POL - Gross-Rosen

Gross - Rosen 1.5.1941 - 9.5.1945


Koncentrační tábor Gross - Rosen vznikl v srpnu 1940 jako pobočka KL Sachsenhausen, mezi městy Legnica a Walbrzych, jihozápadně od Wroclawy v dnešním Polsku. Vězni lágru byli určeni pro těžkou práci v lomu na žulu. První transport do tábora dorazil 2. srpna 1940.


Jako samostatný koncentrační tábor byl Gross - Rosen veden od 1.5.1941. Nejprve to byl malý tábor s asi 1500. vězni, určený pro obsluhu kamenolomu. Vězni pracovali za špatných podmínek. Dvanáctihodinová pracovní doba, malé nutričně slabé příděly potravin bez vitamínů. Velmi slabá hygiena. Nešt'astníky trápily ve velké míře vši a infekční choroby. Lékařská péče byla zejména vězňům židovského původu odpírána. Kruté zacházení ze strany SS a vězeňských káp, spolu s otřesnými podmínkami měly za následek vysokou úmrtnost, která zde dosahovala 1/3. Gross - Rosen patřil k nejděsivějším nacistickým táborům. Zde byl běžný pracující vězeň Muselmanem.
Postupně vzniklo mnoho poboček tohoto KL ( až kolem 100. ) v Dolním Slezsku a Sudetech. Vězni otročili v různých továrnách. Táborem a pobočkami prošlo na 125000 vězňů převážně židovského původu, z několika zemí evropy. Zahynulo jich kolem 40000. Před likvidací hlavního tábora v únoru 1945 se mnoho vězňů vydalo pod dozorem SS na pochody smrti do vnitrozemí, před postupující sovětskou armádou. 22.2. 1945 se vydalo na pochod smrti 3500 politických vězňů. Pochod vedl i přes české území. V pobočných táborech se vězni často nacházeli až do příjezdu Rudé armády.
Táboru veleli postupně tito příslušníci SS:
Arthur Rödl
Wilhelm Gideon
Johannes Hassebroock.


Některé pobočky KL Gross - Rosen na našem území:

Bernartice - pobočka Poříčí. Od 21. května 1942 zde žilo průměrně 300 židovek i politických vězenkyň. Tábor byl stálý, vystřídalo se zde 338 žen většinou polského původu.
Bílá Voda - pro továrnu Telefunken Berlín pracovalo v muniční továrně kolem 650 židovek z různých zemí. Několik chodilo na práci do lesa. Ženy pocházely z Osvětimi.
Brněněc - v areálu textilní továrny firmy Löw - Beer. Tudy prošlo na 1500 polských Židů, jak mužů tak žen, od září 1944. Zemřelo zde 58 osob. 8. května 1945, kdy byl tábor rozpuštěn, nacházelo se zde 1021 vězňů. Vězni zde pracovali pro firmu Oskara Schindlera.
Horní Staré Město - tři komanda poříčského tábora pracovali pro firmu Ettrich a v přádelně lnu firmy J.A. Kluge. Většinou šlo o mladé židovky ve věku 15 - 35 let, kterých zde prošlo ve třech táborech celkově kolem 2250.
Horní Vrchlabí - pobočka Poříčí. Od roku 1944 do května 1945 zde žilo v areálu továrny Lorenz vždy kolem 450 žen ( kapacita 150 ). Pracovaly u stejné firmy ( zde nasazeni i angličtí váleční zajatci ). Po osvobození u 150 žen zjištěna tuberkuloza.
Chrastava I a II -
Jiřetín -
Králíky -
Meziměstí -
Petříkov -
Poříčí u Trutnova - od října 1942 pro Židy, měl ještě několik vlastních pobočných pracovních komand. Většinou zde byly nasazeny ženy, které pracovaly pro textilní továrny Haas, Walzel, HEG a v muniční továrně. Kapacita 300 osob byla často překračována až na 650 osob. Táborem prošlo kolem 2500 židovek většinou polského a mad'arského původu.
Rychnov - ( u Jablonce nad Nisou ) KL zřízený v roce 1943. Vězni pracovali ( né Židé, ženy a děti ) pro firmu Gedewend. Většinou zde byli političtí vězni různých národností, kteří sem byli pravidelně dováženi z mateřského tábora Gross - Rosen, z důvodu doplnění stavu pro vysokou úmrtnost. Statistiky zemřelých se nevedly, či nezachovaly. Nedá se proto určit přibližnější počet zemřelých. Počet osob v táboře se pohyboval kolem 350. Před koncem války byly vypraveny dva pochody smrti, po 250 a 200 vězních. První ( polovina dubna ) se vrátil do tábora, během druhého ( z 6. na 7. května ) se stráže rozprchli. Někteří vězni se vrátili, někteří se také rozprchli. Osud těch, co utekli není zmapován. 10. května 1945 do Rychnova dorazila sovětská armáda. V té době se v táboře nacházelo asi 60 osob. Poláci, Francouzi, Belgičané a také 7 Čechů.
Rýnovice -
Smržovka -
Žacléř - pobočka Poříčí. Již od roku 1940 do konce VVII zde pracovalo většinou 140 židovských žen většinou Polek, ale i Mad'arek, pro přádelnu Buhl u. Söhne. Celkem zde bylo nasazeno 150 žen.



Zdroje: Bubeníčková, Kubátová, Malá - Tábory utrpení a smrti, Svoboda 1969
www.holocaust.cz
www.region-wabrzych.org.pl