Nekó II.

Nekó II. se narodil jako syn faraona Psammtéka I., zakladatele 26. dynastie. Datum narození Nekóa II. není známo. Sídelním městem panovníků 26. dynastie bylo něsto Sais v nilské deltě, a proto se této dynastii také říká dynastie ze Sais (663 př.n.l.-525 př.n.l.)


Psammték I. zpočátku vládnul jako asyrský vazal, ale někdy kolem roku 655 př.n.l. odmítnul platit tribut a s pomocí Lýdie získal nazávislost na Asyrské říši a vytlačil z Egypta vojenské posádky Asyřanů.


Po svém nástupu na trůn v roce 610 př.n.l. pokračoval Nekó II., po vzoru svého svého otce, v obratné zahraniční politice, která měla udržet křehkou rovnováhu mezi velmocemi tehdejšího Blízkého a Středního Východu mezi které se řadí Lýdie, Novobabylónská říše, Asyrská říše a Médie a Egypt. Psamték I. poslal už v roce 616 př.n.l. vojenskou pomoc, která pomohla Asýrii v boji proti Babylóňanům a Médům. Nekó II. musel po nástupu na trůn urychleně reagovat na blížící se porážku Asyřanů.


Asyřané se po pádu svého hlavního města Ninive v roce 612 př.n.l. stáhli do města Charrán. Nekó II. poslal asyrským oddílům v Charránu pomoc, ale pádu tohoto důležitého města už nemohl zabránit (město bylo dobyto v roce 609 př.n.l.). Proto se egyptská armáda přidala k posledním asyrským silám v Karchemiši na horním toku Eufratu. Ofenzíva spojených egypstko-asyrských vojsk proti Charránu skončila neúspěchem. Bylo dosaženo pouze menšího vítězství v poli, ale město samotné odolalo.


Této první fáze bojů se Nekó II. osobně neúčastnil. Po zprávách o špatné situaci na bojišti na horním Eufratu, se vydal v čele posil na sever. Tažení zkomplikoval Judský král Jóšijáš, který se teprve nedávno zbavil nadvlády Asyřanů a nechtěl připustit přítomnost cizí armády na svých hranicích. Nekó II. se mu marně snažil vysvětlit, že skutečným protivníkem jeho armády jsou Babylóňané. Jóšijáš mu zatarasil cestu, a tak došlo v roce 608 př.n.l. k bitvě u Megidda (asi 30 km jihovýchodně od Haify). Nekó II. v bitvě zvítězil. Král Jóšijáš byl v bitvě těžce raněn a po návratu do Jeruzaléma svým zraněním podlehl. Jeho nástupcem se stal král Joachaz. Nekó II. poraženého nepronásledoval a rychle postupoval na sever. Asi po třech měsících, kdy došlo patrně k dočasnému klidu zbraní, se vracel zpět do Egypta. Tehdy přitáhnul s vojskem k Jeruzalému, obsadil ho a krále Joachaze uvěznil a nechal deportovat do Egypta, kde Joachaz zemřel. Na jeho místo dosadil Nekó II. krále Jójakíma, jako svého vazala, s povinností platit tribut. Pod egyptskou nadvládu se dostala i Sýrie až po řeku Eufrat.


V roce 607 př.n.l. překročila babylónská armáda vedená králem Nabopalasarem Eufrat a obsadila město Kimuchu, které patřilo pod egyptskou svrchovanost. Válka se opět rozhořela naplno. Protiofenzíva Egypta na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 606 p.ř.n.l. Egypťané Kimuchu oblehli a po čtyřměsíčném obléhání znouvu dobyli zpět. Reakcí Babylónu byl nový útok, při kterém Babylóňané opanovali Kuramatu na Eufratu. Ještě jednou se Nekoóvi II. podařilo otočit kolo štěstěny na svou stranu a vytlačit babylónskou armádu ze svého území.


V roce 605 př.n.l. převzal velení nad babylónskou armádou následník babylónského trůnu Nabukadnezar a dosáhnul drtivého vítězství. 7. září 605 př.n.l. padla nesilnější egyptská pevnost na severu, Karchemiš. Tato ztráta byla fatální a znamenala konec egyptské madvlády v Sýrii a Palestině. Nekó II. musel oželet i důležitá fénická města Tyros a Sidon i Judské království.


