O poklad valky.cz - 033.kolo
Tak, Dav vas minule pekne potrapil, takze je na case vypsat dalsi kolo, a uvidime jak si povedete tentokrat 
Pravidla zustavaji stejna jako v predchozich kolech
https://www.valka.cz/viewtopic.php?p=39618
Výhru upřesním později
Prosim Zadavatele aby se chopil sveho zezla
Pokud se chcete stat zadavatelem, hlaste se zde :
https://www.valka.cz//topic/view/22352
Pravidla zustavaji stejna jako v predchozich kolech
https://www.valka.cz/viewtopic.php?p=39618
Výhru upřesním později
Prosim Zadavatele aby se chopil sveho zezla
Pokud se chcete stat zadavatelem, hlaste se zde :
https://www.valka.cz//topic/view/22352
Zdravím vás přátelé, dnes začneme poněkud netradičně, neboť první otázku položím já. Mám připraveny dvě osobnosti a nemohu si vybrat , takže toto rozhodnutí ponechám na PRVNÍM z vás.
Tedy, jsa inspirován televizní soutěží, se ptám: LEHKOU nebo TĚŽKOU ?
Tedy, jsa inspirován televizní soutěží, se ptám: LEHKOU nebo TĚŽKOU ?
Reklama
Reklama
Taky vám to tak nehorázně blbne?
10) Ou jés, jsem z USA
po desáté otázce vám to trošku shrnu:
jsem muž, voják, sloužil jsem u pozemních vojsk, bojoval jsem v první i druhé světové válce, tuto jsem přežil, nedosáhl jsem generálské hodnosti, neangažoval jsem se v politice
10) Ou jés, jsem z USA
po desáté otázce vám to trošku shrnu:
jsem muž, voják, sloužil jsem u pozemních vojsk, bojoval jsem v první i druhé světové válce, tuto jsem přežil, nedosáhl jsem generálské hodnosti, neangažoval jsem se v politice
Ach jo, Dave, ty jsi taková krysa a nejhorší je, žes to zkazil jen proto, že nečteš co padlo před chvílí, viz otázka č.9 a ne proto, že bys byl tak mazanej . Tak krásně se v tom mohli plácat
13) ANO, sloužil jsem i u letectva
13) ANO, sloužil jsem i u letectva
Schlange - práve som našiel toto:
the first black American to receive a pilot's license and the only black pilot in World War I, takže gratulujem - toto kolo si vyhral.
No nič, zase mi to nevyšlo
, dúfam, že v ďalšom kole to už bude lepšie.
the first black American to receive a pilot's license and the only black pilot in World War I, takže gratulujem - toto kolo si vyhral.
No nič, zase mi to nevyšlo
, dúfam, že v ďalšom kole to už bude lepšie.
ANO, gratuluji Schlangemu k výhře, skutečně jsem představoval E. J. Bullarda.
Pohříchu vítězný tip přišel až po první indicii, takže dle pravidel nebude tento hrdinský výkon odměnen věcnou cenou, nýbrž pouze wardolary, takže opět vzroste tvoje multimilionářksé konto, ty hamoune!
Musím říct, že jsem si myslel, že vás potrápím víc. Příště vyberu něco extrasuper těžkýho. 8.)
Pohříchu vítězný tip přišel až po první indicii, takže dle pravidel nebude tento hrdinský výkon odměnen věcnou cenou, nýbrž pouze wardolary, takže opět vzroste tvoje multimilionářksé konto, ty hamoune!
Musím říct, že jsem si myslel, že vás potrápím víc. Příště vyberu něco extrasuper těžkýho. 8.)
Rade, to je klasický problém výběru osoby - pokud je hodně výjimečná (a to jediný černošský pilot ve WW1 prostě je 
), tak se pak uhádne snadněji než bys čekal. Kdyby sis vybral nějakého Francouze se čtyřma a půl sestřelama, který se po válce vrátil do civilu a živil se jako úředník v bance, bylo by to o dost těžší 
Ale já a ni tak neměl páru o koho jde. Gratuluju Schlangemu.
