komplexu: Components of the Fortress Complex: | Hauptwerk Mattarello Obere Batterie Mattarello Untere Batterie Mattarello Batterie Doss Fornas Batterie Brusa Ferro Batterie Maranza Blockhaus Maranza Batterie Marzola Batterie Roncogno Batterie Cimirlo Batterie Selva Gewehrgalerie Bahnhof Civezzano Hauptwerk Civezzano Obere Straßensperre Civezzano Untere Straßensperre Civezzano Werk Casara Straßensperre Buco di Vela Blockhaus Dos di Sponde Batterie Candriai Blockhaus Mandolin Feldmäßiger Stützpunkt Palon (oberer) Feldmäßiger Stützpunkt Palon (unterer) Werk Romagnano Batterie Martigniano Werk San Rocco Anlagen auf Dos Trento | |
Zahájení stavby: Start of Construction: | DD.MM.1860 | |
Dokončení stavby: Completion of Construction: | DD.MM.1915 | |
Výzbroj: Armament: | 295 děl | |
Posádka: Crew: | 10 000 | |
Bojové využití: Combat Use: | DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR | |
Současný stav: Current Condition: | chátrající | |
Přístupnost: Accessibility: | neznámý | |
Poznámka: Note: | - | |
Zdroje: Sources: | Willibald R. Rosner: Bestand K.u.k Geniedirektion Trient im Staatsarchiv von Trient (Trento 1995) www.trentinograndeguerra.it http://www.moesslang.net |
URL : https://www.valka.cz/Pevnost-Trient-t124908#424883Verze : 1
Karel Oktábec
MOD
Výstavba pevnosti Trient
Hlavní město bývalé rakouské provincie Jižní Tyrolsko Trient (Trento, Trident) leží na soutoku řeky Adiže s řekou Fersina, v údolí ohraničeném na západě horským masivem Monte Bondone s vrcholy Monte Bondone il Palon (2090 m n.m.), Monte Cornetto (2180 m n.m.), Dos d’Abramo (2140 m n.m.) a Cima Verde (2102 m n.m.), na severozápadě horou Monte Soprasasso (807 m n.m.), na severovýchodě horou Monte Calisio (1100 m n.m.), na východě horami Monte Celva (1000 m n.m.) a Monte Chegul (1400 m n.m.), na jihovýchodě masivy Monte Marzola (1650 m n.m.) a Monte Vigolana (2150 m n.m.).
Město Trient bylo a stále je důležitým komunikačním uzlem. Od severu na jih jím podél řeky Adiže prochází železniční trať a silnice Bolzano-Verona, údolím řeky Vela mezi Monte Bondone a Monte Soprasasso silnice z Vezzana, údolím řeky Fersana mezi Monte Calisio a Monte Celva železnice a silnice z Pergine Valsugana, sedlem Cimirlo mezi Monte Celva a Monte Calisio další silnice z Pergine Valsugana, údolím řeky Valsorda mezi Monte Marzola a Monte Vigolana silnice z Caldonazza.
V 60. letech 19. století, kdy se po ztrátě Benátska staly rakouské Jižní Tyroly pohraniční provincií, bylo rozhodnuto o přeměně Trientu ve vojenskou pevnost. Do začátku 20. století byl proto kolem města vybudován prstenec kamenných fortů, které měly v případě potřeby zablokovat údolí, jimiž procházely důležité komunikace. Tou dobou však již dostřel a účinnost dělostřelectva vzrostly (v důsledku zavedení ocelových drážkovaných hlavní a bezdýmného střelného prachu) natolik, že i nejnovější z těchto fortů byly v podstatě zastaralé již v den svého dokončení. Navíc hrozilo nebezpečí, že vzhledem ke změnám, k nimž počátkem 20. století došlo i v oblasti výcviku a taktiky pěchoty, si případný útočník vzpomene na proslulý výrok knížete de Ligne (1735-1814) o tom, že „... armáda projde všude, kudy prošla koza...“, vyhne se důmyslným údolním uzávěrům a přes nechráněné horské hřebeny pronikne přímo do centra trientské pevnosti.
Jako první si zřejmě tuto skutečnost uvědomil ředitel fortifikačních prací v Trientu plukovník Ing. Ernst Friedl (1862–1938), na jehož příkaz byla roku 1909 zahájena stavba nových opěrných bodů Horní a Dolní Palon, ležících v jižní části masivu Monte Bondone, v nadmořské výšce okolo 2000 metrů.