Nekó II. stáhnul svoji armádu na obranu vlastního Egypta a v roce 601 př.n.l. odrazil v krvavé bitvě krále Nabukadnezara II. Na své bývalé državy však pragmatický Nekó II. už rezignoval. Naopak se zdá, že Nekó II. vidí větší nebezpečí ve vzrůstající síle Médského království. Vůči Babylónu zachovává jakýsi nevyhlášený mír status quo. Nechce aby byla Babylónská říše vystřídána soupeřem ještě mocnějším. Tak se dá asi vysvětlit pasivita Egypta v roce 597 př.n.l., kdy Nabukadnezar II. musí potlačovat židovskou revoltu. Nekó II. do konfliktu nezasahuje a pouze poskytuje azyl uprchlíkům z Judska.


Za vlády 26. dynastie, a tedy i za vlády Nekóa II. probíhala v Egyptě tzv. saiská renesance, kterou charakterizoval vzestup kultury inspirované egyptskou Starou (přibližně 2 700-2134 př.n.l.) a Střední říší (přibližně 2040-1650 př.n.l.). V této době vznikla vynikající sochařská díla natolik podobná dílům Staré říše, že se stala pro odborníky chronologicky těžko zařaditelná. I názvy úřednických hodností této doby se ztožňují se staroegyptskými. Je napodobován i jazyk a písmo dva tisíce let staré. Jsou opravovány některé staré pyramidy a chrámy. Staví se i nové, ale metropole Sais, kde většina z nich byla postavena, byla často zaplavována Nilem a většina památek z doby saiské dynastie byla zničena. Obddiv ke Staré a Střední říší, která se chovala vůčí okolí přezíravě až izolacionisticky, kontrastuje s odmítáním Nové říše a jejího obchodního, kulturního a náboženského propojení s okolním světem. Božstva, která do Egypta pronikla v období Nové říše (přibližně 1560-1080 př.n.l.), jako např. bůh Seth, jsou odmítána jako neegyptská a cizí. Je to o to více paradoxnější, 26. (saiská) dynastie, ke které petří i Nekó II., je původem lybijská, v Egyptě pouze zdomácnělá.


Sám Nekó II. prosazuje posílení obchodu se zahraničím. Do Egypta jsou lákáni schopní cizinci, převážně Řekové, Židé a Féničané. Nekó II. se rozhodl posílit pozici Egypta stavbou námořní flotily. Za jeho vlády byla zahájena stavba kanálu, v oblasti dnešní Káhiry, který měl směrem na východ , spojit Nil s Rudým mořem. Dokončení tohoto monumentálního spojení mezi Středozemním a Rudým mořem se však Nekó II. nedožil. Naopak námořní flotila byla za pomoci fénických námořníků vybudována. Někdy kolem roku 600 př.n.l. se dokonce Féničané v egyptských službách vydali na cestu kolem Afriky. Vypluli z Rudého moře směrem na jih. Hérodotos, který byl k jejich výkonu skeptický, o výpravě píše "když nastal podzim, vylodili se, zaseli obilí, počkali do sklizně, a teprve pak pokračovali v cestě". Cesta kolem Afriky měla fénickým námořníkům trvat tři roky, během kterých obepluli dnešní mys Dobré naděje a pak pokračovali směrem na sever. K vůli navigaci se pohybovali na dohled pobřeží. Propluli Melkartovými sloupy (Gibraltar) a přes Středozemní moře dorazili po 20 000 kilometrech k egyptským břehům. Nekó II. měl ve svých službách nejlepší mořeplavce té doby. Fénické lodě měřily na délku asi 30 až 40 metrů, široké byly 8 až 10 metrů a měli asi dvaapůlmetrový ponor. Lodě byly poháněny pří příznivém větru velkou, příčně umístěnou plachtou a pří bezvětří řadou vesel. Posádka lodě byla tvořena asi třiceti námořníky. Kromě obchodních lodí disponovali Féničané Neka II. i loděmi válečnými, které byly delší a užší se zesílenou přídí zakončenou beranidlem k prorážení boků nepřátelských lodí. Nekó II. pomocí své flotily buduje síť obchodních přístavů ve Středozemním moři.


Do bitvy svou flotilu faraon Nekó II. neposlal (učinil tak až faraon Apriés, který zaútočil na přístavy pod babylónskou kontrolou v době povstání Židů proti Nabukadmezarovi II. v roce 587 př.n.l.). Nekó II. zemřel v roce 595 př.n.l. Na egyptském trůnu ho vystřídal jeho syn Psammték II.
URL : https://www.valka.cz/Neko-II-t23412#89907 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více