Mikojan-Gurevič I-230

Mikojan-Gurevič I-230 - historie letounu

MiG-3 byl jedním ze tří moderních stíhacích letounů, které měl Sovětský svaz k dispozici v době přepadení Německem. Výškové charakteristiky tohoto letounu nebyly příliš vhodné pro nasazení v roli frontového stíhače, slabinou byla také kulometná výzbroj, proto byly ve výrobě upřednostněny stíhací letouny LaGG-3 a Jak-1. Konstrukční kancelář (OKB-155) A. I. Mikojana a M. I. Gureviče se měla zabývat především vývoje výškových stíhacích letounů.


Přímým pokračovatelem MiGu-3 byl letoun I-230(D), později označovaným jako MiG-3U. Práce na projektu začaly nedlouho po vypuknutí války, ale práce byla přerušena, protože bylo nutno moskevský závod č. 1, evakuovat dále do vnitrozemí do Kujbyševa v Novosibirské oblasti.

Mezitím byly upřesněny požadavky na nový letoun:
1.) Měla se zjednodušit výroba trupu, MiG-3 měl celokovovou konstrukci, která byla ve střední části kryta duralovými panely - I-230 měl celodřevěnou skořepinu z milimetrové překližky, ve stření části byla zesílena na tři vrstvy.
2.) V křídlech byl nyní kovový nosník, který měl vyšší pevnost a dovolil lépe uspořádat vnitřní prostory křídla
3.) Zásadními úpravami prošel chladící systém a chladiče oleje.
4.) Kabina byla posunuta ještě více vzad, tím se musel znatelně zhoršit již tak špatný výhled pilota při vzletu i přistání – opatřením bylo zvětšení zasklené plochy.
5.) Výzbroj byla zesílena na dva kanóny ŠVAK, každý se zásobou 150 granátů, střelba mohla být vedena jedním nebo oběma kanóny najednou.
6.) Protože motor AM-35A se již nevyráběl, byl upraven motor AM-38F, tedy motor z bitevních Il-2, tento motor byl těžší a tak si vynutil posun kabiny. Úpravy musely zabezpečit optimalizaci motoru pro velké výšky. Některé prameny uvádějí, že byl použit upravený motor AM-35A, ale ten byl dostatečně výškový z výroby, ale výroba byla ukončena, protože bylo potřeba zajistit kapacity pro výrobu motoru AM-38.
7.) Bylo nutno instalovat větší podvozková kola.


První letoun byl dokončen v létě 1942 a brzy nato byl i zalétán, v roce 1943 prošel státními zkouškami. Letoun měl neustálé problémy s těsností motoru, často je zmiňováno, že byl od oleje od vrtule po samý ocas. Ještě předtím bylo objednáno pět letounů jako ověřovací série. Jeden z těchto letounů měl zvětšené rozpětí na 11,000 m (lze dohledat i údaj 11,140 m) tím vzrostla nosná plocha na 18,00 respektive na 18,22 m2 u tohoto letounu se zvýšil dostup na 11 900 – 12 000 m. Letoun byl doporučen do výroby s podmínkou, že bude odstraněna netěsnost motoru.


Tři letouny byly pokusně nasazeny při obraně Moskvy u 12. GIAP, zde se opět projevuje netěsnost motoru a jeden letoun je odeslán zpět do výrobního závodu. Piloti této jednotky letouny I-230(D) odmítli jako nevhodné pro operační nasazení.


Použité prameny:
Bill Gunston and Yefim Gordon, MiG Aircraft sience 1937, Putnam Aeronautical Books, an imprint of Brassey´s OK Ltd. ISBN 0-85177-884-4
L+K č 14/1978, Letadla 39-45, Mikojan-Gurjevič I-23(D) a I-231(2D), Václav Němeček.
https://www.airwar.ru/enc/fww2/mig3u.html
archiv autora