Main Menu
User Menu

Petr I.

Car Petr I. Veliký


- vládl v letech 1682 - 1725
URL : https://www.valka.cz/Petr-I-t21660#82692Verze : 0
Carevič Petr se narodil 9. června 1672 v Moskvě. Vyrůstal v německé čtvrti, kde se naučil stavět z cihel, odlévat kovy a obrábět dřevo. Zároveň získal základy matematiky, balistiky a pevnostního stavitelství. Ve vsi Preobrežanskoe, kde trávil letní období vytvořil již jako chlapec ze svých vrstevníků vojenský oddíl, který se později stal jako tzv. preobrežanský pluk základem carovy osobní gardy. Krátce předtím, než zbavil svou nevlastní sestru regentku Sofii moci a poslal ji do kláštera, se oženil s moskevskou šlechtičnou Lopuchinovou. Od roku 1682 pak vládl spolu se svým nezletilým bratrem slabomyslným Ivanem, který však brzy zemřel.


Na svou první zahraniční cestu odjel roku 1687 do Braniborska, kde uzavřel s braniborským kurfirstem Fridrichem III. prusko-ruské spojenectví. Roku 1697 se sám vydal v čele poselstva čítajícího 250 mužů na cestu po západní Evropě. Vystupoval inkognito a všude kam přijel si dělal poznámky. V Königsbergu bral hodiny dělostřelby a v Zaandamu a Amsterodamu pracoval jako tesař v loděnicích. Jeho cesta vyvrcholila v Anglii, kde vystoupil z inkognita a byl přivítán králem Vilémem III. Oranžským. Ten věnoval mladému carovi fregatu Royal Transport a pomohl mu získat odborníky na stavbu lodí. Bylo jich 600, které Petr odvezl sebou do Ruska - námořní kapitáni, stavitelé lodí, námořníci i lékaři. Jejich úkolem mělo být přetvořit zaostalé Rusko a povznést ho na námořní velmoc.


V době jeho nepřítomnosti se proti němu vytvořila opozice moskevských střelců, kteří chtěli dosadit na trůn Žofii, ale Petr jejich vzpouru v září 1698 tvrdě potlačil a oddíly střelců rozpustil. Poté začal okamžitě zavádět reformy. Zavedl gregoriánský kalendář, vytvořil tzv. synod - kontrolu státu nad církví, ustanovil gubernie na čele s jmenovanými gubernátory, zrušil výsady bojarů - staré rodové šlechty, a zavedl služební řád pro úřednictvo, který umožňoval i neurozeným, ale schopným lidem, udělat kariéru ve státní správě.


V letech 1700 až 1721 vedl spolu s Polskem a Dánskem dlouhou válku se švédským králem Karlem XII., tzv. severskou válku. Karel XII. usiloval o ovládnutí Baltu a území ve východní Evropě. Během této války začal Petr budovat pravidelnou armádu a námořnictvo a zakládal na Urale metalurgické závody a zbrojovky. Po dobytí švédských pevností u Baltu na jaře 1703 začal stavět v ústí řeky Něvy nové ruské hlavní město - Sankt Petersburg (Petrohrad). Stavbou byl pověřen A. Menšikov - carova pravá ruka, muž pocházející z prostého lidu, který se vlastní pílí vypracoval až na prvního ministra.

Roku 1709 přinesly carovy rozsáhlé reformy své ovoce - dne 8. července u města Poltavy na Ukrajině utrpěla švédská vojska zdrcující porážku. Král Karel XII. uprchl do Turecka, které pak vehnal do války s Ruskem v letech 1711 - 13. Při ní se turecká vojska zmocnila Azova. Rusko však získalo nadvládu v oblasti Baltského moře a tím Petr dosáhl cíle o který tak dlouho usiloval.V roce 1712 přesunul Petr všechny úřady z Moskvy do Petrohradu, které oficiálně vyhlásil novým hlavním městem. Rusko se tak přiblížilo Evropě.


Karel XII. byl v roce 1718 zabit v Norsku a jeho nástupce poté zahájil jednání o uzavření míru s Ruskem. Mírová dohoda byla uzavřena v září 1721 v Nystadu. Na počest vítězství nad Švédy přijal krátce po podpisu mírové smlouvy titul car - Imperátor. Petr I. Veliký zemřel následkem zápalu plic, který dostal poté, co z ledové vody zachraňoval topící se námořníky, roku 1725 v Petrohradě.
URL : https://www.valka.cz/Petr-I-t21660#82709Verze : 0
K nástupu na trón:


Maličký cárovič Peter bol od prvých hodín svojho života stredobodom starostlivosti celého dvora - bolo totiž zrejmé, že práve on ma najviac nádejí stať sa budúcim cárom, lebo na rozdiel od svojich chorých bratov bol Peter silný a zdravý. Po smrti otca, keď mal 4 roky, sa novým cárom stáva šestnásťročný Fjodor a k moci sa dostávajú príbuzní prvej ženy cára Alexeja (Miloslavskí) a cárovná Natália Naryškinová aj so svojím synom Petrom bola odsunutá do pozadia. Následníkom sa Peter mohol stať jedine v prípade bezdetnosti vládnuceho Fjodora III.