Friedlovým nástupcem ve funkci byl od roku 1910 plukovník Ing. Anton Schiesser (1863-1926), pověřený mimo jiné i výstavbou nových pevnostních uzávěrů Folgaria a Lavarone, jejichž moderní betonové forty měly chránit přístupy k Trientu od jihovýchodu. V samotném Trientu dal poblíž opěrného bodu Palon zřídit ještě kavernovou baterii Palé.
Roku 1914 nastoupil do funkce ředitele fortifikačních prací v Trientu plukovník Ing. Franz Seraphin Edler von Steinhart (1865-1949), stavební inženýr s dvacetiletou praxi v oblasti fortifikačního stavitelství. Pod jeho vedením vybudovali rakousko-uherští ženisté do roku 1915 v horách okolo Trientu prstenec nových opevnění, která z něho učinila prakticky nedobytnou pevnost. Horské vrcholy a hřebeny byly provrtány kilometry zákopů, podzemních tunelů, muničních skladů a dělostřeleckých kaveren, do nichž byla přesunuta výzbroj starých, podmínkám moderního válečnictví nevyhovujících fortů. Ke zpevnění těchto nových postavení a výstavbě objektů pro otočné pancéřové věže byla v hojné míře použita stavební novinka té doby – železobeton. Zásobování bojových postavení a podzemních úkrytů (které mohly v případě potřeby pojmout vojáky celých dvou divizí) bylo zajišťováno sítí nových horských silnic a lanovek.
Podle doby svého vzniku se prvky tohoto pevnostního systému dělí na objekty 1. generace (postavené zhruba do konce 19. století) a 2. generace (postavené ve století dvacátém). Podle konstrukce je lze (při použití dnešní terminologie) rozdělit na tvrze, forty, dělostřelecké forty (baterie), pěchotní sruby a otevřené nebo kryté dělostřelecké baterie.
Tvrz (Festung) byl samostatný komplex nadzemních a podzemních zařízení (fortů, srubů a baterií), vyznačující se vysokou odolností. Nadzemní pěchotní a dělostřelecká stanoviště byla umístěna v železobetonových bunkrech, podzemní dělostřelecká stanoviště v chodbami propojených kavernách, případně v otočných pancéřových věžích spojených s podzemím svislými šachtami. Celý komplex, jehož součástí byla i postavení protiletadlového dělostřelectva, podzemní úkryty, muniční sklady apod., byl chráněn střeleckými zákopy a drátěnými překážkami. Tvrzí, pojmenovaných podle jejich geografického umístění, bylo okolo Trientu šest. Na západní straně to byly jednodušší Monte Cornetto a Monte Palon, na ohroženějším východním úseku šlo již o rozsáhlé fortifikační komplexy Monte Calisio, Monte Celva, Monte Chegul a Massiv Marzola. Všechny byly vybudovány po roce 1900 a patřily tedy ke 2. generaci trientských objektů.
Fort (Werk), dělostřelecký fort (Batterie) a srub (Blockhaus) byly objekty pocházející zčásti z 1. generace (sem patřily všechny kamenné stavby a zemní dělostřelecké baterie původního fortového prstence), zčásti šlo o pozdější železobetonové objekty a palebná postavení ve skalních kavernách, do nichž byla výzbroj starých fortů a baterií postupně přesunována. Tyto objekty byly buď součástí pevnostních komplexů, nebo blokovaly prostory mezi nimi.
Otevřená i krytá dělostřelecká baterie sestávala z několika palebných postavení obvykle polních děl, chráněných před střepinami nepřátelských granátů zemními náspy, případně kamennými nebo železobetonovými stěnami. Její součástí byly i podzemní úkryty pro živou sílu a příruční muniční sklady. U kryté baterie byla ochrana zbraní a osádek zesílena zemním nebo železobetonovým nakrytím. Baterií obou typů bylo okolo Trientu zřízeno velké množství, pouze některé z nich však byly skutečně vyzbrojeny.
Budovatelé trientské pevnosti značně přecenili schopnosti italské armády, která se k ní po dobu války nedostala ani na dostřel, natož aby se ji pokusila dobýt přímým útokem. Tato skutečnost nemění nic na tom, že více či méně improvizovaná koncepce výstavby, kterou rakousko-uherští plukovníci Friedl, Schiesser a Steinhart pod tlakem okolností zvolili, předznamenala vývoj fortifikačního stavitelství dvacátých a třicátých let 20. století, francouzskou Maginotovou linií počínaje a nedokončeným pokusem o opevnění československých hranic konče...