), tak se pak uhádne snadněji než bys čekal. Kdyby sis vybral nějakého Francouze se čtyřma a půl sestřelama, který se po válce vrátil do civilu a živil se jako úředník v bance, bylo by to o dost těžší 
Ale já a ni tak neměl páru o koho jde. Gratuluju Schlangemu.
Kdyby to Dav tak neproflákl, mohlo to být ještě zajímavé.
Životopisek zatím zde, příležitostně jej vložím do Osobností a prolinkuju.
EUGENE JACQUES BULLARD
Narodil se 9. října 1894 v Columbusu, stát Georgia, USA. Nejenom, že Eugene byl černoch, ale jeho děd byl dokonce otrok a Bullardova rodina tak byla vystavena neustálým rasovým útokům.
Jako dítě byl svědkem toho, jak lynčující dav vytáhl z přímo z domu jeho otce a zmlátil jej.
V osmi letech proto odešel z domu, aby našel zaslíbenou zemi bez rasových předsudků – Francii, o níž mu otec vyprávěl. Dva roky se toulal po Státech, potom se dostal na loď do Evropy a hledal štěstí ve Velké Británii, konkrétně ve Skotsku. Zde začal boxovat a roku 1914 odjel se sportovní výpravou do Paříže na boxerský turnaj.
Francií byl doslova nadšen: „Nikdy tam na mne nikdo nepokřikoval ,Negře´… Přesvědčili i mne, že Bůh opravdu stvořil lidi jako rovnocenné, a bylo snadné podle toho žít.“
V srpnu 1914 vypukla I. světová válka. Bullard se ihned, v den svých dvacátých narozenin, přihlásil do francouzské cizinecké legie, aby popmohl bránit ideál rovnosti, volnosti a bratrství. V letech 1914-15 se zúčastnil mnoha pozemních bitev, bojoval ve Frísku, u Arrasu, na Sommě, u Artois, v Champagne.
Koncem roku 1915 byli všichni Američané sloužící v cizinecké legii převeleni k pravidelným útvarům francouzské armády. Bullard se tak stal kulometčíkem 170. pěšího pluku, přezdívaného „Vlaštovky smrti“. Zde vznikla Bullardova přezdívka, později byl znám jako „Černá vlaštovka smrti“.
Se 170. plukem se Bullard v únoru 1916 zapojil do bitvy u Verdunu. Zde už sloužil v hodnosti desátníka. Během zuřivých bojů získal značný respekt svých druhů, když za bojů u Vaux zachránil život jednomu z důstojníků jednotky a později u Fort Douamont svoji četu vyvedl z německého obklíčení. Za hrdinství prokázané ve verdunské bitvě byl vyznamenán Médaille Militaire a Croix de Guerre. Během dalších bojů však sám utrpěl těžké zranění, kvůli němuž musel být vyřazen ze služby.
Bullard však chtěl pokračovat v boji. Zjistil, že zranění znemožňující službu u pěchoty není překážkou ve službě u letectva. Přihlásil se proto do kurzu palubních střelců. Během výcviku se však setkal se svým přítelem z legie jménem Edmund Genet, který nyní létal jako stíhač u Escadrille Lafayette. Ten jej přesvědčil, aby se přihlásil do pilotního kurzu.
Bullard se tedy i se svým živým talismanem, malým opičákem, vydal do řad Lafayettova Leteckého Sboru (Lafayette Fyling Corps). Nešlo o vojenskou jednotku jako takovou, jednalo se o souhrnné označení všech Američanů sloužících jako piloti ve francouzském letectvu.
