>> Organizační struktura armádního letectva

Organizační struktura japonského armádního letectva
(stav roku 1941 před začátkem války v Pacifiku)


天皇陛下 / His Majesty Emperor / Jeho císařské veličenstvo

最高指揮官 / Commander-in-Chief / Vrchní velitel

Sbor maršálů a admirálů loďstva

Štábní orgán císaře bez výkonné pravomoci

軍事参議官会議 / Supreme War Council / Nejvyšší válečná rada
- členy: náčelníci armádní a námořní sekce císařského generálního štábu, sbor maršálů a admirálů loďstva, ministr války a ministr válečného námořnictva, a další vysocí vládní úředníci. Rada projednávala veškerá závažná rozhodnutí spojená s funkcí ozbrojených sil a strategií.

大本営 / Imperial General Headquarters / Císařský generální štáb
- Armádní sekce a Námořní sekce. Obě podléhaly přímo Jeho Veličenstvu a rozhodovaly o nejzálažnějších otázkách operačního i strategického významu a to bez souhlasu vlády a mnohny i bez jejího vědomí.


大日本帝國陸軍航空部隊 / Imperial Japanese Army Air Service / Japonské císařské armádní letectvo

Sambo Sočo - velitel letectva

陸軍航空本部 / Army Air Service General Staff / Generální štáb letectva
- obpovídal za operační přípravu, zpravodajskou službu, tvorbu rozvojových programů letectva, zajišťoval vědecký výzkum, vydával rozhodnutí o způsobilosti letecké techniky k výkonu polní služby, potvrzoval objednávky a odpovídal za jejich dodání k jednotkám

陸軍航空総監部 / Inspectorate General of Aviation / Úřad generálního inspektora letectva
- kádrová politika, výcvikové programy, personální a soudní agenda
Ostatní orgány štábu armádního letectva:¨

Josen Keiri Čokambu - velitelství správní služby

Rikugun Kandža Jusoša - armádní zdravotní služba

Rikugun Čuo Kišobu - armádní meteorologická služba

Koku Cušin Hombu - velitelství spojovací služby

Rikugun Koku Juso Hombu - samostatné veletelství dopravního letectva

Rikugun Teišin Hombu - velitelství výsadkových jednotek
- podléhalo Velitelství dopravního letectva

航空総軍 / Supreme Air Army / Hlavní velitelství armádního letectva

航空軍 / Air Army / Letecká armáda
- ve svém typickém složení měla 2 až 3 letecké divize. Japonsko (armádní letectvo) mělo za války celkem 5 leteckých armád:
1. letecká armáda - štáb se nacházel v Tokiu. Do působnosti této armády spadalo Japonsko, Korejské a Kurilské ostrovy a Formosa (Tchai-wan).
2. letecká armáda - štáb Hsigking. Působnost Mandžusko.
3. letecká armáda - štáb Singapur. Působnost Barma, Thajsko, Malajsko, Sumatra, Jáva, Borneo a Francouzská Indočína (Jižní armáda).
4. letecká armáda - štáb Manila. Působnost Filipíny, Celebes, Nová Guinea a přilehlé ostrovy (8. oblastní armáda).
5. letecká armáda - štáb Nanking. Působnost Čína (Čínská expediční armáda).

飛行師団 / Air Division / Letecká divize
- tato jednotka plně zajišťovala vymezenou frontovou oblast a tudíž vymezený vzdušný sektor. Každá letecká divize měl ve své podřízenosti tzv. vzdušný sektor (航空地区 / Air District), což v podstatě bylo pozemní zajištění letišť. Toto zajištění bylo obvykle prezentováno letištním plukem (飛行場連隊 / Airfield Regiment). Jeho hlavními úkoly bylo jednak kompletní zajištění provozu letiště (údržba, zásobování, opravy výzbroje i letištního zařízení), jednak samotná pozemní obrana letišť

飛行団 / Air Brigade / Letecká brigáda
- prováděla vlastní leteckou činnost prostřednictvím podřízených leteckých pluků. Letecká brigáda měl minimálně 2, obvykle však 5 leteckých pluků. Stíhací letecká brigáda se skládala ze 2-3 stihacích pluků, nejčastější variantou letecké brigády však byly smíšené letecké brigády (聯合飛行団 / Composite Air Brigade) skládající se ze 2 stíhacích, 2 bombardovacích a 1 průzkumného pluku. V závislosti na tom, jaký druh bombardérů byl používán v bombardovacím pluk, upřesňoval se název na Lehká bombardovací smíšená letecká brigáda s 2 stíhacími pluky, 2 pluky lehkých bombardérů a průzkumnou letkou nebo Těžkou bombardovací smíšenou leteckou brigádu s 1 stíhacím plukem, 2 pluky těžkých bombardérů a 1 průzkumným plukem.