Zdroje:
Vladimír Kupka: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností (Praha 2005)
Willibald R. Rosner: Bestand K.u.k Geniedirektion Trient im Staatsarchiv von Trient (Trento 1995)
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
http://www.fernkampfwerke.net
http://zapisnik.fortif.net/
https://www.valka.cz/clanek_13971.html
Hlavní město bývalé rakouské provincie Jižní Tyrolsko Trient (Trento, Trident) leží na soutoku řeky Adiže s řekou Fersina, v údolí ohraničeném na západě horským masivem Monte Bondone s vrcholy Monte Bondone il Palon (2090 m n.m.), Monte Cornetto (2180 m n.m.), Dos d’Abramo (2140 m n.m.) a Cima Verde (2102 m n.m.), na severozápadě horou Monte Soprasasso (807 m n.m.), na severovýchodě horou Monte Calisio (1100 m n.m.), na východě horami Monte Celva (1000 m n.m.) a Monte Chegul (1400 m n.m.), na jihovýchodě masivy Monte Marzola (1650 m n.m.) a Monte Vigolana (2150 m n.m.).
Město Trient bylo a stále je důležitým komunikačním uzlem. Od severu na jih jím podél řeky Adiže prochází železniční trať a silnice Bolzano-Verona, údolím řeky Vela mezi Monte Bondone a Monte Soprasasso silnice z Vezzana, údolím řeky Fersana mezi Monte Calisio a Monte Celva železnice a silnice z Pergine Valsugana, sedlem Cimirlo mezi Monte Celva a Monte Calisio další silnice z Pergine Valsugana, údolím řeky Valsorda mezi Monte Marzola a Monte Vigolana silnice z Caldonazza.
V 60. letech 19. století, kdy se po ztrátě Benátska staly rakouské Jižní Tyroly pohraniční provincií, bylo rozhodnuto o přeměně Trientu ve vojenskou pevnost. Do začátku 20. století byl proto kolem města vybudován prstenec kamenných fortů, které měly v případě potřeby zablokovat údolí, jimiž procházely důležité komunikace. Tou dobou však již dostřel a účinnost dělostřelectva vzrostly (v důsledku zavedení ocelových drážkovaných hlavní a bezdýmného střelného prachu) natolik, že i nejnovější z těchto fortů byly v podstatě zastaralé již v den svého dokončení. Navíc hrozilo nebezpečí, že vzhledem ke změnám, k nimž počátkem 20. století došlo i v oblasti výcviku a taktiky pěchoty, si případný útočník vzpomene na proslulý výrok knížete de Ligne (1735-1814) o tom, že „... armáda projde všude, kudy prošla koza...“, vyhne se důmyslným údolním uzávěrům a přes nechráněné horské hřebeny pronikne přímo do centra trientské pevnosti.
Jako první si zřejmě tuto skutečnost uvědomil ředitel fortifikačních prací v Trientu plukovník Ing. Ernst Friedl (1862–1938), na jehož příkaz byla roku 1909 zahájena stavba nových opěrných bodů Horní a Dolní Palon, ležících v jižní části masivu Monte Bondone, v nadmořské výšce okolo 2000 metrů.
Friedlovým nástupcem ve funkci byl od roku 1910 plukovník Ing. Anton Schiesser (1863-1926), pověřený mimo jiné i výstavbou nových pevnostních uzávěrů Folgaria a Lavarone, jejichž moderní betonové forty měly chránit přístupy k Trientu od jihovýchodu. V samotném Trientu dal poblíž opěrného bodu Palon zřídit ještě kavernovou baterii Palé.
Roku 1914 nastoupil do funkce ředitele fortifikačních prací v Trientu plukovník Ing. Franz Seraphin Edler von Steinhart (1865-1949), stavební inženýr s dvacetiletou praxi v oblasti fortifikačního stavitelství. Pod jeho vedením vybudovali rakousko-uherští ženisté do roku 1915 v horách okolo Trientu prstenec nových opevnění, která z něho učinila prakticky nedobytnou pevnost. Horské vrcholy a hřebeny byly provrtány kilometry zákopů, podzemních tunelů, muničních skladů a dělostřeleckých kaveren, do nichž byla přesunuta výzbroj starých, podmínkám moderního válečnictví nevyhovujících fortů. Ke zpevnění těchto nových postavení a výstavbě objektů pro otočné pancéřové věže byla v hojné míře použita stavební novinka té doby – železobeton. Zásobování bojových postavení a podzemních úkrytů (které mohly v případě potřeby pojmout vojáky celých dvou divizí) bylo zajišťováno sítí nových horských silnic a lanovek.