Bullard byl zařazen k výcvikové escadrille, kde spolu s ním cvičilo mnoho jiných Američanů, z nich bylo mnoho vysokých důstojníků. I zde však byl Bullard vystaven rasistickým narážkám. Velící důstojník escadrilly Bullarda a jeho malého opičáka přivítal slovy: „Jste v této skupině vřele vítán. A… Váš syn taky!“
Stejně si přisazovali jeho další kolegové. Někteří dali svému novému psu jméno Negr a na letišti na něj takto pokřikovali. Jeden z pilotů k tomu poznamenal: „Desátník je… černý jako pikové eso, ale mnozí bílí kolegové tady od nás… synové rodin z Jihu… mluví a chovají se mnohem černěji než on.“
Ačkoliv 5. 5. 1917 (podle jiných pramenů 7. 5. 1917) úspěšně ukončil letecký výcvik, kvůli diskriminaci administrátorů LFC, kteří měli na starosti zařazování vyškolených pilotů k bojovým escadrillám, však nebyl dlouho odeslán na frontu. Až po intervenci některých jeho přátel z LFC byl v srpnu 1917 zařazen k escadrille N.93 operující s letouny Nieuport XXIV. Krátce nato byl převelen k escadrille Spa.85, kde létal s letouny Spad VII.
Na bok svého Spadu si nechal namalovat krvácející rudé srdce probodnuté dýkou a osobní motto: „Každá krev teče červená!“
Absolvoval řadu bojových letů, jednou byl sestřelen a dosáhl dvou sestřelů. První nad Pfalzem D.III mu nebyl uznán a tak druhé vítězství z počátku listopadu 1917, kdy poslal k zemi Fokker Dr.I, zůstalo jeho jediným potvrzeným.
Když vstoupily USA do války, očekával Bullard, že bude jako ostatní příslušníci LFC povolán ke službě v amerických leteckých silách. Když však rozkaz k převelení nepřicházel, podal si sám žádost, ta však byla ignorována a po její urgenci mu bylo oznámeno, že Afroameričané v letectvu USA nemohou sloužit.
Ačkoli byl tedy Bullard prvním černým letcem a stíhačem světa, nestal se prvním černochem ve službách U.S. Air Force.
Krátce poté se dostal do sporu francouzským důstojníkem escadrilly. Důvodem zřejmě bylo, že Bullard byl až přehnaně rovnostářský (i když byl jistě třeba v právu ohledně povyšování. Nepostupoval v hodnostech čistě proto, že se nepovažovalo za dobré, aby černoch velel bělochům) a důstojník jej obvinil z nedostatku disciplíny.
Byl proto vyřazen ze služby u letectva a zařazen jako zásobovač zpět k 170. pěšímu pluku. Byl jediným letcem Velké války černé pleti.
Po válce zůstal ve Francii. Živil se jako boxer později jako vedoucí hudební kapely. Oženil se (údajně s francouzskou hraběnkou) a měl dvě děti (podle jiných pramenů tři).
Nakonec si založil úspěšný noční klub Le Grand Duc. Navštěvovalo jej mnoho francouzských celebrit, včetně politiků. Ve 30. letech tu proto začali operovat příslušníci německé špionáže. Bullard zase začal pracovat pro francouzskou kontrarozvědku, navazoval s německými agenty kontakt a dodával jim falešné informace.
Když Německo v roce 1940 napadlo Francii, hlásil se opět do služby ke svému 170. pěšímu pluku, ale kvůli věku a zdravotnímu stavu nebyl přijat. Zapojil se proto do francouzského podzemního hnutí. U Le Blanc se oddíly podzemního hnutí střetly s postupujícími německými jednotkami a Bullard byl v boji těžce zraněn. Byl evakuován do Španělska a odtud do New Yorku.
V Americe se živil podřadnými pracemi jako obsluha výtahů apod., zato Francie na něj nezapomněla. V roce 1954 byl pozván do Paříže, aby zapálil oheň u hrobu Neznámého vojína pod Vítězným obloukem.
Roku 1960 navštívil Charles de Gaulle New York. Při té příležitosti pozval Bullarda na večeři, během níž jej dekoroval nejvyšším francouzským vyznamenáním – Řádem Čestné legie.
O rok později, přesně 12. října 1961, E. J. Bullard zemřel na rakovinu. Byl pohřben v New Yorku na hřbitově francouzských válečných veteránů se všemi vojenskými poctami. Za svou službu obdržel celkem 15 francouzských vyznamenání, čímž se stal jedním z vůbec nejvíce vyznamenávaných francouzských vojáků.
