CIABG – Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group
Důvodem reorganizace původně pěší brigády na obrněnou bylo co nejlépe využít poměrně malé jednotky bez větších záloh v co nejpřijatelnější samostatném útvaru. Z počátku se předpokládal příchod dalších vojáků jak z protektorátu, tak z dalších zemí, ale tento předpoklad se nevyplnil v takovém rozsahu jak se předpokládalo. Až příchod vojáků ze středního východu doplnil chybějící zálohy a umožnil tak vytvořit jednotku schopnou bojového nasazení. Čs. brigáda byla začleněna do britských ozbrojených sil a jako taková byla budována podle britských předpisů. S předpokladem dalšího posílení stávajících počtů vojáků se organizační struktura budovala podle tabulek určených pro britské samostatné brigády (Independent Brigáde Group). Oficiální název čs. jednotky byl Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group CIABG ( název zůstal po celou dobu nezměněn přestože docházelo k organizačním změnám), zpočátku také Czechoslovak Indepandet Tank Brigáde Group. při styku mezi jednotlivými jednotkami brigády se používal český název Československá samostatná obrněná brigáda, zpočátku také tanková brigáda. Početní stavy byly přizpůsobeny možnostem a počtům mužů které mělo velitelství brigády k dispozici. Některé jednotky postavené u čs. brigády by jinak náleželi vyšší jednotce (divizy), další měli redukované počty. Tehdejší Britské samostatné obrněné brigády byly dvou typů : „A“ byla složena ze třech tankových pluků nebo praporů, jednoho dělostřeleckého pluku, motorizovaného praporu a polní ambulance, Brigádě typu „B“scházel motorizovaný prapor. Obě se lišili jak organizačně tak i označením vozidel. Organizační struktra čs. brigády byla stavěna podle britské brigády typu „A“ s přidáním některých jednotek náležících k vyšší jednotce. V červenci 1944 se organizace a označení brigády přizpůsobilo struktůře používané v britských divizích. Počty byli i nadále redukované a do konce se nepodařilo dosáhnout předpokládaných počtů pro vyšší jednotku. Tehdejší britská obrněná divize se skládala z jedné obrněné brigády o třech tankových a jednom motorizovaném praporu. Motorizované nebo pěší brigády na autech o třech praporech, z dělostřelecké brigády o dvou polních, jednom protitankovém a jednom protiletadlovém pluku. Zbytek divize tvořil průzkumný pluk, dvě ženijní roty, spojovací prapor (4 roty), divizní dílny s polním parkem, dvě lehké polní ambulance, dva zásobovací dopravní prapory, rota policie a polní pošta. Těchto počtů nikdy čs. jednotka nedosáhla a počet složek a počty mužů se nijak radikálně do konce války nezvyšoval. Při reorganizaci v roce 1943 byl štáb brigády rozšířen o několik důstojníků, nebylo ale počítáno s veliteli dělostřelectva ani s náčelníkem zdravotnické služby. Tyto funkce vykonával velitel dělostřeleckého pluku a velitel lehké polní ambulance. Velitelem brigády byl jmenován brigádní generál A. Liška a jeho zástupcem plk. K. Klapálek. Po odchodu K. Klapálka na východní frontu jej nahradil plk. A. Barovský-Zeman. Chod velitelství zajišťovala brigádní štábní rota s trvale přidělenou spojovací četou a lehkou dílnou LD6. Průzkum brigády zajišťoval Motorizovaný předzvědný oddíl – MPO. Ten byl vyzbrojen obrněnými auty a lehkými tanky. Tankové prapory měli čtyři střední tanky ve velitelské četě, velitelskou a tři tankové roty( ke konci války 4 roty). Ve velitelské četě byly ve výzbroji speciální protiletadlové tanky Crusader AA, obrněné transportéry, startovací a dobíjecí obrněné transportéry a nákladní automobily se 40 tunami zásob. Na ochranu praporního týlu bylo určeno devět doprovodných tanků Sherman I.C „Firefly“ se sedmnáctiliberními protitankovými kanóny (ráže 76,2mm). Motorizovaný prapor, tzv. brigádní pěchotu, tvořili převážně bývalí příslušníci 200. čs. lehkého protiletadlového pluku - Východního. Prapor se skládal z velitelské roty, roty doprovodných zbraní a dvou motorot. Brigádní dělostřelectvo tvořil dělostřelecký pluk o dvou oddílech po dvou čtyřdělových bateriích, které byly vyzbrojeny pětadvacetiliberními