Podle doby svého vzniku se prvky tohoto pevnostního systému dělí na objekty 1. generace (postavené zhruba do konce 19. století) a 2. generace (postavené ve století dvacátém). Podle konstrukce je lze (při použití dnešní terminologie) rozdělit na tvrze, forty, dělostřelecké forty (baterie), pěchotní sruby a otevřené nebo kryté dělostřelecké baterie.
Tvrz (Festung) byl samostatný komplex nadzemních a podzemních zařízení (fortů, srubů a baterií), vyznačující se vysokou odolností. Nadzemní pěchotní a dělostřelecká stanoviště byla umístěna v železobetonových bunkrech, podzemní dělostřelecká stanoviště v chodbami propojených kavernách, případně v otočných pancéřových věžích spojených s podzemím svislými šachtami. Celý komplex, jehož součástí byla i postavení protiletadlového dělostřelectva, podzemní úkryty, muniční sklady apod., byl chráněn střeleckými zákopy a drátěnými překážkami. Tvrzí, pojmenovaných podle jejich geografického umístění, bylo okolo Trientu šest. Na západní straně to byly jednodušší Monte Cornetto a Monte Palon, na ohroženějším východním úseku šlo již o rozsáhlé fortifikační komplexy Monte Calisio, Monte Celva, Monte Chegul a Massiv Marzola. Všechny byly vybudovány po roce 1900 a patřily tedy ke 2. generaci trientských objektů.
Fort (Werk), dělostřelecký fort (Batterie) a srub (Blockhaus) byly objekty pocházející zčásti z 1. generace (sem patřily všechny kamenné stavby a zemní dělostřelecké baterie původního fortového prstence), zčásti šlo o pozdější železobetonové objekty a palebná postavení ve skalních kavernách, do nichž byla výzbroj starých fortů a baterií postupně přesunována. Tyto objekty byly buď součástí pevnostních komplexů, nebo blokovaly prostory mezi nimi.
Otevřená i krytá dělostřelecká baterie sestávala z několika palebných postavení obvykle polních děl, chráněných před střepinami nepřátelských granátů zemními náspy, případně kamennými nebo železobetonovými stěnami. Její součástí byly i podzemní úkryty pro živou sílu a příruční muniční sklady. U kryté baterie byla ochrana zbraní a osádek zesílena zemním nebo železobetonovým nakrytím. Baterií obou typů bylo okolo Trientu zřízeno velké množství, pouze některé z nich však byly skutečně vyzbrojeny.
Budovatelé trientské pevnosti značně přecenili schopnosti italské armády, která se k ní po dobu války nedostala ani na dostřel, natož aby se ji pokusila dobýt přímým útokem. Tato skutečnost nemění nic na tom, že více či méně improvizovaná koncepce výstavby, kterou rakousko-uherští plukovníci Friedl, Schiesser a Steinhart pod tlakem okolností zvolili, předznamenala vývoj fortifikačního stavitelství dvacátých a třicátých let 20. století, francouzskou Maginotovou linií počínaje a nedokončeným pokusem o opevnění československých hranic konče...
