Main Menu
User Menu
Pausaniás - spartský vojevůdce


(? - 467/466 př .n. l.)



Datum narození spartského vojevůdce Pausania není známo. Pausaniás patřil k aristokratickému rodu Ágidovců. Jeho strýc, spartský král Leónidás, hrdinně padl v srpnu roku 480 př.n.l. v bitvě v Thermopylské soutěsce, kde bránil vojskům perského krále Xerxa I. v cestě do centrálního Řecka.


Řecké státy uzavřely už v roce 481 př.n.l. bojový obranný spolek (symmachiá). Spojené řecké loďstvo porazilo, hlavně zásluhou Athéňana Themistoklea, v září 480 př.n.l. Peršany v bitvě u Salamíny. Velení nad perskou armádou převzal satrapa Mardonios. Na jaře 479 př.n.l., poté co zkrachovaly jeho pokusy o uzavření míru s Athéňany, vpadla do Řecka mohutná asi 200 000 armáda Peršanů a jejich spojenců. Spolu s kontingentem který Peršané v Řecku udržovali přes zimu, mohl Mardonios postavit do pole asi 250 000 - 300 000 vojáků, z toho asi 20 000 elitních jezdců.


Athéňané naléhavě žádali pomoc ve Spartě. Sparťané zpočátku váhali, protože opevnili Isthmos (Korinthskou šíji) a cítili se v bezpečí. Nakonec si uvědomili vážnost situace, která by mohla nastat po případné porážce Athén a vyslali do boje mohutné vojsko asi 40 000 vojáků. Vojsku velel místo Pleistarcha, nezletilého syna v Thermopylské soutěsce zahynuvšího krále Leónida, Pausaniás, Pleistarchův bratranec a poručník.


Mardonios před blížícím se Pausaniovým vojskem ustoupil z vypálených Athén do Boiótie, na rovinaté pláně v okolí Théb. Chtěl tak maximálně využít své početní převahy a umožnit lepší manévrovatelnost obávané perské jízdě. Zde, v prostoru mezi řekou Asópos a Platajemi, vybudoval tábor opevněný kolovou hradbou a čekal na Pausania.


Pausaniás byl jemnován vrchním velitelem spojených řeckých vojsk. Čtyřiadvacet řeckých měst shromáždilo asi 80 000 - 100 000 vojáků. Pausaniás je rozmístil v pahorkatině na druhém břehu řeky Asópos, naproti Mardoniovu vojsku. Pausaniás byl postaven před několik vážných problémů. Podle spartského věštce Tisamena z Élidy ho čekalo vítězství pouze v obranném boji. Čelil přesile protivníka a část jeho armády byla nespolehlivá.


Dvoutýdenní šarvátky v dubnu 479 př.n.l. nedopadly pro Pausania příznivě. Perské jízdě se podařilo odříznout Řeky od pramenů vody a zmocnit se i části trénu Pausaniovy armády. Pozice armády byla neudržitelná. Po poradě s veliteli se Pausaniás rozhodl k taktickému ústupu k říčce Oeroé. Byl to riskantní manévr. Polovina vojska Pausania opustila a zamířila k Platajům, kde složila zbraně a nečinně přihlížela co se bude dít.


Pausaniás musel ve své první velké bitvě vyrovnat i s opačným extrémem. Pro Sparťany, kteří svým matkám přísahali, že se vrátí buď se štítem nebo na šítu (tedy buď jako vítězové nebo jako se ctí padlí) byl ústup nebo zbabělost před nepřítelem něčím takřka nepředstavitelným. Pausaniovi se ani po několikahodinovém přemlouvání nepodařilo přesvědčit velitele jednoho z menších spartských oddílů k ústupu. Nakonec začalo vojsko, které Pausaniás přivedl z Peloponnésu pomalu ustupovat. Na bojišti vytrvali i Athéňané pod velením Aristeida v počtu asi 8 000 vojáků. Peršané pozorovali chaotické přesuny řeckých oddílů a rozpoznali šanci porazit rozkolísané řecké voje. K dovršení zmatku nakonec přispěl i onen tvrdohlavý spartský velitel, který se nakonec rozmyslel a s odstupem začal rovněž následoval hlavní voj. Pausaniás nechtěl malý oddíl obětovat, a tak zastavil hlavní voj, aby na něho počkal a mohl se s ním spojit.


Mardonios zavelel k útoku. Sám v čele perských "nesmrtelných" zaútočil na Pausania. Spartský velitel vyslal posly k Athéňanům, ale ti nemohli pomoci. Sami museli nejdříve čelit útoku řeckých spojenců Peršanů, Thébanů, ke kterým se záhy připojila i perská pěchota. Hlavní tíhu perského útoku tak musel nést Pausaniás. Sparťané oddění do rudých chitónů a s rudě zbarvenými vlasy (aby se nepřítel nemohl kochat krví Lakedaimonských) stojící v čele peloponnéského vojska se tvrdě střetli s Peršany. Ti statečně bojovali, ale lepší výzbroj, výcvik a disciplína Sparťanů jejich útok zastavila. Poté, co Sparťan Arimnéstés v souboji zabil perského velitele Mardonia, se perský útok zhroutil. Artabazos se 40 000 vojáky z bojiště uprchnul, ostatní hledali záchranu v opevněném táboře. V dobývání lépe zběhlí Athéňané prolomili palisády a Řekové Peršany zmasakrovali. Byly zabity desetitisíce Peršanů. Řecké ztráty byly oproti Perským zanedbatelné. Padlo asi 150 vojáků, z toho 91 Sparťanů. Mezi padlými Sparťany byl i Kallikratés, který byl před bitvou zvolen králem krásy. Podle jiného zdroje, Plútarcha, padlo na 50 000 Peršanů a 1360 Řeků.


