Micubiši J8M1 Šúsui

Mitsubishi J8M1 (Shūsui) / 三菱 J8M 「秋水」

     
Název:
Name:
Micubiši J8M1 Šúsui
Originální název:
Original Name:
三菱 J8M 「秋水」
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1944-DD.08.1945 Mitsubishi Heavy Industries, Ltd., Nagoya /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1944-DD.08.1945
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1 dokončený
6 těsně před dokončením
První vzlet:
Maiden Flight:
08.01.1945 bezmotorový let / flight without an engine
07.07.1945 s motorem / first powered flight
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
jiné
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kluzná ližina
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
1505 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
3865 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
9,500 m
Délka:
Length:
6,050 m
Výška:
Height:
2,700 m
Plocha křídla:
Wing Area:
17,73 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
217,99 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
raketový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Toku Ro-2 o tahu 14,7 kN (1 500 N)
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
1 159 l (1 550 kg) složky Kou (okysličovadlo 80% peroxid vodíku) v trupových nádržích a
536 l (480 kg) složky Ocú (palivo 30% hydrát hydrazinu / 57% bezvodý metanol / 13% vody) ) v křídelních nádržích
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
888 km/h v 10000 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
350 km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
47,66 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
3,83 min do 10000 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
12 000 m
Dolet:
Range:
? km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x kanón Type 5 ráže 30 mm s 53 náboji na hlaveň
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
- Čas výstupu na výšku:
40 s na 2 000 m
2 min 8 s na 4 000 m
3 min 8 s na 8 000 m
3 min 50 s na 10 000 m
- Doba chodu motoru: 5,5 min
- Všechny výkonové údaje jsou pouze vypočteny
Zdroje:
Sources:
René J. Francillon, Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, London: Putnam & Company Ltd., 1970 (2nd edition 1979), ISBN 0-370-30251-6
William Green, War Planes of the Second World War: Fighters, Volume Three. London: Macdonald, 1961 (Seventh impression 1973). ISBN 0-356-01447-9.
https://www.combinedfleet.com/ijna/j8m.htm
https://www.plane-crazy.net/links/j8.htm
https://www.ijnafpics.com/jbwj8m1.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#101384Verze : 0
MOD
Mitsubishi J8M
秋水 / Shusui / Ostrý meč
局地战斗机「秋水」/ /


Historie:
Na podzim roku 1943 se japonský velvyslanec v Německu dozvěděl od o existenci a vývoji „úžasného“ přepadového stíhacího letounu Messerschmitt Me 163. Efektní start tohoto letounu shlédl japonský letecký atašé na základně Bad Zwischenahn, Me-163 A prudce vystoupal v oblacích kouře do nebeských výšin. Informace, které velvyslanec do Japonska odeslal, mluvily přímo o fantastických výkonech – maximální rychlost měla být vyšší než 850 km/h a do výšky deseti tisíc metrů se měl dostat za tři minuty!


Informace o možné existenci stíhacího letounu s takovými výkony zaujaly jak námořní tak i armádní letectvo a obě ozbrojené složky jej chtěly získat pro sebe, větší iniciativu vyvinulo námořnictvo. Námořní přidělenec v Berlíně Abe začal jednat o nákupu licenčních práv na výrobu Me 163, brzy nato do Německa přicestovala japonská vojenská mise, ale německý spojenec neprojevoval vůbec vstřícný přístup (možná to bylo zapříčiněno i obtížemi, které konstruktéři museli překonávat), jednání tak probíhala bez výsledků a to až do konce roku, kdy do Lorientu dorazil velice zajímavý náklad 217 tun vzácných strategických surovin. Náklad přivezla japonská ponorka I-29 dne 16. 12. 1943.


Němci tehdy již ochotně seznámili svého spojence se složitým vývojem letounu, který ještě byl ve stadiu zkoušek, slíbili japonskému velvyslanci a vojenské misi přístup k informacím o letových zkouškách a případném zavedení do výroby. Japonci se zajímali také o nehořlavou pilotní kombinézu. Nakonec došlo k prodeji licenčních práv na výrobu Me-163 B za dvacet milionů říšských marek.
Všechny podklady pro licenční výrobu byly do Japonska odeslány ve dvojím vyhotovení ponorkami.


První ponorkou byla německá U-1224, kterou Japonci koupili a přejmenovali na Ro-501, ponorce velel korvetní kapitán Yoshikawa. Ponorka vyplula 28. 3. 1944 z německého Kielu a potopena byla o patnáct dní později u Kapverdských ostrovů torpédoborcem USS Francis M. Robinson.


16. května vyplula z jihofrancouzského Lorientu ponorka I-29, této ponorce se podařilo doplout do Singapuru, zde byla malá část dokumentace naložena na dopravní letoun Showa L2D, do letounu nasedl také letecký důstojník Eichi Iwaga, který byl na stáži v Messerschmittově továrně v Regensburgu. Zbytek podkladů a komponentů Kometu měl být dopraven do Kure ponorkou. Japonci však měli smůlu, protože ponorka I-29 byla potopena americkou ponorkou USS Sawfish (SS-276) u Formosy. Do Japonska se letecky dostala tedy jen malá část výkresové dokumentace, pevnostní výpočet křídla a návod na výrobu obou složek raketového paliva.


