Micubiši Ki 83

Mitsubishi Ki-83 / 三菱 キ83试作远距离战斗机

     
Název:
Name:
Micubiši Ki-83
Originální název:
Original Name:
三菱 キ83
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.10.1944-DD.05.1945 Mitsubishi Heavy Industries, Ltd., Nagoya /
Období výroby:
Production Period:
DD.10.1944-DD.05.1945
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
4
První vzlet:
Maiden Flight:
18.11.1944
Osádka:
Crew:
2
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
5980 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
8795 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
9430 kg
Rozpětí:
Wingspan:
15,500 m
Délka:
Length:
12,500 m
Výška:
Height:
4,600 m
Plocha křídla:
Wing Area:
33,71 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
264,0 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
2
Typ:
Type:
Micubiši Ha-211 Ru (Ha-43-11 Ru) vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec, přeplňovaný turbokompresorem, vzletový výkon 1 618 kW (2 200 k), 1 522 kW (2 070 k) při 2 800 ot./min v h= 1 000 m a 1 287 kW (1 750 k) při 2 800 ot./min v h= 10 500 m
Vrtule čtyřlisté (licence VDM) s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 500 mm
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
2 400 l v interních nádržích 440 l ve dvou přídavných nádržích pod křídly
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
704,5 km/h v 9000 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
450 km/h v 7900 m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
16,67 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
10,5 min do 10000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
12660 m
Dolet:
Range:
1953 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
3500 km
Výzbroj:
Armament:
2x pevný kanón Ho-155-I ráže 30 mm (po 80 nábojích)
2x pevný kanón Ho-5 ráže 20 mm (po 160 nábojích)
Pumový náklad: 2x 50 kg protiletadlové pumy Ta-Dan v malé pumovnici.
Uživatelské státy:
User States:
Japonsko (armádní letectvo)
Poznámka:
Note:
キ83试作远距离战斗机 / Shisaku Enkyori Sentoki / Armádní experimentální doprovodný stíhač s dlouhým doletem.


Letová vytrvalost: 4,33 h
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p.192-194, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), p. 71-90, Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
William Green, Famous fighters of the Second World War, DoubleDay, druhé vydání, rok 1975, ISBN-13: 978-038512-395-2
William Green a Gordon Swanborough, Japanese Army Fighters, Part 2, Arco Publishing, 1.vydání, rok 1978, ISBN-10: 066804-427-6
* Famous Airplanes of the World, Army Experimental Fighters, No.24, Bunrindo Co-Ltd., Nakano Koku, Japan
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
L+K 3/1983, Letadla 39-45, Václav Němeček
https://base13.glasnet.ru/aoj/mi/ki83.htm
https://www.samoloty.ow.pl/str070.htm
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki83.html
www.aviastar.org
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-83-t1293#104412Verze : 0
MOD

Mitsubishi Ki-83




キ83试作远距离战斗机 / Shisaku Enkyori Sentoki / Armádní experimentální doprovodný stíhač s dlouhým doletem.


Historie:
Mnohé japonské konstrukce letadel z konce války se často vyznačovaly velmi vysokou technickou úrovní. K takovým bezesporu patřil také těžký dvoumotorový výškový stíhač s dlouhým doletem Mitsubishi Ki-83.


大日本帝國陸軍航空隊 (Dai Nihon tei kuni rikugun kōkū-tai) - Japonské císařské armádní letectvo mělo zájem o doprovodný letoun s dlouhým doletem s tímto požadavkem seznámilo výrobce letecké techniky již v květnu roku 1943, stalo se tak pomocí specifikací technických požadavků. Tyto požadavky byly dosti náročné – maximální rychlost 650 km/h, požadovaný akční rádius byl 1 500 km s rezervou jedné hodiny letu. Hlavní výzbroj měla být sestavena s kanónů ráže 20 mm a kulometů ráže 7,7 mm. Společnost 三菱重工業 - Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi) a její konstrukční tým, v jehož čele stál inženýr Tomio Kubo navrhl jednomotorový letoun Ki-73. Konstruktéři si v duchu specifikací vybrali čtyřiadvacetiválcový motor Ha-203 II s válci do tvaru písmene H. Motor však zřejmě neexistoval ani v prototypovém provedení, když byl jeho vývoj zastaven, letoun Ki-73 tak neopustil stádium projektové dokumentace, protože v Japonsku nebyl k dispozici podobný výkonný motor.