Po vítězné bitvě zakázal Pausaniás zohavit mrtvé tělo perského vojevůdce Mardonia, jak žádali někteří Řekové, kteří poukazovali na smrt krále Leónida jehož hlavu nechal král Xerxes narazit na kůl a chtěli odplatu. S dezertéry Pausaniás slitování neměl. Velitele uprchnuvších oddílů nechal, stejně jako zrádné Thébany, v Korinthu popravit. Pausaniás v této době ještě pohrdal perskou zálibou v přepychu. Po bitvě nechal připravit jídlo jak od řeckých kuchařů, tak od zajatých kuchařů perských. Na večeři pozval řecké velitele, nechal je porovnat obě hostiny a pravil: "Svolal jsem vás, abyste viděli, jak byli ti Peršané hloupí. Takhle žijí, a přesto přišli loupit k nám, kteří žijeme v bídě."


Spartští efoři, pětičlenný sbor dohlížitelů, zakázal Pausaniovi, aby se se spartským vojskem připojil k protiperské ofenzívě. Efoři neměli zájem na dalším růstu Pausaniovy popularity. Obávali se, že by Pausaniás, král regent, mohl oslabit mocenskou nadřazenost eforů nad spartskými králi. Ti měli v době míru pouze minimální pravomoce, ve válkách však veleli armádám. Efoři měli právo je odvolat, soudit, poslat je do vyhnanství i vynést nad nimi rozsudek smrti. Sparťané měli podle tradice dva krále. Jednoho z rodu Ágidovců, tím byl nyní Pausaniás, druhého z rodu Eurypontovců, v této době Leótychida II. Leótychides II. porazil několik dní po bitvě u Platají Peršany v bitvě u mysu Mykalé. Oba králové se v budoucnosti dostali do konfliktu s efory. Leótychidés II. byl poslán do vyhnanství. O dalším osudu Pausania si povíme.


V zimě 479 př.n.l. dobyl Themistoklés hlavní opěrný bod Peršanů na Thráckém Chersonésu, pevnost Séstos. Pausaniás marně naléhal na další angažovanost Sparty ve válce. Jako dík za vítězství u Platají daroval Pausaniás delfské věštírně trojnožku z ukořistěného zlata. Podle mínění jiných Sparťanů Pausaniás urazil spojence, protože v nápise na trojnožce mluví pouze o sobě jako strůjci vítězství nad barbary, které daroval bohu Apollónovi. Tento nápis byl smazán a nahrazen vyrytými názvy měst bojujích u Platají. Pausaniás prý po vítězství příliš zpychnul.


V roce 478 př.n.l. se situace změnila. Athény mezitím mocensky posílily. Themistoklés nechal Atény a Peiraieus obehnat hradbami. O válce rozhodovali už jiní efoři (měli vždy roční mandát). Pausaniás tentokrát uspěl. Sparta se zapojila do bojů proti Peršanům. Pausaniás velel spojené řecké flotile. Podařilo se mu vytlačit Peršany z Kypru a dobýt přístav Byzantion na Bosporu.


Pausaniás poté čelil první žalobě. Efoři ho obžalovali z médizmu, vlastizrady ve prospěch Peršanů (Médové byli jedním z nejmocnějších perských kmenů). Toto obvinění bylo patrně vykonstruované. Athénský historik Thukýdidés píše o dopise, ve kterém Pausaniás informuje Xerxa, že nechal propustit perské aristokraty zajaté v Byzantiu a nabízí se jako spojenec Peršanů při ovládnutí Řecka. Pravděpodobně se jednalo o dopis podvržený Athéňany, kteří se chtěli zbavit silného Pausania. Efoři předvolali Pausania do Sparty před soud. Odsouzen nebyl, ale byl zbaven velení nad vojskem a musel zaplatit pokutu.


Rozhněvaný Pausaniás se v roce 477 př.n.l. do Byzantia vrátil a vládnul zde jako tyran. Změnil své zvyky. Obklopil se Peršany a Egypťany, chodil v perském oděvu a pořádal hostiny v perském stylu. Pausaniovo panování v Byzantiu ukončil v roce 471 př.n.l. athénský vojevůdce Kimón. Po ztrátě Byzantia dlel Pausaniás nějaký čas v maloasijské Troiadě.


Hrozba ze strany eforů nepominula. Pod hrozbou vynesení hrdelního rozsudku v nepřítomnosti se vrátil. Byl zatčen, ale ještě jednou se mu podařilo dostat se na svobodu. Byl podezříván z podpory heilótů, bezprávných obyvatel Sparty. Do rukou eforů měl přijít další dopis. Prostřednictvím satrapy Artabaza měl opět jednat s Xerxem I..


Před zatčením se Pausaniás uchýlil do chrámu bohyně Athény Chalkioikos. Efoři se neodvážili porušit právo azylu. Pausania však prostě v chrámu zazdili a dokonce strhli jeho střechu, aby nepřízní počasí vojevůdce dříve zhynul.


Z chrámu vynesli Pausania už umírajícího. Slavný vojevůdce vzápětí zemřel, psal se rok 467 př.n.l. nebo 466 př.n.l.. Nad jeho mrtvým tělem ještě došlo ke sporu. Někteří občané požadovali, aby byl Pausaniás pohřben mezi ostatní hrdelní zločince. Nakonec ale převážil návrh na jeho pohřbení v místě jeho skonu.
URL CZ: https://www.valka.cz/Pausanias-t37153#139643Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Pausanias-t37153#139643Version : 0
Spartský vojvodca Pausanias
Pausaniás - Pausanias

Pausanias
URL CZ: https://www.valka.cz/Pausanias-t37153#239825Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Pausanias-t37153#239825Version : 0
MOD