飛行戦隊 / Air Regiment/Air Group / Letecký pluk/letecká skupina
- výkonný orgán bojové činnosti. Skládal se ze tří + štábní letky. Velel mu důstojník v hodnosti podplukovníka nebo majora. Existovaly tyto základní druhy
- 戦闘戦隊 / Fighter Air Regimet/Group / Stíhací letecký pluk/skupina: tvořil asi 34% celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 39 letadel při tabulkovém stavu 320 mužů
- 軽爆撃戦隊 / Light Bomber Air Regiment/Group / Lehký bombardovací pluk/skupina: asi 40% celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 20 až 30 letadel při tabulkovém stavu 450 mužů
- 重爆撃戦隊 / Heavy Bomber Air Regiment/Group / Těžký bombardovací pluk/skupina: asi 20 procent celkového stavu armádních leteckých jednotek. Ve výzbroji měl 28 letadel (sedm členů posádky na 1 stroj) při tabulkovém stavu 600 mužů.
- 襲撃戦隊 / Attack Air Regiment/Group / Bitevní letecký pluk/skupina
- 偵察戦隊 / Reccon Air Regiment/Group / Průzkumný letecký pluk/skupina: měl 18 až 27 letadel, celkový stav mužstva byl 360 mužů.

飛行中隊 / Flight / Letka
- obvykle se skládala ze 3 rojů (9-12 letadel) a některé měly i čtvrtý, rezervní roj. Počet pilotů se pohyboval od 12 do 16, stejný byl i počet mechaniků. Zbylých asi 100 osob byl ostatní pozemní personál.

飛行小隊 / Sub-flight / Roj
- základní bojovou jednotkou armádního letectva byl roj. Skládal se ze tří letadel a pilotů - velitele a dvou čísel, Japonci totiž létali v klasické formaci "V", později se lze setkat i se čtyřčlenným rojem.

飛行編隊 / Air Formation / Formace
- znamená totéž co roj.


Vedle těchto standardních organizačních jednotek byly zřizovány další samostatné jednotky nejčastěji ve velikosti peruti, byly pojmenovány jako 独立中隊 / Independent Flight, jejichž úkolem bylo plnění speciálního úkolu. Příkladem může být např. Samostatná 47. letka zřízená v září 1941 za účelem vyzkoušení nového typu letounu Nakadžima Ki-44 v bojových podmínkách a nebo již nám známá experimentální letka, která zkoušela Nakadžima Ki-84. Často byly také zřizovány samostatné průzkumné, spojovací či transportní letky.

V knihách o japonském letectvu se také můžeme setkat se slovem 部隊 / butai. Není to žádná konkrétní organizační jednotka japonského letectva, je to v podstatě obecné japonské označení pro jednotku. Např. právě Samostatná 47. letka byla též nazývána jako "Kawasemi Butai" - jednotka Ledňáček (翡翠部隊).


Letecký výcvik
První školou v tomto systému byla kadetní letecká škola (Šónen Hikóhei Gakkó). V této škole se neučilo létat, cílem bylo pouze po 2 měsících základního výcviku rozdělit žáky podle výsledků závěrečných zkoušek na skupinu létajícího a pozemního personálu. Po 12 měsících již specializovaného výcviku byly žáci určení jako létající personál vyřazeni a přestoupili do elementární letecké školy (Hikó Gakkó - Kó). Výcvik zde trval 8 měsíců, vedle teorie létání zde již žáci absolvovali 20 hodin letu s instruktorem a 70 hodin sólo. Poté opět na základě zkoušek byly žáci rozděleni na stíhací, bombardovací či průzkumné piloty. Poté absolvovali další 2 měsíce speciálního výcviku a dostali hodnost důstojníka. V pokračovací letecké škole (Hikó Gikkó - Ocu) žáci nalétali během 4 měsíců dalších 120 hodin. Na závěr byly přeřazeni k operační výcvikové škole, kde se po dobu 2 měsíců žáci seznamovali se zásadami leteckého boje, dalších 6 měsíců se žáci učili skupinovému létání v bojových sestavách. Na této škole celkem nalétali 160 hodin. Úplný letecký výcvik tedy trval cca 30 měsíců a každý žák v něm nalétal téměř 400 hodin.

