Main Menu
User Menu

Německý řád / Bratři německého řádu Panny Marie v Jeruzalémě

Deutscher Orden / Orden der Brüder vom Deutschen Haus der Heiligen Maria in Jerusalem

Německý řád (plným názvem Bratři německého řádu Panny Marie v Jeruzalémě)


la.: Ordo domus Sanctæ Mariæ Theutonicorum Hierosolymitanorum
de.: Orden der Brüder vom Deutschen Haus der Heiligen Maria in Jerusalem



Jedno z nejstarších a kromě templářů a maltézských rytířů, také nejmocnější církevní vojenské společenství v historii Evropy a snad i celého světa.


Řád vznikl ve 12. století na území Jeruzalémského království (dnes Palestina a část Izraele). Jeho symbolem se stal dnes tak známý německý kříž (černý heraldický kříž v bílém poli). Z počátku své existence se podílel na výbojích do Svaté země, tam však hrál spíše dominantní roli právě Řád templářů. Německý řád byl největším hráčem na Severovýchodě Evropy – obzvláště na území pobaltských států. Většina řádových sídel se nacházela samozřejmě v Německu, ale mimo jiné také v Itálii, Jižním Řecku, Rakousku, Francii. Na území Estonska, Lotyšska, Litvy a dnes již neexistujícího Pruska, vybudoval dokonce řádovou zemi (Německý řádový stát). Na tomto území řád vykonával svou ,,osvětovou,, funkci, tzn. šířil křesťanství mezi pohanské Prusy a Slovany. Na jeho troskách vznikla další velká království. Tomu však přirozeně předcházel zánik. Ve 14. a počátkem 15. století proběhly řady povstání proti řádu, která vedli knížata především z Litvy a Polska, které byly de facto podřízenými celky. Nejslavnějšími z nich byli snad Vytautas a Jagello. Osudnou ránou pro Řádový stát se stala nejslavnější a pro řád absolutně drtivá zničující porážka v Bitvě u Grunwaldu. Na severu území vznikl další řádový stát Terra Mariana, který byl ovládán menším rytířským řádem Livonských rytířů. Na území Litvy již předtím existovalo Litevské knížectví, které po pádu Řádového státu získalo další území, přičemž zanedlouho bylo povýšeno na Velkoknížectví. Na jihu bylo velmi početné německé obyvatelstvo, které sebou přivezl řád v rámci kolonizace území. Na tomto území pak vzniklo Pruské knížectví, které bylo zárodkem budoucího nejmocnějšího německého státu a nejlépe bojeschopné armády Evropy s těmi nejlepšími generály. Toto území však nikdy nebylo zcela včleněno do Svaté říše římské. Po porážce a zániku řádového státu, se řád již nikdy nepokusil nějak výrazně zapojovat do politických událostí kdekoli na světě a započal tak svou humanitární činnost.


Po tom, co Albrecht Braniborský r. 1525 přijal luteránskou reformaci a z Pruska tak vytvořil protestantský stát, byl nucen řád přemístit své sídlo jinam. Tím se stal Mergentheim ve Württembersku. Tento čin měl mimo jiné i částečně vliv na to že do první světové války pocházelo mnoho velmistrů řádu z habsburské dynastie.


V 18. a 19. století byl řád již na pokraji kolapsu. Přišel o značné množství majetku. Francouzský císař Napoleon Bonaparte, vydal příkaz k rozpuštění řádu. Po pádu Napoleona byl řád obnoven ale už byl čistě špitální a jediné co mu zůstalo z dob vojenských je název a tituly jeho členů.


