URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#619314
Verze : 0
Reklama
Sergej Petras se narodil 08.11.1921 v Moravské Ostravě. Jeho otec, Vladislav Petras, byl oficiálně úředníkem v družstevní organizaci, ve skutečnosti vyslaný agent Kominterny s cílem organizace komunistické strany v Československu. Jeho máma, Maria Isakijevna, rozená Kuzněcovová pocházela z Rigy. S Vladislavem Petrasem se seznámila na stranické schůzi v Sovětském svazu.
Vladislav Petras, narozen pět dní před koncem roku 1892, byl povolán do rakousko-uherské armády na podzim 1914 k jihlavskému Pěšímu pluku č. 81. V březnu 1915 byl nasazen na frontě v prostoru Tarnova. V květnu 1915 přeběhl na ruskou stranu v prostoru Sieňavy. V zajateckém táboře Darnica u Kyjeva se mu zalíbili myšlenky bolševické proletářské revoluce. V druhé polovině roku 1917 vstoupil do československých legií na Rusi. v Berezani, kde se tvořil 7. československý střelecký pluk. V únoru 1918 vstoupil v Kyjevě do oddílu Rudých gard a stal se jejich čelním představitelem. V březnu 1918 přešel k Rudé armádě a vstoupil do řad národní sekce VKS (b). Ve stejné době se stává agitátorem pro působení mezi českými vojenskými jednotkami, s cílem mobilizace krajanů na obranu vítězství řijnové revoluce. S Jaroslavem Haškem v dubnu 1918 působil v náborovém středisku pro formovní čs. internacionálních oddílů v Samaře. Po bojích o Penzu s československými legionáři v květnu 1918 v něm započali hlodat pochybnosti o správném směru bolševické revoluce.
V prosinci 1920 mu tajemník exekutivy Kominterny Berezin svěřil důležitý úkol – stát se tajným agentem Kominterny v Československu pod oficiálním diplomatickým krytím sovětské obchodní mise. Bylo mu přidělené krycí jméno Jarkovský. Jeho úkolem byla i organizace Komunistické strany Československa. Později je přeložen do berlínské pobočky sovětské obchodní mise. V Berlíně v září 1925 opustila Marija Isakijevna svého manžela a syna Sergeje a odešla za svým milencem, německým internacionalistou. Proto Vladislav Petras podal žádost o rozvod, které bylo v lednu 1928 vyhověno. Nasledující rok se vrátil do Prahy. V roce 1927 se stává správcem sovětské obchodní mise. Agitační činnost Vladislava Petrase začala sledovat policie. Počas svého úkolu kurýra do lázní Baden-Baden se setkává se svou druhou manželkou - Rakušankou Alexandrou Schneeovou, která byla taky rozvedená a z prvního manželství měla syna Richarda. V červenci 1928 se Vladislav Petras se oženil podruhé.
Ve stejné době Vladislava Petrase začala policie a kontrašpionáž více sledovat. V roce 1929 mu odmítli prodloužit cestovní pas. Aby nebyla odhalena Petrasova činnost agenta Kominterny, požádal svého nadřízeného o odchod do Moskvy. Bylo mu vyhověno a dne 31.06.1931 odjíždí do Moskvy jako kinoinstruktor u Sojuzfilmu. V roce 1936 je vyloučen z Komunistické strany a později je přeřazen na místo mistra v dílně. V době stalinských čistek je 04.03.1938 zatčen orgány NKVD a uvězněn ve vyšetřovací vazbě. Je obviněn z práce pro československou a německou špionáž.
Po otcově uvěznění se Sergeji Petrasovi a Alexandře Katkovové narodil syn Vladislav. V roce 1940 ukončil školní docházku v desítiletce maturitní zkouškou. Zaměstnal se jako fázový rozkreslovač v moskevských atelierech kresleného filmu. Když Německo zaútočilo na SSSR, Sergej se okamžitě rozhodnul dobrovolně vstoupit do Rudé armády, protože si chtěl vydobýt pozici, ze které by se co nejúčinněji mohl dovolat spravedlnosti pro svého otce. Kvůli uvěznění jeho otce ale nebyl do Rudé armády přijat. Přijali ho jako dobrovolníka do 6. protipožární roty 1. moskevského mládežníckého pluku protipožární ochrany na Manéžním náměstí. Tam prošel základním vojenským výcvikem beze zbraně.
V době prvního německého náletu na Moskvu v noci ze 21. na 22.07.1941 vykonával hlídku na stanovišti hlásné služby. Při Běloruském nádraží zachránil z hořícího domu devítiletého kluka. Za tenhle čin byl velitelem pluku navrhnut na vyznamenání medailí „Za odvahu“.
Do Rudé armády byl přijat až v době bezprostředního ohrožení Moskvy dne 03.11.1941. Byl zařazen do pohotovostního pluku na severozápadním okraji Moskvy ve směru na Krasnou Poljanu. Z důvodu nevyjasněnosti jeho občanství a obvinění otce byl vzápětí přeřazen k pracovním oddílům, kde umísťovali politicky nespolehlivé. Tam taky prožil svůj první boj s nepřítelem. Při odrážení útoku se rozběhl k opuštěnému dělu a podařilo se mu ním zničit tank. Ve stejné chvíli tank vystřelil směrem na dělo a výbuch granátu Sergeje od něj odhodil, zůstal ležet na sněhu. Jeho čin pomohl jednotce odrazit německý útok. Zraněného Sergeje odvezli na plukovní obvaziště. To bylo v noci napadeno, s pomocí se útok podařilo odvrátit. Za boj si Sergej vysloužil návrh na vyznamenání. Po zveřejnění výzvy na vstup do československého vojska v SSSR požádal o přeložení k československým jednotkám. Jeho žádosti bylo vyhověno, protože se velitelé zbavili problému, jestli může Sergej bojovat se zbraní v ruce a zda mu můžou udělit navržená vyznamenání.