V Námořním leteckém technickém arzenálu v Oppamě se 27. 7. 1944 konalo setkání zástupců armády a námořnictva a všech továren, které měly být do výroby raketového letounu Shusui zapojeny. Výsledkem porady byla řada rozhodnutí, která bylo realizovat:
• Doplnit dokumentaci a vlastními silami dokončit vývoj letounu.
• Zavést co možno nejrychleji nový letoun do výroby, protože byl z technologického hlediska a počtu normohodin málo náročný. Příprava sériové výroby probíhala již během vývoje.
• Konstrukce a výroba motoru byla jednodušší než výroba klasického motoru.
• Pohonné hmoty byly chemikálie a ne drahocenný benzín, bylo ale nutno zajistit výrobu okysličovadla, které se v Japonsku dosud nevyrábělo.
• Tento letoun mohl jako jeden z mála účinně zasáhnout proti bombardérům B-29 Superfortress a to i přes malý operační dolet.


Zásadním rozhodnutím bylo, že továrna Mitsubishi Jukogyo K. K. v Nagoji bude vyvíjet pouze jeden typ letounu, který bude společný pro námořní i armádní letectvo. Námořnictvo jej označilo J8M1 a vydalo specifikace 19-Shi, armádní letectvo letounu přidělilo označení Ki-200, lišit se měly pouze ve vybavení a výstroji.


Do čela konstrukčního týmu byl jmenován inženýr Ocujiro Takahashi, v jeho konstrukčním týmu byli další specialisté např. Sadeo Dori, Tetsuo Hikita, Toshiko Naraha, Sunichi Sadamori a také již dříve zmíněný Eichi Iwaya, který dopravil ze Singapuru letadlem zachráněnou část dokumentace a měl možnost poznat výrobu Me-163 v německém Regensburgu. Dále do programu Shusui byli zařazeni důstojníci armády i námořnictva.


7. 8. 1944 se konalo další setkání všech zainteresovaných osob na programu Shusui, zde byla přijata opatření pro zvýšení tempa konstrukčních prací, pomocí mělo být i zjednodušení německé konstrukce.


V měsíci září byla hotova maketa Shusui ve skutečné velikosti. Práce tehdy měly jen malé zpoždění a tak byla v říjnu již plánována výroba - v březnu následujícího roku mělo být vyrobeno 155 letounů Shusui a do září to mělo být 1300 sériových letounů. Konstrukční tým pracoval doslova dnem i nocí, aby doplnil všechny výpočty a vyhotovil potřebné výkresy pro výrobu. Bohužel, jednou z úprav byl také přívod paliva, ten Japonci značně zjednodušili, ale s největší pravděpodobností vedl později k havárii letounu.


Velké úsilí bylo věnováno výrobě raketového motoru a také dvousložkovému palivu pro raketový motor. Na motoru pracovali motoráři továrny Mitsubishi, specialisté z Armádního leteckého zkušebního střediska v Macumotu a také námořní konstruktéři z Dai-Ichi Kaigun Koku Gijitsusho z Jokosuky. Motor byl pro námořní letectvo označen Toku Ro.2 a pro armádní letectvo KR-10. Konstruktéři museli vyřešit problémy s pevností materiálu, s jeho odolností proti korozi a kavitací v palivových čerpadlech (vznik rázové vlny v kapalině s destruktivními účinky).


Na vývoji a následné výrobě chemických složek paliva se podílely tři subjekty 1. Námořní středisko pro výzkum paliva, Mitsubishi Kasei a Edogawa Kagaku. Dvousložkové palivo bylo japonsky označeno jako složka Ko (T-Stoff - 80% H2O2) a složka Otsu (C-Stoff 30% N2H4 a 57% metanolu), japonské továrny měly značné problémy s udržením čistoty obou složek.


Musíme si uvědomit, že Japonsko bylo v této době téměř nepřetržitě bombardováno americkými bombardéry B-29, tomu se samozřejmě nevyhnula ani továrna v Nagoji. Vývoj motoru byl převeden do Námořního střediska v Hiru a drak se také nevyvíjel pouze v mateřské továrně.


Program Shusui byl již vývojově a výrobně rozdělen, když byla oblast Nagoji dne 7. 12. 1944 postižena velmi silným zemětřesením. Následující setkání přineslo rozhodnutí, že Mitsubishi Jukogyo K. K. bude dále koordinovat celý vývoj a výrobu, armáda se měla postarat o vývoj a výrobu prvních motorů ve svém Armádním leteckém zkušebním středisku v Macumotu (ve spolupráci s arzenálem v Hiru) a námořnictvo se ujalo vývoje a výroby draku letounu v Námořním arzenálu v Oppamě.