Na českém území řád působí zhruba od 15. století. Zakládal zde řádové školy a sirotčince či nemocnice. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku samostatného Československa bylo řádu odebráno několik pozemků i sídel. Avšak i nadále zde působil ve výchově katolické mládeže. Během okupace a existence Protektorátu byly veškeré zbývající budovy v majetku řádu zkonfiskovány nacistickými ozbrojenými složkami. Nacistický režim totiž existenci řádu neoficiálně neuznával, ačkoli paradoxně užíval jeho symboliku – železný kříž. Železný kříž byl již předtím vojenským vyznamenáním v Pruské královské armádě, později armádě Německého císařství i Výmarské republiky. A dodnes ho má jako symbol Bundeswehr. V r. 1945 při znovuobnovení Československa byly řádu navráceny veškeré materiální statky v předválečném stavu. V r. 1948 však proběhl komunistický převrat což znamenalo pro řád na 40 let konec na našem území. V té době své sídlo řád přesunul z Bruntálu do Vídně kde sídlí i dnes. Po Sametové revoluci byl řádu navrácen majetek ale již nikoli ve stavu před 48. rokem. Dodnes vede řád s Českou republikou soudní spory o restituci majetku, mimo jiné i o hrad Bouzov. V současné době na území ČR působí jak mužská tak i ženská větev řádu.


STRUKTURA


Řád se skládá z mužské větve – Německý řád, a ženské větve – Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské. Každá větev se člení na řádové provincie v jejíž čele stojí Provinciál/Představená Provincie. Provincie kryjí území státu na kterém se nachází. Každá provincie pak sdružuje jednotlivé instituce které daná větev provozuje. V případě mužské větve se jedná o kláštery, školy (Církevní gymnázium Německého řádu v Olomouci (zajímavost – soukromá společnost!). V případě ženské větve pak o kláštery, hospice a různá menší sociální zařízení. Na území Německa a Rakouska se samozřejmě nachízí daleko větší počet těchto institucí, ale ve stejném složení. Řád také působí na území Polska, Slovenska, Maďarska. V ČR sídlí vedení obou větví v Opavě. V čele řádu nestojí Velmistr (Grossmeister) jako ve většině řádů ale Vysoký Mistr (Hochmeister), který má sídlo ve Vídni. Ve Vatikánu je zástupce řádu.
Přehled sídel: Akkon (Jeruzalémské království, 1192-1291), Benátky (1291-1309), Marienburg (Německý řádový stát, 1309-1466), Královec (Königsberg, dnes Kaliningrad, Německý řádový stát, bývalé Východní Prusko, dnes Kaliningradská oblast Ruské Federace, 1466-1525), Mergentheim (Württembersko, 1525-1809), Vídeň (Rakousko-Uhersko 1809-1918, Rakouská republika 1918-1923), Bruntál (Československá republika, 1923-1948, pozn.:v letech okupace 1938-1945 řád de facto neexistoval kvůli nacistickým represáliím), od 1948 ve Vídni.