V kujbyševské úřadovně čs. vojenské mise se prezentoval 11.02.1942. Nasledující den přijel do Buzuluku, kde prošel přijímacím řízením a dne 14.02.1942 i odvodovým řízením. S kmenovým číslem 253 ho přidělili ke 1. československému polnímu praporu – motocyklové rotě, které velel Václav Kovařík. Byl přijat i do útvarového fotbalového týmu. Později u praporu vznikla četa rozvědčíků s velitelem ppor. Antonínem Sochorem. Do ní (Samopalná četa, podle jiných zdrojů četa automatčíků) byl vybrán i Sergej. Po složení přísahy 1. čsspp s ním odešel na frontu. Za bojovnost při obraně Sokolova byl navržen na vyzamenání Československým Válečným křížem 1939. Obdržel ho dne 17.04.1943, spolu s ním rovněž byl vyznamenán sovětskými medailemi „Za odvahu“ a „Za obranu Moskvy“. Po absolvování sovětského učiliště byl v druhé polovině roku 1943 jmenován velitelem čety samopalníků (Československý tankový prapor) a povýšen do hodnosti podporučíka.
Po vyléčení ze zranění byl v Moskvě za zásluhy při osvobozování Ukrajiny vyznamenán „Řád Bohdana Chmelnického“ III. st. Dne 16.11.1944 si po dlouhém čekání způsobeném válkou vzal za manželku matku jeho syna Vladislava - Alexandru Ivanovnu Katkovovou. K jednotce se vrátil koncem listopadu 1944.
V lednu 1945 v podtatranské obci Štrba se konečně dozvěděl o osudu svého otce od generála NKVD Žukova. Podle jim předloženého dokumentu měl zemřít na následky nemoci 10.06.1941. Z odtajněných archivů NKVD se ale po letech dozvěděl skutečný datum otcovy smrti – 13.08.1938. Po nástupu Nikity Chruščova na čelo SSSR byl případ jeho otce opětovně prošetřen a následně byl Vladislav Petras posmrtně rehabilitován.
Dne 16.04.1945 byl v průběhu bojů o Bolatice (Ostravská operace) Sergej Petras těžce raněn. Do hlavy ho zasáhla střepina a zasypaly ho úlomky zdiva. Spolubojovníkům se ho podařilo odtransportovat na ošetřovnu, kde se ho lékařům povedlo zachránit. Několik střepin mu ale zůstalo uvíznutých v jeho hlavě do konce života. Prožité těžké zranění mu spůsobilo doživotní zdravotní problémy. Za hrdinství v bojích obdržel sedmý Československý válečný kříž 1939.
Po propuštění z nemocnice se ještě v létě 1945 zúčastnil jako velitel jednotky vojenského zajišťování pohraničního území republiky. Po složitých jednáních se v létě 1946 podařilo jeho ženě a synovi prestěhovat do Československa. Nakonec byl jako válečný invalida demobilizován v hodnosti major v roce 1948. V rámci osídlováni pohraničí po odsunu Sudetských Němců se přestěhovali z Ostravy do Jablonce nad Nisou. Tam Sergej Petras nejdříve dělal národního správce v továrně, poté převzal ze zdravotních důvodů provozování trafiky. V roce 1950 se stal obchodním plánovacím referentem zahraničně obchodní společnosti Merkuria. V roce 1951 se mu narodila dcera Nina.
V roce 1953 byl jako záložní důstojník opět povolán do vojenské činné služby. Se svou rodinou se přestěhoval do Prahy. Dálkovým studiem si doplnil vojenské vzdělání a absolvoval vojenskou akademii. Díky svým znalostem jazyků byl umístěn na zahraničním oddélení MNO. V lednu 1963 byl jmenován vojenským přidělencem v Bulharské lidové republice.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl Sergej Petras normalizací přemístěn do Vojenského historického ústavu. V roce 1976 odešel do výslužby v hodnosti plukovník. Plně se zapojil do činnosti československého svazu invalidů a Svazu protifašistických bojovníků.
V devadesátých letech byl prezidentem Václavem Havlem povýšen do hodnosti generálmajor ve výslužbě.
Sergej Petras zemřel 27.07.1997 za léčebného pobytu v Mariánských Lázních ve věku 76 let, jeho milovaná žena Alexandra v říjnu nasledujícího roku.
Pozn. Na príprave knihy Voják první linie sa podieľali deti Sergeja Petrasa - Vladislav a Nina.
1941 - příslušník Rudé armády, účastník bojů o Moskvu. V Buzuluku člen fotbalového družstva čs.vojenské jednotky. 1945 - zatímní velitel motorizovaného praporu automatčíků, ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu.
Zdroj: Miroslav Brož - HRDINOVÉ OD SOKOLOVA, Avis 2005
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#148148
Verze : 0
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.