Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
10,200 m
33ft 5,5in
Délka: Length:
8,620 m
28ft 3,33in
Výška: Height:
3,275 m
10ft 5,98in
Plocha křídla: Wing Area:
17,44 m2
187.72 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
188,36 kg/m2
38.58 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Mikulin AM-38F kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec upravený na provoz ve vyšších výškách o vzletovém výkonu 1 250 kW (1 700 k). Vrtule trojlistá kovová AV-5A AB-126A s nastavitelným úhlem náběhu o průměru 3 200 m.
Mikulin AM-38F twelve-cylinder liquid-cooled supercharged (modified for high altitude) Vee engine rated at 1,677 hp at 2,350 rpm for take-off, driving a three-blade AV-5A metal variable-pitch propeller for high amplitude of the diameter 10ft 6in.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
440 l
96.8 UK gallons (116.25 US gallons)
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
660 km/h v 6000 m
410.1 mph in 19685 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
580 km/h v 4200 m
360.4 mph in 13780 ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
16,3 m/s
3208.7 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
6,2 min do 5000 m
6,2 min to 16404 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
11500 m
37730 ft
Dolet: Range:
579 km
359.8 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
1300 km
807.8 mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný kanón ŠVAK ráže 20 mm instalované nad motorem se zásobou 150 granátů pro každý.
Two fixed forward-firing 0.79 inch ShVAK cannons mounted above the engine, 150 rpg.
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
viz historie letounu
Aircraft D was the OKB´s chief contender for the new generation to succeed the MiG-3 with the primary objective of improving the aerodynamics of the basic MiG-3 design, the OKB began work late in 1941. Known officially as the I-230, and later as the MiG-3U - the suffix letter signifying uluchshenyi (improved) - the new fighter was first flown in August 1942. Whereas the fuselage of the MiG-3 was primarily of steel tube with duralumin skinning, that of the I-230 was almost entirely of wood owing to the contemporary metal shortages. By comparison with the MiG-3, the fuselage was lengthened by 14.57 inch, because the Mikulin AM-38F engine has greater weight. The first prototype had a wingspan identical as the MiG-3, but the wing spar was a metallic. The second prototype differed in having a larger wing of 193.8 sq ft and wingspan was 36ft 1in. Performance proved good during factory and state trials, but the engine AM-38F was not suitable for high-altitude fighter and production of the I-230 was therefore restricted to a pre-series of five aircraft which were assigned to a Guards Regiment (12 GIAP) on the Kalinin front for completion of the tests.
Zdroje: Sources:
Yefim Gordon and Dmitri Khazanov, Soviet Combat Aircraft of the Second World War, Volume One, Single-Engined Fighters, Earl Shilton, Leicester, UK, Midland Publishing, 1998, ISBN 1-85780-083-4. Yefim Gordon and Dmitry Komissarov, OKB Mikoyan, A History of the Design Bureau and its Aircraft, Hinckley, England: Midland Publishing, 2009, ISBN 978-1-85780-307-5. Bill Gunston and Yefim Gordon, MiG Aircraft sience 1937, Putnam Aeronautical Books, an imprint of Brassey´s OK Ltd. ISBN 0-85177-884-4 L+K č 14/1978, Letadla 39-45, Mikojan-Gurjevič I-23(D) a I-231(2D), Václav Němeček. http://www.airwar.ru/enc/fww2/mig3u.html archiv autora
MiG-3 byl jedním ze tří moderních stíhacích letounů, které měl Sovětský svaz k dispozici v době přepadení Německem. Výškové charakteristiky tohoto letounu nebyly příliš vhodné pro nasazení v roli frontového stíhače, slabinou byla také kulometná výzbroj, proto byly ve výrobě upřednostněny stíhací letouny LaGG-3 a Jak-1. Konstrukční kancelář (OKB-155) A. I. Mikojana a M. I. Gureviče se měla zabývat především vývoje výškových stíhacích letounů.
Přímým pokračovatelem MiGu-3 byl letoun I-230(D), později označovaným jako MiG-3U. Práce na projektu začaly nedlouho po vypuknutí války, ale práce byla přerušena, protože bylo nutno moskevský závod č. 1, evakuovat dále do vnitrozemí do Kujbyševa v Novosibirské oblasti.
Mezitím byly upřesněny požadavky na nový letoun: 1.) Měla se zjednodušit výroba trupu, MiG-3 měl celokovovou konstrukci, která byla ve střední části kryta duralovými panely - I-230 měl celodřevěnou skořepinu z milimetrové překližky, ve stření části byla zesílena na tři vrstvy. 2.) V křídlech byl nyní kovový nosník, který měl vyšší pevnost a dovolil lépe uspořádat vnitřní prostory křídla 3.) Zásadními úpravami prošel chladící systém a chladiče oleje. 4.) Kabina byla posunuta ještě více vzad, tím se musel znatelně zhoršit již tak špatný výhled pilota při vzletu i přistání – opatřením bylo zvětšení zasklené plochy. 5.) Výzbroj byla zesílena na dva kanóny ŠVAK, každý se zásobou 150 granátů, střelba mohla být vedena jedním nebo oběma kanóny najednou. 6.) Protože motor AM-35A se již nevyráběl, byl upraven motor AM-38F, tedy motor z bitevních Il-2, tento motor byl těžší a tak si vynutil posun kabiny. Úpravy musely zabezpečit optimalizaci motoru pro velké výšky. Některé prameny uvádějí, že byl použit upravený motor AM-35A, ale ten byl dostatečně výškový z výroby, ale výroba byla ukončena, protože bylo potřeba zajistit kapacity pro výrobu motoru AM-38. 7.) Bylo nutno instalovat větší podvozková kola.
První letoun byl dokončen v létě 1942 a brzy nato byl i zalétán, v roce 1943 prošel státními zkouškami. Letoun měl neustálé problémy s těsností motoru, často je zmiňováno, že byl od oleje od vrtule po samý ocas. Ještě předtím bylo objednáno pět letounů jako ověřovací série. Jeden z těchto letounů měl zvětšené rozpětí na 11,000 m (lze dohledat i údaj 11,140 m) tím vzrostla nosná plocha na 18,00 respektive na 18,22 m2 u tohoto letounu se zvýšil dostup na 11 900 – 12 000 m. Letoun byl doporučen do výroby s podmínkou, že bude odstraněna netěsnost motoru.
Tři letouny byly pokusně nasazeny při obraně Moskvy u 12. GIAP, zde se opět projevuje netěsnost motoru a jeden letoun je odeslán zpět do výrobního závodu. Piloti této jednotky letouny I-230(D) odmítli jako nevhodné pro operační nasazení.
Použité prameny: Bill Gunston and Yefim Gordon, MiG Aircraft sience 1937, Putnam Aeronautical Books, an imprint of Brassey´s OK Ltd. ISBN 0-85177-884-4 L+K č 14/1978, Letadla 39-45, Mikojan-Gurjevič I-23(D) a I-231(2D), Václav Němeček. http://www.airwar.ru/enc/fww2/mig3u.html archiv autora