Armádní letectvo i námořnictvo se snažilo zajistit svým pilotům seznámení a zacvičení s bezocasými letouny, které v Japonsku dosud nelétaly, proto nejdříve byly vyrobeny kluzáky MXY-8 Akigusa pro námořní piloty a Ku-13 Shusui pro piloty armádní, tyto bezmotorové stroje byly vyvlečeny do určené výšky cvičnými letouny a potom si jejich piloti osvojovali jejich letové vlastnosti. Plánovala se ještě stavba těžšího motorizovaného kluzáku Jokosuka MXY-9 Shuka, která měla být poháněna motokompresorovým motorem TSU-11.


Problémy s vývojem motoru způsobovaly zdržení, 22. 4. 1945 při zkouškách motoru na brzdě motor explodoval, konstrukční tým byl posílen o další specialisty a výsledkem jejich úsilí byl motor, který dokázal pracovat nepřetržitě po dobu čtyř minut, tento motor byl k dispozici v červnu 1945! Počátkem července byl motor nainstalován do letounu J8M1, ale při prvním pokusu o jeho zážeh z motoru vycházel hustý červený dým, který signalizoval závadu. Technici se opět pustily do práce a motor nakonec doladili. Celé úsilí bylo následně završeno dne 7. 7. 1945, kdy Tai-i Inazuka v 16.45 provedl první vzlet raketové stíhačky Shusui. Letoun strmě vystoupal do výšky 350 - 400 m a zde mu motor zhasl a pilot se po vypuštění zbylého paliva pokusil o přistání. Osudným zřejmě byla japonská úprava palivového systému, kdy zrychlení vytlačilo palivo z čerpadla a to se zavzdušnilo a následně na to zhasl motor. Havárii napomohla také bezocasá konstrukce letounu, letoun se obtížně ovládá v oblasti malých rychlostí. Shusui zachytil koncem křídla o zem a letoun byl zničen, pilot údajně před tím, než podlehl svým zraněním, řekl, že jsou letové vlastnosti dobré. K dalšímu letu již nedošlo, všechny pokusy ukončila kapitulace Japonska.


Celkem bylo zřejmě rozestavěno dalších dvanáct prototypů rozdělených mezi armádní a námořní letectvo, sedm letadel bylo dokončeno nebo ve stavu těsně před dokončením (včetně Shusui s výrobním číslem 0, který letěl).


Motor byl vyroben v deseti, maximálně dvanácti funkčních exemplářích - část (asi 6 - 7) byla připravena k montáži do rozestavěných prototypů (nepočítám s motory vybuchlými při zkouškách), japonské motory byly o něco málo lehčí a dávaly i 2 kN menší tah, než motory německé.


Další vývoj Shusui byl zaměřen na prodloužení doletu, to byl shodný cíl, tento cíl si vytýčili i němečtí konstruktéři. Němci se ale snažili o regulaci výkonu raketového motoru, tedy o to, aby motor měl chod přeletový a chod bojový. Další možností byl motor dvoukomorový, druhá spalovací komara byla menší a používala by se k přeletům, větší komora dávala bojový tah.
Japonští konstruktéři se snažili dolet prodloužit zvýšením zásoby paliva, například Mitsubishi J8M2 Shusui Kai měl být vyzbrojen pouze jedním třicetimilimetrovým kanónem a místo druhého měla být nainstalována další palivová nádrž, bojová účinnost by byla značně snížena právě snížením počtu kanónů a to zcela pominu skutečnost, že japonský kanón silně kadencí zaostával za německým MK-108.


Námořní letectvo (Kaigun Koku Hombu) plánovalo vyzbrojit raketovými stíhačkami jako první jednotku 312. Kokutai, nejdříve jednu Chutai pod vedením poručíka (Tai-i) Toyohiko Inazuki, ten zahynul při prvním a jediném letu J8M1 Shusui. Armádní letectvo chtělo raketovými Ki-200 vyzbrojit 70. Sentai, která byla zařazena do protivzdušné obrany Japonska.


Použité prameny:
Rene J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
William Green, War Planes of the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
Marek Murawski, Letadla Luftwaffe, část 2, Intermodel rok 1997, ISBN 80-901976-3-9
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 tom 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
Ivo Pejčoch, Bojové legendy – Messerschmitt Me 163 Komet, Jan Vašut s.r.o., Praha, 2007, ISBN 978-807236-305-6
Václav Němeček, Vojenská letadla 3. díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Revi č.45, REVI Publications Ostrava-Poruba, rok 2002,ISSN 1211-0744
L+K č.23/1972, Letadla 1939-45
https://members.aol.com/pelzig/shusui.html
www.daveswarbirds.com
www.csd.uwo.ca
https://plaza.rakuten.co.jp/hornet/20000
https://www.airwar.ru/enc/fww2/j8m.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#107067Verze : 0
MOD
Japonská kopie německého Me-163 Komet





URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#9590Verze : 0
MOD
a ještě pár opravdu zajímavých fotografií J8M1








URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#108857Verze : 2
MOD
Trojpohledový náčrtek prototypu J8M1 Shusui
Zdroj uveden v prvním příspěvku


URL : https://www.valka.cz/Micubisi-J8M1-Susui-t3114#274707Verze : 0
MOD
banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 64.741,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!