kanónovými houfnicemi (ráže 87,6 mm). Protitankový oddíl byl tvořen třemi bateriemi, ve kterých bylo dvanáct sedmnáctiliberních protitankových kanónů (ráže 76,2 mm). Protiletadlová baterie měla 6 protiletadlových děl Bofors (ráže 40 mm). K dělostřeleckému pluku byly trvale přiděleny lehké dílny LD 3, v poli pak i spojovací četa E brigádní spojovací roty. Brigádní dělostřelectvo bylo plně motorizované. Ženijní rota byla oproti tabulkovým stavům redukována o jednu ženijní četu. Rota byla vybavena pro zemní práce a odminování a byla vybavena i motorovým člunem. Mostní četa byla vybavena mostní soupravou Bailey pro zřízení mostu o délce 40 m a nosnosti 40 tun. Spojovací rota přidělovala vycvičené a vybavené čety velitelstvím a bojovým útvarům. Pořádkovou a dopravní činnost i vyšetřování závažných přečinů zabezpečoval oddíl polního četnictva tvořený sekcí dopravní a sekcí pořádkovou. Příslušníci oddílu byli označeni černou rukávovou páskou s červeným nápisem “MP″. V poli oddíl zajišťoval sběr zajatců a jejich odsun do zajateckých táborů. Pro doplňování mužstva u tankových praporů byla vytvořena záložní tanková rota, která měla za úkol cvičit nové posádky tanků pro krytí bojových ztrát. Pro doplňovaní mužstva ostatních odborností byla vytvořena doplňovací rota, která zajišťovala vojáky ostatních odborností, radisty, zbrojíře atd. Zásobování proviantem, pohonnými hmotami a municí zajišťoval zásobovací dopravní oddíl. Oddíl se skládal ze tří rot, velitelské roty, zásobovací roty, dílen a dvou čet záložních řidičů. Později byl oddíl rozšířen o další dvě roty. Pro brigádu se udržovala zásoba 130 tun munice, 90 tun pohonných hmot, 60 tun proviantu a 6 tun výstroje vezených na třítunových nákladních automobilech. Na konci války se tento stav zvýšil na 360 tun munice, 180 tun pohonných hmot a 180 tun proviantu a výstroje. Brigádní tankové dílny (BTD) byly určeny pro střední opravy tanků, obrněných vozů, automobilů, motocyklů, zbraní a radiostanic. BTD měli velitelskou, skladovací a vyprošťovací četu, tankové, automobilní, zbrojní a radiové dílny. Pro zásobování brigády náhradními díly a zbrojním materiálem sloužil polní park vybavený šesti třítunovými automobily. Lehké dílny (LD) byly trvale přiděleny k bojovým útvarům a sloužily ke kontrole technického stavu a pro běžné opravy. V poli shromažďovaly poškozenou techniku. Lehká polní ambulance disponovala prostředky pro zřízení předsunutého obvaziště a k odsunu raněných do armádní nemocnice. Polní pošta zprostředkovávala služební a soukromý styk mezi brigádou a poštovním úřadem. Polní pokladna přejímala a rozdělovala peníze jednotlivým útvarům, sloužila také jako spořitelna a směnárna. Výchovná četa se starala o výchovu, kulturu a osvětu, vydávala cyklostylovaný (kopírovaný) deník “Naše noviny″. Styčná skupina sloužila pro nepřetržitý styk s “Lision Headgnartes″ – britským styčným velitelstvím přiděleným k československé brigádě. Polní soud a prokuratura byla první stolicí a státním zastupitelstvím. Ten řešil veškeré trestné činy vyjma vraždy, zabití a násilného smilstva na území britského království. Odsouzení byli umisťováni v britských věznicích (brigáda neměla vlastní věznici). Náhradní těleso a výcvikové středisko podléhalo přímo Ministerstvu národní obrany MNO, později hlavnímu velitelství. Staralo se o evidenci vojenských osob, evidenci padlých a zemřelých a o jejich majetek. Těleso soustřeďovalo nové brance, kteří procházeli výcvikem ve výcvikovém středisku. Posádkovým městem Náhradního tělesa byl Sonthend on Sea, velitelem pak pplk. Josef Brůha. Československé tankové výcvikové středisko vycvičilo ve třech kurzech 600 důstojníků a mužstva. Velitelem střediska byl. pplk. Jaroslav Blavic a bylo zřízeno při Britském školním pluku 54 ve vojenském táboře Bernard Castle. Duchovní službu u brigády vykonávali tři duchovní: římský katolík por. Hugo Vaníček, evangelík por. Jan Michalec a rabín Hanuš Rebenwurzel. V roce 1945 měla brigáda válečné počty na těchto stavech: 6 163 mužů, 96 děl, 273 motocyklů, 1 883 automobilů, 307 tanků a 278 obrněných transportérů.