Velení armádního letectva (Rikugun Kōkū Hombu) však projevovalo zájem o obdobný letoun i nadále a tak Tomio Kubo se svým týmem navrhl nový, ale mnohem reálnější projekt, v tomto projektu byl pohon řešen dvěma osmnáctivácovými motory Ha-214Ru. Označení Ru nám říká, že se jednalo o motory přeplňované turbokompresorem, takové motory mají lepší výškové vlastnosti, než motory přeplňované mechanicky poháněnými kompresory. Tyto motory tehdy byly nejvýkonnější ze všech, které motoráři společnosti Mitsubishi vyvíjeli, projekt nového letounu byl označen v armádním systému Kitai jako Ki-83, stále se jednalo o doprovodnou stíhačku, která měla být schopna poskytnout výškové krytí vlastním bombardovacím svazům. Ještě koncem roku 1943 byla dokončena dřevěná maketa ve skutečné velikosti, ta byla posuzována zástupci Rikugun Kōkū Hombu. Praxe byla taková, že pokud by byla maketa schválena, mohlo být následně přikročeno ke stavbě prototypů dle objednávky. Armádní letectvo však tou dobou opět pozměnilo zásadním způsobem své požadavky. Podle nich měl nově požadovaný stíhací letoun napadat nepřátelské bombardéry letících ve velkých výškách, japonská zpravodajská služba dodávala zprávy o vývoji amerických výškových bombardérů. Letoun měl být dvoumístný, druhý člen osádky byl velitelem letounu, dále se měl starat o navigaci a radiové spojení, armádní letectvo také požadovalo mohutnější výzbroj složenou ze dvou dvaceti a dvou třicetimilimetrových kanónů. Rikugun Kōkū Hombu objednalo celkem čtyři prototypy, první měl být v této podobě dokončen na jaře roku 1944 a sériová výroba se měla rozeběhnout v polovině následujícího roku. Značné zdržení však přineslo zastavení vývoje motorů Ha-214, po konzultacích s velením armádního letectva a motoráři bylo konstruktérům doporučeno použití jiných motorů, konkrétně se jednalo o typ Mitsubishi Ha-211Ru. Tento motor sliboval solidní výkon, malý čelní odpor a malou hmotnost. Turbokompresor měl zajistit dostatečný plnící tlak a výkon motoru měl dosahovat až 1 750 koní ve výšce 11 000 metrů. Později se při letových zkouškách ukázalo, že tento typ motoru se nadměrně přehřívá, toto přehřívání bylo způsobeno právě přehnanou snahou o co nejmenší rozměry a kompaktnost motoru, konstruktérům se tuto závadu nepodařilo odstranit.


První prototyp byl dokončen až 19. října 1944. Letoun byl velmi elegantní a svým vzhledem dávat tušit, že se jedná o výkonný stroj, vzdáleně vykazoval určitou podobu s předchozí úspěšnou konstrukcí Tomio Kuboa - s rychlým průzkumným letounem Mitsubishi Ki-46 III. Na novém stroji však vše bylo o jednu generaci moderněji pojato. Celokovová konstrukce, aerodynamicky jemný doutníkový trup s místy pro dvoučlennou osádku, druhý člen osádky měl kabinu v trupu a měl odtud velmi omezený výhled pomocí nevelkých okének v trupu, prostory osádky byly velmi dobře chráněny pancéřováním. Osádka měla k dispozici dokonalé přístrojové vybavení a na japonské poměry zcela nezvyklé zařízení – autopilota. Lichoběžníkové křídlo s laminárním profilem bylo vybaveno automatickými sloty. Dva kompaktní osmnáctiválcové motory přeplňované dvoustupňovými turbokompresory, byly jemně kapotovány a poháněly čtyřlisté vrtule o průměru 3 500 mm. Výfukové plyny byly vedeny od turbíny turbokompresoru na konec štíhlé motorové gondoly (tento výfukový systém vykazoval měřitelný tah). Palivové nádrže byly samosvorné a navíc byly vybaveny účinným hasícím systémem, celkem mohlo být ve vnitřních nádržích neseno 2 400 litrů paliva a pod křídly mohly být zavěšeny dvě odhazovací nádrže každá o objemu 220 litrů. Všechna hlavňová výzbroj byla soustředěna ve spodní části přídě, pro dva kanóny třicetimilimetrové Ho-155-I byla nesena zásoba celkem 160 granátů a pro dvojici skvělých kanónů Ho-5 bylo celkem neseno 320 nábojů. Na podkřídelní závěsníky bylo možno zavěsit dvě pumy, primárně bylo počítáno s protiletadlovými pumami Ta-Dan, každá o hmotnosti 50 kg, ale bylo možno zavěsit i tříštivé pumy s hmotností 250 kg každá.