Tajné očakávania rodu Miloslavských sa však nesplnili. Jediný syn ťažko chorého Fjodora, Ilja (narodený 1681) po 9 dňoch zomrel a onedlho nato (v apríli 1682) skonal aj jeho mladý otec, cár Fjodor Alexejevič. A tak 10. mája 1682 prisahá moskovský ľud vernosť desaťročnému cárovi Petrovi.


Za mladého cára sa ujala vlády jeho matka Natália, spoliehajúca sa na vernosť bojarov a poddaných. V labilnej situácii, do ktorej sa vždy dostával cársky režim v okamihu nástupu nového panovníka, sa však trebalo oprieť o reálnejšie silu, bolo treba podporu moskovských strážnych plukov - strelcov. V streleckom vojsku panovala v tej dobe značná nespokojnosť, pretože strelecký žold bol rozkrádaný plukovníkmi. A tak vtedajšej vláde hrozilo, že strelci sa postavia na stranu tej vládnucej skupiny, ktorá im ak vyhovie a jednotne vystúpi voči ich požiadavkám. To využila nevlastná sestra cára Petra (dcéra cára Alexeja z prvého manželstva) Sofia a po potlačení povstania strelcov a pobití mnohých stúpencov cárovnej Natálie, malo Rusko v lete 1682 naraz dvoch cárov, druhým sa stal Sofiin poloslepý brat Ivan. Pritom nevládol ani jeden z nich. Za slabomyseľného Ivana a neplnoletého Petra vládla ich sestra Sofia. Vždy po skončení oficialít odchádzal Peter z Kremľa do dediny Preobraženskoje, ku svojej matke cárovnej Natálii, ktorá bola po prevrate roku 1682 aj so svojím synom nútene vzdialená od vládnuceho dvora.


V januári 1689 došlo v cárskej rodine k drobnej, no predsa významnej udalosti. Peter, ktorý nemal ani 17 rokov, sa oženil. Tým bola navonok demonštrovaná dospelosť cára, za ktorého Sofia vládla. Naviac Peter prejavoval stále menej ochoty bez výhrad prijímať rôzne pokyny a rady vládkyne. Postupom doby sa už ani Sofii nedarilo tlmiť a aspoň navonok zastierať konflikty, ktoré takto vznikali. Peter, vystupujúci proti nej stále otvorenejšie, mohol počítať s tichou, ale účinnou podporou veľmožov, ktorí - vedomí si lability Sofiinej vlády - sa začali vyhýbať úradom a poctám, ktorými si ich chcela získať.


Nakoniec sa Sofia rozhodla pre cestu jednania a poslala za Petrom patriarchu Joakima. Miesto jednaní sa však patriarcha pridal na stranu cára, čo urýchlilo chod udalostí. Moskovskí bojari boli vyzvaní, aby prišli za cárom a väčšina bez slova poslúchla. Onedlho začali na stranu Petra prichádzať aj strelci. Nakoniec sa na jednanie s Petrom vypravila aj Sofia. Ten však odmietol stretnúť sa s ňou. Po návrate do Moskvy dostala už všetkými opustená Sofia príkaz, aby odišla do Novodievčieho kláštora. Cárovná - regentka pochopila, že ďalší odpor je márny a opustila Kremľ. Tým skončil tento pomerne nekrvavý prevrat a už 10. septembra sa Peter vrátil do Moskvy a ujal sa spolu so svojím bratom Ivanom vlády. Podivná spoluvláda Petra a Ivana bola samozrejme len formálna. Chorý a slepý Ivan V. - pokiaľ si vôbec matne uvedomoval niečo z toho, čo sa okolo neho odohrávalo - nezasahoval nikdy predtým ani potom do vládnych záležitostí a nikto to od neho ani neočakával.


ŠVANKMAJER, Milan. a kol.: Dějiny Ruska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 560 s. ISBN 80-7106-183-2.


Podrobnejšie na:
https://www.valka.cz/clanek_12628.html
https://www.valka.cz/clanek_12627.html
URL : https://www.valka.cz/Petr-I-t21660#291100Verze : 0