Důvodem reorganizace původně pěší brigády na obrněnou bylo co nejlépe využít poměrně malé jednotky bez větších záloh v co nejpřijatelnější samostatném útvaru. Z počátku se předpokládal příchod dalších vojáků jak z protektorátu, tak z dalších zemí, ale tento předpoklad se nevyplnil v takovém rozsahu jak se předpokládalo. Až příchod vojáků ze středního východu doplnil chybějící zálohy a umožnil tak vytvořit jednotku schopnou bojového nasazení. Čs. brigáda byla začleněna do britských ozbrojených sil a jako taková byla budována podle britských předpisů. S předpokladem dalšího posílení stávajících počtů vojáků se organizační struktura budovala podle tabulek určených pro britské samostatné brigády (Independent Brigáde Group). Oficiální název čs. jednotky byl Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group CIABG ( název zůstal po celou dobu nezměněn přestože docházelo k organizačním změnám), zpočátku také Czechoslovak Indepandet Tank Brigáde Group. při styku mezi jednotlivými jednotkami brigády se používal český název Československá samostatná obrněná brigáda, zpočátku také tanková brigáda. Početní stavy byly přizpůsobeny možnostem a počtům mužů které mělo velitelství brigády k dispozici. Některé jednotky postavené u čs. brigády by jinak náleželi vyšší jednotce (divizy), další měli redukované počty. Tehdejší Britské samostatné obrněné brigády byly dvou typů : „A“ byla složena ze třech tankových pluků nebo praporů, jednoho dělostřeleckého pluku, motorizovaného praporu a polní ambulance, Brigádě typu „B“scházel motorizovaný prapor. Obě se lišili jak organizačně tak i označením vozidel. Organizační struktra čs. brigády byla stavěna podle britské brigády typu „A“ s přidáním některých jednotek náležících k vyšší jednotce. V červenci 1944 se organizace a označení brigády přizpůsobilo struktůře používané v britských divizích. Počty byli i nadále redukované a do konce se nepodařilo dosáhnout předpokládaných počtů pro vyšší jednotku. Tehdejší britská obrněná divize se skládala z jedné obrněné brigády o třech tankových a jednom motorizovaném praporu. Motorizované nebo pěší brigády na autech o třech praporech, z dělostřelecké brigády o dvou polních, jednom protitankovém a jednom protiletadlovém pluku. Zbytek divize tvořil průzkumný pluk, dvě ženijní roty, spojovací prapor (4 roty), divizní dílny s polním parkem, dvě lehké polní ambulance, dva zásobovací dopravní prapory, rota policie a polní pošta. Těchto počtů nikdy čs. jednotka nedosáhla a počet složek a počty mužů se nijak radikálně do konce války nezvyšoval. Při reorganizaci v roce 1943 byl štáb brigády rozšířen o několik důstojníků, nebylo ale počítáno s veliteli dělostřelectva ani s náčelníkem zdravotnické služby. Tyto funkce vykonával velitel dělostřeleckého pluku a velitel lehké polní ambulance. Velitelem brigády byl jmenován brigádní generál A. Liška a jeho zástupcem plk. K. Klapálek. Po odchodu K. Klapálka na východní frontu jej nahradil plk. A. Barovský-Zeman. Chod velitelství zajišťovala brigádní štábní rota s trvale přidělenou spojovací četou a lehkou dílnou LD6. Průzkum brigády zajišťoval Motorizovaný předzvědný oddíl – MPO. Ten byl vyzbrojen obrněnými auty a lehkými tanky. Tankové prapory měli čtyři střední tanky ve velitelské četě, velitelskou a tři tankové roty( ke konci války 4 roty). Ve velitelské četě byly ve výzbroji speciální protiletadlové tanky Crusader AA, obrněné transportéry, startovací a dobíjecí obrněné transportéry a nákladní automobily se 40 tunami zásob. Na ochranu praporního týlu bylo určeno devět doprovodných tanků Sherman I.C „Firefly“ se sedmnáctiliberními protitankovými kanóny (ráže 76,2mm). Motorizovaný prapor, tzv. brigádní pěchotu, tvořili převážně bývalí příslušníci 200. čs. lehkého protiletadlového pluku - Východního. Prapor se skládal z velitelské roty, roty doprovodných zbraní a dvou motorot. Brigádní dělostřelectvo tvořil dělostřelecký pluk o dvou oddílech po dvou čtyřdělových bateriích, které byly vyzbrojeny pětadvacetiliberními kanónovými houfnicemi (ráže 87,6 mm). Protitankový oddíl byl tvořen třemi bateriemi, ve kterých bylo dvanáct sedmnáctiliberních protitankových kanónů (ráže 76,2 mm). Protiletadlová baterie měla 6 protiletadlových děl Bofors (ráže 40 mm). K dělostřeleckému pluku byly trvale přiděleny lehké dílny LD 3, v poli pak i spojovací četa E brigádní spojovací roty. Brigádní dělostřelectvo bylo plně motorizované. Ženijní rota byla oproti tabulkovým stavům redukována o jednu ženijní četu. Rota byla vybavena pro zemní práce a odminování a byla vybavena i motorovým člunem. Mostní četa byla vybavena mostní soupravou Bailey pro zřízení mostu o délce 40 m a nosnosti 40 tun. Spojovací rota přidělovala vycvičené a vybavené čety velitelstvím a bojovým útvarům. Pořádkovou a dopravní činnost i vyšetřování závažných přečinů zabezpečoval oddíl polního četnictva tvořený sekcí dopravní a sekcí pořádkovou. Příslušníci oddílu byli označeni černou rukávovou páskou s červeným nápisem “MP″. V poli oddíl zajišťoval sběr zajatců a jejich odsun do zajateckých táborů. Pro doplňování mužstva u tankových praporů byla vytvořena záložní tanková rota, která měla za úkol cvičit nové posádky tanků pro krytí bojových ztrát. Pro doplňovaní mužstva ostatních odborností byla vytvořena doplňovací rota, která zajišťovala vojáky ostatních odborností, radisty, zbrojíře atd. Zásobování proviantem, pohonnými hmotami a municí zajišťoval zásobovací dopravní oddíl. Oddíl se skládal ze tří rot, velitelské roty, zásobovací roty, dílen a dvou čet záložních řidičů. Později byl oddíl rozšířen o další dvě roty. Pro brigádu se udržovala zásoba 130 tun munice, 90 tun pohonných hmot, 60 tun proviantu a 6 tun výstroje vezených na třítunových nákladních automobilech. Na konci války se tento stav zvýšil na 360 tun munice, 180 tun pohonných hmot a 180 tun proviantu a výstroje. Brigádní tankové dílny (BTD) byly určeny pro střední opravy tanků, obrněných vozů, automobilů, motocyklů, zbraní a radiostanic. BTD měli velitelskou, skladovací a vyprošťovací četu, tankové, automobilní, zbrojní a radiové dílny. Pro zásobování brigády náhradními díly a zbrojním materiálem sloužil polní park vybavený šesti třítunovými automobily. Lehké dílny (LD) byly trvale přiděleny k bojovým útvarům a sloužily ke kontrole technického stavu a pro běžné opravy. V poli shromažďovaly poškozenou techniku. Lehká polní ambulance disponovala prostředky pro zřízení předsunutého obvaziště a k odsunu raněných do armádní nemocnice. Polní pošta zprostředkovávala služební a soukromý styk mezi brigádou a poštovním úřadem. Polní pokladna přejímala a rozdělovala peníze jednotlivým útvarům, sloužila také jako spořitelna a směnárna. Výchovná četa se starala o výchovu, kulturu a osvětu, vydávala cyklostylovaný (kopírovaný) deník “Naše noviny″. Styčná skupina sloužila pro nepřetržitý styk s “Lision Headgnartes″ – britským styčným velitelstvím přiděleným k československé brigádě. Polní soud a prokuratura byla první stolicí a státním zastupitelstvím. Ten řešil veškeré trestné činy vyjma vraždy, zabití a násilného smilstva na území britského království. Odsouzení byli umisťováni v britských věznicích (brigáda neměla vlastní věznici). Náhradní těleso a výcvikové středisko podléhalo přímo Ministerstvu národní obrany MNO, později hlavnímu velitelství. Staralo se o evidenci vojenských osob, evidenci padlých a zemřelých a o jejich majetek. Těleso soustřeďovalo nové brance, kteří procházeli výcvikem ve výcvikovém středisku. Posádkovým městem Náhradního tělesa byl Sonthend on Sea, velitelem pak pplk. Josef Brůha. Československé tankové výcvikové středisko vycvičilo ve třech kurzech 600 důstojníků a mužstva. Velitelem střediska byl. pplk. Jaroslav Blavic a bylo zřízeno při Britském školním pluku 54 ve vojenském táboře Bernard Castle. Duchovní službu u brigády vykonávali tři duchovní: římský katolík por. Hugo Vaníček, evangelík por. Jan Michalec a rabín Hanuš Rebenwurzel. V roce 1945 měla brigáda válečné počty na těchto stavech: 6 163 mužů, 96 děl, 273 motocyklů, 1 883 automobilů, 307 tanků a 278 obrněných transportérů.