Tovární zkušební pilot Hayashi s tímto prototypem poprvé vzlétl 18. listopadu téhož roku. V průběhu továrních zkoušek bylo dosaženo rychlosti 686 km/h ve výšce 8 000 metrů, to byl dobrý výsledek, za výpočtem skutečná rychlost zaostávala pouze o 14 km/h. 20. ledna se do zkoušek zapojil druhý prototyp, 22. března třetí a 2. dubna čtvrtý. Tovární a později i armádní zkoušky všech čtyř prototypů byly provázeny potížemi, ty však bylo nutno očekávat. Konstruktéři se nevyhýbali moderním a mnohdy neobvyklým řešením a dětské nemoci doprovázejí vývoj snad všech letadel. Závady a nedostatky se postupně dařilo odstraňovat, některé byly odstraněny provizorně, ale pro výrobu bylo již počítáno se sofistikovaným řešením. Například na prvním prototypu odstranili konstruktéři vibrace zadní části trupu a třepetání ocasních ploch použitím vnějších vzpěr, vodorovné ocasní plochy byly zpevněny vzpěrami, které účel splnily, ale takovéto řešení na moderním stroji vypadalo značně archaicky. Přetrvávajícím problémem bylo již zmíněné nedokonalé chlazení motorů, ale i tak jeden z prototypů dosáhl maximální rychlosti 704,5 km/h. Zkušební piloti si velmi pochvalovali skvělou ovladatelnost i obratnost – při rychlosti 644 km/h se dokázal otočit o 360° za 31 sekund, průměr otočky měřil 671 metrů a osádka však musela překonat přetížení 7G. 9. března 1945 zahynul při zkušebním letu tovární pilot Hayashi, který na druhém prototypu sledoval vibrace motoru ve velkých výškách (konce vrtulových listů se zřejmě dostávaly do sonických rychlostí). Při tomto letu zřejmě kvůli zamrznutí selhal přívod kyslíku, pilot ztratil vědomí a zřítil se na zem. Americké nálety zcela zničily ještě třetí a čtvrtý prototyp, první byl poškozen jen lehce a byl následně opraven.


Císařské armádní letectvo mělo zcela přirozeně velký zájem o rychlé zavedení těchto výkonných a obratných přepadových stíhaček do sériové výroby, protože na Japonsko nalétávaly svazy B-29. Zájem o tento letoun projevovalo i letectvo námořní, které u Mitsubishi požadovalo stavbu malé ověřovací série. Japonská kapitulace a tím i konec války však takové plány ukončily. Do výroby se měly dostat vedle přepadových stíhačů také sebevražedné verze. Spojenci neměli o existenci Mitsubishi Ki-83 žádné informace a tak na rozdíl od předešlého projektu Ki-73 nedostal přiděleno žádné spojenecké kódové jméno. Japonci na základě výkonného Ki-83 plánovali ještě výrobu průzkumných Ki-83 Otsú a více upravených Ki-95, které měly nahradit starší strategické průzkumné letouny Ki-46 Dinah a těžkou stíhačku Ki-103. Žádný z těchto typů však již nepřekročil stádium projektu.


Po kapitulaci Japonska našla spojenecká zpravodajská komise, jejímž úkolem bylo vyhledávání zajímavých letadel, neporušený první prototyp. Letoun dostal dočasné označení T.2-151 (FE-151) a byla zahájena série testů. Američtí zkušební piloti shledali prototyp jako velice zajímavý a výkonný, vyzdvižena byla jeho velmi dobrá ovladatelnost a obratnost. Během těchto zkoušek bylo dosaženo nejvyšší rychlosti 762 km/h ve výšce 7 000 m. Je pravděpodobné, že takový nárůst výkonu byl zapříčiněn kvalitnějším americkým palivem.



Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p.192-194, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), p. 71-90, Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
Famous Airplanes of the World, Army Experimental Fighters, No.24, Bunrindo Co-Ltd., Nakano Koku, Japan
Zalewski Krzysztof, Ciężkie myśliwce Cesarskiej Armii Lądowej 1943-1945, Lotnictwo, Nr. specjalny 4, 2008, ISSN 1732-5323.
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
L+K 3/1983, Letadla 39-45, Václav Němeček
https://base13.glasnet.ru/aoj/mi/ki83.htm
https://www.samoloty.ow.pl/str070.htm
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki83.html
www.aviastar.org
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-83-t1293#104422Verze : 0
MOD
Přikládám barevný bokorys prototypu Mitsubishi Ki-83, který mi poslal autor a náš kolega Vladimír Martinický. Za to mu patří můj dík.


URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-83-t1293#524153Verze : 0
MOD
Trojpohledový náčrtek Mitsubishi Ki-83


URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-83-t1293#104428Verze : 0
MOD
Foto Ki-83 v továrním hangáru a během zkoušek v USA














URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-83-t1293#104427Verze : 0
MOD
banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 64.741,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!