PŘEHLED VYSOKÝCH MISTRŮ



  1. Mistr Sibrand 1190-1198
  2. Gerhard 1192-?
  3. Převor Heinrich 1193-1194
  4. Ulrich 1190-1198
  5. Heinrich I. Walpot von Bassenheim 1198-1200
  6. Otto von Kerpen 1200-1206
  7. Heinrich II. von Tunna 1206-1209
  8. Hermann von Salza 1209-1239
  9. Konrad I. von Thüringen 1239-1240
  10. Gerhard von Malberg 1241-1244
  11. Heinrich III. von Hohenlohe 1244-1249
  12. Gunther von Wüllersleben 1249-1252
  13. Poppo von Osterna 1253
  14. Hanno von Sangershausen 1257-1274
  15. Hartmann von Helbrungen 1274-1283
  16. Burkhard von Schwanden 1283-1290
  17. Konrad II. von Feuchtwangen 1290-1297
  18. Gottfried von Hohenlohe 1297-1302
  19. Siegfried von Feuchtwangen 1302-1310
  20. Karl Bessart von Trier 1311-1324
  21. Werner von Orselen 1324-1330
  22. Lothar von Braunschweig 1331-1335
  23. Dietrich von Altenburg 1335-1341
  24. Ludolf Konig von Wattzau 1342-1345
  25. Heinrich IV. Dusener von Arfberg 1345-1351
  26. Winrich von Kniprode 1351-1382
  27. Konrad III. Zollner von Rothstein 1382-1390
  28. Konrad IV. von Wallenrode 1391-1393
  29. Konrad V. von Jungingen 1393-1407
  30. Ulrich von Jungingen 1407-1410
  31. Heinrich V. von Plauen 1410-1413
  32. Michael Kuchenmeister von Sternburg 1414-1422
  33. Paul Belenzer von Ruszdorf 1423-1440
  34. Konrad VI. von Erlichshausen 1441-1449
  35. Ludwig von Erlichshausen 1450-1467
  36. Heinrich Vi. von Reuss 1467-1470
  37. Heinrich VII. von Richtenberg 1470-1477
  38. Martin Truchsetz von Wetzhausen 1477-1489
  39. Johann von Tiefen 1489-1497
  40. Friedrich von Sachsen 1497-1510
  41. Albrecht von Brandenburg-Ansbach 1510-1525
  42. Walter von Cronberg 1527-1543
  43. Wolfgang Schutzbar 1543-1566
  44. Georg Hudt von Weckhelm 1566-1572
  45. Heinrich VIII. von Bobenhausen 1572-1590
  46. Maxmilián Rakouský 1590-1618
  47. Karel I. Habsburský 1619-1624
  48. Johann Eustach von Westernach 1625-1627
  49. Johann Kaspar I. von Stadion 1627-1641
  50. Leopold Vilém Rakouský 1641-1662
  51. Karel Josef Rakouský 1662-1664
  52. Johann Kaspar II. von Ampringen 1664-1684
  53. Ludwig Anton von Pfalz-Neuburg 1685-1694
  54. František Ludvík Neuburský 1694-1732
  55. Klement August Bavorský 1732-1761
  56. Karel Alexandr Lotrinský 1761-1780
  57. Maxmilián František Rakouský 1780-1801
  58. Karel Ludvík Rakousko-Těšínský 1801-1804
  59. Antonín Viktor Rakouský 1804-1835
  60. Maxmilián Josef Rakouský 1835-1863
  61. Vilém Rakousko-Těšínský 1863-1894
  62. Evžen Rakousko-Těšínský 1894-1923
  63. Norbert Jan Nepomucký Klein 1923-1933
  64. Paul Heider 1933-1936
  65. Robert Schälzly 1936-1948
  66. Marian Tumler 1948-1970
  67. Ildefons Pauler 1970-1988
  68. Arnold Othmar Wieland 1988-2000
  69. Bruno Platter od 2000




ZDROJE:
www.wikipedie.org

vlastní studijní materiály

prapor Německého řádového státu a také samotného řádu v dobách jeho výbojů ve Svaté zemi a pobaltí

současný znak ŘáduNěmeckých rytířů

současný znak vysokých mistrů

znaky vysokých mistrů

znaky vysokých mistrů
URL : https://www.valka.cz/Nemecky-rad-Bratri-nemeckeho-radu-Panny-Marie-v-Jeruzaleme-t194876#561229Verze : 8
Nevím jestli uvedený český plný název řádu je nejsprávnější. Řád na svých oficiálních stránkách uvádí název Řád bratří a sester německého Domu panny Marie v Jeruzalémě.

Prameny: https://www.nemeckyrad.cz/
URL : https://www.valka.cz/Nemecky-rad-Bratri-nemeckeho-radu-Panny-Marie-v-Jeruzaleme-t194876#561274Verze : 0
Úřední název současného řádu je Řád bratří a sester německého Domu panny Marie v Jeruzalémě (německy Haus der Ritter des Hospitals Sankt Marien der Deutschen zu Jerusalem), zkráceně Německý řád (německy Deutscher Orden, Deutschherrenorden či Deutschritterorden, latinsky Ordo Theutonicus) pro mužskou větev a Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské pro ženskou větev.
cs.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Nemecky-rad-Bratri-nemeckeho-radu-Panny-Marie-v-Jeruzaleme-t194876#561280Verze : 0
MOD