Celá organizační struktura japonského letectva viz. článek www.valka.cz

Hodnostní stupně používané v japonském letectvu viz. článek www.valka.cz


upravil: FiBe
Zdroj: Scott, Peter: Emblems of the rising Suns - Imperial Japanese Army Air Force Unit Markings (ISBN: 1-902109-55-4)
URL : https://www.valka.cz/Organizacni-struktura-armadniho-letectva-t14724#55628 Verze : 0
Letecké pluky do roku pojmenované Hiko Daitai se v roce 1933 přejmenovaly na Hiko Rentai.
Roku 1935 došlo ke změně v programu výstavby armádního letectva v souvislosti s plánovanou aktivitou v Číně a byl schálen plán dvojnásobného rozšíření oproti původnímu předpokladu. Což si vynutilo strukturální změnu organizace armádního letectva. Nejvýraznější posun zaznamenaly Hiko Rentai, když po stránce velitelské přestaly podléhat divizím pozemních vojsk. Tato skutečnost se promítla ve zřízení složky Koku Heidan (Velitelství letectva) a orgánu letecké divize tzv. Hikodan. Prvně jmenovaný útvar převzal plnou odpovědnost za všechny letecké jednotky a operační činnost, druhý pak dílčí kontrolu nad dvqma až pěti Hiko Rentai. Regionální velení letectva Kanto Fun, stále tvořené spojenými leteckými pluky šlo i nadále vlastní cestou. Kanto Koku Heidan se tedy skládala z prvku nazvaného Samostatný sbor – Dokuricu Hiko Šudan.
V předvečer incidentu na mostě Marka Pola v Pekingu (7. července 1937) byl tabulkový stav armádního letectva následující:


Koku Heidan


1. Hikodan, Japonské ostrovy


1. Hiko Reitai - 4 stíhacími Čutaj, základna Kasumigaura
2. Hiko Rentai – 2 průzkumné Čutaj, základna Kasumigaura
3. Hiko Rentai – 3 průzkumné Čutaj, základna Jokaiči
7. Hiko Rentai – 2 lehké bombardovací Čutaj a 3 těžké bombardovací Čutaj, základna Hamamacu
13. Hiko Rentai – 3 stíhací Čutaj, základna Kakogawa


2. Hikodan, Korea


6. Hiko Rentai – 1 stíhací Čutaj a 2 lehké bombardovací, základna Pjongjang
9. Hiko Rentai – 2 stíhací Čutaj a 2 lehké bombardovací Čutaj, základny Hoeljong


3. Hikodan, Formosa


8. Hiko Rentai – 1 stíhací Čutaj a 1 lehká bombardovací, základna Pingtung
14. Hiko Rentai – 2 těžké bombardovací Čutaj, základna Čaii
4. Hiko Rentai – 2 stíhací Čutaj a 2 prúzkumné Čutaj, základna Tačiarai
5. Hiko Rentai – 2 stíhací Čutaj a 2 průzkumné Čutaj, základna Tačikawa


Kanko Koku Heidan (Mandžusko)
Dokuricu Hiko Šudan, Charbin


10. Hiko Rentai – 3 lehké bombardovací Čutaj, základna Cicihar
11. Hiko Rentai – 4 stíhací Čutaj, základna Charbin
12. Hiko Rentai – 4 těžké bombardovací Čutaj, základna Kungčuling
15. Hiko Rentai – 3 průzkumné Čutaj, základna Sin-ting
16. Hiko Rentai – 2 stíhací Čutaj a 2 lehké bombardovací Čutaj, základna Mutančiang
URL : https://www.valka.cz/Organizacni-struktura-armadniho-letectva-t14724#56259 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více