Až po 30 letech, v roce 1990, byla poprvé v USA uspořádána výstava připomínající prvního afroamerického pilota světa. Roku 1994 byl in memoriam jmenován do hodnosti podporučíka (Second Lieutenant) U. S. Air Force.
Životopisek zatím zde, příležitostně jej vložím do Osobností a prolinkuju.
EUGENE JACQUES BULLARD
Narodil se 9. října 1894 v Columbusu, stát Georgia, USA. Nejenom, že Eugene byl černoch, ale jeho děd byl dokonce otrok a Bullardova rodina tak byla vystavena neustálým rasovým útokům.
Jako dítě byl svědkem toho, jak lynčující dav vytáhl z přímo z domu jeho otce a zmlátil jej.
V osmi letech proto odešel z domu, aby našel zaslíbenou zemi bez rasových předsudků – Francii, o níž mu otec vyprávěl. Dva roky se toulal po Státech, potom se dostal na loď do Evropy a hledal štěstí ve Velké Británii, konkrétně ve Skotsku. Zde začal boxovat a roku 1914 odjel se sportovní výpravou do Paříže na boxerský turnaj.
Francií byl doslova nadšen: „Nikdy tam na mne nikdo nepokřikoval ,Negře´… Přesvědčili i mne, že Bůh opravdu stvořil lidi jako rovnocenné, a bylo snadné podle toho žít.“
V srpnu 1914 vypukla I. světová válka. Bullard se ihned, v den svých dvacátých narozenin, přihlásil do francouzské cizinecké legie, aby popmohl bránit ideál rovnosti, volnosti a bratrství. V letech 1914-15 se zúčastnil mnoha pozemních bitev, bojoval ve Frísku, u Arrasu, na Sommě, u Artois, v Champagne.
Koncem roku 1915 byli všichni Američané sloužící v cizinecké legii převeleni k pravidelným útvarům francouzské armády. Bullard se tak stal kulometčíkem 170. pěšího pluku, přezdívaného „Vlaštovky smrti“. Zde vznikla Bullardova přezdívka, později byl znám jako „Černá vlaštovka smrti“.
Se 170. plukem se Bullard v únoru 1916 zapojil do bitvy u Verdunu. Zde už sloužil v hodnosti desátníka. Během zuřivých bojů získal značný respekt svých druhů, když za bojů u Vaux zachránil život jednomu z důstojníků jednotky a později u Fort Douamont svoji četu vyvedl z německého obklíčení. Za hrdinství prokázané ve verdunské bitvě byl vyznamenán Médaille Militaire a Croix de Guerre. Během dalších bojů však sám utrpěl těžké zranění, kvůli němuž musel být vyřazen ze služby.
Bullard však chtěl pokračovat v boji. Zjistil, že zranění znemožňující službu u pěchoty není překážkou ve službě u letectva. Přihlásil se proto do kurzu palubních střelců. Během výcviku se však setkal se svým přítelem z legie jménem Edmund Genet, který nyní létal jako stíhač u Escadrille Lafayette. Ten jej přesvědčil, aby se přihlásil do pilotního kurzu.
Bullard se tedy i se svým živým talismanem, malým opičákem, vydal do řad Lafayettova Leteckého Sboru (Lafayette Fyling Corps). Nešlo o vojenskou jednotku jako takovou, jednalo se o souhrnné označení všech Američanů sloužících jako piloti ve francouzském letectvu.
Bullard byl zařazen k výcvikové escadrille, kde spolu s ním cvičilo mnoho jiných Američanů, z nich bylo mnoho vysokých důstojníků. I zde však byl Bullard vystaven rasistickým narážkám. Velící důstojník escadrilly Bullarda a jeho malého opičáka přivítal slovy: „Jste v této skupině vřele vítán. A… Váš syn taky!“
Stejně si přisazovali jeho další kolegové. Někteří dali svému novému psu jméno Negr a na letišti na něj takto pokřikovali. Jeden z pilotů k tomu poznamenal: „Desátník je… černý jako pikové eso, ale mnozí bílí kolegové tady od nás… synové rodin z Jihu… mluví a chovají se mnohem černěji než on.“
Ačkoliv 5. 5. 1917 (podle jiných pramenů 7. 5. 1917) úspěšně ukončil letecký výcvik, kvůli diskriminaci administrátorů LFC, kteří měli na starosti zařazování vyškolených pilotů k bojovým escadrillám, však nebyl dlouho odeslán na frontu. Až po intervenci některých jeho přátel z LFC byl v srpnu 1917 zařazen k escadrille N.93 operující s letouny Nieuport XXIV. Krátce nato byl převelen k escadrille Spa.85, kde létal s letouny Spad VII.