Zdroje:
Vladimír Kupka: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností (Praha 2005)
Willibald R. Rosner: Bestand K.u.k Geniedirektion Trient im Staatsarchiv von Trient (Trento 1995)
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
http://www.fernkampfwerke.net
http://zapisnik.fortif.net/
https://www.valka.cz/clanek_13971.html
URL : https://www.valka.cz/Pevnost-Trient-t124908#430010Verze : 0
Karel Oktábec
MOD
Stav pevnosti Trient v roce 1915
Velitelství:
Castel Buon Consiglio
Sekce I
Opevnění 1. generace:
Hauptwerk Mattarello
Obere Batterie Mattarello
Untere Batterie Mattarello
Batterie Doss Fornass
Opevnění 2. generace:
Panzerhaubitzbatterie Zampetta
Kavernenbatterie Dos Fornas
Kavernen beim Hauptwerk Mattarello
Kavernen bei der Oberen Batterie Mattarello
Kavernenanlagen im Bereich der unteren Batterie Mattarello
Infanteriestützpunkt oberhalb Mattarello
Kavernenbatterie Mattarello
Hauptverteidigungslinie Mattarello
Batterie Roccolo
Kavernenbatterie Casteller
Sekce II
Opevnění 1. generace:
Batterie Brusa Ferro
Batterie Maranza
Blockhaus Maranza
Batterie Marzola
Opevnění 2. generace:
Kavernenbatterie Vigolo Vattaro
Feldmäßige Befestigung der Batterie Brusa Ferro
Kavernenbatterie Col di Caura
Befestigung des Vigolana-Massiv
Valsorda I (La Roccia)
Valsorda II (Batterie Pianizza)
Feldbatterie Maranza
Kavernenbatterie Maranza
Kavernenanlagen auf dem Maranza
MG-Stellung Maranza
Biwak Maranza
Befestigung des Marzola – Marzola Süd
Sekce III
Opevnění 1. generace:
Batterie Roncogno
Batterie Cimirlo
Gewehrgalerie Bahnhof Civezzano (Selvatunnel)
Opevnění 2. generace:
Armierungsstraße Marzola – Nord
Befestigungen im Bereich Terra Rossa – Marzola Rücken
Batterie Doss dei Corvi
Befestigung des Monte Chegul
Kavernenbatterie Cimirlo-Pass
Kavernen unterhalb des Cimirlo-Pass
Feldmäßigen Befestigungen des Celvet
Werk Selva (Monte Celva)
Munitionslager Pra Marquardt
Sekce IV
Opevnění 1. generace:
Hauptwerk Civezzano
Obere Straßensperre Civezzano
Untere Straßensperre Civezzano
Werk (Batterie) Casara
Opevnění 2. generace:
Befestigungsanlage Monte Calisio
Panzerhaubitzbatterie auf dem Monte Calisio
Batterie Casara
Infanterie- und Artilleriestellungen Sabbionare
Kavernenbatterie Melta di Gardolo
Militärstrasse Sabionare
Kavernenbatterie Melta di Gardolo
Befestigung des Osthanges des Monte Calisio
Stellungen oberhalb Civezzano
Stellungen Dos Castion
Stellungen im Bereich Campel
Castel Vedro - Höhe 593
Bollwerk Civezzano
Batterie Civezzano
Feldbefestigung am Nordwestkreuz Civezzano
Sekce V
Opevnění 2. generace:
Munitionslager Ischia Podetti
Stellungen und Kavernen Ischia Podetti
Kavernenbatterie Ischia Podetti
Pontesel Feldbatterie
Vorfeldstellungen-Kavernenbatterie Massenza
Stellungen im Bereich Terlago-Valle dei Laghi
Artilleriestützpunkt Castellar della Grua
Sekce VI
Opevnění 1. generace:
Straßensperre Buco di Vela
Blockhaus Dos di Sponde
Batterie Candriai
Blockhaus Mandolin
Opevnění 2. generace:
Unterirdische Infanterieanlage unterhalb der Batterie Candriai und Artilleriestellungen
Flakbatterie Mandolin
Befestigung des Monte Bondone
Oberer Stützpunkt Palon
Unterer Stützpunkt Palon
Stützpunkt Spitz Cornetto
Sekce VII
Opevnění 1. generace:
Werk Romagnano
Werk Dosbrun
Opevnění 2. generace:
Stützpunkt und Kavernenbatterien Romagnano
Straßensperre bei Romagnano
Feldmäßige Befestigungen im Bereich Romagnano (Stellungsgürtel)
Kavernenbatterie Palé
anlagen bei Margon (Munitionslager)
Sekce VIII
Opevnění 1. generace:
Batterie Martigniano
Werk San Rocco
Munitionslager Dos Trento
Kavernenbatterie Dos Trento - ost
Kavernenbatterie Dos Trento - west
Kavernenbatterie Dos Trento - nord
Zdroje:
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
http://www.fernkampfwerke.net
Velitelství:
Castel Buon Consiglio
Sekce I
Opevnění 1. generace:
Hauptwerk Mattarello
Obere Batterie Mattarello
Untere Batterie Mattarello
Batterie Doss Fornass
Opevnění 2. generace:
Panzerhaubitzbatterie Zampetta
Kavernenbatterie Dos Fornas
Kavernen beim Hauptwerk Mattarello
Kavernen bei der Oberen Batterie Mattarello
Kavernenanlagen im Bereich der unteren Batterie Mattarello
Infanteriestützpunkt oberhalb Mattarello
Kavernenbatterie Mattarello
Hauptverteidigungslinie Mattarello
Batterie Roccolo
Kavernenbatterie Casteller
Sekce II
Opevnění 1. generace:
Batterie Brusa Ferro
Batterie Maranza
Blockhaus Maranza
Batterie Marzola
Opevnění 2. generace:
Kavernenbatterie Vigolo Vattaro
Feldmäßige Befestigung der Batterie Brusa Ferro
Kavernenbatterie Col di Caura
Befestigung des Vigolana-Massiv
Valsorda I (La Roccia)
Valsorda II (Batterie Pianizza)
Feldbatterie Maranza
Kavernenbatterie Maranza
Kavernenanlagen auf dem Maranza
MG-Stellung Maranza
Biwak Maranza
Befestigung des Marzola – Marzola Süd
Sekce III
Opevnění 1. generace:
Batterie Roncogno
Batterie Cimirlo
Gewehrgalerie Bahnhof Civezzano (Selvatunnel)
Opevnění 2. generace:
Armierungsstraße Marzola – Nord
Befestigungen im Bereich Terra Rossa – Marzola Rücken
Batterie Doss dei Corvi
Befestigung des Monte Chegul
Kavernenbatterie Cimirlo-Pass
Kavernen unterhalb des Cimirlo-Pass
Feldmäßigen Befestigungen des Celvet
Werk Selva (Monte Celva)
Munitionslager Pra Marquardt
Sekce IV
Opevnění 1. generace:
Hauptwerk Civezzano
Obere Straßensperre Civezzano
Untere Straßensperre Civezzano
Werk (Batterie) Casara
Opevnění 2. generace:
Befestigungsanlage Monte Calisio
Panzerhaubitzbatterie auf dem Monte Calisio
Batterie Casara
Infanterie- und Artilleriestellungen Sabbionare
Kavernenbatterie Melta di Gardolo
Militärstrasse Sabionare
Kavernenbatterie Melta di Gardolo
Befestigung des Osthanges des Monte Calisio
Stellungen oberhalb Civezzano
Stellungen Dos Castion
Stellungen im Bereich Campel
Castel Vedro - Höhe 593
Bollwerk Civezzano
Batterie Civezzano
Feldbefestigung am Nordwestkreuz Civezzano
Sekce V
Opevnění 2. generace:
Munitionslager Ischia Podetti
Stellungen und Kavernen Ischia Podetti
Kavernenbatterie Ischia Podetti
Pontesel Feldbatterie
Vorfeldstellungen-Kavernenbatterie Massenza
Stellungen im Bereich Terlago-Valle dei Laghi
Artilleriestützpunkt Castellar della Grua
Sekce VI
Opevnění 1. generace:
Straßensperre Buco di Vela
Blockhaus Dos di Sponde
Batterie Candriai
Blockhaus Mandolin
Opevnění 2. generace:
Unterirdische Infanterieanlage unterhalb der Batterie Candriai und Artilleriestellungen
Flakbatterie Mandolin
Befestigung des Monte Bondone
Oberer Stützpunkt Palon
Unterer Stützpunkt Palon
Stützpunkt Spitz Cornetto
Sekce VII
Opevnění 1. generace:
Werk Romagnano
Werk Dosbrun
Opevnění 2. generace:
Stützpunkt und Kavernenbatterien Romagnano
Straßensperre bei Romagnano
Feldmäßige Befestigungen im Bereich Romagnano (Stellungsgürtel)
Kavernenbatterie Palé
anlagen bei Margon (Munitionslager)
Sekce VIII
Opevnění 1. generace:
Batterie Martigniano
Werk San Rocco
Munitionslager Dos Trento
Kavernenbatterie Dos Trento - ost
Kavernenbatterie Dos Trento - west
Kavernenbatterie Dos Trento - nord
Zdroje:
http://www.moesslang.net/fotos2.htm
http://www.fernkampfwerke.net
URL : https://www.valka.cz/Pevnost-Trient-t124908#430011Verze : 0
Karel Oktábec
MOD
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.