Na bok svého Spadu si nechal namalovat krvácející rudé srdce probodnuté dýkou a osobní motto: „Každá krev teče červená!“
Absolvoval řadu bojových letů, jednou byl sestřelen a dosáhl dvou sestřelů. První nad Pfalzem D.III mu nebyl uznán a tak druhé vítězství z počátku listopadu 1917, kdy poslal k zemi Fokker Dr.I, zůstalo jeho jediným potvrzeným.
Když vstoupily USA do války, očekával Bullard, že bude jako ostatní příslušníci LFC povolán ke službě v amerických leteckých silách. Když však rozkaz k převelení nepřicházel, podal si sám žádost, ta však byla ignorována a po její urgenci mu bylo oznámeno, že Afroameričané v letectvu USA nemohou sloužit.
Ačkoli byl tedy Bullard prvním černým letcem a stíhačem světa, nestal se prvním černochem ve službách U.S. Air Force.
Krátce poté se dostal do sporu francouzským důstojníkem escadrilly. Důvodem zřejmě bylo, že Bullard byl až přehnaně rovnostářský (i když byl jistě třeba v právu ohledně povyšování. Nepostupoval v hodnostech čistě proto, že se nepovažovalo za dobré, aby černoch velel bělochům) a důstojník jej obvinil z nedostatku disciplíny.
Byl proto vyřazen ze služby u letectva a zařazen jako zásobovač zpět k 170. pěšímu pluku. Byl jediným letcem Velké války černé pleti.
Po válce zůstal ve Francii. Živil se jako boxer později jako vedoucí hudební kapely. Oženil se (údajně s francouzskou hraběnkou) a měl dvě děti (podle jiných pramenů tři).
Nakonec si založil úspěšný noční klub Le Grand Duc. Navštěvovalo jej mnoho francouzských celebrit, včetně politiků. Ve 30. letech tu proto začali operovat příslušníci německé špionáže. Bullard zase začal pracovat pro francouzskou kontrarozvědku, navazoval s německými agenty kontakt a dodával jim falešné informace.
Když Německo v roce 1940 napadlo Francii, hlásil se opět do služby ke svému 170. pěšímu pluku, ale kvůli věku a zdravotnímu stavu nebyl přijat. Zapojil se proto do francouzského podzemního hnutí. U Le Blanc se oddíly podzemního hnutí střetly s postupujícími německými jednotkami a Bullard byl v boji těžce zraněn. Byl evakuován do Španělska a odtud do New Yorku.
V Americe se živil podřadnými pracemi jako obsluha výtahů apod., zato Francie na něj nezapomněla. V roce 1954 byl pozván do Paříže, aby zapálil oheň u hrobu Neznámého vojína pod Vítězným obloukem.
Roku 1960 navštívil Charles de Gaulle New York. Při té příležitosti pozval Bullarda na večeři, během níž jej dekoroval nejvyšším francouzským vyznamenáním – Řádem Čestné legie.
O rok později, přesně 12. října 1961, E. J. Bullard zemřel na rakovinu. Byl pohřben v New Yorku na hřbitově francouzských válečných veteránů se všemi vojenskými poctami. Za svou službu obdržel celkem 15 francouzských vyznamenání, čímž se stal jedním z vůbec nejvíce vyznamenávaných francouzských vojáků.
Až po 30 letech, v roce 1990, byla poprvé v USA uspořádána výstava připomínající prvního afroamerického pilota světa. Roku 1994 byl in memoriam jmenován do hodnosti podporučíka (Second Lieutenant) U. S. Air Force.
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více